USNESENÍ SOUDU PRO VEŘEJNOU SLUŽBU (třetího senátu)
12. listopadu 2008
Věc F-88/07
Juan Luís Domínguez González
v.
Komise Evropských společenství
„Veřejná služba – Technický asistent – Námitka nepříslušnosti – Námitka nepřípustnosti – Nepříslušnost Soudu“
Předmět: Žaloba, podaná na základě článků 236 ES a 152 AE, kterou se Juan Luís Domínguez Gonzáles domáhá, aby Komisi bylo uloženo zaplatit mu částku 20 310,68 eur z titulu náhrady újem, které mu byly způsobeny ukončením jeho pracovní smlouvy v důsledku nástupní zdravotní prohlídky.
Rozhodnutí: Soud nemá pravomoc rozhodovat o žalobě. Každý účastník řízení ponese vlastní náklady řízení.
Shrnutí
1. Úředníci – Žaloba – Právo na podání žaloby – Osoby, které podaly žalobu ohledně postavení úředníků nebo zaměstnanců jiných než místních zaměstnanců
(Služební řád, články 90 a 91)
2. Úředníci – Služební řád – Pracovní řád ostatních zaměstnanců – Rozsah působnosti
(Články 238 ES a 282 ES; pracovní řád ostatních zaměstnanců, články 1, 2, 3 a 5)
1. Před soudem Společenství mohou napadnout rozhodnutí, které nepříznivě zasahuje do jejich práv nejen osoby, které mají postavení úředníků nebo zaměstnanců jiných než místních zaměstnanců, ale také osoby, které podaly žalobu ohledně svého postavení, přičemž uvedený soud má přinejmenším pravomoc zaprvé přezkoumat, zda má skutečně pravomoc rozhodovat o přípustnosti a opodstatněnosti sporu.
(viz body 64 a 65)
Odkazy:
Soudní dvůr: 11. března 1975, Porrini a další, 65/74, Recueil, s. 319, bod 13; 5. dubna 1979, Bellintani a další v. Komise, 116/78, Recueil, s. 1585, bod 6; 20. června 1985, Klein v. Komise, 123/84, Recueil, s. 1907, bod 10
Soud prvního stupně: 19. července 1999, Mammarella v. Komise, T-74/98, Recueil FP, s. I-A-151 a II-797, bod 16
2. Služební řád a pracovní řád ostatních zaměstnanců nejsou vyčerpávající právní úpravou, která by zakazovala přijímání osob mimo takto stanovený právní rámec. Možnost přiznaná Společenství články 282 ES a 238 ES navázat smluvní vztahy řídící se právem členského státu se naopak vztahuje na uzavření pracovních smluv nebo smluv týkajících se poskytování služeb. Za těchto podmínek by mohlo být přijetí osoby smlouvou výslovně odkazující na vnitrostátní zákon považováno za protiprávní pouze v případě, že by žalovaný orgán definoval pracovní podmínky dotyčného nikoliv podle potřeb služby, ale za účelem vyhnout se uplatnění ustanovení služebního řádu nebo pracovního řádu ostatních zaměstnanců, neboť by se tím dopustil zneužití řízení.
Za účelem ověření, že se orgán nedopustil zneužití řízení, nepostačuje konstatovat, že může mít oprávněně za to, že jednotlivé kategorie smluv stanovené pracovním řádem ostatních zaměstnanců a podléhající pravomoci soudu Společenství nejsou uzpůsobené situaci spolupracovníků, kterým hodlá svěřit některé úkoly, avšak je třeba rovněž zadruhé ověřit, zda pracovní podmínky poskytnuté těmto spolupracovníkům odpovídají požadavkům sociálního minima, které existuje v každém právním státě.
(viz body 70 a 87)
Odkazy:
Soud prvního stupně: výše uvedený rozsudek Mammarella v. Komise, body 39 a 40 a citovaná judikatura