ROZSUDEK SOUDU PRO VEŘEJNOU SLUŽBU EVROPSKÉ UNIE
(třetí senát)
21. března 2013
Věc F‑111/11
Chris van der Aat
v.
Evropská komise
„Veřejná služba – Odměna – Roční úprava odměn a důchodů úředníků a ostatních zaměstnanců – Články 64, 65 a 65a služebního řádu – Příloha XI služebního řádu – Nařízení (EU) č. 1239/2010 – Opravné koeficienty – Úředníci přidělení k Ispra“
Předmět: Žaloba podaná na základě článku 270 SFEU, jenž je použitelný na Smlouvu o ESAE na základě jejího článku 106a, kterou se žalobci domáhají v podstatě zrušení rozhodnutí Evropské komise, kterým vůči nim uplatnila nařízení Rady (EU) č. 1239/2010 ze dne 20. prosince 2010, kterým se s účinkem ode dne 1. července 2010 upravují odměny a důchody úředníků a ostatních zaměstnanců Evropské unie a opravné koeficienty použitelné na tyto odměny a důchody (Úř. věst. L 338, s. 1), v rozsahu, v němž opravný koeficient použitelný na odměnu zaměstnanců přidělených do provincie Varese (Itálie, dále jen „opravný koeficient pro Varese“) stanoví na 92,3 %.
Rozhodnutí: Žaloba se zamítá. Žalobci ponesou vlastní náklady řízení a ukládá se jim náhrada nákladů řízení vynaložených Evropskou komisí. Rada Evropské unie, vedlejší účastnice řízení, ponese vlastní náklady řízení.
Shrnutí
1. Úředníci – Odměna – Opravné koeficienty – Prováděcí nařízení ke služebnímu řádu – Odůvodnění – Povinnost – Rozsah
(Služební řád, články 64 a 65; příloha XI; nařízení Rady č. 1239/2010)
2. Úředníci – Odměna – Opravné koeficienty – Určení – Soudní přezkum – Meze
(Služební řád, články 64 a 65; příloha XI)
3. Soudní řízení – Návrh na zahájení řízení – Formální náležitosti – Stručný popis žalobních důvodů – Odkaz na internetovou stránku – Nepřípustnost
(Jednací řád Soudu pro veřejnou službu, čl. 34 odst. 4)
1. Odůvodnění nařízení, kterým se stanoví opravné koeficienty, které se dotýkají odměn úředníků, se může omezit na uvedení jednak celkové situace, jež vedla k jeho přijetí, a jednak obecných cílů, o jejichž dosažení usiluje, a nemusí se týkat technických aspektů pravidel výpočtu. V tomto ohledu je odůvodnění nařízení č. 1239/2010, kterým se s účinkem ode dne 1. července 2010 upravují odměny a důchody úředníků a ostatních zaměstnanců Evropské unie a které se týká článků 64 a 65 služebního řádu, jakož i jeho přílohy XI, což jsou ustanovení upřesňující podmínky, za nichž se každoročně upravují opravné koeficienty, z hlediska těchto úvah sice stručné, ale dostačující.
(viz body 23 a 24)
Odkazy:
Soud prvního stupně: 7. prosince 1995, Abello a další v. Komise, T‑544/93 a T‑566/93, bod 89; 8. listopadu 2000, Bareyt a další v. Komise, T‑175/97, bod 75
2. V oblasti stanovování a revize opravných koeficientů ukládá příloha XI služebního řádu Statistickému úřadu Evropské unie (Eurostatu) povinnost vypočítat po dohodě se statistickými úřady členských států paritu kupní síly a ověřit, zda poměr koeficientů správně stanoví rovnocennou kupní sílu. V tomto ohledu s sebou znění ustanovení článků 64 a 65 služebního řádu a přílohy XI služebního řádu, jakož i míra složitosti dané oblasti nesou široký prostor pro volné uvážení, pokud jde o faktory a skutečnosti, které je třeba zohlednit při stanovování a revizi opravných koeficientů.
Posouzení soudu Unie, pokud jde o vymezení a volbu základních údajů a statistických metod používaných Eurostatem při stanovení návrhů opravných koeficientů, musí být tedy omezeno na přezkum toho, že byly dodrženy zásady stanovené ustanoveními služebního řádu, že při posouzení skutečností, které byly základem pro stanovení koeficientů, nedošlo ke zjevnému pochybení a že nedošlo ke zneužití pravomoci.
Mimoto je věcí osoby, která hodlá zpochybnit faktory a metodiku použité za účelem stanovení opravných koeficientů, aby předložila důkazy způsobilé prokázat, že došlo ke zjevnému pochybení.
V oblasti, ve které lze vycházet pouze z odhadů, tak pouhé konstatování, že mezi diferenciálem změn cen v Bruselu a v jiném místě zaměstnání na straně jedné a změnami opravného koeficientu použitého na toto místo zaměstnání na straně druhé existuje rozdíl, nemůže v tomto ohledu postačovat k závěru, že došlo ke zjevně nesprávnému posouzení. Aby tomu tak bylo, musí být dotčený rozdíl obzvláště významný.
I kdyby bylo prokázáno, že došlo k pochybení v poměru cen služeb v Bruselu a cen v jiném místě zaměstnání uváděném ve zprávě Eurostatu, bylo by v každém případě dále nutné prokázat, že je opravný koeficient pro toto jiné místo zaměstnání jako celek zjevně chybný s ohledem na význam kumulovaných důsledků těchto pochybení.
(viz body 43 až 46, 54 a 77)
Odkazy:
Soud prvního stupně: výše uvedený rozsudek Abello a další v. Komise, body 53, 55, 56, a 79; 25. září 2002, Ajour a další v. Komise, T‑201/00 a T‑384/00, body 46 až 49
3. Soudu na základě čl. 34 odst. 4 jednacího řádu Soudu pro veřejnou službu nepřísluší vyhledávat na internetu dokumenty nepřiložené k podáním.
(viz bod 73)