ROZSUDEK SOUDU PRO VEŘEJNOU SLUŽBU

(první senát)

14. září 2010

Věc F‑79/09

AE

v.

Evropská komise

„Veřejná služba – Úředníci – Sociální zabezpečení – Pojištění pro případ úrazu a nemoci z povolání – Článek 73 služebního řádu – Odmítnutí uznat skutečnost, že nemoc má svůj původ v povolání – Hypersenzibilita na elektromagnetická pole“

Předmět: Návrh podaný na základě článků 236 ES a 152 AE, kterým se AE domáhá zrušení rozhodnutí Komise ze dne 15. prosince 2008, kterým byla zamítnuta jeho žádost uznat jako nemoc z povolání problémy, jimiž trpí, a zrušení rozhodnutí, kterým byla zamítnuta jeho stížnost proti uvedenému rozhodnutí, jakož i rozhodnutí, aby mu Komise zaplatila částku ve výši 12 000 eur jako náhradu škody za nemajetkovou újmu, již údajně utrpěl.

Rozhodnutí: Komisi se ukládá, aby AE zaplatila částku ve výši 2 000 eur. Zbývající návrhová žádání v žalobě se zamítají. Komise ponese vlastní náklady řízení a uhradí jednu čtvrtinu nákladů řízení vynaložených žalobcem. Žalobce ponese tři čtvrtiny vlastních nákladů řízení.

Shrnutí

1.      Úředníci – Sociální zabezpečení – Pojištění pro případ úrazu a nemoci z povolání – Lékařská komise – Jmenování lékařů

(Služební řád, článek 73; pravidla o pojištění pro případ úrazu a nemoci z povolání, článek 22)

2.      Úředníci – Sociální zabezpečení – Pojištění pro případ úrazu a nemoci z povolání – Odborný lékařský posudek – Odmítnutí jednoho z členů lékařské komise podepsat zprávu

(Služební řád, článek 73)

3.      Úředníci – Sociální zabezpečení – Pojištění pro případ úrazu a nemoci z povolání – Odborný lékařský posudek – Posuzovací pravomoc lékařské komise

(Služební řád, článek 73; pravidla o pojištění pro případ úrazu a nemoci z povolání, článek 23)

4.      Úředníci – Sociální zabezpečení – Pojištění pro případ úrazu a nemoci z povolání – Určení skutečnosti, že nemoc má svůj původ v povolání

(Služební řád, článek 73; pravidla o pojištění pro případ úrazu a nemoci z povolání, článek 3)

5.      Úředníci – Sociální zabezpečení – Pojištění pro případ úrazu a nemoci z povolání – Nemoc z povolání – Pojem

(Služební řád, článek 73; pravidla o pojištění pro případ úrazu a nemoci z povolání, čl. 3 odst. 2)

6.      Unijní právo – Zásady – Přiměřená lhůta – Nedodržení v řízení vedeném unijní administrativou – Účinky

(Listina základních práv Evropské unie, čl. 41 odst. 1)

7.      Unijní právo – Zásady – Dodržení přiměřené lhůty – Řízení vedené unijní administrativou – Kritéria pro posouzení

1.      Společná pravidla o pojištění úředníků Unie pro případ úrazu a nemoci z povolání nestanoví žádný zvláštní požadavek na specializaci členů lékařské komise a ponechává jak dotyčnému úředníkovi, tak administrativě úplnou volnost při výběru lékaře. Článek 22 nových pravidel o pojištění, která vstoupila v platnost dne 1. ledna 2006, sice stanoví, že třetí lékař má mít „odborné znalosti v oblasti posuzování a léčby tělesných zranění“. Toto ustanovení ale upravuje pouze jmenování třetího lékaře a vůbec se tak nedotýká práva dotyčného úředníka svobodně jmenovat lékaře, ke kterému má důvěru, ani svobodné volby administrativy, pokud jde o lékaře, který ji bude v lékařské komisi zastupovat.

Pravidla o pojištění nestanoví ani právo vznést námitky proti lékařům jmenovaných do lékařské komise, jelikož práva úředníka jsou chráněna účastí jeho lékaře, jemuž důvěřuje, a lékaře, který byl jmenován po dohodě s ním.

(viz body 51 a 54)

Odkazy:

Soudní dvůr: rozsudek ze dne 14. července 1981, Suss v. Komise, 186/80, Recueil, s. 2041, body 9 až 11

2.      Zpráva lékařské komise není stižena formální vadou, jestliže ji jeden z jejích členů odmítl podepsat, pokud se prokáže, že člen, který odmítl zprávu podepsat, měl příležitost seznámit zbývající dva členy komise se svým stanoviskem.

(viz bod 56)

Odkazy:

Tribunál: rozsudky ze dne 21. června 1990, Sabbatucci v. Parlament, T‑31/89, Recueil, s. II‑265, souhrnné vydání, bod 2; ze dne 27. února 2003, Komise v. Camacho-Fernandes, T‑20/00 OP, Recueil FP, s. I‑A‑75 a II‑405, body 47 a 48

3.       Úloha, která přísluší lékařské komisi podle článku 23 společných pravidel o pojištění úředníků Unie pro případ úrazu a nemoci z povolání, a to posoudit naprosto objektivně a nezávisle lékařské záležitosti, vyžaduje, aby tato komise měla k dispozici všechny podklady, které jí mohou být užitečné, a aby měla při svém posuzování naprostou volnost. Lékařská posouzení provedená lékařskou komisí jako taková musejí být považována za definitivní, jakmile byla vydána za řádných podmínek. Soud je pouze oprávněn ověřit, zda uvedená komise byla založena a fungovala řádným způsobem a zda její stanovisko splňuje všechny náležitosti, zejména zda obsahuje odůvodnění umožňující posoudit důvody, na nichž je založeno, a zda uvádí pochopitelnou souvislost mezi lékařskými zjištěními, která obsahuje, a závěry, k nimž dochází. Pokud jsou lékařské komisi předloženy složité otázky lékařského rázu související s obtížností diagnózy nebo příčinnou souvislostí mezi problémy, jimiž trpí dotyčná osoba, a výkonem její profesní činnosti v rámci některého z orgánů, musí tato komise ve svém stanovisku zejména uvést skutečnosti ze spisu, o které se opírá, a v případě značného odchýlení se od některých předchozích relevantních lékařských zpráv, které byly pro dotyčnou osobu příznivější, upřesnit, z jakých důvodů tak činí.

(viz body 64 a 65)

Odkazy:

Tribunál: rozsudky ze dne 15. prosince 1999, Latino v. Komise, T‑300/97, Recueil FP, s. I‑A‑259 a II‑1263, body 41 a 78; ze dne 15. prosince 1999, Nardone v. Komise, T‑27/98, Recueil FP, s. I‑A‑267 a II‑1293, body 30, 68 a 87; ze dne 26. února 2003, Latino v. Komise, T‑145/01, Recueil FP, s. I‑A‑59 a II‑337, bod 47

Soud pro veřejnou službu: rozsudek ze dne 28. června 2006, Beau v. Komise, F‑39/05, Sb. VS s. I‑A‑1‑51 a II‑A‑1‑175, bod 35

4.      Článek 3 odst. 2 společných pravidel o pojištění úředníků Unie pro případ úrazu a nemoci z povolání stanoví, že pokud není dotčená nemoc zahrnuta v evropském seznamu nemocí z povolání obsaženém v příloze doporučení Komise 90/326, musí dotyčný úředník dostatečně prokázat, že k této nemoci došlo při výkonu jeho funkce v orgánech Unie nebo v souvislosti s ním. V případě pochybností o tom, zda k nemoci došlo takovým způsobem, má příslušný orgán právě z tohoto důvodu právo odmítnout uznat, že má nemoc svůj původ v povolání, jelikož žádné pravidlo ani zásada nestanoví, že v případě pochybností je právo na straně úředníka.

(viz bod 82)

Odkazy:

Soudní dvůr: rozsudek ze dne 11. února 2004, Latino v. Komise, C‑180/03 P, Recueil, s. I‑1587, body 36 až 39

5.      Ve složitých případech, kdy k nemoci úředníka došlo z různých důvodů, souvisejících i nesouvisejících s výkonem povolání, musí lékařská komise určit, zda má výkon funkce ve službě orgánů Unie přímou souvislost s nemocí úředníka, například pokud jde o důvody vzniku takové nemoci. V takových případech se za účelem uznání těchto problémů jako nemoci z povolání nevyžaduje, aby jejich jedinou, hlavní, převažující nebo převládající příčinou byl výkon funkce.

(viz bod 83)

Odkazy:

Tribunál: rozsudek ze dne 9. července 1997, S v. Soudní dvůr, T‑4/96, Recueil, s. II‑1125, body 79 a 80

6.      Povinnost dodržovat v řízeních vedených unijní administrativou přiměřenou lhůtu je obecnou zásadou unijního práva, jejíž dodržování zajišťuje soud Unie a která se jakožto jedna ze složek práva na řádnou správu objevuje v čl. 41 odst. 1 Listiny základních práv Evropské unie.

Nedodržení zásady přiměřené lhůty však obecně neodůvodňuje zrušení rozhodnutí, jež je výsledkem uvedeného řízení. Nedodržení zásady přiměřené lhůty totiž ovlivňuje platnost řízení vedeného unijní administrativou pouze tehdy, pokud může mít nadměrně dlouhá doba tohoto řízení dopad na samotný obsah rozhodnutí, jež je jeho výsledkem. Případná nadměrně dlouhá lhůta pro vyřízení žádosti o uznání skutečnosti, že nemoc má svůj původ v povolání, tak nemůže mít v zásadě dopad na samotný obsah zprávy přijaté lékařskou komisí ani na obsah konečného rozhodnutí přijatého orgánem. Taková lhůta totiž nemůže až na mimořádné případy změnit posouzení lékařské komise ohledně toho, zda nemoc má svůj původ v povolání, či nikoli. Skutečnost, že by Soud pro veřejnou službu zrušil rozhodnutí přijaté s ohledem na posouzení lékařské komise, by v praxi mělo hlavně ten kontraproduktivní důsledek, že by řízení bylo dále prodlužováno, a to z důvodu že již trvalo příliš dlouho.

Soud Unie má nicméně možnost uložit administrativě i bez návrhu povinnost zaplatit náhradu z důvodu překročení přiměřené lhůty, přičemž takováto náhrada představuje pro úředníka nejlepší formu nápravy újmy, pokud je splněna podmínka, že účastníkům bylo umožněno se k tomuto řešení vyjádřit.

(viz body 99 až 101 a 104)

Odkazy:

Soudní dvůr: rozsudky ze dne 13. prosince 2000, SGA v. Komise, C‑39/00 P, Recueil, s. I‑11201, bod 44; ze dne 17. prosince 2009, M v. EMEA, C‑197/09, RX‑II, bod 41

Soud prvního stupně: rozsudky ze dne 13. ledna 2004, JCB Service v. Komise, T‑67/01, Recueil, s. II‑49, body 36 a 40, jakož i citovaná judikatura; ze dne 11. dubna 2006, Angeletti v. Komise, T‑394/03, Sb. VS s. I‑A‑2‑95 a II‑A‑2‑441, body 162 až 167

Tribunál: rozsudek ze dne 12. května 2010, Bui Van v. Komise, T‑491/08 P, bod 88

Soud pro veřejnou službu: rozsudek ze dne 21. října 2009, V v. Komise, F‑33/08, Sb. VS s. I‑A‑1‑403 a II‑A‑1‑2159, bod 211, který je předmětem řízení o kasačním opravném prostředku, které probíhá před Tribunálem Evropské unie, věc T‑510/99 P

7.      Přiměřená povaha délky řízení vedeného unijní správou se posoudí na základě okolností konkrétní věci, zejména jejího kontextu, různých procesních etap, které orgán provedl, jednání účastníků řízení během daného řízení, složitosti, jakož i návrhových žádání jednotlivých účastníků řízení.

(viz bod 105)

Odkazy:

Soudní dvůr: rozsudky ze dne 17. prosince 1998, Baustahlgewebe v. Komise, C‑185/95 P, Recueil, s. I‑8417, bod 29; ze dne 16. července 2009, Der Grüne Punkt - Duales System Deutschland v. Komise, C‑385/07 P, Sb. rozh. s. I‑6155, body 182 až 188

Tribunál: rozsudek ze dne 22. října 1997, SCK a FNK v. Komise, T‑213/95 a T‑18/96, Recueil, s. II‑1739, bod 55