ROZSUDEK SOUDU PRO VEŘEJNOU SLUŽBU
(první senát)
28. října 2010
Věc F-96/08
Maria Concetta Cerafogli
v.
Evropská centrální banka (ECB)
„Veřejná služba – Zaměstnanci ECB – Odměna – Dodatečné zvýšení platu – Povýšení ad personam – Konzultace výboru zaměstnanců za účelem stanovení kritérií pro přiznání dodatečného zvýšení platu“
Předmět: Žaloba podaná na základě článku 36.2 Protokolu o statutu Evropského systému centrálních bank a Evropské centrální banky, připojeného ke Smlouvě o ES, jíž se M. C. Cerafogli v podstatě domáhá zrušení rozhodnutí ECB, kterým jí bylo za rok 2008 odmítnuto dodatečné zvýšení platu i povýšení ad personam.
Rozhodnutí: Rozhodnutí, kterým Evropská centrální banka odmítla přiznat žalobkyni dodatečné zvýšení platu za rok 2008, se zrušuje. Evropské centrální bance se ukládá zaplatit M. C. Cerafogli částku 3 000 eur. Ve zbývající části se žaloba zamítá. Evropské centrální bance se ukládá náhrada veškerých nákladů řízení.
Shrnutí
1. Úředníci – Zaměstnanci Evropské centrální banky – Zastoupení – Výbor zaměstnanců – Povinná konzultace – Rozsah
(Pracovní řád pro zaměstnance Evropské centrální banky, články 45 a 46)
2. Úředníci – Zaměstnanci Evropské centrální banky – Zastoupení – Výbor zaměstnanců – Povinná konzultace – Rozsah – Smysl
(Pracovní řád pro zaměstnance Evropské centrální banky, článek 46)
3. Úředníci – Žaloba – Žaloba na náhradu škody – Zrušení napadeného protiprávního aktu – Nemajetková újma, kterou lze oddělit od protiprávnosti, jež nemůže být zrušením zcela napravena
(Služební řád úředníků, článek 91)
1. Článek 46 pracovního řádu pro zaměstnance Evropské centrální banky neomezuje povinnost konzultovat výbor zaměstnanců jen na změny „aktů legislativní povahy“, ale ukládá tuto povinnost u všech aktů, které se vedle samotných podmínek zaměstnání týkají „otázek“ souvisejících s těmito podmínkami a vztahujících se k některé z oblastí uvedených v článku 45 tohoto pracovního řádu, včetně odměňování zaměstnanců.
Pokyn přijatý administrativou, který stanoví přesná kritéria pro přiznávání dodatečného zvýšení platu zaměstnancům, představuje s ohledem na svou povahu a svůj rozsah působnosti akt s obecnou působností o odměňování zaměstnanců, a podléhá proto povinné konzultaci vyplývající z článků 45 a 46 uvedeného pracovního řádu. Pod sankcí protiprávnosti přitom tato ustanovení Evropské centrální bance ukládají povinnost konzultovat výbor zaměstnanců před přijetím uvedeného pokynu.
(viz body 47 a 51 až 53)
Odkazy:
Tribunál: 20. listopadu 2003, Cerafogli a Poloni v. ECB, T‑63/02, Recueil, s. II‑4929, bod 21
2. Konzultace výboru zaměstnanců podle článku 46 pracovního řádu pro zaměstnance Evropské centrální banky zahrnuje jen právo být vyslechnut. Jedná se tudíž o jednu z nejskromnějších forem účasti na rozhodování, jelikož administrativě v žádném případě neukládá povinnost vyhovět připomínkám, které při takové konzultaci výbor zaměstnanců vznese. Z toho plyne, že nemá-li být dotčen užitečný účinek konzultační povinnosti, musí administrativa dodržet tuto povinnost pokaždé, kdy může konzultace výboru zaměstnanců ovlivnit obsah přijímaného aktu.
Kromě toho je třeba rozsah povinnosti konzultovat výbor zaměstnanců, jak ji stanovil zákonodárce, posuzovat z hlediska jejích cílů. Účelem této konzultace je umožnit všem zaměstnancům se prostřednictvím tohoto výboru coby zástupce jejich společných zájmů vyjádřit předtím, než jsou akty s obecnou působností, které se jich týkají, přijaty či změněny. Dodržení této povinnosti je navíc v zájmu jednotlivých zaměstnanců i v zájmu samotné administrativy v rozsahu, v němž může omezit skutečnost, že na případná pochybení budou jednotliví zaměstnanci poukazovat v individuálních správních řízeních. Tím pádem taková konzultace, která může zabránit podání řady individuálních žádostí založených na stejné výtce, slouží i zásadě řádné správy.
(viz body 49 a 50)
Odkazy:
Tribunál: 6. března 2001, Dunnett a další v. EIB, T‑192/99, Recueil, s. II‑813, bod 90
3. Zrušení protiprávního aktu může samo o sobě představovat vhodnou a v zásadě dostačující nápravu veškeré nemajetkové újmy, kterou tento akt mohl způsobit, ledaže žalobce prokáže, že utrpěl nemajetkovou újmu, kterou lze oddělit od protiprávnosti, na jejímž základě byl akt zrušen a která nemůže být tímto zrušením zcela napravena.
(viz bod 75)
Odkazy:
Tribunál: 6. června 2006, Girardot v. Komise, T‑10/02, Sb. VS s. I‑A‑2‑129 a II‑A‑2‑609, bod 131 a citovaná judikatura