ROZSUDEK SOUDNÍHO DVORA (třetího senátu)
13. října 2011(*)
„Autorské právo – Družicové vysílání – Směrnice 93/83/EHS – Článek 1 odst. 2 písm. a) a článek 2 – Sdělení veřejnosti pomocí družice – Poskytovatel satelitního balíčku – Jednota sdělení veřejnosti pomocí družice – Přičitatelnost tohoto sdělení – Povolení majitelů autorských práv k tomuto sdělování“
Ve spojených věcech C‑431/09 a C‑432/09,
jejichž předmětem jsou žádosti o rozhodnutí o předběžné otázce na základě článku 234 ES, podané rozhodnutími hof van beroep te Brussel (Belgie) ze dne 27. října 2009, došlými Soudnímu dvoru dne 2. listopadu 2009, v řízeních
Airfield NV,
Canal Digitaal BV
proti
Belgische Vereniging van Auteurs, Componisten en Uitgevers CVBA (Sabam) (C‑431/09),
a
Airfield NV
proti
Agicoa Belgium BVBA (C‑432/09),
SOUDNÍ DVŮR (třetí senát),
ve složení K. Lenaerts, předseda senátu, J. Malenovský (zpravodaj), R. Silva de Lapuerta, E. Juhász a D. Šváby, soudci,
generální advokát: N. Jääskinen,
vedoucí soudní kanceláře: M. Ferreira, vrchní rada,
s přihlédnutím k písemné části řízení a po jednání konaném dne 25. listopadu 2010,
s ohledem na vyjádření předložená:
– za Airfield NV a Canal Digitaal BV T. Heremansem a A. Hallemansem, advocaten,
– za Belgische Vereniging van Auteurs, Componisten en Uitgevers CVBA (Sabam) E. Marissensem, advocaat,
– za Agicoa Belgium BVBA J. Windeyem a H. Gilliamsem, advocaten,
– za finskou vládu J. Heliskoskim, jako zmocněncem,
– za Evropskou komisi H. Krämerem a W. Roelsem, jako zmocněnci,
po vyslechnutí stanoviska generálního advokáta na jednání konaném dne 17. března 2011,
vydává tento
Rozsudek
1 Žádosti o rozhodnutí o předběžné otázce se týkají výkladu čl. 1 odst. 2 písm. a) až c) směrnice Rady 93/83/EHS ze dne 27. září 1993 o koordinaci určitých předpisů týkajících se autorského práva a práv s ním souvisejících při družicovém vysílání a kabelovém přenosu (Úř. věst. L 248, s. 15; Zvl. vyd. 17/01, s. 134).
2 Tyto žádosti byly podány ve sporech, v nichž proti sobě stojí Airfield NV (dále jen „Airfield“) a Canal Digitaal BV (dále jen „Canal Digitaal“) na straně jedné a Belgische Vereniging van Auteurs, Componisten en Uitgevers CVBA (Sabam) (belgická společnost autorů, skladatelů a vydavatelů, dále jen „Sabam“) na straně druhé (věc C‑431/09), a Airfield na straně jedné a Agicoa Belgium BVBA (dále jen „Agicoa“) na straně druhé (věc C‑432/09) a jejichž předmětem je povinnost Airfield a Canal Digitaal získat povolení pro sdělování děl veřejnosti.
Právní rámec
Unijní právo
3 Pátý, čtrnáctý, patnáctý a sedmnáctý bod odůvodnění směrnice 93/83 zní:
„(5) […] dosažení [unijních cílů] v přeshraničním družicovém a kabelovém přenosu z jiných členských států doposud stále brání řada rozdílů ve vnitrostátních předpisech o autorském právu a také určitý stupeň právní nejistoty; […] nositelé práv jsou vystavováni nebezpečí, že uvidí využití svého díla bez vyplacení odměny, nebo že jednotliví nositelé výlučných práv v různých členských státech blokují využívání svých práv; […] zejména právní nejistota tvoří přímou překážku volného oběhu programů [v rámci Unie];
[…]
(14) […] právní nejistotu týkající se nabývání práv, která brání družicovému vysílání, je třeba překonat tím, že se na úrovni [Unie] vymezí pojem sdělení veřejnosti pomocí družice; […] takové vymezení by zároveň mělo určit, kde k takovému sdělení dochází; […] takové vymezení je nezbytné, aby se zabránilo kumulativnímu použití několika vnitrostátních právních předpisů na jediné vysílání; […] ke sdělení veřejnosti pomocí družice dochází pouze tehdy a v tom členském státě, pokud je [kde je] programový signál vložen pod kontrolou odpovědné vysílající organizace do nepřetržitého komunikačního řetězu, který vede k družici a pak na zem; […] běžné technické postupy týkající se programového signálu by neměly být považovány za přerušení řetězu vysílání;
(15) […] nabývání výlučných vysílacích práv na smluvním základě by mělo být v souladu s právními předpisy členského státu o autorském právu a právech s ním souvisejících, kde ke sdělování veřejnosti pomocí družice dochází;
[…]
(17) […] při posuzování výše platby za nabytá práva by měly strany přihlížet ke všem aspektům vysílání, jakými jsou skutečný počet diváků programu, potenciální počet diváků a jazyková verze“.
4 Podle čl. 1 odst. 1 směrnice 93/83 platí:
„Pro účely této směrnice se ‚družicí‘ rozumí družice pracující na frekvenčních pásmech, která jsou podle právních předpisů o telekomunikacích vyhrazena pro vysílání signálů přijímaných veřejností nebo jsou vyhrazena pro uzavřenou komunikaci z jednoho bodu do druhého. I ve druhém případě však musí být okolnosti, za kterých dochází k individuálnímu příjmu signálu, srovnatelné s okolnostmi v případě prvním.“
5 Článek 1 odst. 2 písm. a) až c) této směrnice stanoví:
„a) Pro účely této směrnice se ‚sdělením veřejnosti pomocí družice‘ rozumí činnost pod kontrolou a odpovědností vysílající organizace, při které jsou programové signály určené pro příjem veřejnosti vkládány do nepřerušovaného řetězu sdělení vedoucího na družici a z ní dolů na zem.
b) Ke sdělení veřejnosti pomocí družice dochází výlučně v těch členských státech, kde jsou pod kontrolou a odpovědností vysílající organizace programové signály vkládány do nepřerušovaného řetězu sdělení vedoucího na družici a z ní dolů na zem.
c) Pokud jsou programové signály kódované, jde o sdělení veřejnosti pomocí družice za podmínky, že prostředky k dekódování vysílání jsou poskytovány veřejnosti vysílající organizací nebo s jejím souhlasem.“
6 Článek 2 směrnice 93/83 zní:
„Členské státy stanoví, že autor má výlučné právo na to, aby souhlasil se sdělením autorského díla veřejnosti pomocí družice, pokud jsou splněna ustanovení této kapitoly.“
7 Podle čl. 3 odst. 1 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2001/29/ES ze dne 22. května 2001 o harmonizaci určitých aspektů autorského práva a práv s ním souvisejících v informační společnosti (Úř. věst. L 167, s. 10; Zvl. vyd. 17/01, s. 230) platí:
„Členské státy poskytnou autorům výlučné právo udělit svolení nebo zakázat jakékoliv sdělení jejich děl veřejnosti po drátě nebo bezdrátově včetně zpřístupnění jejich děl veřejnosti takovým způsobem, že každý jednotlivec ze strany veřejnosti má k těmto dílům přístup z místa a v době, které si zvolí.“
8 Dvacátý sedmý bod odůvodnění směrnice 2001/29 v této souvislosti stanoví, že „[p]ouhé poskytnutí fyzického zařízení pro umožnění nebo uskutečnění sdělování není samo o sobě sdělováním ve smyslu této směrnice“.
Vnitrostátní právo
9 Článek 1 odst. 1 čtvrtý pododstavec zákona ze dne 30. června 1994 o autorském právu a o právech s ním souvisejících (Wet betreffende het auteursrecht en de naburige rechten, Moniteur belge ze dne 27. července 1994, s. 19297), ve znění pozdějších předpisů, stanoví:
„Autor literárního nebo uměleckého díla má právo je sám sdělit veřejnosti jakýmkoli způsobem (včetně jeho zpřístupnění veřejnosti takovým způsobem, aby k němu měl přístup každý z místa a v době, kterou si sám zvolil).“
10 Články 49 a 50 tohoto zákona v podstatě přebírají znění čl. 1 odst. 2 písm. a) až c) směrnice 93/83.
Skutkový stav a předběžné otázky
11 Společnost Airfield, vystupující pod obchodním názvem TV Vlaanderen, je belgická společnost působící jako poskytovatel satelitní televize, který veřejnosti nabízí balíček stanic přenášených pomocí družice, jež mohou její předplatitelé společně poslouchat a sledovat prostřednictvím satelitního dekodéru (dále jen „poskytovatel satelitního balíčku“).
12 Balíček stanic, který nabízí Airfield, obsahuje dva druhy televizních stanic. Vedle stanic, které lze přijímat zdarma, obsahuje tento balíček i kódované stanice, které lze sledovat teprve po dekódování. Aby zákazník mohl tyto stanice sledovat, musí uzavřít smlouvu o předplatném se společností Airfield, která po uhrazení odměny vydá kartu umožňující dekódování (dále jen „dekódovací karta“).
13 K nabízení balíčku stanic využívá Airfield technické služby společnosti Canal Digitaal, což je nizozemská společnost patřící do téže skupiny jako Airfield.
14 Canal Digitaal uzavřela dohodu se společností, která provozuje družicový systém Astra, podle níž tato společnost pronajímá společnosti Canal Digitaal kapacity pro digitální televizi a rozhlas na této družici.
15 Canal Digitaal následně uzavřela se společností Airfield smlouvu o poskytování služeb, ve které se od 1. ledna 2006 zavázala, že jí poskytne podnájem kapacity pronajaté na družici Astra k vysílání televizních a rozhlasových programů v Belgii a v Lucembursku. Pokud jde o vysílání televizních programů, Canal Digitaal se zavazuje poskytovat technické služby, zejména vysílání, multiplexování, komprimování, kódování a přenos dat, které jsou nezbytné k tomu, aby Airfield mohla poskytovat služby digitální televize v Belgii a v Lucembursku.
16 Airfield rovněž uzavřela řadu smluv s vysílajícími organizacemi, jejichž stanice jsou zahrnuty do satelitního balíčku. Způsoby spolupráce s těmito organizacemi se liší v závislosti na způsobu přenosu dotčených televizních programů, které jsou v rámci uvedeného satelitního balíčku vysílané buď způsobem nepřímého přenosu (dále jen „nepřímý přenos televizních programů“), nebo způsobem přímého přenosu (dále jen „přímý přenos televizních programů“).
Nepřímý přenos televizních programů
17 Nepřímý přenos televizních programů probíhá dvěma způsoby.
18 U prvního způsobu odesílají vysílající organizace pozemní cestou svůj programový signál k přístrojům společnosti Canal Digitaal instalovaným ve Vilvorde (Belgie). Canal Digitaal zkomprimuje signál a zakóduje jej k odeslání v širokém pásmu své stanici v Nizozemsku, která zajišťuje jeho přenos na družici Astra. Signál je ještě před odesláním z této stanice na uvedenou družici zakódován. Klíč, který veřejnosti umožňuje tento signál dekódovat, je uložen v dekódovací kartě, kterou společnosti Airfield poskytuje Canal Digitaal. Zákazník, který si objedná u společnosti Airfield předplatné, obdrží tuto kartu.
19 U druhého způsobu vysílající organizace přenáší svůj programový signál pomocí družice. Canal Digitaal tento kódovaný a veřejnosti nepřístupný satelitní signál přijímá v Lucembursku nebo v Nizozemsku. Podle potřeby jej dekóduje, znovu jej zakóduje a vyšle jej družici Astra. Předplatitelé společnosti Airfield mohou tento signál dekódovat prostřednictvím dekódovací karty, kterou společnosti Airfield dodá Canal Digitaal.
20 Airfield uzavřela s vysílajícími organizacemi smlouvy nazvané „carriage“.
21 Podle těchto smluv pronajímá Airfield uvedeným vysílajícím organizacím transpondérové kapacity družice za účelem vysílání televizních programů pro televizní diváky zejména v Belgii a v Lucembursku. Airfield zaručuje, že od společnosti provozující družici Astra získala povolení k podnájmu těchto kapacit vysílajícími organizacemi.
22 Kromě toho se Airfield zavázala přijímat signál televizních programů dotyčných vysílajících organizací z centrálního místa pro přenos, poté tento signál zkomprimovat, přenést do multiplexu, zakódovat a odeslat jej na družici k vysílání a příjmu.
23 Tyto organizace hradí společnosti Airfield odměnu za výše zmíněný pronájem a poskytování služeb.
24 Vysílající organizace udělují společnosti Airfield souhlas s tím, aby její předplatitelé, zejména předplatitelé v Belgii a v Lucembursku, mohli současně sledovat jejich programy vysílané pomocí družice Astra.
25 Jako protiplnění za práva poskytnutá těmito vysílajícími organizacemi společnosti Airfield a za právo volného uvážení společnosti Airfield při přebírání televizních programů do své nabídky musí společnost Airfield těmto organizacím hradit odměnu, ve které je zohledněn počet jejích předplatitelů a počet programů vysílaných na dotčeném území.
Přímý přenos televizních programů
26 V rámci přímého přenosu televizních programů prostřednictvím satelitního balíčku nabízeného společností Airfield kódují signál a odesílají jej ze země původu přímo na družici samy vysílající organizace. Úloha společností Airfield a Canal Digitaal spočívá v pouhém dodání šifrovacích klíčů dotyčným vysílajícím organizacím tak, aby byly použity správné kódy, které následně umožní předplatitelům společnosti Airfield dekódovat programy prostřednictvím dekódovací karty.
27 S těmito organizacemi uzavřela Airfield smlouvu nazvanou „heads of agreement“, která stanoví, mimo jiné, práva a povinnosti vysílajících organizací a společnosti Airfield obdobné právům a povinnostem uvedeným v bodech 24 a 25 tohoto rozsudku.
Spor v původním řízení
28 Sabam je belgickou družstevní společností (société cooperative), která jakožto správcovská společnost zastupuje autory, a to jednak při udělování souhlasu s využíváním autorských děl třetími osobami, jednak při výběru úplaty za toto využití.
29 Agicoa je kolektivní belgickou společností (société collective) pro správu autorských práv a práv s nimi souvisejících k filmům a dalším audiovizuálním dílům s výjimkou videoklipů, která zastupuje belgické a mezinárodní producenty audiovizuálních děl. V tomto rámci vybírá odměny.
30 Sabam a Agicoa dospěly k názoru, že Airfield provádí další přenos televizních programů, které již vysílající organizace vysílaly, ve smyslu Bernské úmluvy o ochraně literárních a uměleckých děl ze dne 9. září 1886, takže musí získat povolení k užívání repertoáru autorů, jejichž práva spravují.
31 Airfield a Canal Digitaal v reakci na výzvu tvrdily, že neprovádějí další přenos, nýbrž jen veřejnosti nabízejí televizní programy pomocí družice na účet vysílajících organizací. Podle jejich názoru se jedná o první a jediné vysílání pomocí družice zajišťované samými vysílajícími organizacemi, které se na Airfield a Canal Digitaal obrátily v souvislosti s jeho technickou stránkou. Činnost relevantní z hlediska autorského práva ve smyslu článků 49 a 50 zákona ze dne 30. června 1994 o autorském právu a o právech s ním souvisejících, ve znění pozdějších předpisů, vykonávají podle nich jen vysílající organizace.
32 Jelikož se dotčené strany nedokázaly dohodnout, podala Sabam k předsedovi rechtbank van eerste aanleg te Brussel žalobu proti společnostem Airfield a Canal Digitaal a Agicoa podala k předsedovi téhož soudu žalobu proti společnosti Airfield. Předseda uvedeného soudu rozhodl, že Airfield a Canal Digitaal porušily autorská práva, jejichž správu zajišťují Sabam a Agicoa.
33 Airfield a Canal Digitaal se proti těmto rozhodnutím odvolaly k předkládajícímu soudu.
34 Za těchto podmínek se hof van beroep te Brussel rozhodl přerušit řízení a položit Soudnímu dvoru následující předběžné otázky, jejichž znění je ve věcech C‑431/09 a C‑432/09 totožné:
„1) Je v rozporu se směrnicí 93/83 situace, kdy je pro poskytovatele digitální satelitní televize stanoveno, že musí získat svolení majitelů práv v případě operace, kterou vysílající organizace dodává své programové signály buď přes kabel, nebo přes kódovaný satelitní signál – na vysílající organizaci nezávislému – poskytovateli digitální satelitní televize, který tyto signály nechá prostřednictvím s ním spojené společnosti zakódovat a zajistí jejich přenos na družici, a následně se tyto signály vysílají se souhlasem vysílající organizace jako součást balíčku televizních stanic, tedy sdruženě, k předplatitelům poskytovatelů satelitní televize, kteří mohou programy současně a v nezměněné podobě sledovat pomocí dekódovací karty nebo ‚smartcard‘, kterou poskytuje poskytovatel satelitní televize?
2) Je v rozporu se směrnicí 93/83 situace, kdy je pro poskytovatele digitální satelitní televize stanoveno, že musí získat svolení majitelů práv v případě činnosti, kterou vysílající organizace dodává své programové signály podle pokynů na vysílající organizaci nezávislého poskytovatele digitální satelitní televize, a následně se tyto signály vysílají se souhlasem vysílající organizace jako součást balíčku televizních stanic, tedy sdruženě, k předplatitelům poskytovatelů satelitní televize, kteří mohou programy současně a v nezměněné podobě sledovat pomocí dekódovací karty nebo ‚smartcard‘, kterou poskytuje poskytovatel satelitní televize?“
35 Usnesením předsedy Soudního dvora ze dne 6. ledna 2010 byly věci C‑431/09 a C‑432/09 spojeny pro účely písemné i ústní části řízení, jakož i pro účely rozsudku.
K použitelnosti směrnice 93/83
36 Agicoa ve věci C‑432/09 tvrdí, že směrnice 93/83 není na spor v původním řízení použitelná a že předběžné otázky je třeba posuzovat z hlediska směrnice 2001/29.
37 V této souvislosti tvrdí, že poskytovatele satelitního balíčku je třeba odlišovat od vysílající organizace, jelikož jeho činnost spočívá ve vytvoření balíčku rozhlasových a televizních služeb, a nikoli ve vysílání televizních programů. Za těchto podmínek je odkaz na čl. 1 odst. 2 písm. a) směrnice 93/83 pro účely přezkumu její činnosti bezpředmětný, neboť v tomto ustanovení se zmiňuje jen vysílající organizace.
38 Podle společnosti Agicoa nespadá spor v původním řízení do působnosti této směrnice i proto, že se týká sdělování, které nevyužívá družici ve smyslu čl. 1 odst. 1 směrnice 93/83. Konečně má za to, že v daném sporu neexistuje přeshraniční hledisko stanovené touto směrnicí.
39 K prvnímu argumentu je třeba uvést, že se týká samotného meritorního jádra projednávané věci, takže bude přezkoumán v rámci odpovědi na předběžné otázky.
40 Pokud jde o druhý argument, nic ve spise nenasvědčuje tomu, že by ke sdělování dotčenému ve věci v původním řízení nedocházelo pomocí družice ve smyslu čl. 1 odst. 1 směrnice 93/83.
41 V souvislosti s třetím argumentem je třeba zmínit, že z bodů 76 až 145 rozsudku ze dne 4. října 2011, Football Association Premier League a další (C‑403/08 a C‑429/08, Sb. rozh. s. I-0000) plyne, že veřejnost musí mít možnost přijímat sdělování pomocí družice ve všech členských státech, a že takové sdělování má tudíž z povahy věci přeshraniční povahu. Sdělování dotčené ve věci v původním řízení má takovou povahu i proto, že je v něm angažována belgická společnost Airfield a nizozemská společnost Canal Digitaal, a že programové signály jsou určené zejména divákům v Belgii a v Lucembursku.
42 Za těchto podmínek je třeba odmítnout argumenty společnosti Agicoa a zabývat se předběžnými otázkami z hlediska směrnice 93/83.
K předběžným otázkám
43 Podstatou otázek předkládajícího soudu, jimiž je třeba se zabývat společně, je to, zda směrnice 93/83 musí být vykládána v tom smyslu, že poskytovatel satelitního balíčku má povinnost získat od majitelů příslušných práv povolení k sdělování děl veřejnosti v rámci takového přímého a nepřímého přenosu televizních programů, jako je přenos dotčený ve věcech v původním řízení.
Úvodní poznámky
44 Je namístě předeslat, že směrnice 93/83 není jediným unijním nástrojem v oblasti duševního vlastnictví a že vzhledem k požadavkům plynoucím z jednoty a soudržnosti unijního právního řádu musí být pojmy používané touto směrnicí vykládány s ohledem na pravidla a zásady stanovené jinými směrnicemi v oblasti duševního vlastnictví, zejména směrnicí 2001/29 (viz obdobně rozsudek ze dne 30. června 2011, VEWA, C‑271/10, Sb. rozh. s. 271/10, bod 27).
45 V souvislosti se skutkovým rámcem předběžných otázek je dále třeba upřesnit, že přímý a nepřímý přenos televizních programů nejsou jediné prostředky přenosu programů zahrnutých do dotyčného satelitního balíčku.
46 Vysílající organizace totiž vysílají tyto programy i mimo uvedený balíček, a to prostředky, které jim umožňují dosáhnout diváky přímo, například pozemním vysíláním.
47 Zmíněný přímý a nepřímý přenos tudíž doplňují škálu těchto vysílacích prostředků a rozšiřují okruh diváků přijímajících dotyčné vysílání, přičemž tyto způsoby přenosu probíhají souběžně a současně a zásah poskytovatele satelitního balíčku nemá žádný vliv na obsah ani na časový rozvrh takového vysílání.
48 Konečně je ve věcech v původním řízení nesporné, že vysílající organizace mají od majitelů příslušných práv povolení ke sdělování jejich děl pomocí družice a že poskytovatel satelitního balíčku naopak žádným podobným povolením nedisponuje.
49 Za těchto okolností je třeba poukázat na to, že společnosti Airfield a Canal Digitaal v projednávaných věcech tvrdí, že každý jednotlivý přímý a nepřímý přenos televizních programů představuje jediné sdělení veřejnosti pomocí družice ve smyslu čl. 1 odst. 2 písm. a) směrnice 93/83, potažmo jedno nedělitelné sdělení, jež lze přičítat jen dotyčné vysílající organizaci. Airfield a Canal Digitaal z toho dovozují, že nelze mít za to, že poskytovatel satelitního balíčku provádí sdělování veřejnosti ve smyslu tohoto ustanovení, a proto mu ani nelze uložit v souvislosti s uvedenými přenosy povinnost získat od majitelů příslušných práv povolení.
50 K určení, zda má uvedený poskytovatel satelitního balíčku povinnost získat takové povolení, je za těchto okolností třeba zjistit, zda každý jednotlivý přímý a nepřímý přenos televizních programů představuje jediné sdělení veřejnosti pomocí družice, anebo zda je každý tento jednotlivý přenos naopak složen ze dvou nezávislých sdělení. Dále je třeba ověřit, zda z případné nedělitelnosti takového sdělení plyne, že tento poskytovatel satelitního balíčku nemá povinnost získat od majitelů příslušných práv povolení pro svůj zásah do tohoto sdělení.
K pojmu „sdělení veřejnosti pomocí družice“
51 Přímý přenos i nepřímý přenos představuje jediné sdělení veřejnosti pomocí družice, splňuje-li všechny kumulativní podmínky stanovené v čl. 1 odst. 2 písm. a) a c) směrnice 93/83.
52 Přenos tak představuje jediné sdělení veřejnosti pomocí družice tehdy:
– je-li zahájen „vložením“ programového signálu „pod kontrolou a odpovědností vysílající organizace“;
– je-li tento signál vkládán „do nepřerušovaného řetězu sdělení vedoucího na družici a z ní dolů na zem“;
– je-li tento signál „určen[ý] pro příjem veřejnosti“, a
– jsou-li prostředky k dekódování vysílání „poskytovány veřejnosti vysílající organizací nebo s jejím souhlasem“, jelikož ve věcech v původním řízení je signál kódován.
53 U první podmínky je v souvislosti s nepřímým přenosem televizních programů třeba připomenout, že vysílající organizace samy vkládají programový signál do dotčeného řetězu sdělení, a to tak, že tento signál dodají poskytovateli satelitního balíčku a poskytovatele zmocní k tomu, aby tento signál vložil do řetězu sdělení vedoucího na družici.
54 Na základě toho mají vysílající organizace pravomoc kontrolovat vkládání zmíněného signálu do řetězu sdělení vedoucího na družici a přebírají za něj odpovědnost.
55 Co se týče přímého přenosu televizních programů, je třeba podotknout, že vysílající organizace vkládají programový signál samy přímo do řetězu sdělení vedoucího na družici, a tak mají tím spíše pravomoc kontrolovat vkládání tohoto signálu do dotčeného řetězu sdělení a přebírají za toto vkládání odpovědnost.
56 V této souvislosti je třeba poukázat na to, že nic nebrání tomu, aby tato pravomoc kontrolovat a tato odpovědnost byla u uvedeného nepřímého a přímého přenosu případně sdílena s poskytovatelem satelitního balíčku. Ze samotného znění článku 1 odst. 2 písm. a) směrnice 93/83 totiž plyne, že kontrola a odpovědnost se ve smyslu tohoto ustanovení nevztahuje na celý řetěz sdělení, nýbrž jen na vkládání programového signálu. Kromě toho žádné ustanovení této směrnice nestanoví, že by pravomoc kontrolovat a odpovědnost měla být, pokud jde o celý řetěz sdělení, výlučná.
57 Za těchto podmínek je třeba konstatovat, že nepřímý přenos televizních programů i jejich přímý přenos splňují první podmínku stanovenou v čl. 1 odst. 2 písm. a) směrnice 93/83.
58 Pokud jde o druhou podmínku, z judikatury Soudního dvora plyne, že směrnice 93/83 se vztahuje na uzavřený systém sdělení, v němž je družice ústředním, hlavním a nenahraditelným prvkem v tom smyslu, že v případě její poruchy je přenos signálu technicky nemožný, a veřejnost tedy nepřijímá žádný program (viz v tomto smyslu rozsudek ze dne 14. července 2005, Lagardère Active Broadcast, C‑192/04, Sb. rozh. s. I‑7199, bod 39).
59 V projednávaném případě je nesporné, že družice je ústředním, hlavním a nenahraditelným prvkem pro přímý přenos televizních programů i pro jejich nepřímý přenos, takže oba způsoby přenosu představují takový uzavřený systém sdělení.
60 Dále, přestože Airfield a Canal Digitaal zasahují v případě nepřímého přenosu televizních programů do programových signálů vysílaných vysílajícími organizacemi, je třeba připomenout, že podstatou tohoto zásahu je přijímání signálu od vysílajících organizací, jeho případné dekódování, jeho další zakódování a jeho vyslání na příslušnou družici.
61 Tento jediný zásah přitom spadá pod obvyklé technické činnosti při přípravě signálu k jeho vložení do řetězu sdělení vedoucího na družici. Daný zásah je často nezbytný k uskutečnění či k usnadnění sdělování. Je proto třeba jej kvalifikovat jako běžný technický postup používaný u programového signálu, takže se nelze podle čtrnáctého bodu odůvodnění směrnice 93/83 domnívat, že by vedl k přerušení dotčeného řetězu sdělení.
62 Konečně je k přímému přenosu televizních programů třeba poznamenat, že zásah společností Airfield a Canal Digitaal se omezuje na dodání šifrovacích klíčů dotyčným vysílajícím organizacím, což následně umožňuje předplatitelům společnosti Airfield dekódovat programy prostřednictvím dekódovací karty.
63 Vzhledem k tomu, že je nesporné, že Airfield a Canal Digitaal dodávají tyto šifrovací klíče vysílajícím organizacím dříve, než tyto organizace vloží programový signál do dotčeného řetězu sdělení, nemůže zásah společností Airfield a Canal Digitaal vést k přerušení daného řetězu sdělení.
64 Za těchto okolností je třeba konstatovat, že nepřímý i přímý přenos televizních programů splňují druhou podmínku stanovenou v čl. 1 odst. 2 písm. a) směrnice 93/83.
65 U třetí podmínky není sporu o tom, že tento signál je od okamžiku svého vyslání určen veřejnosti, a sice veřejnosti, která vlastní dekódovací kartu dodanou společností Airfield.
66 Na druhou stranu je třeba uvést, že ačkoli signál, který je součástí nepřímého přenosu televizních programů, doznává určitých technických úprav, dochází k nim ještě před jeho vložením do řetězu sdělení vedoucího na družici a tyto úpravy představují, jak bylo konstatováno v bodě 61 tohoto rozsudku, běžné technické postupy. Za těchto podmínek se nelze domnívat, že takové úpravy mají vliv na určení tohoto signálu.
67 Je tudíž třeba konstatovat, že programový signál vyslaný v rámci přímého a nepřímého přenosu televizních programů je určen pro příjem veřejnosti, takže uvedené způsoby přenosu splňují i třetí podmínku stanovenou v čl. 1 odst. 2 písm. a) směrnice 93/83.
68 U čtvrté podmínky je nesporné, že prostředky k dekódování vysílání v rámci přenosu dotčeného ve věcech v původním řízení neposkytují veřejnosti vysílající organizace, nýbrž poskytovatel satelitního balíčku. Ze spisu ovšem nevyplývá, že by tento poskytovatel dodával tyto prostředky veřejnosti bez souhlasu uvedených organizací, což však musí ověřit předkládající soud.
69 S ohledem na výše uvedené a s výhradou ověření předkládajícím soudem je třeba konstatovat, že nepřímý přenos televizních programů i jejich přímý přenos splňují všechny kumulativní podmínky stanovené v čl. 1 odst. 2 písm. a) a c) směrnice 93/83, a že je tudíž třeba mít za to, že každý z těchto přenosů představuje jediné, potažmo nedělitelné sdělení veřejnosti pomocí družice.
70 Nedělitelnost takového sdělení ve smyslu citovaného čl. 1 odst. 2 písm. a) a c) ovšem neznamená, že k zásahu poskytovatele satelitního balíčku do tohoto sdělení může dojít bez povolení majitelů příslušných práv.
K povolení sdělování veřejnosti pomocí družice
71 Z článku 2 směrnice 93/83 vyplývá, že majitelé autorských práv musí souhlasit s jakýmkoli sdělením chráněných děl veřejnosti pomocí družice.
72 Z judikatury Soudního dvora plyne, že takové povolení musí získat mimo jiné osoba, která zahájí takové sdělení nebo která do něj zasáhne tak, že jeho prostřednictvím zpřístupní chráněná díla nové veřejnosti, tedy veřejnosti, kterou autoři chráněných děl nebrali v potaz v rámci povolení udělovaného jiné osobě (pokud jde o pojem „sdělování veřejnosti“ ve smyslu článku 3 směrnice 2001/29, viz obdobně rozsudek ze dne 7. prosince 2006, SGAE, C‑306/05, Sb. rozh. s. I‑11519, body 40 a 42, a usnesení ze dne 18. března 2010, Organismos Sillogikis Diacheirisis Dimiourgon Theatrikon kai Optikoakoustikon Ergon, C‑136/09, Sb. rozh. s. I-00037, bod 38).
73 To ostatně potvrzuje i sedmnáctý bod odůvodnění směrnice 93/83, podle něhož je třeba majitelům příslušných práv zajistit za sdělení jejich děl veřejnosti pomocí družice přiměřenou odměnu, která zohlední všechny aspekty vysílání, jakými jsou skutečný a potenciální počet diváků programu (v tomto smyslu viz výše uvedený rozsudek smyslu rozsudek Football Association Premier League a další, body 108 a 110).
74 Toto povolení však nemusí získat dotyčná osoba, jejíž zásah do sdělování veřejnosti spočívá, v souladu s dvacátým sedmým bodem odůvodnění směrnice 2001/29, v pouhém poskytnutí fyzického zařízení pro umožnění nebo uskutečnění uvedeného sdělování.
75 Za těchto okolností je třeba podotknout, že podle čl. 1 odst. 2 písm. a) směrnice 93/83 takové sdělení veřejnosti pomocí družice, jako je sdělení dotčené ve věcech v původním řízení, zahajuje vysílající organizace, pod jejíž kontrolou a odpovědností jsou programové signály vkládány do řetězu sdělení vedoucího na družici. Navíc je nesporné, že tato organizace tímto způsobem zpřístupňuje chráněná díla zpravidla nové veřejnosti. Tato organizace má proto povinnost získat povolení stanovené v článku 2 směrnice 93/83.
76 Na základě tohoto zjištění však nelze vyloučit, že do takového sdělování, jako je sdělování uvedené v předchozím bodě, zasahují i jiné subjekty tak, že předměty ochrany zpřístupňují širší veřejnosti než na jakou se obrací dotyčná vysílající organizace, tedy veřejnosti, kterou autoři těchto děl nebrali v potaz při udělování povolení k jejich užití vysílající organizací. V takovém případě se na zásah uvedených subjektů nevztahuje povolení udělené této organizaci.
77 Za takových okolností, jaké nastaly ve věcech v původním řízení, tomu tak může být zejména tehdy, rozšíří-li určitý subjekt okruh osob, které mají přístup k tomuto sdělování, a zpřístupní-li tak předměty ochrany nové veřejnosti.
78 Na tomto místě je třeba poukázat na to, že poskytovatel satelitního balíčku kóduje dotčené sdělení, respektive dodává vysílajícím organizacím šifrovací klíče umožňující jejich předplatitelům toto sdělení dekódovat, a zároveň poskytuje těmto předplatitelům příslušné prostředky k dekódování, a že tímto postupem lze vytvořit propojení mezi sdělením vloženým vysílajícími organizacemi a uvedenými předplatiteli.
79 Taková činnost přitom nesplývá s pouhým poskytnutím fyzického zařízení určeného k zajištění nebo zlepšení příjmu původního vysílání v oblasti pokrytí signálem, jež spadá pod případy uvedené v bodě 74 tohoto rozsudku, ale naopak představuje zásah, bez kterého by uvedení předplatitelé nemohli mít vysílaná díla k dispozici, přestože by se nacházeli uvnitř uvedené oblasti. Tyto osoby jsou tudíž součástí veřejnosti, na kterou se zaměřuje samotný poskytovatel satelitního balíčku, jenž svým zásahem v rámci dotčeného sdělování pomocí družice zpřístupňuje chráněná díla veřejnosti, která se připojuje k veřejnosti oslovované dotyčnou vysílající organizací.
80 Dále je třeba zdůraznit, že zásah poskytovatele satelitního balíčku je samostatným poskytnutím služby, k němuž dochází za účelem dosažení zisku, neboť uvedené osoby nehradí předplatné vysílající organizaci, nýbrž tomuto poskytovateli. Na druhou stranu není sporu o tom, že cena předplatného se nehradí za poskytnutí případných technických služeb, nýbrž za přístup ke sdělením pomocí družice, potažmo k dílům a jiným předmětům ochrany.
81 Nakonec je třeba podotknout, že poskytovatel satelitního balíčku nezpřístupňuje svým předplatitelům sdělení pocházející od jediné vysílající organizace, nýbrž sdružuje několik sdělení pocházejících od různých vysílajících organizací do nového audiovizuálního produktu, a že o složení takto vytvořeného balíčku rozhoduje poskytovatel satelitního balíčku.
82 Za těchto podmínek je třeba konstatovat, že poskytovatel satelitního balíčku rozšiřuje okruh osob, které mají přístup k televizním programům, a zpřístupňuje díla a jiné předměty ochrany nové veřejnosti.
83 Poskytovatel satelitního balíčku má v důsledku toho povinnost získat od majitelů příslušných práv povolení k zásahu do sdělování pomocí družice, vyjma případu, kdy se tito majitelé dohodli s dotyčnou vysílající organizací, že chráněná díla budou veřejnosti sdělována i prostřednictvím tohoto poskytovatele, a kdy se uvedená díla v takovém případě zásahem tohoto poskytovatele zároveň nezpřístupní nové veřejnosti.
84 S ohledem na výše uvedené je třeba na položené otázky odpovědět, že článek 2 směrnice 93/83 musí být vykládán v tom smyslu, že poskytovatel satelitního balíčku musí od majitelů příslušných práv získat povolení k zásahu do takového přímého či nepřímého přenosu televizních programů, jako jsou přenosy dotčené ve věcech v původním řízení, vyjma případu, kdy se tito majitelé dohodli s dotyčnou vysílající organizací, že chráněná díla budou veřejnosti sdělována i prostřednictvím tohoto poskytovatele, a kdy se uvedená díla v takovém případě zásahem tohoto poskytovatele zároveň nezpřístupní nové veřejnosti.
K nákladům řízení
85 Vzhledem k tomu, že řízení má, pokud jde o účastníky původního řízení, povahu incidenčního řízení ve vztahu ke sporu probíhajícímu před předkládajícím soudem, je k rozhodnutí o nákladech řízení příslušný uvedený soud. Výdaje vzniklé předložením jiných vyjádření Soudnímu dvoru než vyjádření uvedených účastníků řízení se nenahrazují.
Z těchto důvodů Soudní dvůr (třetí senát) rozhodl takto:
Článek 2 směrnice Rady 93/83/EHS ze dne 27. září 1993 o koordinaci určitých předpisů týkajících se autorského práva a práv s ním souvisejících při družicovém vysílání a kabelovém přenosu musí být vykládán v tom smyslu, že poskytovatel satelitního balíčku musí od majitelů příslušných práv získat povolení k zásahu do takového přímého či nepřímého přenosu televizních programů, jako jsou přenosy dotčené ve věcech v původním řízení, vyjma případu, kdy se tito majitelé dohodli s dotyčnou vysílající organizací, že chráněná díla budou veřejnosti sdělována i prostřednictvím tohoto poskytovatele, a kdy se uvedená díla v takovém případě zásahem tohoto poskytovatele zároveň nezpřístupní nové veřejnosti.
Podpisy.