ROZSUDEK SOUDU PRO VEŘEJNOU SLUŽBU

(třetí senát)

1. prosince 2010

Věc F‑82/09

Michel Nolin

v.

Evropská komise

„Veřejná služba – Úředníci – Povýšení – Odnětí bodů za zásluhy a prioritních bodů“

Předmět: Žaloba podaná na základě článků 236 ES a 152 AE, kterou se M. Nolin domáhá zrušení rozhodnutí ředitele generálního ředitelství Komise „Personál a administrativa“ ze dne 19. prosince 2008 o odnětí 87,5 bodů za zásluhy a prioritních bodů získaných žalobcem pro povýšení.

Rozhodnutí: Žaloba se zamítá. Žalobce ponese veškeré náklady řízení.

Shrnutí

1.      Úředníci – Povýšení – Řízení – Body za zásluhy a prioritní body

(Služební řád úředníků, články 29 a 45)

2.      Úředníci – Zásady – Zásada legality

(Služební řád úředníků, články 90 a 91)

3.      Úředníci – Povýšení – Řízení – Body za zásluhy a prioritní body

4.      Úředníci – Správní akty – Implicitní rozhodnutí – Pojem

5.      Úředníci – Zásady – Ochrana legitimního očekávání – Podmínky

6.      Úředníci – Povýšení – Řízení – Body za zásluhy a prioritní body

(Služební řád úředníků, články 29 a 45)

7.      Právo unie – Zásady – Základní práva – Právo na kontradiktorní řízení

(Článek 6 odst. 2, SEU)

1.      Z celkové systematiky obecných ustanovení použitelných pro povýšení úředníků, tak jak jsou vykládána v souladu se zásadou rovného zacházení vyplývá, že počet bodů za zásluhy a prioritních bodů, které odpovídají prahu povýšení musí být odečten od celkového počtu bodů získaných úředníkem, který byl povýšen, a to buď na základě článku 29 nebo článku 45 služebního řádu.

I když totiž uvedené články stanoví dvě odlišná řízení o povýšení, týká se článek 29, na rozdíl od článku 45, možnosti povýšení pouze incidenčně, jako jedné z možností obsazení volného místa bez bližšího upřesnění účinků takového povýšení. Za situace, kdy článek 29 služebního řádu k této otázce nic neuvádí, nelze mít za to, že povýšení založené na tomto ustanovení nemá tytéž právní účinky jako povýšení založené na článku 45 služebního řádu; naopak je třeba dovodit, že zákonodárce, i když stanovil různá řízení o povýšení, neměl v úmyslu přiznat povýšením založeným na článku 29 služebního řádu jiné právní účinky než povýšením na základě článku 45 služebního řádu.

(viz body 46 a 48)

2.      V každém rozhodnutí správy musí být jasně a přesně stanoveno, na jakém právním základě bylo uvedené rozhodnutí přijato, přičemž tento právní základ musí platně odůvodňovat pravomoc správy v této oblasti.

(viz bod 51)

3.      Rozhodnutí o odnětí bodů za zásluhy a prioritních bodů úředníka je důsledkem rozhodnutí o jeho povýšení. Proto má orgán příslušný v oblasti povyšování zůstatkovou pravomoc k přijetí takového rozhodnutí, které pouze vyvozuje důsledky z povýšení úředníka.

(viz bod 57)

4.      Implicitní rozhodnutí předpokládá, že správa obdržela žádost, na kterou neodpověděla, nebo, že z okolností daného případu lze vyvodit, že správa přijala rozhodnutí, které neformalizovala. Naproti tomu pouhé udržování právního stavu dotčené osoby nemůže být vykládáno tak, že existuje rozhodnutí.

(viz body 68 a 70)

Odkazy:

Soud pro veřejnou službu: 11. května 2010, Maxwell v. Komise, F‑55/09, bod 66

5.      Právo dovolávat se ochrany legitimního očekávání předpokládá současné splnění tří podmínek. Zaprvé je třeba, aby byla zúčastněné osobě správou poskytnuta konkrétní, nepodmíněná a shodující se ujištění vyplývající z oprávněných a spolehlivých zdrojů. Dále musí být tato ujištění schopna vyvolat legitimní očekávání u toho, komu jsou určena. Konečně musí být poskytnutá ujištění v souladu s ustanoveními služebního řádu a obecně použitelnými normami, nebo je alespoň třeba, aby jejich případná protiprávnost mohla uniknout pozornosti úředníka postupujícího s odpovídající řádnou péčí, a to s ohledem na informace, které má k dispozici a jeho schopnost provést nezbytná ověření.

V tomto ohledu, v případě neexistence písemného nebo ústního ujištění, pouhé plynutí času mezi odnětím bodů za zásluhy a prioritních bodů úředníka a jeho povýšením nepředstavuje konkrétní ujištění dané správou dotčené osobě, pokud pravidla pro povýšení, jejichž legalitu není uvedeným úředníkem zpochybňována, od správy vyžadují, aby z celkového počtu bodů získaných dotčeným úředníkem odečetla počet bodů za zásluhy a prioritních bodů odpovídajících prahu povýšení.

(viz body 74 a 75)

Odkazy:

Tribunál: 6. července 1999, Forvass v. Komise, T‑203/97, Recueil FP, s. I‑A‑129 a II‑705, bod 70; 11. července 2002, Wasmeier v. Komise, T‑381/00, Recueil FP, s. I‑A‑125 a II‑677, bod 106; 5. listopadu 2002, Donese v. Komise, T‑205/01, Recueil FP, s. I‑A‑211 a II‑1065, body 54 a 55; 15. listopadu 2005, Righini v. Komise, T‑145/04, Sb. VS s. I‑A‑349 a II‑1547, bod 130

6.      Pouhá skutečnost, že úředník byl povýšen, ať už na základě článku 29 nebo článku 45 služebního řádu, stačí k odůvodnění toho, že se počet bodů za zásluhy a prioritních bodů odpovídajících prahu povýšení odečte od celkového počtu bodů získaných uvedeným úředníkem. V důsledku toho se všichni povýšení úředníci nacházejí v téže situaci, pokud jde o toto odečtení určitého počtu získaných bodů, bez ohledu na to, na jakém právním základě bylo o jejich povýšení rozhodnuto. Proto nemůže stejné zacházení s úředníkem povýšeným na základě článku 29 služebního řádu a úředníkem povýšeným na základě článku 45 služebního řádu představovat diskriminaci.

(viz bod 88)

7.      Podle práva na kontradiktorní řízení mí každá strana sporu možnost předložit právní nebo skutkové argumenty, které považuje za vhodné pro podporu svých návrhových žádání, včetně případných námitek nepřípustnosti. Pro tvrzení, že výkon práva je zneužívající, je třeba prokázat, že výkon uvedeného práva sleduje cíl, který neodpovídá cíli sledovanému tímto právem, zejména jestliže výkon uvedeného práva prozrazuje úmysl škodit.

(viz bod 96)