ROZSUDEK SOUDU PRO VEŘEJNOU SLUŽBU EVROPSKÉ UNIE

(první senát)

19. března 2013

Věc F‑13/12

BR

v.

Evropská komise

„Veřejná služba – Dočasný zaměstnanec – Neobnovení pracovní smlouvy“

Předmět:      Žaloba podaná na základě článku 270 SFEU, jenž je použitelný na Smlouvu o ESAE na základě jejího článku 106a, kterou se BR domáhá, aby Soud zrušil rozhodnutí, jímž Evropská komise odmítla obnovit jeho pracovní smlouvu dočasného zaměstnance, a uložil Komisi náhradu způsobené újmy

Rozhodnutí: Žaloba se zamítá. BR ponese vlastní náklady řízení a ukládá se mu náhrada nákladů řízení vynaložených Evropskou komisí.

Shrnutí

Úředníci – Dočasní zaměstnanci – Doba trvání smlouvy – Posuzovací pravomoc orgánu – Omezení interním rozhodnutím s obecnou působností – Přípustnost – Meze

[Listina základních práv Evropské unie, článek 41; pracovní řád ostatních zaměstnanců, čl. 2 písm. b) a d) a čl. 8 první a druhý pododstavec]

Článek 8 druhý pododstavec pracovního řádu ostatních zaměstnanců nezakládá právo zaměstnance být zaměstnán po tuto maximální dobu šesti let, a to vzhledem k oprávnění orgánu uzavřít nebo obnovit takovéto smlouvy na dobu kratší, než je maximální povolená doba, a v souladu s širokou posuzovací pravomocí, kterou tento orgán má při organizaci svých útvarů v závislosti na svém poslání a při zařazování zaměstnanců, které má k dispozici, za účelem plnění těchto úkolů, avšak za podmínky, že se toto zařazení uskuteční v zájmu služby.

Orgán má kromě toho tuto širokou posuzovací pravomoc nejen v individuálních případech, nýbrž i v rámci obecné politiky, která je případně založena na interním rozhodnutí s obecnou působností, jako například obecných prováděcích ustanoveních, kterým sám omezuje výkon své posuzovací pravomoci. Nic to však nemění na tom, že takovéto interní rozhodnutí nemůže mít za následek, že se orgán vzdá zcela pravomoci, kterou mu přiznává čl. 8 první pododstavec pracovního řádu ostatních zaměstnanců, uzavřít nebo obnovit podle okolností daného případu smlouvu dočasného zaměstnance ve smyslu čl. 2 písm. b) nebo d) uvedeného řádu na maximální dobu šesti let. Krom toho je orgán vždy povinen dodržovat obecné právní zásady, jako je zásada rovného zacházení a zásada ochrany legitimního očekávání.

S ohledem na obecné právní zásady se orgán oprávněný k uzavírání pracovních smluv nemůže vzdát výkonu posuzovací pravomoci, kterou mu přiznává článek 8 druhý pododstavec pracovního řádu ostatních zaměstnanců, mechanickým použitím pravidla šesti let – to znamená, aniž by přezkoumal podklady žádosti zaměstnance o zaměstnání a zájem služby tuto osobu zaměstnat – aby odůvodnil omezení jeho zaměstnání na dobu, která je kratší než doba, kterou připouští čl. 8 druhý pododstavec uvedeného řádu. Pokud by se uvedený orgán takto vzdal své posuzovací pravomoci, porušil by totiž právo na řádnou správu zakotvené v článku 41 Listiny základních práv Evropské unie, jenž vyžaduje, aby orgán pečlivě, úplně a nestranně přezkoumal všechny žádosti o zaměstnání s ohledem na schopnosti a způsobilost dotyčného uchazeče a požadavky obsazovaného pracovního místa. Takovéto vzdání se výkonu pravomoci by vedlo též k porušení povinnosti péče a zásady rovného zacházení.

(viz body 33 až 35)

Odkazy:

Soud prvního stupně: 8. září 2009, ETF v. Landgren, T‑404/06 P, bod 215

Tribunál Evropské unie: 16. prosince 2010, Komise v. Petrilli, T‑143/09 P, body 34 a 35