ROZSUDEK SOUDU PRO VEŘEJNOU SLUŽBU
(třetí senát)
13. září 2011
Věc F‑4/10
Christiana Nastvogel
v.
Rada Evropské unie
„Veřejná služba – Hodnocení – Hodnotící posudky – Stanovisko hodnotícího výboru – Zhoršení analytického hodnocení – Dialog mezi hodnocenou osobou a hodnotitelem – Konzultace s různými nadřízenými – Znalost práce hodnocené osoby ze strany druhého hodnotitele – Odůvodnění – Zohlednění volna z důvodu nemoci“
Předmět: Žaloba podaná na základě článku 270 SFEU, jenž je použitelný na smlouvu o ESAE na základě jejího článku 106a, kterou se Ch. Nastvogel domáhá zrušení hodnotícího posudku za období od 1. července 2006 do 31. prosince 2007.
Rozhodnutí: Hodnotící posudek žalobkyně za období od 1. července 2006 do 31. prosince 2007 se zrušuje. Rada ponese veškeré náklady řízení.
Shrnutí
1. Úředníci – Hodnocení – Hodnotící posudek – Soudní přezkum – Meze
(Služební řád, článek 43)
2. Úředníci – Hodnocení – Hodnotící posudek – Vypracování – Stanovisko hodnotícího výboru
(Služební řád, článek 43)
3. Úředníci – Hodnocení – Hodnotící posudek – Zhoršení hodnocení ve srovnání s dřívějším hodnocením – Povinnost uvést odůvodnění – Rozsah
(Služební řád, článek 43)
4. Úředníci – Hodnocení – Hodnotící posudek – Omluvené nepřítomnosti
(Služební řád, článek 43)
5. Úředníci – Hodnocení – Hodnotící posudek – Vypracování – Povinná konzultace s přímými nadřízenými
(Služební řád, článek 43)
6. Úředníci – Hodnocení – Hodnotící posudek – Vypracování – Druhý hodnotitel
(Služební řád, článek 43)
7. Úředníci – Hodnocení – Hodnotící posudek – Vypracování – Dialog mezi hodnotitelem a hodnocenou osobou
(Služební řád, článek 43)
1. Soudu pro veřejnou službu nepřísluší nahrazovat posouzení provedené osobami pověřenými hodnotit práci hodnocené osoby svým posouzením, jelikož unijní orgány disponují při hodnocení práce svých úředníků širokým prostorem pro uvážení. S výjimkou případů nesprávného skutkového zjištění, zjevně nesprávného posouzení nebo zneužití pravomoci tak Soudu nepřísluší přezkoumávat opodstatněnost posouzení, které administrativa uvedla ohledně odborné způsobilosti úředníka, jestliže toto posouzení obsahuje komplexní hodnotové soudy, které ze své povahy nemohou být objektivně ověřeny.
(viz bod 32)
Odkazy:
Soud prvního stupně: 25. října 2005, Cwik v. Komise, T‑96/04, bod 41 a citovaná judikatura
Soud pro veřejnou službu: 23. února 2010, Faria v. OHIM, F‑7/09, bod 44
2. Druhý hodnotitel není vázán stanoviskem hodnotícího výboru. Proto pouze v případě, že stanovisko hodnotícího výboru přihlíží ke zvláštním okolnostem, které mohou zpochybnit platnost nebo opodstatněnost hodnocení obsaženého v hodnotícím posudku, může rozdíl mezi uvedeným stanoviskem a obsahem hodnotícího posudku vést ke zrušení napadeného hodnotícího posudku. Kromě toho obsahuje‑li napadený posudek dostatečné odůvodnění a stanovisko výboru neuvádí zvláštní okolnosti, které by mohly zpochybnit platnost nebo opodstatněnost posouzení uvedeného prvním hodnotitelem, nelze od druhého hodnotitele požadovat, aby uvedl dodatečná vysvětlení k důvodům, které ho vedly k tomu, že se neřídil doporučeními hodnotícího výboru.
(viz body 33 a 63)
Odkazy:
Soud prvního stupně: 12. června 2002, Mellone v. Komise, T‑187/01, bod 33; 5. listopadu 2003, Lebedef-Caponi v. Komise, T‑98/02, bod 61
Soud pro veřejnou službu: 10. září 2009, Behmer v. Parlament, F‑124/07, bod 60
3. Administrativa má povinnost dostatečně a zevrubně odůvodnit každý hodnotící posudek, aby dotčené osobě umožnila vyjádřit se k tomuto odůvodnění, přičemž dodržení těchto požadavků je o to důležitější, pokud je hodnocení vzhledem k dřívějšímu hodnocení zhoršeno. V tomto ohledu je tato povinnost splněna, pokud hodnotitel konstatuje, že dotyčná osoba v období, kterého se týká hodnotící posudek, neprokázala při plnění některých svých úkolů výjimečné schopnosti. Pro posouzení toho, zda je hodnotící posudek dostatečně odůvodněný, je třeba vzít v úvahu veškeré informace, které byly dotyčnému úředníkovi známé, a nejen informace obsažené v uvedeném posudku.
(viz body 58 a 61)
Odkazy:
Soud prvního stupně: 16. července 1992, Della Pietra v. Komise, T‑1/91, bod 32; 28. května 1998, W v. Komise, T‑78/96 a T‑170/96, bod 141; výše uvedený rozsudek Mellone v. Komise, bod 27; 25. října 2005, Micha v. Komise, T‑50/04, bod 36
Soud pro veřejnou službu: 10. listopadu 2009, N v. Parlament, F‑93/08, bod 86
4. I když hodnocení přiznané úředníkovi na základě výkonnosti může být zvýšeno tak, aby zohledňovalo podmínky, za kterých plnil své úkoly navzdory skutečnosti, že jeho skutečně odpracovaná doba byla kratší z důvodu nepřítomnosti způsobené nemocí, toto zohlednění není automatické. Je pouze možností poskytnutou autorům hodnotícího posudku, která se mění v povinnost pouze tehdy, pokud to okolnosti odůvodňují.
Není vyžadováno, aby odůvodnění upřesňovalo všechny relevantní skutkové a právní okolnosti, jelikož otázka, zda odůvodnění hodnotícího posudku splňuje požadavky článku 43 služebního řádu, musí být posuzována s ohledem nejen na jeho znění, ale také s ohledem na jeho celkový kontext a všechna právní pravidla upravující danou oblast. Za okolností, kdy hodnotitel nemá důvod domnívat se, že odůvodněné nepřítomnosti hodnocené osoby mohly mít dopad na významný nárůst jeho výkonnosti, mu tudíž nemůže být vytýkáno, že tuto okolnost neuvedl nebo nevzal v úvahu ve svém hodnotícím posudku.
(viz body 65 a 66)
Odkazy:
Soud prvního stupně: 8. března 2005, Vlachaki v. Komise, T‑277/03, bod 83 a citovaná judikatura; 6. října 2009, Sundholm v. Komise, T‑102/08 P, body 39 a 40
5. Každý hodnotitel se musí za účelem úplného posouzení zásluh úředníka za celé hodnocené období dotázat přímých nadřízených, pod jejichž vedením úředník pracoval po dostatečnou dobu. Předání písemného stanoviska určité osoby je přitom postaveno na roveň konzultaci.
(viz body 85 a 86)
Odkazy:
Soudní dvůr: 21. března 1985, Turner v. Komise, 263/83, body 18 a 20
6. V případě žádosti o přezkum posudku vypracovaného prvním hodnotitelem vyplývá z čl. 2 odst. 2 a čl. 8 odst. 4 obecných prováděcích ustanovení k článku 43 služebního řádu, která byla přijata Radou, že druhý hodnotitel musí mít při posuzování celého spisu dostatečný odstup, a nikoliv – na rozdíl od prvního hodnotitele – být dostatečně blízko úředníkovi, aby mohl se znalostí věci posoudit zásluhy hodnocené osoby, a dále že druhý hodnotitel je při vypracování konečného posudku povinen odkazovat výslovně na uvedený posudek. Úkolem druhého hodnotitele tak je, aby nezávisle ověřil hodnocení uvedené prvním hodnotitelem, takže je možné, aby se omezil – bude-li to považovat za vhodné – na potvrzení posouzení prvního hodnotitele.
(viz bod 89)
Odkazy:
Soudní dvůr: 1. června 1983, Seton v. Komise, 36/81, 37/81 a 218/81, bod 20
Soud pro veřejnou službu: 29. září 2009, Wenning v. Europol, F‑114/07, bod 100
7. Uskutečnění dialogu mezi hodnocenou osobou a jejím hodnotitelem má původ v právu úředníka na obranu v rámci hodnotícího postupu, který se ho týká, a v důsledku toho nemůže být hodnotící posudek přijat, aniž dotyčný úředník dostane možnost být řádně vyslechnut.
Samotná povaha tohoto dialogu a jeho účel v rámci hodnotícího postupu předpokládají přímý kontakt mezi hodnocenou osobou a hodnotitelem v průběhu hodnocení. Bez přímé výměny názorů nemůže hodnocení zcela splnit svoji funkci prostředku řízení lidských zdrojů a nástroje podporujícího odborný rozvoj dotyčné osoby. Kromě toho jedině tento přímý kontakt může podpořit upřímný a hlubší dialog mezi hodnotitelem a hodnocenou osobou, který jim umožní přesně zjistit povahu, důvody a rozsah jejich případných odlišných názorů a dosáhnout lepšího vzájemného porozumění.
(viz body 90 a 93)
Odkazy:
Soud prvního stupně: 13. prosince 2005, Cwik v. Komise, T‑155/03, T‑157/03 a T‑331/03, bod 156; 25. října 2006, Carius v. Komise, T‑173/04, bod 71; 25. října 2007, Lo Giudice v. Komise, T‑27/05, bod 49