Language of document : ECLI:EU:F:2011:159

USNESENÍ SOUDU PRO VEŘEJNOU SLUŽBU

(první senát)

28. září 2011

Věc F‑42/07

Antonio Prieto

v.

Evropský parlament

„Veřejná služba – Úředníci – Jmenování – Vnitřní výběrové řízení zveřejněné před 1. květnem 2004 – Dočasný zaměstnanec zapsaný na seznam vhodných kandidátů před 1. květnem 2006 – Zařazení do platové třídy – Článek 5 odst. 4 a čl. 13 odst. 1 přílohy XIII služebního řádu – Příspěvek na sekretariát – Zčásti zjevně nepřípustná a zčásti zjevně neopodstatněná žaloba“

Předmět:      Žaloba podaná na základě článků 236 ES a 152 AE, kterou se A. Prieto domáhá zrušení rozhodnutí Parlamentu ze dne 9. června 2006, kterým byl s účinností od 1. července 2006 jmenován úředníkem ve zkušební lhůtě, v rozsahu, v němž toto rozhodnutí stanoví jeho zařazení do platové třídy AST 2 stupeň 3.

Rozhodnutí:      Žaloba se zamítá. Každý účastník řízení ponese vlastní náklady řízení.

Shrnutí

1.      Úředníci – Přijímání – Jmenování do platové třídy – Zavedení nové struktury služebních postupů nařízením č. 723/2004 – Přechodná ustanovení týkající se zařazení do platových tříd

(Služební řád úředníků, čl. 31 odst. 1; příloha XIII, čl. 5 odst. 4, čl. 12 odst. 3 a čl. 13 odst. 1; nařízení Rady č. 723/2004)

2.      Úředníci – Přijímání – Jmenování do platové třídy a zařazení do platového stupně – Dočasný zaměstnanec jmenovaný úředníkem

(Služební řád úředníků, článek 32; příloha XIII, čl. 5 odst. 4; pracovní řád ostatních zaměstnanců, článek 8)

3.      Unijní právo – Zásady – Ochrana legitimního očekávání – Podmínky – Konkrétní ujištění poskytnutá administrativou

1.      Článek 5 odst. 4 přílohy XIII služebního řádu se týká dočasných zaměstnanců zapsaných „na seznamu kandidátů vhodných k převedení z jedné kategorie do druhé“, jakož i dočasných zaměstnanců „zapsaných na seznamu úspěšných kandidátů vnitřního výběrového řízení“. Přestože je výběrové řízení „na převedení do kategorie“ svojí povahou rovněž vnitřním výběrovým řízením, je třeba dotčené ustanovení vykládat tak, aby mělo užitečný účinek, a v rámci možností se vyhnout jakémukoliv výkladu, který by vedl k závěru, že toto ustanovení je nadbytečné. Zdá se, že zákonodárce zamýšlel „vnitřním výběrovým řízením“ označit tzv. výběrová řízení na jmenování, která mají při dodržení všech ustanovení služebního řádu, kterými se řídí přístup k evropské veřejné službě, umožnit, aby zaměstnanci, kteří již získali v orgánu určité zkušenosti a kteří prokázali svoji schopnost nastoupit na pracovní místa, která mají být obsazena, byli přijímáni jako úředníci. Tento výklad je podepřen zněním odstavce 2 článku 5 přílohy XIII služebního řádu, který uvádí pouze úředníky zapsané „na seznam kandidátů vhodných k převedení z jedné kategorie do druhé“, aniž by zmiňoval úředníky „zapsané na seznam úspěšných kandidátů vnitřního výběrového řízení“. Taková zmínka by nebyla odůvodněná, jelikož u zaměstnanců, kteří již úředníky jsou, nemůže docházet ke jmenování.

Aby byl čl. 5 odst. 4 přílohy XIII služebního řádu použitelný, je třeba, aby se jednalo o převedení z „bývalé kategorie“ do „nové kategorie“ na základě buď výběrového řízení vedoucího k vypracování „seznamu kandidátů vhodných k převedení z jedné kategorie do druhé“, nebo vnitřního výběrového řízení na jmenování, jehož účinkem bylo takové převedení z jedné kategorie do druhé. Zákonodárce se tak v rámci výkonu své široké posuzovací pravomoci v oblasti přechodných ustanovení a zároveň kritérií pro zařazení odchýlil od obecného pravidla pro zařazení nově přijímaných úředníků, uvedeného v čl. 31 odst. 1 služebního řádu, doplněném článkem 12 odst. 3 nebo článkem 13 odst. 1 přílohy XIII služebního řádu, pokud jde o úspěšné kandidáty zapsané na seznam vhodných kandidátů před 1. květnem 2006 a přijaté mezi 1. květnem 2004 a 30. dubnem 2006, respektive po 1. květnu 2006, tím, že pro zaměstnance, kteří byli přijati jako úředníci ve zkušební době, v orgánu již získali zkušenosti a ve výše uvedeném výběrovém řízení prokázali svoji schopnost nastoupit na pracovní místa vyšší kategorie, vyhrazuje možnost zařazení do jiné platové třídy, než která byla uvedena v oznámení o výběrovém řízení.

(viz body 48, 49, 54 a 55)

Odkazy:

Tribunál: 6. března 1997, de Kerros a Kohn-Bergé v. Komise, T‑40/96 a T‑55/96, body 45 a 46; 12. listopadu 1998, Carrasco Benítez v. Komise, T‑294/97, bod 51

Soud pro veřejnou službu: 12. května 2010, Peláez Jimeno v. Parlament, F‑13/09, body 40, 41, 46 a 47

2.      Unijní právo výslovně nezakotvuje ani zásadu jednoty služebního postupu, ani zásadu služebního postupu. A fortiori není unijním právem obecně uznáno právo na služební postup dočasného zaměstnance, který se stal úředníkem. Článek 32 třetí pododstavec služebního řádu pouze stanoví, že dočasnému zaměstnanci se v případě, že je jmenován úředníkem, ponechá počet let služby, kterých jako dočasný zaměstnanec dosáhl.

Článek 32 služebního řádu a článek 8 pracovního řádu ostatních zaměstnanců, ve znění platném do 30. dubna 2004, uvádí, že dočasní zaměstnanci mají možnost pokračovat ve služebním postupu jako úředníci v souladu s postupy stanovenými služebním řádem, a v tomto případě se léta služby dosažená jako dočasný zaměstnanec zachovají, pokud byl dotyčný zaměstnanec jmenován úředníkem stejné platové třídy bezprostředně po uvedeném období.

Nic to však nemění na skutečnosti, že výše uvedené ustanovení zaručuje dočasnému zaměstnanci, který byl jmenován úředníkem stejné třídy, jen ponechání počtu let služby a že pokračování ve služebním postupu je zaručeno v souladu s postupy stanovenými služebním řádem. Konečně je nutno konstatovat, že s výjimkou čl. 5 odst. 4 přílohy XIII služebního řádu, který je nutno vzhledem k tomu, že se jedná o přechodné ustanovení, vykládat restriktivně, ostatní ustanovení služebního řádu nepřiznávají dočasným zaměstnancům možnost být jmenován úředníkem v platové třídě, do níž byli dříve zařazeni, pokud je tato platová třída vyšší než platová třída, pro kterou bylo zveřejněno výběrové řízení, v němž byli úspěšní.

(viz body 61, 69 a 70)

Odkazy:

Soud pro veřejnou službu: 5. března 2008, Toronjo Benitez v. Komise, F‑33/07, bod 87

3.      Právo domáhat se ochrany legitimního očekávání se vztahuje na každého jednotlivce, který se nachází v situaci, ze které vyplývá, že administrativa u něj vyvolala podloženou naději tím, že mu poskytla konkrétní ujištění ve formě přesných, nepodmíněných a shodujících se informací z oprávněných a spolehlivých zdrojů.

Naproti tomu se nikdo nemůže dovolávat porušení této zásady, pokud neexistují konkrétní ujištění, která by mu administrativa poskytla.

Je sice pravda, že e‑mail od kolegy dotyčného úředníka, který „potvrzuje, že jako úředník bude zařazen do stejné platové třídy/platového stupně, jako bylo zařazení dočasného zaměstnance“, je konkrétní informace, avšak tato informace nepochází od orgánu oprávněného ke jmenování, který je jako jediný oprávněn stanovit zařazení úředníků.

(viz body 98, 99, 101 a 102)

Odkazy:

Tribunál: 19. března 2003, Innova Privat-Akademie v. Komise, T‑273/01, bod 26; 11. července 2007, Centeno Mediavilla a další v. Komise, T‑58/05, bod 96

Soud pro veřejnou službu: 30. září 2010, De Luca v. Komise, F‑20/06, bod 102; 28. října 2010, Sørensen v. Komise, F‑85/05, bod 84