USNESENÍ PŘEDSEDY SOUDU PRO VEŘENOU SLUŽBU
25. dubna 2008
Věc F-19/08 R
Kelly-Marie Bennett a další
v.
Úřad pro harmonizaci na vnitřním trhu (ochranné známky a vzory) (OHIM)
„Veřejná služba – Řízení o předběžném opatření – Návrh na odklad provádění výkonu aktu – Oznámení o výběrovém řízení – Naléhavost – Neexistence“
Předmět: Žaloba, podaná na základě článků 242 ES, 243 ES, 157 AE a 158 AE, kterou se tři dočasní zaměstnanci OHIM domáhají přerušení oznámení o výběrovém řízení OHIM/AD/02/07 – Administrátoři (AD6) v oblasti průmyslového vlastnictví, zveřejněného v Úředním věstníku Evropské unie dne 12. prosince 2007 (Úř. věst. C 300 A, s. 17) a devět dalších dočasných zaměstnanců OHIM se domáhá přerušení oznámení o výběrovém řízení OHIM/AST/02/07 – Asistenti (AST3) v oblasti průmyslového vlastnictví, zveřejněného v Úředním věstníku Evropské unie dne 12. prosince 2007 (Úř. věst. C 300 A, s. 50).
Rozhodnutí: Návrh na předběžné opatření se zamítá. O nákladech řízení bude rozhodnuto později.
Shrnutí
1. Předběžné opatření – Odklad výkonu – Předběžná opatření – Podmínky poskytnutí – „Fumus boni juris“ – Naléhavost – Kumulativní charakter – Zvážení všech dotčených zájmů
(Články 242 ES a 243 ES; jednací řád Soudu pro veřejnou službu, čl. 102 odst. 2)
2. Předběžné opatření – Odklad výkonu – Předběžná opatření – Podmínky poskytnutí – Vážná a nenapravitelná újma – Důkazní břemeno
(Články 242 ES a 243 ES; jednací řád Soudu pro veřejnou službu, čl. 102 odst. 2)
1. Na základě čl. 102 odst. 2 jednacího řádu Soudu pro veřejnou službu návrhy na předběžná opatření musí označit okolnosti, které dokládají naléhavost a rovněž skutkové i právní důvody, které prima facie (fumus boni juris) odůvodňují nařízení navrhovaných opatření. Tyto podmínky jsou kumulativní, takže návrh na předběžná opatření musí být zamítnut, pokud jedna z těchto podmínek není splněna. Soudce příslušný pro rozhodování o předběžných opatřeních musí v případě potřeby zvážit rovněž dotčené zájmy.
Soudce příslušný pro rozhodování o předběžných opatřeních má v rámci tohoto celkového přezkumu širokou posuzovací pravomoc, a protože neexistuje žádné pravidlo práva Společenství ukládající mu předem určený postup analýzy pro posuzování nutnosti vydat předběžná opatření, je na něm, aby s ohledem na zvláštnosti projednávaného případu určil způsob, jakým musí být tyto jednotlivé podmínky ověřeny, a stanovil pořadí tohoto přezkumu.
(viz body 15 až 17)
Odkazy:
Soud prvního stupně: 10. září 1999, Elkaïm a Mazuel v. Komise, T‑173/99 R, Recueil FP, s. I‑A‑155 a II‑811, bod 18; 9. srpna 2001, De Nicola v. EIB, T‑120/01 R, Recueil FP, s. I‑A‑171 a II‑783, body 12 a 13
Soud pro veřejnou službu: 31. května 2006, Bianchi v. ETF, F‑38/06 R, Sb. VS s. I‑A‑1‑27 a II‑A‑1‑93, body 20 a 22
2. Účelem řízení o předběžných opatřeních není zajistit nápravu škody, ale zaručit plnou účinnost rozsudku ve věci samé. K dosažení tohoto cíle je třeba, aby požadovaná opatření byla naléhavá v tom smyslu, že k zamezení vzniku vážné a nenapravitelné újmy na zájmech žalobce je nezbytné, aby byla nařízena a byla účinná ještě před rozhodnutím v hlavním řízení. Je na tom účastníku řízení, který se dožaduje předběžných opatření, aby prokázal, že nemůže čekat na rozhodnutí v hlavním řízení, aniž by mu osobně vznikla újma takové povahy. Je sice pravda, že pro důkaz vážné a nenapravitelné újmy v rámci řízení o předběžných opatřeních není nezbytné, aby byl vznik újmy doložen s absolutní jistotou, a že postačuje, aby byla s dostatečným stupněm pravděpodobnosti předvídatelná, nicméně to nic nemění na tom, že navrhovatel je povinen prokázat skutečnosti, které mají odůvodňovat očekávání takové vážné a nenapravitelné újmy.
Čistě finanční újma nemůže být v zásadě považována za nenapravitelnou, nebo obtížně napravitelnou, jelikož může být předmětem následného finančního vyrovnání. Stejně tak pouhá nezbytnost najít si zaměstnání v zahraničí nemůže v zásadě představovat jako taková vážnou a nenapravitelnou újmu.
(viz body 24, 25, 27 a 28)
Odkazy:
Soudní dvůr: 25. března 1999, Willeme v. Komise, C‑65/99 P(R), Recueil, s. I‑1857, bod 62
Soud prvního stupně: 30. listopadu 1993, D. v. Komise, T‑549/93 R, Recueil, s. II‑1347, bod 45; výše uvedený Elkaïm a Mazuel v. Komise, bod 25; 7. prosince 2001, Lior v. Komise, T‑192/01 R, Recueil, s. II‑3657, bod 49; 19. prosince 2002, Esch-Leonhardt a další v. BCE, T‑320/02 R, Recueil FP, s. I‑A‑325 a II‑1555, bod 27
Soud pro veřejnou službu: 21. listopadu 2007, Petrilli v. Komise, F‑98/07 R, dosud nezveřejněný ve Sbírce rozhodnutí, bod 36; 30. ledna 2008, S v. Parlament, F‑64/07 R, dosud nezveřejněný ve Sbírce rozhodnutí, bod 31