Language of document : ECLI:EU:F:2009:160

ROZSUDEK SOUDU PRO VEŘEJNOU SLUŽBU EVROPSKÉ UNIE (prvního senátu)

30. listopadu 2009(*)

„Veřejná služba – Úředníci – Disciplinární řízení – Dočasné zproštění výkonu služby úředníka – Krácení odměny – Obvinění ze závažného porušování služebních povinností – Právo na obhajobu – Pravomoc – Nezveřejnění zmocnění – Nepříslušnost toho, kdo napadený akt vydal“

Ve věci F‑80/08,

jejímž předmětem je žaloba podaná na základě článků 236 ES a 152 AE,

Fritz Harald Wenig, úředník Komise Evropských společenství, s bydlištěm ve Woluwé-Saint-Pierre (Belgie), zastoupený G.-A. Dalem, D. Voillemotem, D. Bosquetem a S. Woogem, advokáty,

žalobce,

proti

Komisi Evropských společenství, zastoupené J. Currallem a D. Martinem, jako zmocněnci,

žalované,

SOUD (první senát),

ve složení S. Gervasoni, předseda, H. Kreppel (zpravodaj) a H. Tagaras, soudci,

vedoucí soudní kanceláře: R. Schiano, rada,

s přihlédnutím k písemné části řízení a po jednání konaném dne 16. června 2009,

vydává tento

Rozsudek

1        Žalobou podanou kanceláři Soudu e-mailem dne 13. října 2008 (originál podán téhož dne) se F. H. Wenig domáhá zrušení rozhodnutí ze dne 18. září 2008, kterým jej Komise Evropských společenství na základě článků 23 a 24 přílohy IX služebního řádu úředníků Evropských společenství (dále jen „služební řád“) dočasně zprostila výkonu služby na dobu neurčitou a nařídila krácení jeho odměny ve výši 1 000 eur měsíčně po dobu nejdéle šesti měsíců.

 Právní rámec

2        Článek 86 služebního řádu stanoví:

„1. Každému úředníkovi nebo bývalému úředníkovi, který úmyslně nebo z nedbalosti poruší povinnosti stanovené tímto služebním řádem, mohou být uložena disciplinární opatření.

[…]

3. Disciplinární pravidla, postupy a opatření, jakož i pravidla a postupy týkající se správního vyšetřování jsou stanoveny v příloze IX.“

3        Článek 23 přílohy IX služebního řádu zní:

„1. Obviní-li orgán oprávněný ke jmenování úředníka ze závažného porušování služebních povinností způsobeného nerespektováním profesionálních závazků nebo protiprávním jednáním, může osobu obviněnou z porušování služebních povinností bezodkladně zprostit výkonu služby na dobu určitou nebo neurčitou.

2. Kromě výjimečných případů přijímá orgán oprávněný ke jmenování rozhodnutí po vyslechnutí dotčeného úředníka.“

4        Článek 24 odst. 1 a 2 přílohy IX služebního řádu zní:

„1. V rozhodnutí, kterým se úředník dočasně zprošťuje výkonu služby, je uvedeno, zda bude nadále pobírat odměnu za práci v plné výši, nebo zda mu bude do určité výše krácena. Za žádných okolností však částka vyplácená úředníkovi nesmí být se započtením případných rodinných přídavků nižší než částka životního minima stanovená v článku 6 přílohy VIII tohoto služebního řádu.

2. Situace úředníka dočasně zproštěného výkonu služby musí být s konečnou platností vyřešena do šesti měsíců ode dne, kdy zproštění výkonu funkce nabylo účinku. Není-li žádné takové rozhodnutí do šesti měsíců učiněno, je dotčený úředník, s výhradou ustanovení odstavce 3, oprávněn znovu pobírat plnou odměnu za práci.“

5        Dne 30. listopadu 2007 přijala Komise rozhodnutí K (2007) 5730 o výkonu pravomocí, které služební řád svěřuje orgánu oprávněnému ke jmenování (dále jen „OOJ“) a které pracovní řád ostatních zaměstnanců (dále jen „PŘOZ“) svěřuje orgánu oprávněnému k uzavírání pracovních smluv (dále jen „OOUPS“). Článek 1 první pododstavec tohoto rozhodnutí, které bylo zveřejněno v Administrativních informacích č. 57‑2007 ze dne 6. prosince 2007, zní takto:

„Pravomoci, které služební řád […] svěřuje OOJ a které PŘOZ svěřuje OOUPS, pokud jde o zaměstnance Komise odměňované z prostředků na provoz a zaměstnance odměňované z prostředků rozpočtu pro výzkum a technologický rozvoj, mimo zaměstnance Společného výzkumného centra, vykonává podle toho, o jaký případ se jedná, a není-li dále stanoveno jinak, Komise, člen Komise odpovídající za personál, člen Komise odpovídající za jednotnou zahraniční službou, generální ředitel pro personál a ostatní generální ředitelé, včetně vedoucích útvarů a ředitelů [Úřadu ,pro správu a vyplácení individuálních nároků’], [Úřadu ,pro infrastrukturu a logistiku’ v Bruselu] a [Úřadu ,pro infrastrukturu a logistiku’ v Lucemburku], a to za podmínek stanovených v příloze I.“

6        V bodě 14 části VI „Kázeň […]“ „[t]abulky orgánů oprávněných ke jmenování zaměstnanců Komise odměňovaných z prostředků na provoz a z prostředků na výzkum (s výjimkou [Společného výzkumného centra])“, na niž odkazuje příloha I rozhodnutí K (2007) 5730, bylo stanoveno, že pravomoc k dočasnému zproštění výkonu služby úředníka, kterou články 23 a 24 přílohy IX služebního řádu svěřují OOJ, vykonává Komise ve vztahu k úředníkům platových tříd AD 16 a AD 15 a ve vztahu k úředníkům – vyšším vedoucím pracovníkům (ředitelé nebo odpovídající funkce) platové třídy AD 14 a generální ředitel pro personál ve vztahu k ostatním úředníkům.

7        Sdělením ze dne 9. září 2008 byl na pořad 1842. jednání sboru komisařů dne 10. září 2008 zařazen návrh rozhodnutí K (2008) 5085, kterým se mění rozhodnutí K (2007) 5730. Podle tohoto návrhu rozhodnutí měla být pravomoc k dočasnému zproštění výkonu služby úředníků platových tříd AD 16 a AD 15 a úředníků – vyšších vedoucích pracovníků (ředitelé nebo odpovídající funkce) platové třídy AD 14 přenesena na člena Komise odpovídajícího za personál. Na jednání dne 10. září 2008 se sbor komisařů rozhodl „změnit rozhodnutí K (2007) 5730 […] tak, jak byl[o] formulován[o] v dokumentu K (2008) 5085“, a upřesnil, že toto rozhodnutí „nabude účinnosti okamžitě“ (dále jen „rozhodnutí ze dne 10. září 2008“). Toto rozhodnutí nebylo v Administrativních informacích zveřejněno.

8        Dne 29. dubna 2009 přijala Komise rozhodnutí K (2009) 3074, „kterým se mění rozhodnutí K (2007) 5730“ a ve kterém bylo stanoveno, že pravomoc k dočasnému zproštění výkonu služby úředníka svěřenou OOJ bude ve vztahu k úředníkům platových tříd AD 16 a AD 15 a ve vztahu k úředníkům – vyšším vedoucím pracovníkům (ředitelé nebo odpovídající funkce) platové třídy AD 14 nadále vykonávat člen Komise odpovídající za personál. Toto rozhodnutí bylo zveřejněno v Administrativních informacích č. 33‑2009 ze dne 8. května 2009.

 Skutkový základ sporu

9        V rozhodné době byl žalobce úředníkem Komise platové třídy AD 15 a vykonával funkci ředitele na ředitelství G „Přístup na trhy a průmysl“, které spadalo pod generální ředitelství (GŘ) Komise „pro obchod“ a bylo konkrétně pověřeno uplatňováním antidumpingové politiky.

10      Dne 7. září 2008 zveřejnil britský týdeník Sunday Times ve své tiskové verzi i na své internetové stránce článek nazvaný „Odhalení: jak eurokrat vyzrazuje obchodní tajemství na okázalých večeřích“ („Revealed: how Eurocrat leaked trade secrets over lavish dinners“). Tento článek se zmiňoval o třech večeřích, kterých se měl žalobce účastnit v době od března do září 2008 v restauracích v Bruselu (Belgie) s novináři listu Sunday Times, kteří se mu představili jako korespondenti čínského vývozce, který se zajímá o některá antidumpingová řízení vedená Komisí. V tomto článku se dále uvádělo, že žalobce osobám, s nimiž jednal, údajně předal během těchto večeří a během telefonních hovorů informace o řízeních probíhajících před Komisí, které nebyl oprávněn poskytovat. Dotyčnému bylo údajně také nabídnuto, že se výměnou za tyto informace bude moci podílet na činnostech domnělého čínského vývozce za odměnu ve výši 600 000 eur ročně, podle článku však žalobce o takové spolupráci uvažoval až po svém odchodu do důchodu. Konečně na nabídku, která mu byla učiněna na druhé večeři, a sice že mu bude vyplacena částka 100 000 eur, měl dotyčný odpovědět, že tato částka by mu mohla být převedena na vázaný účet, k němuž bude mít přístup až po odchodu do důchodu, s tím, že k převodu by mělo dojít až podle výsledků, kterých domnělý čínský vývozce dosáhne díky poskytnutým informacím.

11      V rámci správního vyšetřování zahájeného Komisí byl žalobce dne 10. září 2008 vyslechnut dvěma úředníky Úřadu pro vyšetřování a disciplinární opatření Komise (IDOC). Žalobce za účasti svého advokáta během tohoto slyšení připustil, že byl pozván na ony tři večeře popisované v článku Sunday Times a že se jich účastnil, aniž o tom uvědomil své nadřízené. Rovněž přiznal, že osobám, s nimiž jednal, sdělil několik informací týkajících se konkrétně názvů dvou čínských společností vyrábějících svíčky, kterým mohlo být po skončení antidumpingového řízení přiznáno tržní zacházení. Žalobce však zdůraznil, že tyto informace byly napůl veřejné a beztak neměly žádnou obchodní hodnotu. Dotyčný konečně úředníkům IDOC sdělil, že mu osoby, s nimiž jednal, na druhé večeři nabídly, že mu výměnou za poskytnutí těchto informací vyplatí peněžní částku na bankovní účet v zemi se zvýhodněným daňovým režimem, popřel však, že by tuto nabídku přijal, a zdůraznil, že v rámci těchto styků zvažoval možnost podílet se na činnosti čínského vývozce až po svém odchodu do důchodu.

12      Člen Komise odpovídající za personál, s poukazem na své postavení OOJ, sdělil žalobci dopisem ze dne 11. září 2008, že jej hodlá na základě článků 23 a 24 přílohy IX služebního řádu dočasně zprostit výkonu služby a přistoupit ke krácení jeho odměny, a vyzval ho, aby se dostavil ke slyšení, které se mělo konat dne 12. září 2008.

13      Dopisem ze dne 12. září 2008 žalobcův právní zástupce požádal Komisi o odložení slyšení a dodal, že dotyčný hodlá „ve všech řízeních, která budou proti němu vedena, používat francouzský jazyk“.

14      Téhož dne, tj. 12. září 2008, člen Komise odpovídající za personál informoval žalobce o tom, že se slyšení bude konat dne 16. září 2008, a upřesnil, že dotyčný bude moci během tohoto slyšení používat francouzský jazyk.

15      Člen Komise odpovídající za personál vyslechl žalobce dne 16. září 2008. Během tohoto slyšení, z nějž byl pořízen zápis v anglickém jazyce, dotyčný v podstatné míře zopakoval svá prohlášení učiněná před úředníky IDOC.

16      Téhož dne, tj. 16. září 2008, žalobce podal mimo jiné proti autorům článku v Sunday Times trestní oznámení s uplatněním nároku na náhradu škody.

17      Rozhodnutím ze dne 18. září 2008, jehož právní východiska odkazovala na rozhodnutí Komise K (2007) 5730 ze dne 30. listopadu 2007 o výkonu pravomocí, které služební řád svěřuje OOJ a které PŘOZ svěřuje OOUPS, „naposledy změněné rozhodnutím […] ze dne 10. září 2008“, člen Komise odpovídající za personál dočasně zprostil žalobce výkonu služby na základě článků 23 a 24 přílohy IX služebního řádu na dobu neurčitou a nařídil krácení jeho odměny ve výši 1 000 eur měsíčně na dobu nejdéle šesti měsíců (dále jen „sporné rozhodnutí“).

18      K odůvodnění sporného rozhodnutí vycházel člen Komise odpovídající za personál ze skutečnosti, která byla odhalena díky informacím zveřejněným „v různých článcích z tisku, zejména z listu Sunday Times“, a při slyšeních žalobce před úředníky IDOC a před ním samotným, a sice že dotyčný porušil ustanovení článků 11 a 12 a čl. 17 odst. 1 služebního řádu. Podle sporného rozhodnutí totiž žalobce předal důvěrné informace osobám, jimž nemohly být poskytnuty, choval se tak, že je ochoten pro tyto osoby v budoucnu pracovat za nemalou mzdu výměnou za spolupráci, která by začala ještě před jeho odchodem do důchodu, a své nadřízené neinformoval o tom, že jej takové osoby kontaktovaly, ani nepožádal o jejich souhlas s opakováním těchto kontaktů. Ve sporném rozhodnutí bylo konečně zdůrazněno, že pokud by se takové jednání prokázalo, představovalo by „závažné porušení služebních povinností žalobce“, zejména s ohledem na „vážné narušení pověsti Komise“, ke kterému tímto jednáním došlo, a s ohledem na vysoké postavení dotyčného v Komisi.

19      Dne 24. září 2008 podal žalobce na základě článku 24 služebního řádu žádost o pomoc, datovanou 23. září 2008, kterou se domáhal, aby Komise přijala veškerá vhodná opatření k obnovení jeho profesní cti a aby konkrétně podala žalobu k soudu, na jejímž základě by bylo uznáno, že autoři článku v Sunday Times jednali protiprávně.

20      Dne 3. října 2008 podal žalobce stížnost ve smyslu čl. 90 odst. 2 služebního řádu, jíž se domáhal zrušení sporného rozhodnutí.

21      Sdělením ze dne 22. ledna 2009 Komise odpověděla na žádost o pomoc podanou žalobcem dne 24. září 2008 tak, že vyšetřování zahájené Evropským úřadem pro boj proti podvodům (OLAF) nahrazuje šetření, které mohl OOJ vést na základě článku 24 služebního řádu. Komise dodala, že toto sdělení nebylo odmítnutím žádosti o pomoc.

22      Dne 29. ledna 2009 OLAF vyšetřování uzavřel a své závěry dne 12. února 2009 předal belgickým soudním orgánům.

23      Rozhodnutím ze dne 3. února 2009 OOJ zamítl stížnost namířenou proti spornému rozhodnutí.

24      Rozhodnutím ze dne 18. února 2009 bylo žalobci na jeho žádost povoleno uplatnit svá práva na důchod s účinností od 1. května 2009.

 Návrhová žádání účastníků řízení a řízení

25      Návrhem došlým kanceláři Soudu e-mailem dne 13. října 2008 podal žalobce posuzovanou žalobu. Téhož dne došel Soudu také návrh na odklad vykonatelnosti sporného rozhodnutí.

26      Dopisy kanceláře ze dne 14. října 2008 byli účastníci řízení uvědomeni o přerušení hlavního řízení až do vydání výslovného či implicitního rozhodnutí o zamítnutí stížnosti podané žalobcem dne 3. října 2008.

27      Usnesením ze dne 17. prosince 2008 předseda Soudu zamítl návrh na odklad vykonatelnosti sporného rozhodnutí.

28      V návaznosti na rozhodnutí o zamítnutí stížnosti byli účastníci řízení uvědomeni dopisy kanceláře ze dne 25. února 2009 o pokračování v řízení před Soudem.

29      Žalobce navrhuje, aby Soud:

–        sporné rozhodnutí zrušil;

–        uložil Komisi náhradu nákladů řízení.

30      Komise navrhuje, aby Soud:

–        žalobu zamítl;

–        uložil žalobci, že ponese vlastní náklady řízení a nahradí náklady řízení Komise.

31      Soud v rámci organizačního procesního opatření vyzval Komisi, aby potvrdila, zda rozhodnutí ze dne 10. září 2008, zmíněné v právních východiscích sporného rozhodnutí, bylo vydáno, a pokud tomu tak bylo, aby předložila kopii tohoto rozhodnutí a upřesnila, zda bylo zveřejněno. V odpověď na toto opatření Komise předložila dopisem ze dne 3. června 2009 jednak kopii sdělení místopředsedy Komise ze dne 9. září 2008, ve kterém byl obsažen návrh, na němž se rozhodnutí ze dne 10. září 2008 zakládalo, a jednak zápis z jednání sboru komisařů dne 10. září 2008, na němž byl tento návrh přijat. Komise krom toho připustila, že rozhodnutí ze dne 10. září 2008 nebylo zveřejněno v Administrativních informacích, zdůraznila však, že sdělení ze dne 9. září 2008 bylo přesto zpřístupněno na intranetu Komise, a upřesnila elektronický odkaz, který k němu umožňoval přístup.

32      V přípravné zprávě k jednání Soud účastníky řízení vyzval, aby se ve svých řečech soustředili na otázku, zda člen Komise odpovídající za personál byl k vydání sporného rozhodnutí příslušný.

 Právní otázky

 K přípustnosti

33      Komise nejprve připomněla, že sporným rozhodnutím byl žalobce jednak dočasně zproštěn výkonu služby na dobu neurčitou a jednak mu bylo nařízeno krácení jeho odměny ve výši 1 000 eur měsíčně na dobu nejdéle šesti měsíců, načež uvedla, že žalobce, který odešel do důchodu k 1. květnu 2009, již nemůže odůvodnit svůj zájem na zrušení sporného rozhodnutí, a to přinejmenším v rozsahu, v němž byl tímto rozhodnutím dočasně zproštěn výkonu služby.

34      V tomto ohledu je pravda, že v části, v níž bylo sporným rozhodnutím nařízeno dočasné zproštění výkonu služby žalobce na dobu neurčitou, bylo toto rozhodnutí nepřímo, leč nutně zrušeno, když dotyčný k 1. květnu 2009 odešel do důchodu, neboť dočasné zproštění výkonu služby se může týkat jen úředníků v činné službě. Krom toho ještě před podáním posuzované žaloby se sporné rozhodnutí v části, v níž nařizovalo krácení odměny žalobce, stalo neúčinným, protože toto krácení bylo v souladu s čl. 24 odst. 2 přílohy IX služebního řádu omezeno na dobu šesti měsíců.

35      Výše připomenuté okolnosti však posuzovanou žalobu nečiní bezpředmětnou, ani neznamenají, že by zanikl zájem žalobce domáhat se úplného zrušení sporného rozhodnutí, neboť toto rozhodnutí mělo dopad nejen na jeho materiální poměry, ale také na jeho čest (pokud jde o zájem úředníka, který odešel do plného invalidního důchodu, domáhat se zrušení svého hodnotícího posudku, viz obdobně rozsudek Soudního dvora ze dne 22. prosince 2008, Gordon v. Komise, C‑198/07 P, dosud nezveřejněný ve Sbírce rozhodnutí, body 44 a 45).

36      Z toho vyplývá, že námitku nepřípustnosti nelze přijmout.

 K věci samé

37      Žalobce ve své žalobě uplatňuje sedm žalobních důvodů vycházejících:

–        z porušení čl. 25 druhého pododstavce služebního řádu kvůli nedostatku odůvodnění;

–        z porušení práva na obhajobu;

–        z porušení článku 6 Evropské úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod podepsané v Římě dne 4. listopadu 1950 (dále jen „EÚLP“);

–        ze zjevně nesprávného posouzení tvrzených skutečností;

–        z porušení článku 23 přílohy IX služebního řádu, pokud jde o údajné závažné porušování služebních povinností;

–        z porušení zásady proporcionality;

–        z nedodržení povinnosti péče.

38      Žalobce dále vznesl na jednání osmý žalobní důvod vycházející z toho, že sporné rozhodnutí bylo vydáno nepříslušným orgánem.

 K prvnímu žalobnímu důvodu vycházejícímu z porušení čl. 25 druhého pododstavce služebního řádu kvůli nedostatku odůvodnění

–       Argumenty účastníků řízení

39      Žalobce tvrdí, že sporné rozhodnutí není dostatečně ani platně odůvodněno, jelikož podrobně neuvádí důvody, proč skutky, z nichž je obviňován, zakládají porušení služebních povinností, a dokonce porušení závažné.

40      Komise naproti tomu navrhuje zamítnutí tohoto žalobního důvodu s tvrzením, že sporné rozhodnutí je odůvodněno dostatečně.

–       Závěry Soudu

41      Podle ustálené judikatury má povinnost odůvodnit rozhodnutí, které nepříznivě zasahuje do něčího právního postavení, za cíl umožnit soudu Společenství vykonat přezkum legality rozhodnutí a poskytnout dotyčné osobě dostatečné informace pro zjištění, zda je rozhodnutí opodstatněné nebo zda je stiženo vadou, která umožňuje napadnout jeho legalitu. Tato povinnost je splněna, pokud byl žalovaný akt vydán za okolností, které byly dotčenému úředníkovi známy a které mu umožňují pochopit dosah vůči němu přijatého opatření (rozsudky Soudu prvního stupně ze dne 16. prosince 1993, Turner v. Komise, T‑80/92, Recueil, s. II‑1465, bod 62, a ze dne 27. listopadu 1997, Pascall v. Komise, T‑20/96, Recueil FP, s. I‑A‑361 a II‑977, bod 44).

42      V projednávané věci z písemností obsažených ve spise vyplývá, že Komise ve sporném rozhodnutí, jehož obsah je připomenut v bodě 18 tohoto rozsudku, podrobně popsala povahu obvinění ze závažného porušování služebních povinností, která byla vůči žalobci vznesena. Komise rovněž uvedla, že se tato obvinění zakládají na informacích odhalených „v různých článcích z tisku, zejména [v článku z listu] Sunday Times“, a zdůraznila, že pokud by se takové jednání prokázalo, představovalo by „závažné porušení služebních povinností žalobce“, zejména s ohledem na „vážné narušení pověsti Komise“, ke kterému tímto jednáním došlo, a s ohledem na vysoké postavení dotyčného v Komisi.

43      Z toho vyplývá, že žalobce není oprávněn tvrdit, že by sporné rozhodnutí bylo nedostatečně odůvodněné.

44      Za těchto podmínek musí být první žalobní důvod zamítnut.

 K druhému žalobnímu důvodu vycházejícímu z porušení práva na obhajobu

–       Argumenty účastníků řízení

45      Žalobce tvrdí, že Komise při přijímání sporného rozhodnutí vycházela z informací zveřejněných „v různých článcích z tisku, zejména z listu Sunday Times ze dne 7. září 2008“. Dotyčný přitom tvrdí, že mu byl poskytnut jen článek ze Sunday Times, a nikoli ostatní články z tisku. Tím podle něj došlo k porušení zásady dodržování práva na obhajobu.

46      Komise odpovídá, že zásadu dodržování práva na obhajobu respektovala, když žalobce vyslechla ještě před vydáním sporného rozhodnutí.

47      Komise dodává, že kdyby mělo být v budoucnu zahájeno případné trestní nebo disciplinární řízení, byla by v každém případě žalobci znovu dána možnost se vyjádřit.

–       Závěry Soudu

48      Podle ustálené judikatury platí, že dodržování práva na obhajobu v řízení zahájeném proti určité osobě, které může vést k vydání aktu nepříznivě zasahujícího do jejího právního postavení, je základní zásadou práva Společenství, která musí být dodržována i tehdy, pokud právní úprava týkající se dotyčného řízení k tomu neobsahuje výslovné ustanovení (viz rozsudky Soudu prvního stupně ze dne 6. května 1997, Quijano v. Komise, T‑169/95, Recueil FP, s. I‑A‑91 a II‑273, bod 44, a ze dne 10. července 1997, Gaspari v. Parlament, T‑36/96, Recueil FP, s. I‑A‑201 a II‑595, bod 32).

49      Podle této zásady, která odpovídá požadavkům na řádnou správu, má být každá osoba, vůči níž může být vydáno rozhodnutí nepříznivě zasahující do jejího právního postavení, schopna účelně vyjádřit své stanovisko k důkazům použitým v její neprospěch, na nichž se uvedené rozhodnutí zakládá (rozsudek Soudu prvního stupně ze dne 6. prosince 1994, Lisrestal a další v. Komise, T‑450/93, Recueil, s. II‑1177, bod 42, potvrzený rozsudkem Soudního dvora ze dne 24. října 1996, Komise v. Lisrestal a další, C‑32/95 P, Recueil, s. I‑5373, bod 21).

50      Rovněž je důležité připomenout, že podle ustanovení čl. 23 odst. 2 přílohy IX služebního řádu, jejichž účelem je zaručit dodržování práva na obhajobu v řízeních o dočasném zproštění výkonu služby úředníků, smí OOJ kromě výjimečných případů přijmout rozhodnutí o dočasném zproštění výkonu služby až po vyslechnutí dotčeného úředníka.

51      V projednávané věci z písemností ve spise vyplývá, že na základě výše uvedených ustanovení čl. 23 odst. 2 přílohy IX služebního řádu byl žalobce vyslechnut dne 16. září 2008, tedy před přijetím sporného rozhodnutí, a to místopředsedou Komise odpovídajícím za personál, který jej informoval o obviněních ze závažného porušování služebních povinností, jež proti němu byla vznesena, a umožnil mu, aby se k těmto obviněním vyjádřil.

52      Krom toho, ačkoli žalobce tvrdí, že mu Komise před slyšením konaným dne 16. září 2008 poskytla pouze článek ze Sunday Times, zatímco ve sporném rozhodnutí sama uvedla, že vycházela z „různých článků z tisku, zejména [z článku v] Sunday Times“, z písemností ve spise vyplývá, že články z tisku vydané po zveřejnění článku v Sunday Times ve skutečnosti pouze přebíraly obsah informací odhalených novináři Sunday Times, což ostatně dotyčný na jednání uznal.

53      Žalobce tedy není oprávněn tvrdit, že by Komise porušila zásadu dodržování práva na obhajobu.

54      Z toho vyplývá, že druhý žalobní důvod musí být zamítnut.

 Ke třetímu žalobnímu důvodu vycházejícímu z porušení článku 6 EÚLP

–       Argumenty účastníků řízení

55      Žalobce tvrdí, že sporné rozhodnutí bylo vydáno v rozporu se zásadou spravedlivého procesu zaručenou v článku 6 EÚLP, protože informace, z nichž OOJ vycházel, aby nařídil dočasné zproštění výkonu služby, byly získány bez jeho vědomí pomocí léčky nastražené novináři Sunday Times.

56      Komise naproti tomu zdůrazňuje, že judikatura Společenství, podle které se článek 6 EÚLP na disciplinární řízení nepoužije, platí tím spíše, jde-li o dočasné zproštění výkonu služby.

–       Závěry Soudu

57      V souladu s ustálenou judikaturou jsou základní práva nedílnou součástí obecných právních zásad, jejichž dodržování Soudní dvůr zajišťuje. Soudní dvůr za tímto účelem vychází z ústavních tradic společných členským státům, jakož i z poznatků, které skýtají mezinárodně právní instrumenty týkající se ochrany lidských práv, na jejichž tvorbě členské státy spolupracovaly nebo k nimž přistoupily. EÚLP přísluší v této souvislosti zvláštní význam (rozsudky Soudního dvora ze dne 12. června 2003, Schmidberger, C‑112/00, Recueil, s. I‑5659, bod 71; ze dne 27. června 2006, Parlament v. Rada, C‑540/03, Sb. rozh. s. I‑5769, bod 35, a ze dne 18. ledna 2007, PKK a KNK v. Rada, C‑229/05 P, Sb. rozh. s. I‑439, bod 76).

58      Podle čl. 6 odst. 1 EÚLP má každý právo na to, aby jeho záležitost byla spravedlivě, veřejně a v přiměřené lhůtě projednána nezávislým a nestranným soudem zřízeným zákonem, který rozhodne o jeho občanských právech nebo závazcích nebo o oprávněnosti jakéhokoli trestního obvinění proti němu.

59      Je však třeba připomenout, že řízení o dočasném zproštění výkonu služby a o krácení odměny není řízením soudním, nýbrž správním, takže Komisi nelze považovat za „soud“ ve smyslu článku 6 EÚLP (viz obdobně usnesení Soudního dvora ze dne 16. července 1998, N v. Komise, C‑252/97 P, Recueil, s. I‑4871, bod 52; rozsudky Soudu prvního stupně ze dne 17. října 1991, de Compte v. Parlament, T‑26/89, Recueil, s. II‑781, bod 94, a ze dne 21. listopadu 2000, A v. Komise, T‑23/00, Recueil FP, s. I‑A‑263 a II‑1211, bod 24). Proto nelze od Komise požadovat, aby v případě, kdy určitého úředníka dočasně zprošťuje výkonu služby a přistupuje ke krácení jeho odměny, dodržovala povinnosti, které tento článek ukládá „soudu“.

60      Z toho vyplývá, že žalobce nemůže úspěšně uplatňovat, že se Komise dopustila porušení čl. 6 odst. 1 EÚLP.

61      Třetímu žalobnímu důvodu tedy nelze vyhovět.

 Ke čtvrtému a pátému žalobnímu důvodu, které vycházejí ze zjevně nesprávného posouzení tvrzených skutečností a z porušení článku 23 přílohy IX služebního řádu, pokud jde o údajné závažné porušování služebních povinností

–       Argumenty účastníků řízení

62      Žalobce uvádí, že obvinění ze závažného porušování služebních povinností, která vůči němu vznesla Komise a která se konkrétně týkají skutečnosti, že údajně porušil ustanovení čl. 11 odst. 2 a čl. 17 odst. 1 služebního řádu, jsou zjevně nepodložená, protože vycházejí z nepravdivých informací uvedených v článku Sunday Times.

63      Žalobce v tomto ohledu tvrdí, že poskytl pouze informace, které byly „napůl veřejné“ a neměly žádný obchodní dopad a které se týkaly antidumpingových řízení a zejména předpokládaného trvání uvedených řízení, kritérií pro přiznání tržního zacházení nebo nutnosti využít služeb advokáta nebo poradce v dané oblasti.

64      Žalobce krom toho přiznává, že přijal tři pozvánky na večeři s novináři listu Sunday Times, kteří tvrdili, že jsou korespondenty čínského vývozce, avšak zdůrazňuje, že účast na večeřích, což je v Komisi běžná praxe, nelze považovat za odporující profesionálním závazkům úředníků a není k ní zapotřebí předchozího souhlasu podle čl. 11 odst. 2 služebního řádu.

65      Žalobce konečně tvrdí, že nikdy neobdržel žádnou peněžní částku a nikdy nepodmínil předání dalších informací získáním pracovního místa ve službách dotyčného čínského vývozce po svém odchodu do důchodu.

66      Komise naproti tomu nejprve připomíná, že otázka, zda se žalobce skutečně dopustil závažného porušování služebních povinností, které je mu vytýkáno, může být zkoumána pouze v rámci případného disciplinárního řízení. Obvinění vznesená proti žalobci každopádně nejsou zjevně nepodložená, protože článek v Sunday Times, který sloužil za základ pro uvedená obvinění, je podle Komise velmi podrobný a žalobce jeho správnost zčásti připustil.

–       Závěry Soudu

67      Úvodem je třeba zdůraznit, že soudní přezkum opodstatněnosti dočasného zproštění výkonu služby musí být nutně velmi omezený vzhledem k dočasné povaze takového opatření. Soud tedy musí ověřit pouze to, zda jsou obvinění ze závažného porušování služebních povinností dostatečně pravděpodobná a zda nejsou zjevně nepodložená (k usnesení o zamítnutí návrhu na vydání předběžného opatření proti dočasnému zproštění výkonu služby viz obdobně usnesení předsedy Soudu prvního stupně ze dne 10. února 1999, Willeme v. Komise, T‑211/98 R, Recueil FP, s. I‑A‑15 a II‑57, bod 30).

68      V projednávané věci je třeba zaprvé uvést, že článek v Sunday Times obsahující informace, které jsou spolu s prohlášeními učiněnými žalobcem během jeho slyšení základem sporného rozhodnutí, je sepsán velmi podrobně a na mnoha místech uvádí v uvozovkách odpovědi dotyčného na otázky, které mu údajně novináři položili.

69      Zadruhé, z písemností ve spise vyplývá, že žalobce během svých slyšení před úředníky IDOC a členem Komise odpovídajícím za personál přiznal, a to za přítomnosti svého advokáta, část skutků uvedených v článku v Sunday Times. Připustil tedy, že na večeřích, na které byl pozván, nebo během telefonních hovorů sdělil osobám, s nimiž jednal, jisté informace, konkrétně názvy dvou čínských společností vyrábějících svíčky, kterým mohlo být po skončení tehdy ještě probíhajícího antidumpingového řízení přiznáno tržní zacházení. V tomto ohledu žalobce nemůže vážně zpochybňovat důvěrnost těchto informací nebo tvrdit, že byly „napůl veřejné“, neboť tyto informace mohly zcela určitě poskytnout výhodu hospodářskému subjektu, který chtěl před skončením antidumpingového řízení s těmito společnostmi uzavřít smlouvy. V ostatním je třeba uvést, že oběma dotyčným společnostem bylo tržní zacházení skutečně přiznáno a že na ně nebylo uvaleno žádné antidumpingové clo podle nařízení Komise (ES) č. 1130/2008 ze dne 14. listopadu 2008 o uložení prozatímního antidumpingového cla z dovozu některých svíček, svící a obdobných výrobků pocházejících z Čínské lidové republiky (Úř. věst. L 306, s. 22).

70      Zatřetí, ačkoli žalobce úředníkům IDOC sdělil, že mu na druhé večeři byla výměnou za poskytnutí informací nabídnuta výplata peněžní částky na účet otevřený na jeho jméno v zemi se zvýhodněným daňovým režimem, je nesporné, že dotyčný o takových skutečnostech neinformoval své nadřízené ani nepřerušil styky s osobami, se kterými jednal, ale dokonce přijal jejich pozvání na další večeři.

71      Začtvrté je sice pravda, že informace obsažené v článku v Sunday Times byly získány pomocí „léčky“, která měla žalobce přimět k tomu, aby se dopustil porušení služebních povinností, nicméně je nutno zdůraznit, že tuto léčku nenastražila Komise, ale třetí osoby, v daném případě novináři listu Sunday Times, přičemž není nijak prokázáno, ani tvrzeno, že by si takový postup zadala správa. Žalobce tak nemůže Komisi vytýkat, že vycházela z informací uvedených v článku v listu Sunday Times.

72      Ostatně je třeba dodat, že sporné rozhodnutí nepřebírá jen informace uvedené v Sunday Times, nýbrž také výslovně odkazuje na prohlášení učiněná žalobcem při slyšení před úředníky IDOC a místopředsedou Komise odpovídajícím za personál.

73      Již s ohledem na výše uvedené skutečnosti tedy žalobce není oprávněn tvrdit, že Komisí sdělená obvinění ze závažného porušování služebních povinností jsou zjevně zcela neopodstatněná.

74      Za těchto podmínek musejí být čtvrtý a pátý žalobní důvod zamítnuty.

 K šestému a sedmému žalobnímu důvodu vycházejícím z porušení zásady proporcionality a povinnosti péče

–       Argumenty účastníků řízení

75      Žalobce tvrdí, že při svém slyšení místopředsedou Komise odpovídajícím za personál čerpal dovolenou a navrhl mu, aby tuto dovolenou prodloužil na dobu osmi týdnů. Namísto toho, aby Komise přijala toto řešení, které by mu umožnilo vyhnout se veřejnému nařčení a správě by zároveň poskytovalo dostatečný čas k prošetření věci, Komise raději přijala sporné rozhodnutí. Komise tak měla porušit jak zásadu proporcionality, tak povinnost péče.

76      Žalobce dodává, že Komise porušila povinnost péče také tím, že s ním jednala a sporné rozhodnutí sepsala v angličtině i přes jeho opakované žádosti, aby byl v řízení používán francouzský jazyk, což mělo zejména zajistit, že jeho advokáti budou tomuto řízení „dokonale rozumět“.

77      Komise naproti tomu zpochybňuje, že by zásadu proporcionality nebo povinnost péče porušila, přičemž podotýká, že právo na dovolenou nemá nic společného s pravomocí OOJ dočasně zprostit účastníka výkonu služby podle článku 23 přílohy IX služebního řádu. Krom toho byly podle Komise zájmy žalobce zohledněny, protože krácení jeho odměny bylo omezeno na 1 000 eur měsíčně.

–       Závěry Soudu

78      Zaprvé s ohledem na závažnost obvinění, která byla žalobci sdělena jakožto vysokému úředníkovi GŘ „pro obchod“ a vedoucímu ředitelství G „Přístup na trhy a průmysl“, zadruhé s ohledem na poškození pověsti Komise kvůli publicitě této věci a zatřetí s ohledem na potřebu Komise provést správní vyšetření prostřednictvím OLAF ve zcela věcném duchu, je třeba mít za to, že OOJ neporušil ani zásadu proporcionality ani povinnost péče, když sporné rozhodnutí přijal na základě celkového a prozatímního vyhodnocení projednávaného případu. Skutečnost, že žalobce podal na autory článku v Sunday Times trestní oznámení s uplatněním nároku na náhradu škody, v tomto ohledu nemůže tento závěr vyvrátit, neboť tato okolnost nesouvisí s tím, zda k porušení služebních povinností, z něhož je dotyčný obviněn, skutečně došlo a nakolik je závažné.

79      Pokud jde o argument, podle kterého byla povinnost péče porušena tím, že Komise s žalobcem jednala v angličtině a v tomto jazyce také sepsala sporné rozhodnutí, tento argument nelze přijmout. Zatímco totiž žalobce prostřednictvím dopisu svého advokáta ze dne 12. září 2008 požádal, aby mohl „ve všech řízeních, která budou proti němu vedena, používat francouzský jazyk“, je nesporné, že dotyčný měl při slyšení dne 16. září 2008 možnost vyjádřit se francouzsky. Krom toho je sice pravda, že zápis z tohoto slyšení a sporné rozhodnutí byly sepsány v anglickém jazyce, žalobce však neprokazuje, ani netvrdí, že by on nebo jeho advokáti těmto dokumentům nerozuměli. Ostatně z písemností ve spise naopak vyplývá, že dotyčný angličtinu důkladně ovládá (viz v tomto smyslu rozsudky Soudu prvního stupně ze dne 23. března 2000, Rudolph v. Komise, T‑197/98, Recueil FP, s. I‑A‑55 a II‑241, bod 46, a ze dne 17. května 2006, Lavagnoli v. Komise, T‑95/04, Sb. VS s. I‑A‑2‑121 a II‑A‑2‑569, bod 48).

80      Z toho vyplývá, že šestý a sedmý žalobní důvod musejí být zamítnuty.

 K osmému žalobnímu důvodu vycházejícímu z nepříslušnosti toho, kdo akt vydal

–       Argumenty účastníků řízení

81      Žalobce uvádí, že sporné rozhodnutí vydal nepříslušný orgán. Tvrdí, že podle rozhodnutí Komise K (2007) 5730 ze dne 30. listopadu 2007 mělo být toto rozhodnutí přijato sborem komisařů, a nikoli členem Komise odpovídajícím za personál, jako tomu bylo v projednávané věci. Žalobce dodává, že ačkoli dne 10. září 2008 Komise přijala rozhodnutí, kterým na člena Komise odpovídajícího za personál přenesla pravomoc rozhodovat o dočasném zproštění výkonu služby úředníků platové třídy AD 15, toto rozhodnutí vůči němu nelze uplatňovat, protože nebylo před vydáním sporného rozhodnutí zveřejněno ani jinak sděleno.

82      Komise naproti tomu navrhuje, aby byl tento žalobní důvod zamítnut. Komise poznamenává, že zveřejnění rozhodnutí ze dne 10. září 2008 nebylo povinné a že jeho nezveřejnění nijak nebrání jeho vstupu v platnost, a tím pádem ani tomu, aby bylo možné ho uplatnit. Podle Komise bylo toto rozhodnutí každopádně přístupné v databázi, která na intranetu Komise obsahuje sdělení přijatá sborem komisařů, jakož i zápisy z jeho jednání.

–       Závěry Soudu

83      Na úvod je třeba připomenout, že žalobní důvod vycházející z nepříslušnosti toho, kdo vydal akt nepříznivě zasahující do něčího právního postavení, je důvodem nepominutelným, který má Soud každopádně zkoumat i bez návrhu (rozsudek Soudního dvora ze dne 13. července 2000, Salzgitter v. Komise, C‑210/98 P, Recueil, s. I‑5843, bod 56; rozsudek Soudu prvního stupně ze dne 13. července 2006, Vounakis v. Komise, T‑165/04, Sb. VS s. I‑A‑2‑155 s II‑A‑2‑735, bod 30; rozsudky Soudu ze dne 13. prosince 2006, de Brito Sequeira Carvalho v. Komise, F‑17/05, Sb. VS s. I‑A‑1‑149 a II‑A‑1‑577, bod 51, a ze dne 18. září 2007, Botos v. Komise, F‑10/07, dosud nezveřejněný ve Sbírce rozhodnutí, bod 78).

84      Vzhledem k tomu, že sporné rozhodnutí odkazovalo na rozhodnutí ze dne 10. září 2008, kterým bylo změněno „rozhodnutí o výkonu pravomocí, které služební řád […] svěřuje [OOJ] a které [PŘOZ] svěřuje [OOUPS], ze dne 30. listopadu 2007“, a že toto rozhodnutí ze dne 10. září 2008 nebylo obsaženo ve spise, byl Soud v projednávané věci povinen, a to na základě výše připomenuté judikatury, požadovat prostřednictvím organizačního procesního opatření předložení kopie tohoto rozhodnutí, jakož i sdělení jakékoli informace ohledně publicity tohoto rozhodnutí.

85      Jak již bylo uvedeno v bodě 31 tohoto rozsudku, Komise v návaznosti na toto organizační procesní opatření předložila jednak kopii sdělení místopředsedy Komise ze dne 9. září 2008, ve kterém byl obsažen návrh, z nějž vycházelo rozhodnutí ze dne 10. září 2008, a jednak zápis z jednání sboru komisařů dne 10. září 2008, na němž byl tento návrh přijat.

86      Žalobce však tvrdí, že nebylo-li rozhodnutí ze dne 10. září 2008 před přijetím sporného rozhodnutí zveřejněno, nemůže být vůči němu uplatněno. Z toho dovozuje, že podle rozhodnutí Komise K (2007) 5730 ze dne 30. listopadu 2007 mělo být sporné rozhodnutí přijato sborem komisařů, a nikoli členem Komise odpovídajícím za personál, jak tomu bylo v projednávané věci.

87      Soud má za to, že tato argumentace žalobce je přípustná, ačkoli byla přednesena až na jednání, proti čemuž ostatně Komise nevystoupila. Otázka, zda byl člen Komise odpovídající za personál k přijetí sporného rozhodnutí řádně zmocněn, totiž předpokládá, že byla nejprve vyřešena otázka uplatnitelnosti rozhodnutí ze dne 10. září 2008. Tuto posledně uvedenou otázku nelze od předchozí otázky oddělit, a tvoří tedy, stejně jako první otázka, nepominutelnou otázku, kterou má Soud zkoumat i bez návrhu, a to kdykoli během řízení (viz v tomto smyslu rozsudek Soudního dvora ze dne 18. února 1964, Rotterdam a Putterskoek, 73/63 a 74/63, Recueil, s. 1, 28). Dále, i kdyby byla otázka uplatnitelnosti rozhodnutí ze dne 10. září 2008 odlišná od otázky příslušnosti, která by tak byla jedinou otázkou, kterou by Soud mohl zkoumat i bez návrhu, argumentace žalobce by musela být posuzována jako žalobní důvod založený na právních a skutkových okolnostech, které vyšly najevo v průběhu řízení, ve smyslu čl. 43 odst. 1 jednacího řádu, a to v rámci zkoumání otázky příslušnosti toho, kdo sporné rozhodnutí vydal, prováděného Soudem i bez návrhu. Soud dále zdůrazňuje, že Komise byla před jednáním uvědomena, a to prostřednictvím organizačního procesního opatření nařízeného Soudem, o tom, že zveřejnění rozhodnutí ze dne 10. září 2008 bude předmětem jednání. Komisi tak byla dána možnost připravit si v této otázce obranu, což ostatně vyplynulo jak z její písemné odpovědi na uvedené opatření, tak z vyjádření jejího zástupce učiněných na jednání.

88      Argumentace žalobce vycházející z toho, že rozhodnutí ze dne 10. září 2008 vůči němu údajně nelze uplatnit, protože nebylo zveřejněno, je rovněž opodstatněná.

89      V tomto ohledu je třeba připomenout, že rozhodnutí, kterými se určuje dělba pravomocí svěřených OOJ, jsou vnitřními organizačními pravidly orgánu (rozsudek Soudního dvora ze dne 30. května 1973, De Greef v. Komise, 46/72, Recueil, s. 543, bod 18) a že ani ustanovení Smlouvy o ES ani ustanovení služebního řádu, konkrétně jeho článek 2, nestanoví, že by zveřejnění takových rozhodnutí bylo podmínkou jejich vstupu v platnost, potažmo jejich uplatnitelnosti, jak to Soud prvního stupně připomněl v rozsudku ze dne 25. března 1999, Hamptaux v. Komise (T‑76/98, Recueil FP, s. I‑A‑59 a II‑303, bod 23).

90      Zaprvé je však nutno konstatovat, že k dodržení zásady právní jistoty, která vyžaduje, aby akt, jehož autorem jsou orgány veřejné moci, nebylo možné uplatňovat vůči jednotlivcům před tím, než měli možnost se s ním seznámit (rozsudky Soudního dvora ze dne 25. ledna 1979, Racke, 98/78, Recueil, s. 69, bod 15; Weingut Decker, 99/78, Recueil, s. 101, bod 3, a ze dne 11. prosince 2007, Skoma-Lux, C‑161/06, Sb. rozh. s. I‑10841, bod 37), je třeba, i když to žádné písemné ustanovení výslovně neupravuje, aby rozhodnutí o výkonu pravomocí, které služební řád svěřuje OOJ a které PŘOZ svěřuje OOUPS, byla náležitě zveřejněna způsobem a formou, jejichž stanovení přísluší správě.

91      Zadruhé je nutno konstatovat, že sama Komise v zásadě zajišťuje publicitu rozhodnutí o výkonu pravomocí, které služební řád svěřuje OOJ a které PŘOZ svěřuje OOUPS, neboť tato rozhodnutí jsou obvykle zveřejňována v Administrativních informacích. Konkrétně rozhodnutí K (2007) 5730, které bylo změněno rozhodnutím ze dne 10. září 2008, bylo zveřejněno v Administrativních informacích č. 57‑2007 ze dne 6. prosince 2007. V ostatním je třeba uvést, že článek 5 téhož rozhodnutí K (2007) 5730, které generálním ředitelům přiznává možnost přenést pravomoci na jim podřízené orgány, jako jsou zástupci generálního ředitele, ředitelé, vedoucí oddělení nebo vedoucí úseku, dokonce stanoví, že taková zmocnění „[budou] náležitě zveřejněna a dána zaměstnancům na vědomí“.

92      Zatřetí, Soudní dvůr již dříve připomněl nutnost zajistit určitou publicitu rozhodnutím o určení příslušných orgánů v oblasti řízení personálu. Ve věci, v níž žalobce napadal rozhodnutí Evropského parlamentu, kterým byl úředník na základě vnitřního výběrového řízení jmenován na místo vedoucího divize, a na podporu svého tvrzení, že generální tajemník Parlamentu jmenoval členy výběrové komise neoprávněně, uváděl, že zaměstnanci nebyli seznámeni se zmocněním, které generálnímu tajemníkovi za tím účelem udělila kancelář orgánu, Soudní dvůr shledal, že toto zmocnění bylo „právně účinné“, neboť krom toho, že obsahovalo dělbu interních pravomocí v rámci orgánu, což se obecně připouští, bylo oznámeno generálním ředitelům orgánu, předsedům politických skupin, sekretariátu a kontrolnímu orgánu, jakož i výboru zaměstnanců zřízenému podle článku 9 služebního řádu, který má podle tohoto ustanovení mimo jiné za úkol zastupovat zájmy zaměstnanců vůči jejich orgánu a udržovat nepřetržité spojení mezi orgánem a zaměstnanci (rozsudek Soudního dvora ze dne 25. listopadu 1976, Küster v. Parlament, 123/75, Recueil, s. 1701, body 6 až 8).

93      V obecnější rovině také Soudní dvůr rozhodl, byť tato judikatura nebyla vydána ve věcech, které by se týkaly rozhodnutí o výkonu pravomocí, které služební řád svěřuje OOJ a které PŘOZ svěřuje OOUPS, že požadavek právní jistoty vyžaduje, aby právní úprava Společenství umožnila dotčeným osobám seznámit se přesně s rozsahem povinností, které jim ukládá, neboť procesní subjekty musí mít možnost jednoznačně poznat svá práva a povinnosti (rozsudek ze dne 21. června 2007, ROM-projecten, C‑158/06, Sb. rozh. s. I‑5103, bod 25; rozsudek Skoma-Lux, uvedený výše, bod 38). Ve výše uvedeném rozsudku Skoma-Lux (body 33, 34, 36 a 38) měl Soudní dvůr za to, že požadavek na řádné zveřejnění nařízení Společenství v úředním jazyku adresáta je nejen založen na takových písemných ustanoveních, jako jsou čl. 254 odst. 2 ES nebo články 4, 5 a 8 nařízení Rady č. 1 ze dne 15. dubna 1958 o užívání jazyků v Evropském hospodářském společenství (Úř. věst. 1958, 17, s. 385), ale také vyplývá z požadavku na právní jistotu (viz také rozsudek Soudního dvora ze dne 10. března 2009, Heinrich, C‑345/06, dosud nezveřejněný ve Sbírce rozhodnutí, bod 44).

94      Začtvrté, nutnost zajistit náležitou publicitu rozhodnutí o určení dělby pravomocí, které služební řád svěřuje OOJ a které PŘOZ svěřuje OOUPS, vyplývá také z pravidel řádné správy v oblasti řízení personálu, jak již Soud výslovně připomněl ve svém rozsudku ze dne 9. července 2008, Kuchta v. ECB (F‑89/07, dosud nezveřejněný ve Sbírce rozhodnutí, bod 62).

95      V projednávané věci je nesporné, že rozhodnutí ze dne 10. září 2008 nebylo zveřejněno v Administrativních informacích a dále že nebyla zajištěna jeho publicita ke dni přijetí sporného rozhodnutí. Ačkoli Komise ve své odpovědi na organizační procesní opatření nařízené Soudem uvedla, že sdělení ze dne 9. září 2008, v němž byl obsažen návrh rozhodnutí, kterým se mění rozhodnutí K (2007) 5730, bylo zpřístupněno na intranetu orgánu, nijak ovšem neupřesňuje, kdy bylo takto zpřístupněno. Komise každopádně ani nedokazuje, že by zápis z jednání dne 10. září 2008, na kterém byl tento návrh přijat, byl před přijetím sporného rozhodnutí zpřístupněn na intranetu. Ke dni, kdy bylo sporné rozhodnutí přijato a oznámeno dotyčnému, tedy tento neměl možnost řádně se seznámit s obsahem rozhodnutí ze dne 10. září 2008.

96      Jen pro úplnost je třeba dodat, že povinnost Komise zajistit rozhodnutí ze dne 10. září 2008 náležitou publicitu platila v projednávané věci zvlášť striktně. Zatímco totiž pravomoc k dočasnému zproštění výkonu služby úředníka náleží podle rozhodnutí K (2007) 5730 nejvyššímu orgánu Komise, v daném případě sboru komisařů, je nesporné, že rozhodnutí ze dne 10. září 2008 tuto pravomoc přeneslo na jedinou osobu, a sice na člena Komise odpovídajícího za personál. Opatření přijaté jedinou osobou přitom úředníkovi, kterému je určeno, poskytuje menší míru ochrany, než jakou zaručuje opatření vydané kolegiálním orgánem, protože kolegiální orgán je schopen v rámci porady svých členů zohlednit větší množství relevantních informací. Vzhledem k tomu, že rozhodnutí ze dne 10. září 2008 mělo za následek snížení úrovně ochrany zaručené úředníkům, a dotklo se tak jejich práv, měla mu tedy být tím spíše zajištěna náležitá publicita.

97      Konečně se zdá, že nezveřejnění rozhodnutí ze dne 10. září 2008 též zabránilo tomu, aby se správa mohla sama odpovídajícím způsobem seznámit s vlastním rozhodnutím. Jak totiž vyplývá z jednání, Komise dne 29. dubna 2009 přijala nové rozhodnutí o výkonu pravomoci, kterou služební řád svěřuje OOJ a kterou PŘOZ svěřuje OOUPS, tj. v projednávané věci rozhodnutí K (2009) 3074, „kterým se mění rozhodnutí K (2007) 5730“. V tomto rozhodnutí, které bylo zveřejněno v Administrativních informacích ze dne 8. května 2009, přitom Komise rozhodla, jako by rozhodnutí ze dne 10. září 2008 nebylo nikdy přijato, že pravomoc svěřenou OOJ k dočasnému zproštění výkonu služby úředníka bude napříště vykonávat ve vztahu k úředníkům platových tříd AD 16 a AD 15 a ve vztahu k úředníkům – vyšším vedoucím pracovníkům (ředitelé nebo odpovídající funkce) platové třídy AD 14 člen Komise odpovídající za personál, a nikoli již sbor komisařů.

98      Vzhledem k tomu, že rozhodnutí ze dne 10. září 2008 nelze vůči žalobci uplatnit, je tedy žalobce oprávněn tvrdit, že komisař odpovídající za personál nebyl příslušný k přijetí sporného rozhodnutí a že toto rozhodnutí mělo být přijato orgánem uvedeným v rozhodnutí K (2007) 5730, tj. v projednávané věci sborem komisařů.

99      Vzhledem k tomu, že žalobní důvod vycházející z nepříslušnosti člena Komise odpovídajícího za personál k přijetí sporného rozhodnutí je opodstatněný, musí být sporné rozhodnutí zrušeno.

 K nákladům řízení

100    Článek 87 odst. 1 jednacího řádu stanoví, že s výhradou ostatních ustanovení hlavy II kapitoly 8 uvedeného jednacího řádu se účastníku řízení, který neměl ve věci úspěch, uloží náhrada nákladů řízení, pokud to účastník řízení, který měl ve věci úspěch, požadoval. Podle odstavce 2 téhož článku může Soud v souladu s požadavky ekvity rozhodnout, že se účastníku řízení, který neměl úspěch ve věci, uloží pouze částečná náhrada nákladů řízení nebo se mu náhrada nákladů řízení neuloží.

101    Z výše uvedeného odůvodnění vyplývá, že Komise neměla ve věci úspěch. Žalobce krom toho ve svých návrhových žádáních výslovně požadoval, aby byla Komisi uložena náhrada nákladů řízení. Vzhledem k tomu, že okolnosti projednávané věci neodůvodňují použití ustanovení čl. 87 odst. 2 jednacího řádu, je tedy důvodné uložit Komisi náhradu nákladů řízení ve věci samé.

102    Pokud jde o náklady řízení o předběžném opatření, je nesporné, že žalobce v tomto řízení neměl úspěch. Avšak vzhledem k tomu, že Komise nepožadovala, aby byla dotyčnému uložena náhrada nákladů tohoto řízení, ponese každý z účastníků řízení vlastní náklady řízení o předběžném opatření.

Z těchto důvodů

SOUD (první senát)

rozhodl takto:

1)      Rozhodnutí ze dne 18. září 2008, kterým Komise Evropských společenství na základě článků 23 a 24 přílohy IX služebního řádu úředníků Evropských společenství dočasně zprostila F. H. Weniga výkonu služby na dobu neurčitou a nařídila mu krácení odměny ve výši 1 000 eur měsíčně na dobu nejdéle šesti měsíců, se zrušuje.

2)      Komisi Evropských společenství se ukládá náhrada nákladů řízení ve věci samé.

3)      Každý účastník řízení ponese vlastní náklady řízení o předběžném opatření.

Gervasoni

Kreppel

Tagaras

Takto vyhlášeno na veřejném zasedání v Lucemburku dne 30. listopadu 2009.

Vedoucí soudní kanceláře

 

       Předseda

W. Hakenberg

 

       S. Gervasoni

Text tohoto rozhodnutí, jakož i text rozhodnutí soudů Společenství v něm uvedených a dosud nezveřejněných ve Sbírce rozhodnutí jsou k dispozici na internetové stránce Soudního dvora http://curia.europa.eu.


* Jednací jazyk: francouzština.