Language of document :

Kasační opravný prostředek podaný dne 15. dubna 2019 Associazione Nazionale GranoSalus – Liberi Cerealicoltori & Consumatori (Associazione GranoSalus) proti rozsudku Tribunálu (prvního senátu) vydanému dne 14. února 2019 ve věci T-125/18, Associazione GranoSalus v. Komise

(Věc C-313/19 P)

Jednací jazyk: italština

Účastníci řízení

Účastník řízení podávající kasační opravný prostředek (navrhovatel): Associazione Nazionale GranoSalus – Liberi Cerealicoltori & Consumatori (Associazione GranoSalus) (zástupce: G. Dalfino, avvocato)

Další účastnice řízení: Evropská komise

Důvody kasačního opravného prostředku a hlavní argumenty

1.    Kasační opravný prostředek podaný proti usnesení Tribunálu vychází z porušení čl. 263 čtvrtého pododstavce SFEU a článku 47 Listiny základních práv Evropské unie, ve spojení s články 6 a 13 Evropské úmluvy o lidských právech.

2.     Navrhovatel především namítá porušení čl. 263 čtvrtého pododstavce SFEU tím, že Tribunál nezohlednil skutečnost, že Associazione GranoSalus má aktivní legitimaci z titulu individuální legitimace jeho členů, a tudíž se jej napadené prováděcí nařízení (EU) 2017/2324 „osobně a bezprostředně dotýká“ jakožto „nařizovací akt, jenž se jej bezprostředně dotýká a nevyžaduje přijetí prováděcích opatření”.

V tomto ohledu Associazione tvrdilo, že se Tribunál dopustil při uplatňování uvedeného ustanovení chyb tím, že shledal, že podmínka osobního dotčení nebyla splněna, neboť „napadený akt se údajně dotýká některých členů žalobce právě v jejich obecném postavení spotřebitelů a občanů Unie” (bod 57 usnesení).

Takováto kvalifikace členů navrhovatele GranoSalus je však chybná s ohledem na stanovy tohoto sdružení, jež svěřují členům a potažmo Associazione roli nositelů a podpůrců zájmu na ochraně spotřebitelů a zemědělských producentů prostřednictvím zejména provádění akcí, „jejichž cílem je boj zejména na unijní úrovni proti případnému zvyšování prahových hodnot u mykotoxinů a dalších látek znečisťujících životní prostředí, za účelem ochrany zdraví spotřebitelů, a především dětí“.

Vzhledem k tomu, že byla splněna podmínka osobního dotčení a tato podmínka je kumulativní ve vztahu k podmínce bezprostředního dotčení, Tribunál pochybil, když při svém rozhodnutí tyto skutečnosti nezohlednil.

3.     Associazione dále tvrdilo, že usnesení Tribunálu je chybné v tom smyslu, že, Tribunál nepovažoval podmínku bezprostředního dotčení, jejíž splnění je nezbytné pro přípustnost ve smyslu čl. 263 čtvrtého pododstavce poslední části věty SFEU, za splněnou, z důvodů údajné existence vnitrostátních prováděcích opatření k napadenému nařízení (EU) 2017/2324, když své rozhodnutí v tomto směru odůvodnil pravomocí k „obnovení povolení k uvedení přípravků na ochranu rostlin, které obsahují účinnou látku glyfosát, na trh, udělených členskými státy […]”, přičemž takováto opatření představují“[… ] prováděcí opatření k napadenému aktu ve smyslu čl. 263 čtvrtého pododstavce poslední části věty SFEU” (body 84 a 85 napadeného usnesení).

Vady tohoto posouzení vyplývají ze skutečnosti, prokázané v aktech, že členský stát, v němž má sídlo Associazione a její členové (Itálie), provedl nařízení 2017/2324 sdělením ministerstva zdravotnictví ze dne 19. prosince 2017, které stanovilo prosté obnovení povolení účinné látky glyfosát na období nepřesahující pět let, přičemž zároveň prodloužilo platnost povolení pro přípravky na ochranu rostlin obsahující glyfosát až do 15. prosince 2022, bez jakéhokoli diskrečního posouzení týkajícího se technických požadavků stanovených v přílohách I a II nařízení 2017/2324.

Associazione v tomto ohledu tvrdilo, že i kdyby ministerské sdělení ze dne 19. prosince 2017 bylo považováno za prováděcí opatření, Tribunál nezohlednil skutečnost, že toto sdělení nelze napadnout žalobou u vnitrostátních soudů, neboť to vylučují italské právní předpisy a příslušná judikatura [Consiglio di Stato (Státní rada), rozsudek č. 6243 ze dne 9. listopadu 2005).

4.     Associazione proto napadá usnesení z důvodu porušení čl. 263 čtvrtého pododstavce poslední části věty SFEU tím, že nebyl zohledněn předmět sporu vymezený v návrhu na zahájení řízení. V tomto ohledu uvádí, že Tribunál nezohlednil, že bezprostřední účinek napadeného nařízení na Associazione, a tudíž i na jeho členy, vyplývá z karcinogenního potenciálu účinné látky glyfosát (viz posudek Mezinárodní agentury pro výzkum rakoviny zveřejněný dne 20. března 2015, který nebyl zohledněn v napadeném nařízení 2017/2324), k jejímuž povolení má výlučnou pravomoc Evropská unie a nepodléhá povolení ze strany členských států, a to proto, že vnitrostátní povolení přípravku na ochranu rostlin nezahrnuje žádné posouzení ohledně účinné látky glyfosát, která již byla povolena „na vstupu” Evropskou unií, což vylučuje pravomoc italského státu k povolení nebo nepovolení uvedení přípravků na ochranu rostlin na trh s odkazem na účinnou látku glyfosát. V této věci tedy Tribunál posoudil podmínky stanovené v čl. 263 čtvrtém pododstavci poslední části věty SFEU, aniž zohlednil tvrzení uplatněná v rámci sporu, a sice že se zbytky glyfosátu vyskytují v podzemních vodách, v potravinách (těstoviny) a v půdě, čímž vzniká újma, kterou uvedení takovéto látky na trh způsobuje území, občanům členských států a zájmům, které hájí Associazione a prostřednictvím něj jeho členové.

Tribunál proto měl posoudit dotčení ve smyslu uvedeného článku 263 s ohledem na tuto okolnost a ustanovení stanov GranoSalus, jakož i na postavení jeho členů, což v usnesení neprovedl.

5.     S ohledem na výše uvedené Associazione zpochybňuje výklad čl. 263 čtvrtého pododstavce poslední části věty SFEU provedený soudem prvního stupně, který vedl k popření jeho obsahu a zmaření zájmů evropského normotvůrce. V tomto ohledu lze odkázat na úvahy vyjádřené generálními advokáty v několika věcech (viz zejména stanovisko generálního advokáta ve věci C-456/13 P; stanovisko generálního advokáta ve věci C-583/11 P; stanovisko generálního advokáta ve spojených věcech C-622/16 P až C-624/16 P), podle nichž by takovýto restriktivní výklad vedl k tomu, že by článek 263 SFEU byl zbaven smyslu a konkrétního účinku.

S ohledem na výše uvedené Associazione tvrdí, že výklad čl. 263 čtvrtého pododstavce poslední části věty SFEU, který byl podán v napadeném usnesení, je ve zjevném rozporu s článkem 47 Listiny základních práv [„Každý, jehož práva a svobody zaručené právem Unie byly porušeny, má za podmínek stanovených tímto článkem právo na účinné prostředky nápravy před soudem. Každý má právo, aby jeho věc byla spravedlivě (…) projednána (…)”], článkem 6 (Právo na spravedlivý proces) a článkem 13 (Právo na účinné opravné prostředky) Evropské úmluvy o lidských právech, což brání předpokládané možnosti obrátit se na Tribunál z důvodu bezprostředního dotčení v takovémto případě a neodůvodněně poškozuje systém ochrany práv zavedený unijním právním řádem.

Návrhová žádání

Associazione GranoSalus navrhuje, aby Soudní dvůr zrušil usnesení Tribunálu ve věci T-125/18 – v němž prohlásil žalobu za nepřípustnou a odmítl aktivní legitimaci členů Associazione jednak z důvodu údajného nedostatku osobního dotčení těchto členů napadeným nařízením, a jednak z důvodu existence vnitrostátních prováděcích opatření, jež vylučují též bezprostřední dotčení – a tudíž prohlásil žalobu na neplatnost prováděcího nařízení (UE) 2017/2324, jakož i v ní uvedené návrhy, včetně důkazních návrhů, za přípustné a vrátil věc Tribunálu k rozhodnutí ve věci samé.

____________