ROZSUDEK SOUDU PRO VEŘEJNOU SLUŽBU EVROPSKÉ UNIE
(první senát)
11. prosince 2012
Věc F‑112/10
Cornelia Trentea
v.
Agentura Evropské unie pro základní práva (FRA)
„Veřejná služba – Zaměstnanci agentury FRA – Dočasní zaměstnanci – Přijímání – Oznámení o volném pracovním místě – Odmítnutí přihlášky“
Předmět: Žaloba podaná na základě článku 270 SFEU, jenž je použitelný na Smlouvu o ESAE na základě jejího článku 106a, kterou se C. Trentea domáhá, aby Soud zrušil rozhodnutí Agentury Evropské unie pro základní práva (dále jen „FRA“ nebo „agentura“) o odmítnutí její přihlášky na pracovní místo administrativní asistentky a o jmenování jiného uchazeče na toto místo a aby uložil agentuře FRA zaplatit jí náhradu škody.
Rozhodnutí: Žaloba se zamítá. Žalobkyně ponese vlastní náklady řízení a nahradí náklady řízení vynaložené agenturou FRA.
Shrnutí
1. Úředníci – Dočasní zaměstnanci – Přijímání – Řízení – Přijetí dočasného zaměstnance Agenturou Evropské unie pro základní práva za účelem obsazení dlouhodobého pracovního místa – Povinnost před zahájením otevřeného řízení zahájit a bez výsledku ukončit vnitřní přijímací řízení nebo přijímací řízení v rámci ostatních unijních agentur – Neexistence
[Služební řád, článek 110; pracovní řád ostatních zaměstnanců, čl. 2 písm. a) a čl. 12 odst. 5]
2. Úředníci – Oznámení o volném pracovním místě – Předmět – Srovnávací přezkum zásluh – Posuzovací pravomoc orgánu oprávněného ke jmenování nebo k uzavírání pracovních smluv – Meze – Dodržení podmínek stanovených oznámením o volném pracovním místě
(Služební řád, článek 29)
3. Úředníci – Volné pracovní místo – Srovnávací přezkum zásluh – Podmínky – Možnost slyšení uchazečů v každé fázi přezkumu přihlášek
(Služební řád, článek 29)
4. Úředníci – Rozhodnutí nepříznivě zasahující do právního postavení – Odmítnutí přihlášky – Povinnost odůvodnění – Rozsah – Respektování tajnosti jednání výběrové komise
[Služební řád, čl. 25 druhý pododstavec; Listina základních práv Evropské unie, čl. 41 odst. 2 písm. c)]
5. Úředníci – Volné pracovní místo – Srovnávací přezkum zásluh uchazečů – Posuzovací pravomoc orgánu oprávněného ke jmenování nebo k uzavírání pracovních smluv – Dodržení podmínek stanovených oznámením o volném pracovním místě – Soudní přezkum – Meze – Zjevně nesprávné posouzení – Absence
(Služební řád, článek 29)
1. Ustanovení článku 2 rozhodnutí Agentury Evropské unie pro základní práva (FRA) 2009/3 o obecných prováděcích ustanoveních služebního řádu a o postupech týkajících se přijímání a zaměstnávání dočasných zaměstnanců agenturou FRA, které uvádí že „[d]louhodobá pracovní místa mohou být předtím, než by se obsadila z vnějších zdrojů, obsazena ze zdrojů v rámci agentury nebo z ostatních agentur Evropské unie“ a že „[o]známení o volném dlouhodobém pracovním místě může být před externím zveřejněním zveřejněno současně uvnitř agentury a ostatních agentur Evropské unie“, nemůže být vykládáno tak, že při obsazování dlouhodobých pracovních míst nutí agenturu FRA k tomu, aby před zahájením otevřeného řízení zahájila a bez výsledku ukončila vnitřní přijímací řízení nebo přijímací řízení v rámci ostatních unijních agentur.
Použití slovesa „moci“ ukazuje pouze na to, že agentura FRA disponuje v případě, kdy má za to, že by dlouhodobé pracovní místo pravděpodobně mohlo být obsazeno vnitřním přijímacím řízení nebo přijímacím řízením v rámci ostatních unijních agentur, možností využít jednu z těchto forem přijímacího řízení. V případě, kdy by se agentura FRA naopak domnívala, že ani jedno z těchto přijímacích řízení by s velkou pravděpodobností nevedlo k tomuto cíli, může rovnou využít otevřeného přijímací řízení.
Mimoto výklad článku 2 rozhodnutí 2009/3 v tom smyslu, že ukládá agentuře FRA povinnost, aby před zahájením otevřeného přijímacího řízení zahájila a bez výsledku ukončila vnitřní přijímací řízení nebo přijímací řízení v rámci ostatních unijních agentur, by byl v rozporu se systematikou tohoto ustanovení, jehož účelem je agentuře FRA, jejíž počet zaměstnanců by měl růst, umožnit rychlejší přijímání zaměstnanců, tak aby mohla plnit veškeré své úkoly.
(viz body 46 a 47)
2. Účelem oznámení o volném pracovním místě je informovat dotyčné osoby co možná nejpřesněji o povaze předpokladů požadovaných pro obsazení pracovního místa, aby měly možnost vyhodnotit, zda mají podat přihlášku, a dále stanovit právní rámec, ve kterém orgán oprávněný k uzavírání pracovních smluv provede srovnávací přezkum zásluh uchazečů. Tento druhý účel vyžaduje, aby byly stanoveny dostatečně přesné požadavky, které by umožnily uvedený srovnávací přezkum provést a odůvodnit konečný výběr.
V tomto ohledu okolnost, že oznámení o volném pracovním místě neobsahovalo informace týkající se váhy přiznané každému z kritérií pro připuštění do řízení nebo způsobu hodnocení písemných a ústních zkoušek, neznamená, že výběr vybrané uchazečky byl nutně uskutečněn bez posouzení těchto kritérií, ale svědčí pouze o tom, že orgán oprávněný k uzavírání pracovních smluv hodlal v zákonném rámci vymezeném oznámením o volném pracovním místě ponechat výběrové komisi prostor pro uvážení ohledně toho, jakou váhu je třeba přiznat každému z kritérií pro připuštění do řízení, a ohledně způsobu organizace písemných a ústních zkoušek.
(viz body 57 a 58)
Odkazy:
Soud prvního stupně: 19. února 1998, Campogrande v. Komise, T‑3/97, bod 100
3. V rámci posuzovací pravomoci přiznané orgánu oprávněnému k uzavírání pracovních smluv při vymezení pravidel srovnávacího přezkumu přihlášek přísluší tomuto orgánu, jakož i jednotlivým nadřízeným, kteří jsou konzultováni v průběhu výběrového řízení, aby v každé fázi přezkumu přihlášek posoudili, jestli je v této fázi třeba opatřit si informace nebo doplňující údaje k hodnocení prostřednictvím pohovorů se všemi uchazeči, nebo pouze s některými z nich, aby bylo možné rozhodnout s úplnou znalostí věci.
(viz bod 62)
Odkazy:
Soud prvního stupně: 11. července 2007, Konidaris v. Komise, T‑93/03, bod 107 a citovaná judikatura
4. Účelem povinnosti odůvodnění stanovené v čl. 25 druhém pododstavci služebního řádu je poskytnout dotyčné osobě dostatečné údaje pro posouzení opodstatněnosti aktu nepříznivě zasahujícího do jejího právního postavení a účelnosti podání žaloby k Soudu, a dále umožnit Soudu vykonat přezkum legality uvedeného aktu. V článku 41 odst. 2 písm. c) Listiny základních práv se mimoto uvádí, že základní právo na řádnou správu zahrnuje zejména „povinnost správních orgánů odůvodňovat svá rozhodnutí“.
Nicméně taková povinnost uvést odůvodnění musí být v rámci příjímacího řízení k obsazení volného pracovního místa sladěna s respektováním tajnosti jednání výběrové komise, které brání prozrazení postojů zastávaných jednotlivými členy výběrové komise i všech skutečností souvisejících s posouzeními osobního nebo srovnávacího charakteru týkajícími se uchazečů.
(viz body 89 a 90)
Odkazy:
Soud prvního stupně: 15. září 2005, Casini v. Komise, T‑132/03, bod 30 a citovaná judikatura; 14. listopadu 2006, Neirinck v. Komise, T‑494/04, bod 73
5. Výkon posuzovací pravomoci, kterou je administrativa nadána v oblasti jmenování nebo povyšování, předpokládá, že s péčí a nestranně přezkoumá veškeré relevantní prvky každé přihlášky a že důsledně dodrží požadavky stanovené v oznámení o volném pracovním místě tak, že je povinna odmítnout všechny uchazeče, kteří tyto požadavky nesplňují. Oznámení o volném pracovním místě totiž představuje právní rámec, který zavazuje samotnou administrativu a který musí posledně uvedená důsledně dodržovat.
Pokud jde o posouzení případného pochybení při volbě vybraného uchazeče o pracovní místo, musí být takové pochybení zjevné a musí překročit širokou posuzovací pravomoc, kterou je administrativa v právním rámci vytýčeném oznámením o volném pracovním místě nadána při srovnávání zásluh uchazečů a při hodnocení služebního zájmu. Přezkum unijního soudu se musí omezit na to, zda se administrativa s ohledem na skutečnosti, o něž opřela své posouzení, držela v přiměřených mezích a nevyužila své pravomoci způsobem zjevně nesprávným nebo k jiným cílům, než k nimž jí byla svěřena. Unijní soud tedy posouzení zásluh a způsobilosti uchazečů provedené administrativou nemůže nahradit vlastním posouzením, pokud žádná skutečnost vyplývající ze spisu neumožňuje tvrdit, že se administrativa při posuzování těchto zásluh a této způsobilosti dopustila zjevného pochybení.
V tomto ohledu pouhá skutečnost, že jeden z uchazečů má zjevné a uznané zásluhy, přitom nevylučuje, aby dalším uchazečům byly v rámci srovnávacího přezkumu zásluh přiznány vyšší zásluhy. Stejně tak okolnost, že jeden z uchazečů splňoval všechna kritéria uvedená v oznámení o volném pracovním místě, nestačí sama o sobě k prokázání toho, že se administrativa dopustila zjevně nesprávného posouzení.
(viz body 101, 102 a 104)
Odkazy:
Soudní dvůr: 30. října 1974, Grassi v. Rada, 188/73, body 26, 38 a 41; 4. února 1987, Bouteiller v. Komise, 324/85, bod 6
Soud prvního stupně: 18. září 2003, Pappas v. Výbor regionů, T‑73/01, bod 54; 9. listopadu 2004, Montalto v. Rada, T‑116/03, bod 65; 4. května 2005, Sena v. EASA, T‑30/04, bod 80
Soud pro veřejnou službu: 6. května 2009, Campos Valls v. Rada, F‑39/07, bod 43