ROZSUDEK SOUDU PRO VEŘEJNOU SLUŽBU EVROPSKÉ UNIE
(třetí senát)
19. června 2013
Věc F‑40/12
CF
v.
Evropská agentura pro bezpečnost letectví (EASA)
„Veřejná služba – Bývalý dočasný zaměstnanec – Smlouva na dobu určitou – Výpověď během volna z důvodu nemoci – Článek 16 PŘOZ – Článek 48 písm. b) PŘOZ – Psychické obtěžování“
Předmět: Žaloba podaná na základě článku 270 SFEU, kterou se CF v podstatě domáhá zaprvé zrušení rozhodnutí ze dne 24. května 2011, jímž orgán oprávněný k uzavírání pracovních smluv (dále jen „OOUPS“) Evropské agentury pro bezpečnost letectví (EASA nebo dále jen „agentura“) ukončil její smlouvu dočasného zaměstnance (dále jen „napadené rozhodnutí“), zadruhé, aby bylo AESA uloženo zaplatit náhradu škody, kterou údajně utrpěla z důvodu tohoto rozhodnutí, a zatřetí náhradu škody z důvodu psychického obtěžování, jemuž byla vystavena
Rozhodnutí: Rozhodnutí ze dne 24. května 2011, kterým orgán oprávněný k uzavírání pracovních smluv Evropské agentury pro bezpečnost letectví ukončil smlouvu dočasného zaměstnance CF, se zrušuje. Evropské agentuře pro bezpečnost letectví se ukládá zaplatit CF částku 88 189,76 eur jako náhradu hmotné újmy. Ve zbývající části se žaloba zamítá. Evropská agentura pro bezpečnost letectví ponese vlastní náklady řízení a uhradí tři čtvrtiny nákladů řízení vynaložených CF. CF ponese čtvrtinu vlastních nákladů řízení.
Shrnutí
1. Úředníci – Dočasní zaměstnanci – Ukončení smlouvy na dobu určitou po ukončení volna z důvodu nemoci – Výpočet doby trvání služby zaměstnance – Zohlednění předchozího výkonu práce dotčenou osobou jakožto smluvním zaměstnancem
[Listina základních práv Evropské unie, čl. 34 odst. 1; pracovní řád ostatních zaměstnanců, články 3a, 16 a čl. 48 písm. b)]
2. Žaloby úředníků – Návrh na náhradu škody způsobené jednáním, které nemá povahu rozhodnutí – Neexistence postupu před zahájením soudního řízení v souladu se služebním řádem – Nepřípustnost
(Služební řád, články 90 a 91)
3. Žaloby úředníků – Žaloba na náhradu škody – Žaloba založená na povinnosti administrativy nahradit škodu způsobenou úředníkovi třetí osobou – Přípustnost – Podmínka – Vyčerpání procesních prostředků – Výjimka – Neexistence účinných procesních prostředků
(Služební řád úředníků, čl. 24 druhý pododstavec a článek 91)
4. Úředníci – Dočasní zaměstnanci – Ukončení pracovního poměru v souvislosti s obtěžováním – Protiprávnost ukončení pracovního poměru – Nezbytnost vztahu mezi obtěžováním a důvody rozhodnutí o ukončení smlouvy
(Služební řád úředníků, články 12a, 90 a 91)
5. Úředníci – Dočasní zaměstnanci – Organizační struktura – Opatření spočívající v získání prohlášení zaměstnance ohledně povahy jeho vztahů s jiným zaměstnancem – Přípustnost – Porušení práva na respektování soukromého života – Odůvodnění – Opatření přijaté k zajištění řádného fungování služby
(Listina základních práv Evropské unie, článek 7 a čl. 52 odst. 3)
1. Funkce, které dočasný zaměstnanec předtím zastával jakožto smluvní zaměstnanec podle článku 3a pracovního řádu ostatních zaměstnanců, musí být zohledněny při výpočtu „doby odpracované dočasným zaměstnancem“, během které čerpá placené volno z důvodu nemoci podle článku 16 zmíněného pracovního řádu, a po jejímž uplynutí může být pracovní poměr tohoto dočasného zaměstnance rozvázán bez výpovědní doby na základě čl. 48 písm. b) téhož pracovního řádu.
Pro výklad ustanovení unijního práva je však třeba zohlednit nejen jeho znění, ale i jeho kontext a cíle sledované právní úpravou, jehož je součástí, jakož i veškerá ustanovení unijního práva.
V tomto ohledu musí být čl. 16 druhý pododstavec pracovního řádu ostatních zaměstnanců vykládán ve světle čl. 34 odst. 1 Listiny základních práv Evropské unie, podle něhož Unie uznává a respektuje právo na přístup k dávkám sociálního zabezpečení, včetně zajištění ochrany v případě nemoci, jakožto základní právo.
Konečně čl. 16 druhý pododstavec pracovního řádu ostatních zaměstnanců chrání v případě nemoci dočasné zaměstnance před sociálními a ekonomickými riziky spojenými s touto podmínkou, čímž přispívá k dosahování tak zásadního cíle, jakým je ochrana zdraví.
V kontextu, kdy zaměstnanci mohou být přijati buďto jako zaměstnanci dočasní, anebo zaměstnanci smluvní, a kdy nezřídka dochází k tomu, že orgány a agentury využívají střídavě obou těchto režimů, aby si zajistily služby téhož zaměstnance, by však cíle ochrany zdraví nebylo plně dosaženo, jestliže by služby poskytnuté zaměstnancem v jednom či druhém z těchto režimů nebyly započítávány do celkové jím odpracované doby.
(viz body 36, 37 a 41 až 43)
Odkazy:
Soudní dvůr: 6. října 1982, Cilfit a další, 283/81, bod 20
Soud pro veřejnou službu: 29. září 2009, O v. Komise, F‑69/07 a F‑60/08, bod 114
2. V rámci článků 90 a 91 služebního řádu musí žalobě směřující k náhradě škody způsobené jednáním, které nemělo povahu rozhodnutí, jako například psychickým obtěžováním, předcházet dvě fáze správního řízení. Dotčená osoba musí nejdříve předložit nadřízenému orgánu žádost na základě čl. 90 odst. 1 služebního řádu, kterou administrativu vyzve k náhradě dané škody. Teprve zamítnutí – výslovné či mlčky – dané žádosti představuje rozhodnutí, které nepříznivě zasahuje do právního postavení zúčastněné osoby, proti kterému lze podat stížnost, a teprve po vydání rozhodnutí, kterým se výslovně či mlčky zamítá daná stížnost, lze podat k Soudu žalobu na náhradu škody.
(viz bod 57)
Odkazy:
Soud pro veřejnou službu: 1. února 2007, Rossi Ferreras v. Komise, F‑42/05, body 58 až 61
3. Účelem čl. 24 druhého pododstavce služebního řádu je náprava škod způsobených úředníku nebo zaměstnanci jednáními třetích osob nebo jiných úředníků uvedených v prvním pododstavci tohoto článku za předpokladu, že se úředník nemohl domoci nápravy přímo na původcích těchto jednání. Přípustnost žaloby na náhradu škody podané úředníkem z důvodu obtěžování je tak podmíněna vyčerpáním vnitrostátních procesních prostředků v rozsahu, v němž tyto prostředky účinně zajišťují ochranu dotčených osob a mohou vést k náhradě tvrzené škody.
(viz bod 59)
Odkazy:
Soudní dvůr: 5. října 2006, Schmidt-Brown v. Komise, C‑365/05 P, bod 78
Soud prvního stupně: 9. března 2005, L v. Komise, T‑254/02, bod 148
Tribunál Evropské unie: 12. července 2011, Komise v. Q, T‑80/09 P, bod 67
4. To, že bylo prokázáno psychické obtěžování dočasného zaměstnance, neznamená, že by každé rozhodnutí nepříznivě zasahující do jeho právního postavení, které bylo v souvislosti s tímto psychickým obtěžováním vydáno, bylo protiprávní. Z důvodu své povahy může být totiž existence morálního obtěžování dovolávána pouze na podporu návrhu na zrušení směřujícího proti odmítnutí žádosti o pomoc. Žalobní důvod vycházející z údajného obtěžování může však být výjimečně uplatněn proti rozhodnutí o rozvázání pracovního poměru, pokud se jeví, že existuje souvislost mezi obtěžováním a důvody pro takové rozhodnutí. Tak tomu je v případě rozhodnutí o rozvázání pracovního poměru na základě prodloužení volna z důvodu nemoci, jež je důsledkem stavu, který může být případně důsledkem psychického obtěžování.
(viz body 79 a 80)
Odkazy:
Soud pro veřejnou službu: 24. února 2010, Menghi v. ENISA, F‑2/09, bod 69
5. Vzhledem k požadavkům efektivity kladeným na dočasné zaměstnance může být opatření spočívající v tom, že administrativa od dočasného zaměstnance požaduje prohlášení dosvědčující, že neudržuje intimní vztahy s jiným dočasným zaměstnancem, vskutku považováno za opatření směřující k řádnému fungování správy a jako takové být odůvodněno ochranou pořádku ve smyslu článku 8 Evropské úmluvy o lidských právech, vede-li otázka povahy dotčených vztahů zmíněného zaměstnance ke zhoršení atmosféry na pracovišti.
V tomto ohledu je nesporné, že takovýto požadavek narušuje soukromý život, avšak právo na respektování soukromého života zaručené článkem 7 Listiny základních práv Evropské unie a zakotvené v článku 8 výše zmíněné Úmluvy není právem absolutním a může být v souladu s čl. 52 odst. 3 Listiny omezeno.
(viz body 85 a 86)