ROZSUDEK SOUDU PRO VEŘEJNOU SLUŽBU EVROPSKÉ UNIE
(třetí senát)
12. února 2014
Věc F‑73/12
Jean-Pierre Bodson a další
v.
Evropská investiční banka (EIB)
„Veřejná služba – Zaměstnanci EIB – Smluvní povaha pracovního poměru – Reforma systému odměňování a platového postupu EIB“
Předmět: Žaloba podaná na základě článku 270 SFEU, kterou se žalobci domáhají zaprvé zrušení rozhodnutí obsažených na jejich výplatních páskách za měsíc duben 2012, kterým se provádí rozhodnutí správní rady Evropské investiční banky (EIB nebo dále jen „Banka“), omezující zvýšení rozpočtu zaměstnaneckých výdajů na 2,8 %, a rozhodnutí řídícího výboru EIB ze dne 14. února 2012, kterým se provádí výše uvedené rozhodnutí správní rady, a zadruhé uložit EIB, aby jim zaplatila rozdíl mezi částkami dlužnými podle výše uvedených rozhodnutí a předchozím režimem, jakož i náhradu škody.
Rozhodnutí: Žaloba se zamítá. J.-P. Bodson a sedm dalších žalobců ponese vlastní náklady řízení a nahradí náklady řízení vynaložené Evropskou investiční bankou.
Shrnutí
1. Úředníci – Zaměstnanci Evropské investiční banky – Správní povaha pracovního poměru – Organizace útvarů a stanovení odměn zaměstnanců – Posuzovací pravomoc administrativy
(Protokol o výsadách a imunitách Evropské unie, článek 21; pracovní řád zaměstnanců Evropské investiční banky, články 13 a 20; jednací řád zaměstnanců Evropské investiční banky, článek 31)
2. Úředníci – Zaměstnanci Evropské investiční banky – Odměňování – Reforma systému – Posuzovací pravomoc administrativy – Soudní přezkum – Meze
1. Jsou-li pracovní smlouvy uzavírány s institucí Unie, pověřenou posláním obecného zájmu a oprávněnou k tomu, aby vnitřním nařízením upravila ustanovení použitelná na své zaměstnance, má vůle smluvních stran takové smlouvy nutně své meze v povinnostech jakékoli povahy, které vyplývají z tohoto zvláštního poslání a které se vztahují jak na řídící orgány této instituce, tak na její zaměstnance. Podle článku 31 svého jednacího řádu je Evropská investiční banka oprávněna stanovit nařízením ustanovení použitelná na své zaměstnance. Z tohoto důvodu mají smluvní vztahy Banky a jejích zaměstnanců v podstatě správní povahu.
V tomto smyslu má Banka za účelem plnění úkolů v obecném zájmu prostor pro uvážení při organizaci svých útvarů a jednostranného stanovování odměn svým zaměstnancům nehledě na právní akty smluvní povahy tvořící základ uvedených pracovních vztahů.
(viz body 52, 53 a 55)
Odkazy:
Soudní dvůr: 14. října 2004, Pflugradt v. ECB, C‑409/02 P, body 34 a 36; 22. prosince 2008, Centeno Mediavilla a další v. Komise, C‑443/07 P, bod 60
Soud prvního stupně: 22. října 2002, Pflugradt v. ECB, T‑178/00 a T‑341/00, bod 53
2. Pokud jde o reformu systému odměňování a platového postupu Evropské investiční banky, vypracování rozpočtu takové unijní instituce, jako je Banka, se zakládá na komplexním posouzení politické povahy a vyžaduje zohlednění ekonomického vývoje a finančních proměnných. Široký prostor pro uvážení, jímž v tomto ohledu Banka disponuje, umožňuje pouze omezený soudní přezkum, který soudům zakazuje nahradit posouzení uvedené instituce vlastním posouzením. Soud Unie se tak musí omezit na zkoumání toho, zda posouzení Banky nejsou stižena zjevně nesprávným posouzením či zda Banka zjevně nepřekročila meze své posuzovací pravomoci.
Pro účely prokázání, že se administrativa dopustila zjevně nesprávného posouzení skutečností, které může odůvodnit zrušení rozhodnutí, musí být důkazy, které žalobci přísluší předložit, dostatečné k tomu, aby vyvrátily věrohodnost posouzení učiněného administrativou. Tvrzení žalobců, podle kterého byly úspory Banky realizovány výhradně k tíži zaměstnanců, tak není nikterak podloženo a nemůže přispět k prokázání zjevně nesprávného posouzení.
(viz body 78, 79 a 90)
Odkazy:
Soudní dvůr: 9. června 2005, HLH Warenvertrieb a Orthica, C‑318/03, bod 75