ROZSUDEK SOUDU PRO VEŘEJNOU SLUŽBU EVROPSKÉ UNIE (třetího senátu)
20. června 2012(*)
„Veřejná služba – Otevřené výběrové řízení – Rozhodnutí výběrové komise o nepřijetí k účasti na hodnotících zkouškách – Opravné prostředky – Žaloba podaná dříve, než bylo rozhodnuto o správní stížnosti – Přípustnost – Specifické podmínky účasti ve výběrovém řízení – Požadovaná odborná praxe“
Ve věci F‑66/11,
jejímž předmětem je žaloba podaná na základě článku 270 SFEU, jenž je použitelný na smlouvu o ESAE na základě jejího článku 106a,
Alma Yael Cristina, s bydlištěm v Bruselu (Belgie), zastoupená S. Rodrigues, A. Blot a C. Bernard-Glanzem, advokáty,
žalobkyně,
proti
Evropské komisi, původně zastoupené B. Eggers a P. Pechem, poté B. Eggers, jako zmocněnci,
žalované,
SOUD PRO VEŘEJNOU SLUŽBU
(třetí senát),
ve složení S. Van Raepenbusch, předseda, R. Barents a K. Bradley (zpravodaj), soudci,
vedoucí soudní kanceláře: X. Lopez Bancalari, rada,
s přihlédnutím k písemné části řízení a po jednání konaném dne 29. února 2012,
vydává tento
Rozsudek
1 Návrhem došlým kanceláři Soudu pro veřejnou službu dne 12. července 2011 podala A. Y. Cristina tuto žalobu znějící zaprvé na zrušení rozhodnutí výběrové komise ve výběrovém řízení EPSO/AST/111/10, jímž nebyla přijata k účasti na hodnotících zkouškách v rámci uvedeného výběrového řízení, a zadruhé na náhradu škody, která jí v důsledku tohoto rozhodnutí vznikla, ze strany Evropské komise.
Právní rámec
2 Článek 90 odst. 2 služebního řádu úředníků Evropské unie (dále jen „služební řád“) stanoví:
„Každá osoba, na kterou se tento služební řád vztahuje, se může obrátit na orgán oprávněný ke jmenování se stížností na opatření, které se jí nepříznivě dotýká, pokud uvedený orgán rozhodl nebo pokud nepřijal opatření stanovené služebním řádem. Tato stížnost musí být podána do tří měsíců. […]“
3 Článek 91 odst. 2 služebního řádu zní takto:
„Žaloba k Soudnímu dvoru Evropské unie je přípustná pouze, pokud:
– k orgánu oprávněnému ke jmenování byla předtím podána stížnost ve smyslu čl. 90 odst. 2 a ve stanovené lhůtě
– stížnost byla zamítnuta výslovným rozhodnutím nebo rozhodnutím učiněným mlčky.“
4 Článek 2 přílohy III služebního řádu týkající se výběrových řízení uvedených v článku 29 služebního řádu stanoví:
„Kandidáti vyplní formulář předepsaný orgánem oprávněným ke jmenování.
Mohou být vyzváni k dodání dalších podkladů nebo informací.“
5 Dne 17. listopadu 2010 zveřejnil Evropský úřad pro výběr personálu (EPSO) v Úředním věstníku Evropské unie oznámení o otevřeném výběrovém řízení EPSO/AST/111/10 za účelem sestavení rezervního seznamu asistentů platové třídy AST 1 pro sekretářské práce (Úř. věst. C 312 A, s. 1, dále jen „oznámení o výběrovém řízení“).
6 Hlava II oznámení o výběrovém řízení nazvaná „Náplň práce“ zněla takto:
„Součástí náplně práce je výkon následujících úkolů:
– organizace a koordinace schůzek včetně vytváření spisů a pracovních dokumentů,
– příjem, třídění a vyřizování telefonických hovorů, vyřizování korespondence a poskytování obecných informací volajícím,
– správa [e-mailových] schránek a funkčních poštovních schránek,
– správa rozvrhů, dohled nad časovým harmonogramem a dodržováním lhůt,
– obecná administrativní podpora zejména při organizaci dokumentů (příjem, třídění, sledování a zařazení dokumentů a pošty),
– příprava a organizace úkolů; vedení absence,
– příprava a kontrola dokumentů (rozvržení stránky, formátování, tabulky),
– příprava (na úrovni sekretariátu) návrhů oznámení, korespondence, zápisů,
– další administrativní práce sekretariátu související se správou spisů a vyhledáváním informací vyžadující mj. využití informačních technologií,
– v překladatelských odděleních: příjem, správa a vyřizování žádostí o překlad a zejména příprava, vyřizování a dokončování dokumentů primárně za pomoci překladového programu, vyplňování a aktualizace překladových databází, jakož i stenografické práce, rozvržení stránky a formátování.
[…]“
7 Ve specifických podmínkách účasti ve výběrovém řízení uvedených v bodě 2 hlavy III oznámení o výběrovém řízení bylo stran vzdělání stanoveno, že kandidáti musí mít buď vyšší než středoškolské vzdělání související přímo s náplní práce doložené diplomem o ukončení studia [bod III.2.1 písm. a)], nebo středoškolské vzdělání doložené diplomem o ukončení studia, který umožňuje přístup k vysokoškolskému vzdělání,, a následující minimálně tříletá odborná praxe související s náplní práce [bod III.2.1 písm. b)].
8 V hlavě IV bodě 1 oznámení o výběrovém řízení bylo uvedeno, že ke vstupním testům budou pozváni pouze kandidáti, kteří při podání elektronické přihlášky prohlásili, že splňují obecné a specifické podmínky podle hlavy III oznámení o výběrovém řízení.
9 V hlavě V bodě 1 oznámení o výběrovém řízení bylo uvedeno, že k účasti na hodnotících zkouškách budou přijati kandidáti, kteří získali nejvyšší počet bodů a dosáhli požadovaného minima ve vstupních testech a kteří s ohledem na prohlášení učiněné při podání elektronické přihlášky splňují obecné a specifické podmínky pro přijetí uvedené v hlavě III oznámení o výběrovém řízení.
10 V tomtéž ustanovení bylo upřesněno, že účast na hodnotících zkouškách bude potvrzena po ověření dokladů přiložených ke spisu každého kandidáta.
11 V hlavě VII bodu 2 oznámení o výběrovém řízení bylo upřesněno, že kandidáti přijatí k hodnotícím zkouškám budou vyzváni k předložení úplného spisu (podepsaná elektronická přihláška a doklady).
12 V oznámení o výběrovém řízení bylo rovněž tučně a v rámečku uvedeno následující upozornění:
„Před podáním přihlášky věnujte pozornost pokynům [pro otevřená výběrová řízení] zveřejněným v Úředním věstníku […] C 184 A ze dne 8. července 2010, jakož i na internetových stránkách EPSO.
Tyto pokyny, které jsou nedílnou součástí oznámení o výběrovém řízení, vám pomohou pochopit pravidla, jimiž se řídí postupy a způsoby přihlašování.“
13 Pokyny pro otevřená výběrová řízení ve znění platném v době rozhodné z hlediska skutkového stavu (Úř. věst. 2010, C 184 A, s. 1, dále jen „pokyny pro kandidáty“) v bodě 6.3 nazvaném „Odvolání“ uvádí:
„Pokud se v jakémkoli stadiu výběrového řízení domníváte, že úřad EPSO nebo výběrová komise nepostupovaly vhodným způsobem nebo že porušily:
– pravidla výběrového řízení nebo
– podmínky uveřejněné v oznámení o výběrovém řízení,
a tato skutečnost Vás poškodila, můžete se odvolat prostřednictvím těchto prostředků:
– podat správní stížnost na základě čl. 90 odst. 2 služebního řádu […], kterou zašlete
buď poštou na adresu:
Evropského úřadu pro výběr personálu (EPSO)
[…]
nebo prostřednictvím internetové stránky úřadu EPSO s kontaktními údaji.
Do předmětu dopisu prosím uveďte:
– číslo výběrového řízení,
– své číslo kandidáta,
– poznámku ‚réclamation article 90, §2ʻ, ,complaint článku 90 §2ʻ, ,Beschwerde Artikel 90, Absatz 2ʻ (dle Vašeho výběru),
– fázi […] výběrového řízení, jíž se stížnost týká.
Upozorňujeme Vás na skutečnost, že výběrová komise má ve výběrovém řízení velký prostor pro volné uvážení.
Je proto zbytečné podávat správní stížnost proti rozhodnutí výběrové komise, která rozhoduje zcela nezávisle a jejíž rozhodnutí ředitel úřadu EPSO nemůže měnit. Rozsáhlá možnost volného uvážení, kterou má výběrová komise k dispozici, je podřízena kontrole pouze v případě zřejmého porušení pravidel, kterými se práce těchto výběrových komisí řídí. V takovém případě může být rozhodnutí výběrové komise napadeno přímo u některého soudu Evropské unie, aniž by bylo zapotřebí předkládat správní stížnost podle čl. 90 odst. 2 služebního řádu […].
– podat žalobu na základě článku 270 [SFEU] a článku 91 služebního řádu […] u:
Soudu pro veřejnou službu Evropské unie
[…]
Vezměte laskavě na vědomí, že Soud pro veřejnou službu shledá žalobu, která byla podána z důvodu nesprávného posouzení obecných podmínek pro přijetí a netýká se činnosti výběrové komise, nepřípustnou, pokud nebyla předem podána správní stížnost podle čl. 90 odst. 2 služebního řádu […], způsobem zde uvedeným.
Podmínky pro podání Vašeho odvolání naleznete na internetových stránkách Soudu pro veřejnou službu […].
Běh lhůt stanovených v případě těchto dvou řízení [ve služebním řádu] začíná dnem oznámení opatření, jež se dotyčné osoby nepříznivě dotýká.“
Skutkový základ sporu
14 Žalobkyně se dne 18. listopadu 2010 přihlásila do výběrového řízení EPSO/AST/111/10 (dále jen „výběrové řízení“) vyplněním příslušného elektronického formuláře.
15 Dne 17. března 2011 informoval EPSO žalobkyni, že uspěla ve vstupních testech.
16 Dopisem ze dne 7. dubna 2011 však EPSO žalobkyni vyrozuměl o tom, že výběrová komise se po přezkoumání přihlašovacího formuláře rozhodla neumožnit jí účast na hodnotících zkouškách, jelikož podle ní nesplnila specifické podmínky účasti ve výběrovém řízení.
17 Žalobkyně vznesla proti vyřazení z výběrového řízení námitky prostřednictvím dvou e-mailů ze dne 7. a 8. dubna 2011.
18 EPSO žalobkyni odpověděl dopisem ze dne 6. června 2011, v němž uvedl, že výběrová komise přezkoumala její spis, avšak setrvává na svém rozhodnutí neumožnit jí účast na hodnotících zkouškách. Podle výběrové komise totiž žalobkyně nemá vzdělání odpovídající oboru výběrového řízení, a musí tedy mít minimálně tři roky odborné praxe přímo související s náplní práce na obsazované pozici. Jelikož žalobkyně v přihlášce neuvedla žádné informace o odborné praxi na pozici sekretářky, výběrová komise nemohla mít za to, že splňuje podmínku odborné praxe.
19 E-mailem ze dne 9. června 2011 žalobkyně EPSO odpověděla, že v dopise EPSO ze dne 6. června 2011 nenalezla žádnou užitečnou odpověď, a požadovala, aby jí bylo umožněno účastnit se dalších zkoušek v rámci výběrového řízení, jelikož měla za to, že splňuje všechna požadovaná kritéria.
20 Dne 11. července 2011 žalobkyně podala „z opatrnosti“ stížnost na základě čl. 90 odst. 2 služebního řádu proti rozhodnutí výběrové komise o nepřijetí k hodnotícím zkouškám a nato se 12. července 2011 obrátila na Soud pro veřejnou službu.
21 Žalobkyně na jednání informovala Soud pro veřejnou službu, že orgán oprávněný ke jmenování (dále jen „OOJ“) zamítl stížnost dne 11. října 2011 a že proti tomuto rozhodnutí nepodala opravný prostředek.
Návrhová žádání účastnic a řízení
22 Žalobkyně navrhuje, aby Soud pro veřejnou službu:
1) na prvním místě:
– zrušil rozhodnutí ze dne 7. dubna 2011, kterým bylo žalobkyni odepřeno právo účastnit se hodnotících zkoušek v rámci výběrového řízení EPSO/AST/111/10 – sekretářky v platové třídě AST 1;
– v důsledku toho rozhodnout, že je žalobkyně zařazena zpět do přijímacího řízení realizovaného prostřednictvím výběrového řízení a v případě potřeby uspořádáním nových hodnotících zkoušek;
2) podpůrně, pokud nebude vyhověno hlavnímu návrhu, uložit žalované zaplacení částky stanovené předběžně a ex aequo et bono na 20 000 eur jako náhradu majetkové újmy, zvýšené o úroky z prodlení v zákonné výši od data vydání rozsudku;
3) v každém případě uložit žalované zaplacení částky stanovené předběžně a ex aequo et bono na 20 000 eur jako náhradu nemajetkové újmy, zvýšené o úroky z prodlení v zákonné výši od data vydání rozsudku;
4) uložit žalované náhradu veškerých nákladů.
23 Komise navrhuje, aby Soud pro veřejnou službu:
– žalobu zamítl;
– uložil žalobkyni náhradu nákladů.
24 Dopisem kanceláře ze dne 21. října 2011 a 30. ledna 2012 vyzval Soud pro veřejnou službu účastnice, aby odpověděly na organizační procesní opatření. Účastnice odpověděly ve lhůtách na otázky Soudu pro veřejnou službu.
25 Předseda třetího senátu Soudu pro veřejnou službu rozhodl usnesením ze dne 26. ledna 2012 o spojení této věci pro účely ústního řízení s věcí zapsanou pod číslem F‑83/11, Cristina v. Komise.
K předmětu sporu a přípustnosti druhého bodu návrhových žádání
26 Zaprvé, ačkoli žalobkyně navrhuje, aby bylo zrušeno původní rozhodnutí výběrové komise doručené dopisem EPSO ze dne 7. dubna 2011, je třeba konstatovat, že vzhledem k ustálené judikatuře způsobuje žalobkyni újmu pouze rozhodnutí výběrové komise nepřijmout ji k hodnotícím zkouškám přijaté po opětném prošetření, které EPSO zaslal dopisem ze dne 6. června 2011 (viz zejména rozsudek Soudu pro veřejnou službu ze dne 4. února 2010, Wiame v. Komise, F‑15/08, bod 20), a proto je nutné chápat návrhová žádání žalobkyně znějící na zrušení jako návrhová žádání na zrušení tohoto posledně uvedeného rozhodnutí (dále jen „napadené rozhodnutí“).
27 Soud pro veřejnou službu zadruhé konstatuje, že podstatou druhého bodu návrhových žádání je návrh, aby správa začlenila žalobkyni zpět do přijímacího procesu probíhajícího na základě výběrového řízení.
28 Podle ustálené judikatury však unijnímu soudu nepřísluší, aby v rámci přezkumu legality, který vykonává, vydával soudní příkazy orgánům nebo tyto orgány nahrazoval (rozsudek Soudu prvního stupně ze dne 5. dubna 2005, Christensen v. Komise, T‑336/02, bod 17; rozsudek Soudu pro veřejnou službu ze dne 23. listopadu 2010, Bartha v. Komise, F‑50/08, bod 50).
29 Tento bod návrhových žádání tudíž musí být zamítnut jako nepřípustný.
K přípustnosti žaloby
Argumenty účastnic řízení
30 Komise v žalobní odpovědi výslovně uznává, že „kandidáti ve výběrových řízeních jsou oprávněni předložit věc [unijnímu soudci] bez předchozí stížnosti, napadají-li rozhodnutí [výběrové] komise“. Zastává však názor, že tato žaloba je zjevně nepřípustná, jelikož jejímu podání nepředcházela stížnost zamítnutá výslovným rozhodnutím nebo rozhodnutím učiněným mlčky podle čl. 91 odst. 2 služebního řádu.
31 Komise podotýká, že kandidát sice může předložit rozhodnutí výběrové komise přímo soudu, avšak podle judikatury platí, že lhůta pro podání žaloby v případě, že byla podána stížnost, počíná v souladu s článkem 91 služebního řádu běžet dnem doručení rozhodnutí reagujícího na stížnost a následně podávaná žaloba je přípustná pouze tehdy, splní-li dotčená osoba všechny procesní podmínky související s předchozí stížností.
32 Podle Komise k těmto procesním podmínkám patří povinnost, aby dotčená osoba před podáním žaloby k soudu vyčkala do ukončení řízení předcházejícího soudnímu řízení.
33 Poněvadž žalobkyně podala stížnost proti rozhodnutí výběrové komise nepřijmout ji k hodnotícím zkouškám v rámci výběrového řízení, měla tedy podle Komise před podáním projednávané žaloby vyčkat na odpověď OOJ.
34 Komise konečně tvrdí, že zásada právní jistoty a řádné správy neumožňuje, aby byla žaloba podaná k Soudu pro veřejnou službu proti rozhodnutí výběrové komise prohlášena za přípustnou a aby současně pokračovalo řízení, jehož účelem je mimo jiné dosáhnout dohody, předcházející soudnímu řízení.
35 Žalobkyně na jednání v odpověď na námitku nepřípustnosti vznesenou Komisí připomněla, že Soud prvního stupně Evropských společenství v rozsudku ze dne 20. června 1990, Burban v. Parlament (T‑133/89), rozhodl o nepřípustnosti žaloby podané za podmínek, které byly v podstatě totožné jako podmínky v projednávané věci.
Závěry Soudu pro veřejnou službu
36 Podle čl. 91 odst. 2 služebního řádu je žaloba k Soudnímu dvoru Evropské unie přípustná pouze za podmínky, že OOJ byla předtím předložena stížnost, která byla zamítnuta rozhodnutím učiněným výslovně či mlčky.
37 Jak však vyplývá z ustálené judikatury, řízení o správní stížnosti postrádá smysl, pokud výtky směřují proti rozhodnutím výběrové komise, jelikož OOJ nemá prostředky k jejich nápravě (viz rozsudky Soudního dvora ze dne 16. března 1978, Ritter von Wüllerstorff und Urbair v. Komise, 7/77, bod 7, a ze dne 14. července 1983, Detti v. Soudní dvůr, 144/82, bod 16; rozsudek Soudu prvního stupně ze dne 23. ledna 2002, Gonçalves v. Parlament, T‑386/00, bod 34). Za těchto podmínek spočívá opravný prostředek proti rozhodnutí výběrové komise v tom, že lze věc předložit unijnímu soudu bez předchozí stížnosti (dále jen „předložení věci přímo soudu“, viz výše uvedený rozsudek Bartha v. Komise, bod 25).
38 Z toho plyne, že v případě, že neúspěšný kandidát zpochybňuje rozhodnutí výběrové komise, není nutné, aby předtím podal stížnost proti rozhodnutí, které napadá, a tím méně, aby takovou stížnost podal „z opatrnosti“, jak to učinila žalobkyně v projednávané věci.
39 Ze služebního řádu ani z judikatury však nevyplývá, že kandidát ve výběrovém řízení, který navzdory tomu podal k OOJ stížnost proti rozhodnutí výběrové komise v uvedeném výběrovém řízení, nemůže předložit věc přímo soudu bez vyčkání rozhodnutí OOJ o jeho stížnosti.
40 Unijní soud již naopak výslovně připustil, že v případě, že se kandidát ve výběrovém řízení obrátí formou správní stížnosti na OOJ, nemůže takový krok bez ohledu na jeho právní význam vést k tomu, že kandidát pozbyde právo předložit věc přímo soudu (rozsudek Soudního dvora ze dne 30. listopadu 1978, Salerno a další v. Komise, 4/78, 19/78 a 28/78, bod 10; výše uvedený rozsudek Burban v. Parlament, bod 17).
41 Rozhodne-li se tedy kandidát ve výběrovém řízení předložit věc přímo Soudu pro veřejnou službu, musí tento orgán určit, zda byla žaloba podána ve lhůtě tří měsíců a deseti dnů od doručení žalobci rozhodnutí způsobujícího mu újmu (výše uvedený rozsudek Burban v. Parlament, bod 18).
42 Přípustnost takové žaloby však není podmíněna využitím řízení předcházejícího soudnímu řízení podle článku 91 služebního řádu, jelikož taková podmínka platí pouze v případě žalob, u nichž se podání správní stížnosti vyžaduje. Řešení Komise by vedlo k tomu, že možnost předložit věc přímo soudu by závisela na splnění dodatečné podmínky pro přípustnost, která se ve skutečnosti uplatní pouze v případech, kdy lze věc soudu předložit až po podání stížnosti.
43 Tento závěr není v rozporu s bodem 6.3 pokynů pro kandidáty, podle nichž mohou kandidáti napadnout rozhodnutí výběrové komise v řízení v rámci správy a soudním řízení, přičemž v něm není upřesněno, že se podání stížnosti vylučuje s předložením věci přímo soudu.
44 Soud pro veřejnou službu dále konstatuje, že tento závěr nevyvrací ani judikatura uvedená Komisí v písemných vyjádřeních, která je rozebrána níže, ani argumenty uvedené na jednání.
45 Je sice pravda, jak uvádí Komise, že podle hojné judikatury ve sporech týkajících se rozhodnutí výběrové komise platí, že v případě, kdy se žalobce rozhodne obrátit se na správu nejprve prostřednictvím stížnosti, závisí přípustnost následně podané žaloby na splnění všech procesních podmínek týkajících se předcházející stížnosti (rozsudek Soudu pro veřejnou službu ze dne 13. prosince 2007, Van Neyghem v. Komise, F‑73/06, bod 37), a pokud byla stížnost podaná proti rozhodnutí výběrové komise, lhůta pro podání žaloby počíná v souladu s článkem 91 služebního řádu běžet dnem doručení rozhodnutí reagujícího na stížnost (výše uvedený rozsudek Detti v. Soudní dvůr, bod 17; rozsudky Soudu prvního stupně ze dne 27. června 1991, Valverde Mordt v. Soudní dvůr, T‑156/89, bod 90; ze dne 16. září 1998, Jouhki v. Komise, T‑215/97, bod 22; ze dne 31. května 2005, Gibault v. Komise, T‑294/03, bod 22; usnesení Soudu prvního stupně ze dne 25. listopadu 2005, Pérez-Díaz v. Komise, T‑41/04, bod 32 a rozsudek Soudu prvního stupně ze dne 8. června 2006, Pérez-Díaz v. Komise, T‑156/03, bod 26; rozsudky Soudu pro veřejnou službu ze dne 12. března 2009, Hambura v. Parlament, F‑4/08, bod 24, a výše uvedený rozsudek Bartha v. Komise, bod 26).
46 Je však nutno konstatovat, že všechny tyto rozsudky se až na jednu výjimku týkaly přípustnosti žalob podaných po zamítnutí stížnosti a po uplynutí lhůty k předložení věci přímo soudu. Jde tedy o judikaturu, která se týká přípustnosti žalob podaných v návaznosti na řízení upravené v článku 91 odst. 2 služebního řádu.
47 Pokud jde o výše uvedený rozsudek Pérez-Díaz v. Komise, Soud prvního stupně konstatoval, že stížnost a žaloba měly odlišný předmět. Stížnost totiž směrovala proti rozhodnutí Komise uspořádat novou ústní zkoušku poté, co Soud prvního stupně rozsudkem ze dne 24. září 2002, Pérez-Díaz v. Komise (T‑102/01) zrušil rozhodnutí výběrové komise, kterým vyloučila žalobkyni ze seznamu kandidátů vhodných k přijetí, zatímco soudní žaloba napadala nové rozhodnutí výběrové komise nezařadit žalobkyni na seznam kandidátů vhodných k přijetí po skončení nové ústní zkoušky. Z toho plyne, že v této věci nebylo důvodné, aby Soud prvního stupně rozhodl, že žaloba na neplatnost podaná před tím, než bylo zamítnutím stížnosti ukončeno řízení v rámci správy týkající se napadeného aktu – v projednávaném případě rozhodnutí Komise uspořádat novou ústní zkoušku – byla podána předčasně, přičemž Soud prvního stupně pouze konstatoval, že nelze mít za to, že soudní žaloba předcházela správní stížnosti [výše uvedený rozsudek Pérez-Díaz v. Komise (T‑156/03), body 27 a 34].
48 Judikatura uvedená v bodech 45 a 47 tohoto rozsudku týkající se skutkových a právních situací, které se značně liší od situace v projednávané věci, tudíž není v projednávaném případě relevantní.
49 Komise dále tvrdí, že projednávaná žaloba musí být zamítnuta jako nepřípustná z důvodů týkajících se právní jistoty a řádného výkonu spravedlnosti.
50 Povinnost dodržovat zásadu právní jistoty však není v první řadě důvodem k tomu, aby se v případech, kdy je věc podána přímo k soudu, uplatnila podmínka přípustnosti, která jim není vlastní, poněvadž by tak bylo omezeno právo vyřazených kandidátů předložit rozhodnutí výběrové komise přímo soudu. Dále je nutno konstatovat, že v případě, že by kandidát ve výběrovém řízení předložil věc přímo soudu před podáním stížnosti a této by bylo vyhověno před tím, než Soud pro veřejnou službu o žalobě rozhodne, by žalobcův zájem na podání žaloby odpadl a žaloba by se tak stala bezpředmětnou. Pokud by však nebylo rozhodnutím stížnosti vyhověno, žalobce má v každém případě právo dosáhnout rozhodnutí Soudu pro veřejnou službu za účelem vyřešení sporu mezi ním a správou.
51 Pokud jde o zásadu řádného výkonu spravedlnosti, Soud pro veřejnou službu zastává názor, že nejlepší způsob, jak tuto zásadu dodržet, je zabývat se předloženou žalobou a nebrat v potaz stížnost, která mu nebyla předložena.
52 Argumenty Komise přednesené na jednání na podporu námitky nepřípustnosti založené na předčasném podání projednávané žaloby rovněž nemohou být přijaty.
53 Komise totiž v první řadě tvrdila, že řešení ve výše uvedeném rozsudku Burban v. Parlament je vzhledem k pozdější judikatuře obsoletní. Soud pro veřejnou službu však již v bodech 45 až 48 tohoto rozsudku vysvětlil, že judikatura uváděná Komisí není v projednávaném případě relevantní, jelikož se týká žalob podávaných v návaznosti na stížnost, zatímco výše uvedené rozsudky Salerno a další v. Komise a Burban v. Parlament byly naopak vyneseny v případech, které jsou z hlediska skutkového stavu v podstatě totožné s projednávanou věcí.
54 Komise zadruhé uvedla, že ve věci, v níž byl vydán výše uvedený rozsudek Burban v. Parlament, se žalobce „s konečnou platností“ rozhodl předložit věc přímo soudu (výše uvedený rozsudek Burban v. Parlament, bod 18), zatímco žalobkyně v projednávané věci měla v úmyslu využít oba opravné prostředky současně. Tento argument pomíjí skutečnost, že žalobkyně se v projednávaném případě stejně jako žalobci ve věcech, v nichž byly vydány výše uvedené rozsudky Salerno a další v. Komise a Burban v. Parlament, rozhodla předložit věc přímo soudu, což zajisté učinila, aniž vyčkala rozhodnutí správy o stížnosti, avšak učinila tak v rámci lhůty pro podání žaloby v délce tří měsíců a deseti dnů od doručení rozhodnutí výběrové komise.
55 Za účelem odlišení projednávané věci od věci, v níž byl vydán výše uvedený rozsudek Burban v. Parlament, Komise zatřetí zdůraznila, že žalobkyně byla v projednávaném případě při podání stížnosti zastoupena advokáty. Takový argument je však irelevantní, jelikož skutečnost, že žalobkyně byla zastoupena advokáty pro účely podání stížnosti, nemá vliv na její právo předložit věc přímo Soudu pro veřejnou službu.
56 Komise začtvrté tvrdila, že přijímací a výběrové řízení nabylo na složitosti, zejména pokud jde o možnosti vyřazeného kandidáta informovat se o rozhodnutích výběrové komise a případně je napadnout. Komise však neprokázala relevanci těchto skutečností pro přípustnost soudní žaloby, která by byla v každém případě podána po vyčerpání všech zvláštních opravných prostředků, jež mají kandidáti ve výběrovém řízení k dispozici.
57 Zapáté a v poslední řadě Komise v písemných i ústních vyjádřeních tvrdila, že ve velkém počtu případů nabízí rozhodnutí o stížnosti vyřazeným kandidátům „uspokojivé“ řešení, o čemž svědčí skutečnost, že počet žalob předložených Soudu pro veřejnou službu je značně nižší než počet stížností týkajících se rozhodnutí výběrové komise vyřízených Komisí.
58 Soud pro veřejnou službu zaprvé konstatuje, že Komise nicméně tato tvrzení nijak nedokládá. Zadruhé konstatuje, že i kdyby byla tato tvrzení správná, Komise připustila, že výběrová komise mění své původní stanovisko o nepřijetí kandidáta ke zkouškám jen ve výjimečných případech. Zatřetí pokyny pro kandidáty v bodě 6.3, který upravuje opravné prostředky, výslovně uvádějí, že „[j]e zbytečné podávat správní stížnost proti rozhodnutí výběrové komise, která rozhoduje zcela nezávisle a jejíž rozhodnutí ředitel úřadu EPSO nemůže měnit“. Začtvrté, i kdyby byla tvrzení Komise prokázána, nemění to nic na ustálené judikatuře, podle níž se povinnost podat nejprve stížnost stanovená v článku 91 služebního řádu týká pouze aktů, které může OOJ případně změnit, a na skutečnosti, že OOJ nemůže změnit rozhodnutí výběrové komise ve výběrovém řízení. Zapáté, v argumentaci Komise jsou rozpory, jelikož přípustnost žaloby podané před uplynutím lhůty pro odpověď na stížnost předcházející této žalobě, by vyřazené kandidáty odradila od podávání takových stížností, ačkoli dle Komise tyto stížnosti mohou minimálně v některých případech přinést vyřazeným kandidátům uspokojivé řešení.
59 S ohledem na výše uvedené je tedy nutno zjistit, zda byla věc v projednávaném případě předložena Soudu pro veřejnou službu ve lhůtě tří měsíců a deseti dnů od doručení rozhodnutí nepříznivě zasahujícího do právního postavení žalobkyně (viz výše uvedený rozsudek Burban v. Parlament, bod 17).
60 V tomto ohledu ze spisu vyplývá, že napadené rozhodnutí bylo žalobkyni doručeno dne 6. června 2011 a žaloba byla podána dne 12. července 2011.
61 S ohledem na výše uvedené je důvodné rozhodnout, že žaloba nebyla podána předčasně.
K věci samé
K návrhovým žádáním znějícím na zrušení
62 Na podporu návrhových žádání znějících na zrušení napadeného rozhodnutí předkládá žalobkyně dva žalobní důvody založené na zjevně nesprávném posouzení ze strany výběrové komise a na porušení zásady řádné správy a zásady řádné péče.
K prvnímu žalobnímu důvodu založenému na zjevně nesprávném posouzení ze strany výběrové komise ve výběrovém řízení
– Argumenty účastnic řízení
63 Žalobkyně tvrdí, že posouzení výběrové komise bylo zjevně nesprávné, jelikož nevzala v potaz prohlášení o jejím vzdělání a odborné praxi obsažená v přihlašovacím formuláři.
64 Podle žalobkyně ji měla výběrová komise na základě jejích prohlášení obsažených v přihlašovacím formuláři vyzvat k doložení dosaženého stupně vzdělání a odborné kvalifikace a měla se ujistit o relevanci jejího vzdělání a praxe ve srovnání s náplní práce uvedenou v oznámení o výběrovém řízení.
65 Komise namítá, že žalobkyně v položce „Praxe“ přihlašovacího formuláře do výběrového řízení uvedla jednu pracovní zkušenost v délce 2 měsíců a 17 dnů. Výběrová komise tedy mohla pro účely posouzení odborné praxe žalobkyně oprávněně zohlednit pouze toto období, aniž od ní potřebovala další podrobnosti, a dospěla proto k závěru, že tato odborná praxe nestačila ke splnění podmínky praxe v délce minimálně tří let, aniž se tím dopustila zjevně nesprávného posouzení.
66 Komise má tudíž za to, že první žalobní důvod musí být zamítnut jako zjevně neopodstatněný.
– Závěry Soudu pro veřejnou službu
67 Úvodem postačí připomenout, že podle ustálené judikatury musí výběrová komise případ od případu posoudit, zda odborná praxe, kterou uvádí každý kandidát, odpovídá délce požadované v oznámení o výběrovém řízení. Výběrová komise má v tomto ohledu pravomoc uvážení v mezích daných ustanoveními služebního řádu upravujícími postup při výběrovém řízení, a to jak stran posouzení povahy a délky odborné praxe kandidátů, tak jejich relevance ve vztahu k pozici, která má být obsazena (rozsudky Soudu prvního stupně ze dne 25. března 2004, Petrich v. Komise, T‑145/02, bod 37 a ze dne 31. ledna 2006, Giulietti v. Komise, T‑293/03, body 65 a 66).
68 V rámci přezkumu legality se Soud pro veřejnou službu omezí na ověření toho, zda nebyl výkon této pravomoci stižen zjevnou vadou (rozsudek Soudu prvního stupně ze dne 21. listopadu 2000, Carrasco Benítez v. Komise, T‑214/99, bod 71; rozsudek Soudu pro veřejnou službu ze dne 1. července 2010, Časta v. Komise, F‑40/09, bod 58).
69 V judikatuře již bylo dále upřesněno, že výběrová komise může za účelem ověření, zda jsou splněny vstupní podmínky, přihlédnout pouze k údajům poskytnutým kandidáty v přihlášce a k dokladům, které k ní musí doložit (viz výše uvedený rozsudek Časta v. Komise, bod 67 a citovaná judikatura).
70 V napadeném rozhodnutí dospěla výběrová komise k závěru, že vzdělání žalobkyně v oboru právo a ekonomie Evropské unie přímo nesouvisí s oborem výběrového řízení, tj. se sekretariátem, a proto měla mít na základě bodu III.2.1 písm. b) oznámení o výběrovém řízení minimálně tříletou odbornou praxi jako sekretářka. V přihlašovacím formuláři však neuvedla jiné podrobnosti o praxi kromě toho, že trvala 2 měsíců a 17 dnů, takže výběrová komise dospěla k závěru, že podmínka odborné praxe nebyla splněna a žalobkyni z tohoto důvodu nepřipustila k výběrovému řízení.
71 Žalobkyně na jednání upřesnila, že nezpochybňuje, že její vzdělání přímo nesouvisí s náplní práce uvedenou v oznámení o výběrovém řízení, a že tudíž měla splňovat specifické podmínky stanovené v bodě III.2.1 písm. b) oznámení o výběrovém řízení.
72 Žalobkyně rovněž nezpochybňuje, že v rubrice přihlašovacího formuláře týkající se odborné praxe uvedla pouze zaměstnání asistentky v Komisi v délce 2 měsíců a 17 dnů. Na jednání však uvedla, že svou odbornou praxi omylem uvedla v rubrice přihlašovacího formuláře týkající se motivace.
73 Soud pro veřejnou službu v tomto ohledu konstatuje, že v rubrice přihlašovacího formuláře týkající se motivace žalobkyně pouze uvedla, že jako sekretářka pracovala přes deset let. V její přihlášce však chybí další informace, které by výběrové komisi umožnily ověřit rozsah a relevanci této odborné praxe s ohledem na podmínky pro přijetí do výběrového řízení.
74 Z toho vyplývá, že výběrové komisi nelze s ohledem na judikaturu uvedenou výše vytýkat, že žalobkyni nevyzvala k doplnění dalších podkladů nebo že sama neprovedla dodatečná zjištění týkající se této informace o odborné praxi žalobkyně, která nebyla ověřitelně doložena (viz výše uvedený rozsudek Carrasco Benítez v. Komise, body 77 a 78).
75 Výběrová komise tedy neprovedla zjevně nesprávné posouzení, když na základě informací poskytnutých žalobkyní v její přihlášce, dospěla k závěru, že podmínka odborné praxe nebyla splněna.
76 Z toho plyne, že první žalobní důvod je třeba zamítnout jako neopodstatněný.
Ke druhému žalobnímu důvodu založenému na porušení zásady řádné správy a zásady řádné péče
– Argumenty účastnic řízení
77 Žalobkyně výběrové komisi vytýká, že nezohlednila všechny skutečnosti, které mohly mít vliv na její rozhodnutí včetně zájmu služby, ale i jejího osobního zájmu, a tvrdí, že napadené rozhodnutí vylučuje z výběrového řízení kandidátku, která v každém ohledu splňuje zájem služby.
78 Komise navrhuje, aby byl tento žalobní důvod zamítnut jako zjevně neopodstatněný.
– Závěry Soudu pro veřejnou službu
79 Soud pro veřejnou službu v prvé řadě uvádí, že bod 2.1.3.1 pokynů pro kandidáty, která je nedílnou součástí oznámení o výběrovém řízení a kterou žalobkyně ostatně přiložila k žalobě, jasně stanoví, že informace požadované při přihlašování do otevřeného výběrového řízení se týkají mj. „[o]dborné praxe (je-li vyžadována): jméno, adresa zaměstnavatele, náplň vykonávané práce, datum jejího začátku a konce“. V projednávaném případě byla odborná praxe v oznámení o výběrovém řízení skutečně požadována.
80 Zadruhé je nutno zopakovat, že podle judikatury uvedené v bodech 67 až 69 tohoto rozsudku nemá výběrová komise povinnost vyzvat kandidáty k doplnění dalších podkladů či povinnost provést sama dodatečná zjištění, aby ověřila, zda dotyčná osoba splnila všechny podmínky uvedené v oznámení o výběrovém řízení.
81 Z ustanovení článku 2 druhého pododstavce přílohy III služebního řádu dále vyplývá, že výběrová komise si může od kandidátů vyžádat doplňující informace, má-li pochybnosti o významu předloženého dokumentu. V tomto ohledu není možné ukládat jako povinnost to, co zákonodárce zamýšlel jak pouhou možnost danou výběrové komisi (výše uvedený rozsudek Carrasco Benítez v. Komise, bod 78).
82 Začtvrté, podle hlavy V bodu 1 a hlavy VII bodu 2 oznámení o výběrovém řízení dochází k předání úplného spisu kandidáta a k ověřování přiložených dokladů v druhé části výběrového řízení, k níž jsou připuštěni pouze kandidáti, kteří získali nejvyšší počet bodů, dosáhli požadovaného minima ve vstupních testech a s ohledem na prohlášení učiněná při podání elektronické přihlášky splnili obecné a specifické podmínky hlavy III oznámení o výběrovém řízení.
83 Zapáté a v poslední řadě, i kdyby bylo prokázáno ničím nepodložené tvrzení žalobkyně, podle něhož vzhledem k jejímu vzdělání a odborné praxi ve všech ohledech splňovala zájem služby, výběrové komisi nelze vytýkat, že porušila zásadu řádné správy, když rozhodla na základě skutečnosti, že žalobkyně v přihlášce neuvedla dostatečné informace, které by uvedené výběrové komisi umožnily učinit závěr, že splnila specifické podmínky účasti. Zásada řádné péče nestanoví, že výběrová komise musí do výběrového řízení vpustit všechny kandidáty, kteří dle jejich názoru splňují podmínky stanovené pro kandidáty pozici, která má být obsazena.
84 Výběrová komise tedy neporušila zásadu řádné správy ani zásadu řádné péče, když přijala napadené rozhodnutí, aniž si předtím vyžádala doplňující informace k prohlášením kandidátky učiněným v přihlašovacím formuláři, kterážto kandidátka tedy nepředložila dostatečné informace k tomu, aby mohla výběrová komise dospět k závěru, že splnila specifické podmínky účasti ve výběrovém řízení.
85 Druhý žalobní důvod je tedy třeba zamítnout jako neopodstatněný.
K návrhovým žádáním znějícím na náhradu škody
86 Podle ustálené judikatury v oblasti veřejné služby musí být návrhová žádání znějící na náhradu škody zamítnuta v rozsahu, v němž úzce souvisí s návrhovými žádáními znějícími na zrušení, která byla sama zamítnuta jako neopodstatněná (rozsudek Soudu pro veřejnou službu ze dne 23. listopadu 2010, Wenig v. Komise, F‑75/09, bod 71).
87 V projednávaném případě je nutno konstatovat, že návrhová žádání znějící na náhradu škody úzce souvisí s návrhovými žádáními znějícími na zrušení, která byla zamítnuta jako neopodstatněná. Jelikož při přezkumu návrhových žádání nebyla zjištěna protiprávnost, kterou by byla založena odpovědnost orgánu, je nutno návrhová žádání na náhradu majetkové i nemajetkové škody zamítnout.
88 Z výše uvedeného vyplývá, že žaloba musí být zamítnuta v plném rozsahu
K nákladům řízení
89 Článek 87 odst. 1 jednacího řádu stanoví, že s výhradou ostatních ustanovení hlavy II kapitoly 8 uvedeného jednacího řádu se účastníku řízení, který neměl úspěch ve věci, uloží náhrada nákladů řízení, pokud to účastník řízení, který měl ve věci úspěch, požadoval. Podle odstavce 2 téhož článku může Soud pro veřejnou službu v souladu s požadavky ekvity rozhodnout, že se účastníku řízení, který neměl úspěch ve věci, uloží pouze částečná náhrada nákladů řízení nebo se mu náhrada nákladů řízení neuloží.
90 Z výše uvedeného odůvodnění vyplývá, že žalobkyně neměla ve věci úspěch. Komise kromě toho ve svých návrhových žádáních výslovně požadovala, aby byla žalobkyni uložena náhrada nákladů řízení. Vzhledem k tomu, že okolnosti projednávané věci neodůvodňují použití ustanovení čl. 87 odst. 2 jednacího řádu, je tedy důvodné uložit žalobkyni povinnost nést vlastní náklady řízení a nahradit náklady řízení vynaložené Komisí.
Z těchto důvodů
SOUD PRO VEŘEJNOU SLUŽBU (třetí senát)
rozhodl takto:
1) Žaloba se zamítá.
2) Alma Yael Cristina ponese vlastní náklady řízení a nahradí náklady řízení vynaložené Evropskou komisí.
Van Raepenbusch | Barents | Bradley |
Takto vyhlášeno na veřejném zasedání v Lucemburku dne 20. června 2012.
Vedoucí soudní kanceláře | | Předseda |
W. Hakenberg | | S. Van Raepenbusch |