ROZSUDEK SOUDU PRO VEŘEJNOU SLUŽBU EVROPSKÉ UNIE
(druhý senát)
13. prosince 2012
Spojené věci F‑7/11 a F‑60/11
AX
v.
Evropská centrální banka (ECB)
„Veřejná služba – Zaměstnanci ECB – Disciplinární řízení – Dočasné zproštění výkonu služby zaměstnance bez snížení jeho základního platu – Zrušení rozhodnutí – Právo na obhajobu – Přístup ke spisu – Odůvodnění – Důvody rozhodnutí – Tvrzené porušení pracovních povinností – Vážné porušení“
Předmět: Žaloby podané na základě článku 36.2 Protokolu o statutu Evropského systému centrálních bank a Evropské centrální banky, připojeného ke Smlouvě o EU a ke Smlouvě o FEU, jimž se AX v případě první žaloby zapsané do rejstříku pod číslem F‑7/11 a v případě druhé žaloby zapsané do rejstříku pod číslem F‑60/11 domáhá zejména zrušení rozhodnutí Evropské centrální banky (ECB) ze dne 4. srpna 2010, resp. ze dne 23. listopadu 2010 o dočasném zproštění výkonu funkce.
Rozhodnutí: Žaloby ve spojených věcech F‑7/11 a F‑60/11 se zamítají. Žalobce ponese vlastní náklady řízení a nahradí náklady řízení vynaložené ECB.
Shrnutí
1. Žaloby úředníků – Právní zájem na podání žaloby – Žaloba směřující proti zrušenému aktu – Zrušení s účinky ex nunc a zrušení s účinky ex tunc
(Služební řád, články 90 a 91)
2. Žaloby úředníků – Zaměstnanci Evropské centrální banky – Zvláštní opravný prostředek – Žaloba směřující proti rozhodnutí, kterým se zamítá zvláštní opravný prostředek – Přípustnost
(Protokol o statutu Evropského systému centrálních bank a Evropské centrální banky, článek 36.2; pracovní řád pro zaměstnance Evropské centrální banky, článek 42)
3. Úředníci – Zaměstnanci Evropské centrální banky – Disciplinární režim – Dočasné zproštění výkonu funkce – Administrativní rozhodnutí přijaté bez předchozího vyslechnutí dotčené osoby – Nevyslechnutí přičitatelné dotčené osobě – Legalita
(Pracovní řád pro zaměstnance Evropské centrální banky, článek 43)
4. Úředníci – Zaměstnanci Evropské centrální banky – Disciplinární režim – Dočasné zproštění výkonu funkce – Povinnost opětovného zaměstnání – Meze
(Pracovní řád pro zaměstnance Evropské centrální banky, článek 43)
5. Úředníci – Zaměstnanci Evropské centrální banky – Disciplinární režim – Dočasné zproštění výkonu funkce – Porušení zásady presumpce neviny – Neexistence
(Pracovní řád pro zaměstnance Evropské centrální banky, článek 43)
6. Úředníci – Zaměstnanci Evropské centrální banky – Disciplinární režim – Dočasné zproštění výkonu funkce – Právo na přístup k vyšetřovacímu spisu týkajícímu se jednání dotčené osoby – Meze – Porušení základních práv Neexistence
[Listina základních práv Evropské unie, čl. 41 odst. 2 písm. b) a čl. 48 odst. 1; pracovní řád pro zaměstnance Evropské centrální banky, článek 43]
7. Úředníci – Zaměstnanci Evropské centrální banky – Disciplinární režim – Dočasné zproštění výkonu funkce – Požadavek dostatečně věrohodných tvrzení ohledně vážného porušení povinností tohoto zaměstnance – Soudní přezkum – Meze
(Pracovní řád pro zaměstnance Evropské centrální banky, článek 43)
8. Soudní řízení – Náklady řízení – Povinnost nést náklady řízení – Zohlednění požadavků ekvity – Uložení náhrady nákladů řízení účastníku řízení, který neměl ve věci úspěch – Žalovaná instituce, která využila služeb advokáta – Okolnost, která neodůvodňuje uložení náhrady splatných odměn instituci
(Statut Soudního dvora, článek 19; jednací řád Soudu pro veřejnou službu, čl. 87 odst. 2)
1. Žalobce má nadále právní zájem na podání žaloby směřující proti zrušenému aktu, neboť na rozdíl od zrušení aktu jeho autorem ab initio, jsou v případě zrušení vůči příjemci dotčeného aktu zachovány jeho účinky během období, v němž byl tento akt platný.
(viz bod 77)
Odkazy:
Soudní dvůr: 12. února 1960, Geitling a další v. Vysoký úřad, 16/59, 17/59 a 18/59
Soud prvního stupně: 13. prosince 1995, Exporteurs in Levende Varkens a další v. Komise, T‑481/93 a T‑484/93, body 46 až 48
2. Zvláštní opravný prostředek podaný na základě článku 36.2 Protokolu o statutu Evropského systému centrálních bank a Evropské centrální banky a článku 42 Pracovního řádu pro zaměstnance Banky tvoří nedílnou součást komplexního řízení a je jen jedním z předpokladů, které musí být splněny před podáním žaloby. Za těchto podmínek je třeba na návrhová žádání, která formálně směřují proti zamítnutí zvláštního opravného prostředku, nahlížet tak, že mají účinek návrhu na zahájení soudního řízení o aktu nepříznivě zasahujícím do právního postavení, proti němuž byl opravný prostředek podán, ledaže je dopad zamítnutí zvláštního opravného prostředku odlišný od dopadu aktu napadeného tímto zvláštním opravným prostředkem.
(viz bod 78)
Odkazy:
Soud prvního stupně: 25. října 2006, Staboli v. Komise, T‑281/04, bod 26
Soud pro veřejnou službu: 18. května 2006, Corvoisier a další v. ECB, F‑13/05, bod 25
Tribunál Evropské unie: 21. září 2011, Adjemian a další v. Komise, T‑325/09 P, bod 32
3. Musí-li administrativa vyslechnout osobu předtím, než přijme rozhodnutí, není povinna odkládat datum vyslechnutí bez omezení až do doby, kdy se tato dotčená osoba bude moci vyslechnutí zúčastnit.
Neexistuje-li tedy pravidlo ukládající administrativě povinnost zrušit rozhodnutí předtím, než zahájí nové řízení směřující k jeho nahrazení, zaměstnanec Evropské centrální banky nemůže odmítnout účast na slyšení organizovaném Bankou a porušit tak povinnost loajality k administrativě Evropské unie, která se vztahuje na všechny její zaměstnance. Odmítnutí pozvání zúčastnit se vyslechnutí lze považovat za výjimečnou okolnost, která odůvodňuje přijetí rozhodnutí o dočasném zproštění funkce podle článku 43 Pracovního řádu pro zaměstnance Banky bez vyslechnutí dotčené osoby. Banka v tomto ohledu při přijetí uvedeného rozhodnutí neporušila článek 43 pracovního řádu, a tudíž ani práva na obhajobu, podle kterých je třeba každé osobě, vůči níž je zahájeno řízení, jež může vést k aktu nepříznivě zasahujícímu do jejího právního postavení, poskytnout možnost být užitečně vyslechnuta.
(viz body 90 a 91)
Odkazy:
Soud prvního stupně: 5. prosince 2002, Stevens v. Komise, T‑277/01, bod 41; 16. března 2004, Afari v. ECB, T‑11/03, bod 192
4. Až do zrušení rozhodnutí, kterým byl zaměstnanec Evropské centrální banky dočasně zproštěn výkonu své funkce v rámci disciplinárního řízení, soudem Unie není administrativa povinna jej opětovně zařadit na pracovní místo. S výjimkou případu, kdy dotčený zaměstnanec prokáže existenci zneužití řízení, nelze administrativě vytýkat žádné protiprávní jednání v důsledku toho, že jednala tak, že uvedený zaměstnanec zůstává zproštěn výkonu své funkce.
(viz bod 92)
5. Porušení zásady presumpce neviny lze konstatovat, pouze pokud existují důkazy, na základě kterých lze prokázat, že administrativa byla od počátku disciplinárního řízení rozhodnuta uložit dotčené osobě v každém případě trest.
Tak tomu není v případě zaměstnance Evropské centrální banky, jenž byl dočasně zproštěn výkonu své funkce v rámci disciplinárního řízení. Možnost dočasně zprostit určitou osobu výkonu funkce vyplývající z článku 43 Pracovního řádu pro zaměstnance Banky totiž nemá za cíl potrestat tuto osobu, nýbrž umožnit administrativě přijetí preventivního opatření za účelem zajištění toho, že tato osoba nebude zasahovat do probíhajícího vyšetřování.
(viz bod 93)
Odkazy:
Soud prvního stupně: 18. října 2001, X v. ECB, T‑333/99, bod 151; 9. července 2002, Zavvos v. Komise, T‑21/01, bod 341
6. I když administrativa má povinnost předat dotčené osobě dokumenty, o které se výslovně opírá při přijetí rozhodnutí nepříznivě zasahujícího do právního postavení, nezpřístupnění těchto dokumentů může vést ke zrušení dotčeného rozhodnutí, pouze pokud jí vytýkané skutečnosti nelze prokázat jinak, než odkazem na tyto dokumenty. Pokud jde o rozhodnutí Evropské centrální banky dočasně zprostit zaměstnance výkonu funkce, článek 43 Pracovního řádu pro zaměstnance Banky, který zakládá pravomoc ECB vydat toto rozhodnutí, podmiňuje použití tohoto ustanovení pouze existencí dostatečně věrohodných tvrzení, že dotčený zaměstnanec vážně porušil své pracovní povinnosti. V tomto ohledu nelze v případě tvrzení týkajících se nákupu zboží, jehož účelnost je v rámci pracovního prostředí sporná, a u něhož nemohlo být přesně určeno, kde se nachází, administrativě vytýkat, že dotčené osobě nepředala dokumenty, v nichž je zachycen stav vývoje šetření týkajících se jeho jednání.
Banka rovněž neporušuje čl. 41 odst. 2 písm. b) Listiny základních práv Evropské unie ani práva obhajoby zaměstnance, když mu odepře přístup k vyšetřovacímu spisu před přijetím rozhodnutí o dočasném zproštění výkonu funkce.
S ohledem na ustanovení čl. 41 odst. 2 písm. b) Listiny má zaměstnanec Banky sice právo na přístup k informacím drženým Bankou, která mu mohou objasnit podstatu těchto tvrzení o vážném porušení jeho pracovních povinností, aby mohl prokázat zejména to, že předmětné jednání nespadá do oblasti jeho odpovědnosti, že není dostatečně závažné na to, aby odůvodnilo rozhodnutí o dočasném zproštění výkonu funkce, že není dostatečně pravděpodobné nebo je zjevně nepodložené, takže je dočasné zproštění výkonu jeho funkce protiprávní. Takový výklad článku 43 Pracovního řádu pro zaměstnance Banky je kromě toho rovněž soudržný se zásadou presumpce neviny zakotvenou, pokud jde o obviněné, v čl. 48 odst. 1 Listiny.
Podle čl. 41 odst. 2 písm. b) Listiny však lze právo každého na přístup ke spisu, který se jej týká, vykonat pouze při respektování oprávněných zájmů důvěrnosti a profesního a obchodního tajemství. Právní zájem odůvodňující důvěrnost zahrnuje nezbytnost ochrany účinnosti vyšetřování. Účinnost vyšetřování může být snížena, pokud by mohl být přístup ke všem dokumentům souvisejícím s vyšetřováním poskytnut dotčeným osobám, jestliže vyšetřování dosud probíhá.
(viz body 100 až 103 a 105)
Odkazy:
Soudní dvůr: 7. ledna 2004, Aalborg Portland a další v. Komise, C‑204/00 P, C‑205/00 P, C‑211/00 P, C‑213/00 P, C‑217/00 P a C‑219/00 P, body 73 až 75
Soud prvního stupně: 3. července 2001, E v. Komise, T‑24/98 a T‑241/99, bod 92; 12. září 2007, Nikolaou v. Komise, T‑259/03, bod 242; 8. července 2008, Franchet a Byk v. Komise, T‑48/05, bod 255
Soud pro veřejnou službu: 30. listopadu 2009, Wenig v. Komise, F‑80/08, bod 67
7. Přestože článek 43 Pracovního řádu pro zaměstnance Evropské centrální banky, podmiňuje použití tohoto ustanovení pouze existencí tvrzení, že dotčený zaměstnanec vážně porušil své pracovní povinnosti, je za účelem dočasného zproštění výkonu funkce nezbytné, aby tvrzení formulovaná v tomto ohledu byla dostatečně věrohodná.
S ohledem na širokou posuzovací pravomoc svěřenou Bance na základě uvedeného článku 43 přijímat rozhodnutí o dočasném zproštění výkonu funkce v případech, kdy je k tíži zaměstnance s dostatečnou věrohodností tvrzeno, že se dopustil vážného porušení svých povinností, soudům Unie nepřísluší posuzovat, zda by nebyla vhodnější jiná opatření.
(viz body 137 a 149)
Odkazy:
Soud pro veřejnou službu: výše uvedený rozsudek Wenig v. Komise, bod 67
8. V rámci zohlednění požadavků ekvity podle čl. 87 odst. 2 jednacího řádu Soudu pro veřejnou službu by připuštění toho, že žalobce nemusí nést odměny a výdaje advokáta žalovaného orgánu z důvodu, že tento orgán se mohl nechat zastoupit svým právním oddělením, mělo za následek omezení v neprospěch této instituce užitečného účinku článku 19 statutu Soudního dvora, podle něhož se orgány – tento pojem musí být chápán široce tak, že zahrnuje i unijní instituce a organizace – mohou nechat zastoupit poradcem či advokátem. V každém případě je třeba poznamenat, že takový argument se týká otázky, zda byly náklady vynaložené touto institucí nezbytné, což je otázka, kterou lze v případě potřeby vznést v rámci řízení o určení výše nákladů řízení, ale která nemá význam z hlediska rozhodnutí o tom, zda musí být účastníkovi řízení, který neměl ve věci úspěch, uložena náhrada veškerých nákladů řízení či jen jejich části.
(viz bod 164)
Odkazy:
Soud pro veřejnou službu: 27. září 2011, De Nicola v. EIB, F‑55/08 DEP, bod 26