ROZSUDEK TRIBUNÁLU (pátého senátu)

9. září 2010 (*)

„Vnější vztahy – Dohoda o letecké dopravě mezi Evropským společenstvím a Švýcarskou konfederací – Německá opatření týkající se přibližování se k letišti v Curychu – Nařízení (EHS) č. 2408/92 – Práva obhajoby – Zásada zákazu diskriminace – Zásada proporcionality“

Ve věci T‑319/05,

Švýcarská konfederace, zastoupená S. Hirsbrunnerem, U. Soltészem a P. Melcherem, avocats,

žalobkyně,

proti

Evropské komisi, zastoupené F. Benyonem, M. Huttunenem a M. Niejahrem, jako zmocněnci,

žalované,

podporované

Spolkovou republikou Německo, zastoupenou C.-D. Quassowskim a A. Tiemann, jako zmocněnci, ve spolupráci s T. Masingem, avocat,

a

Landkreis Waldshut, zastoupeným M. Núñez-Müllerem, avocat,

vedlejšími účastníky řízení,

jejímž předmětem je návrh na zrušení rozhodnutí Komise 2004/12/ES ze dne 5. prosince 2003 o použití čl. 18 odst. 2 první věty dohody mezi Evropským společenstvím a Švýcarskou konfederací o letecké dopravě a nařízení Rady (EHS) č. 2408/92 (Věc TREN/AMA/11/03 – Německá opatření týkající se přibližování se k letišti v Curychu) (Úř. věst. 2004, L 4, s. 13),

TRIBUNÁL (pátý senát),

ve složení M. Vilaras, předseda, M. Prek a V. M. Ciucă (zpravodaj), soudci,

vedoucí soudní kanceláře: C. Kantza, rada,

s přihlédnutím k písemné části řízení a po jednání konaném dne 9. září 2009,

vydává tento

Rozsudek

 Právní rámec

 Dohoda o letecké dopravě mezi Evropským společenstvím a Švýcarskou konfederací

1        Dohoda o letecké dopravě mezi Evropským společenstvím a Švýcarskou konfederací, podepsaná dne 21. června 1999 v Lucemburku (Úř. věst. 2002, L 114, s. 73; Zvl. vyd. 11/41, s. 94, dále jen „dohoda“), schválená jménem Společenství rozhodnutím Rady a Komise 2002/309/ES týkajícím se dohody o vědeckotechnické spolupráci ze dne 4. dubna 2002 o uzavření sedmi dohod se Švýcarskou konfederací (Úř. věst. L 114, s. 1; Zvl. vyd. 11/41, s. 89), stanoví ve svých článcích 1 až 3, 17, 18, 20 a 21 následující:

„KAPITOLA I 

Cíle

Článek 1

1. Tato dohoda stanoví pro smluvní strany pravidla v oblasti civilního letectví. Tato ustanovení se nedotýkají pravidel obsažených ve Smlouvě o ES, a zejména stávajících pravomocí Společenství podle pravidel hospodářské soutěže a prováděcích předpisů k těmto pravidlům, jakož i podle příslušných právních předpisů Společenství uvedených v příloze této dohody.

2. Za tímto účelem platí ustanovení této dohody a ustanovení nařízení a směrnic uvedených v příloze za dále uvedených podmínek. Pokud se ve své podstatě shodují s odpovídajícími pravidly Smlouvy o ES a s právními předpisy přijatými k provedení uvedené smlouvy, mají být tato ustanovení při svém používání a provádění vykládána v souladu se souvisejícími rozsudky a rozhodnutími Soudního dvora a Komise Evropských společenství vydanými přede dnem podpisu dohody. Rozsudky a rozhodnutí vydané po dni podpisu dohody budou Švýcarsku zprostředkovány. Za účelem zajištění řádného fungování dohody určí smíšený výbor na žádost kterékoli smluvní strany důsledky těchto pozdějších rozsudků a rozhodnutí.

Článek 2

Ustanovení dohody a její přílohy platí v rozsahu, v jakém se týkají letecké dopravy nebo záležitostí přímo souvisejících s leteckou dopravou, jak je uvedeno v příloze této dohody.

KAPITOLA 2

Obecná ustanovení

Článek 3

V rámci předmětu úpravy této dohody, aniž jsou dotčena její zvláštní ustanovení, je zakázána diskriminace z důvodů státní příslušnosti.

[…]

KAPITOLA 4

Provádění dohody

Článek 17

Smluvní strany přijmou veškerá vhodná obecná i zvláštní opatření k plnění závazků vyplývajících z této dohody a zdrží se jakýchkoli opatření, která by ohrozila dosažení cílů dohody.

Článek 18

1. Aniž je dotčen odstavec 2 a kapitola 2, odpovídá každá smluvní strana na svém území za řádné provedení dohody, a zejména nařízení a směrnic uvedených v příloze.

2. V případech, které by mohly ovlivnit leteckou dopravu povolenou podle kapitoly 3, jsou orgány Společenství vybaveny pravomocemi svěřenými jim ustanoveními nařízení a směrnic, jejichž uplatňování je výslovně potvrzeno v příloze. Pokud však [Švýcarská konfederace] přijala nebo hodlá přijmout opatření k ochraně životního prostředí podle čl. 8 odst. 2 nebo podle článku 9 nařízení Rady (EHS) č. 2408/92, rozhodne smíšený výbor na návrh některé smluvní strany, zda jsou uvedená opatření v souladu s dohodou.

[…]

Článek 20

[Všechny otázky týkající se platnosti rozhodnutí přijatých orgány Společenství na základě jejich pravomocí v rámci této dohody, spadají do výlučné pravomoci Soudního dvora Evropských společenství.

KAPITOLA 5

Smíšený výbor

Článek 21

1. Zřizuje se výbor složený ze zástupců smluvních stran nazvaný ,Výbor pro leteckou dopravu mezi Společenstvím a Švýcarskem‘ (dále jen ,smíšený výbor‘), který je příslušný pro správu této dohody a zajišťuje její řádné provádění. Za tímto účelem vydává doporučení a přijímá rozhodnutí v případech stanovených touto dohodou. Smluvní strany provádějí rozhodnutí smíšeného výboru v souladu se svými právními předpisy. Smíšený výbor jedná v obecné shodě.

[…] (neoficiální překlad)“

2        Příloha dohody zejména uvádí, že jestliže akt uvedený v této příloze obsahuje odkaz na členské státy Evropského společenství nebo na požadavek spojení s nimi, má se pro účely této dohody za to, že se odkaz vztahuje rovněž na Švýcarskou konfederaci nebo na požadavek spojení se Švýcarskou konfederací.

3        Uvedená příloha zejména uvádí nařízení Rady (EHS) č. 2408/92 ze dne 23. července 1992 o přístupu leteckých dopravců Společenství na letecké trasy uvnitř Společenství (Úř. věst. L 240, s. 8; Zvl. vyd. 07/01, s. 420).

 Nařízení č. 2408/92

4        Články 2, 3, 8 a 9 nařízení č. 2408/92 stanoví:

„Článek 2

Pro účely tohoto nařízení se:

[…]

f) ,provozním právem‘ rozumí právo leteckého dopravce přepravovat cestující, náklad nebo poštovní zásilky na letecké trase mezi dvěma letišti Společenství;

[…]

Článek 3

1. S výhradou tohoto nařízení povolují členské státy leteckým dopravcům Společenství výkon provozních práv na trasách ve Společenství.

[…]

Článek 8

[…]

2. Výkon provozních práv podléhá vyhlášeným pravidlům Společenství, státním, regionálním nebo místním pravidlům vztahujícím se k bezpečnosti, ochraně životního prostředí a přidělení volných letištních časů.

3. Na žádost členského státu nebo z vlastního podnětu Komise přezkoumá použití odstavců 1 a 2 a ve lhůtě jednoho měsíce od obdržení žádosti a po konzultaci s výborem podle článku 11 rozhodne, zda může členský stát nadále používat toto opatření. Komise sdělí své rozhodnutí Radě a členským státům.

[…]

Článek 9

1. Existují-li závažné problémy přetížení nebo závažné problémy s životním prostředím, odpovědný členský stát může s výhradou tohoto článku uložit podmínky pro výkon provozních práv, omezit jej, nebo odmítnout, zejména pokud mohou jiné druhy dopravy poskytnout služby uspokojivé úrovně.

2. Opatření přijatá členským státem podle odstavce 1:

–        jsou bez diskriminace na základě státní příslušnosti nebo totožnosti leteckého dopravce,

–        mají omezenou dobu platnosti, která nepřesahuje tři roky a po uplynutí musí být přezkoumána,

–        nenarušují nenáležitě účel tohoto nařízení,

–        nenarušují nenáležitě hospodářskou soutěž mezi leteckými dopravci,

–        nejsou restriktivnější, než je nezbytné pro řešení obtíží.

3. Považuje-li členský stát opatření podle odstavce 1 za nezbytné, uvědomí o nich nejméně tři měsíce před vstupem opatření v platnost ostatní členské státy a Komisi a řádně je odůvodní. Opatření lze uplatňovat, pokud do jednoho měsíce od obdržení informace zúčastněný členský stát nepodá proti opatřením námitku nebo pokud je Komise nepodrobí přezkoumání podle odstavce 4.

4. Na žádost členského státu nebo z vlastního podnětu přezkoumá Komise opatření podle odstavce 1. Pokud se Komise ve lhůtě jednoho měsíce poté, co je informována podle odstavce 3, rozhodne opatření přezkoumat, uvede zároveň, zda smí být opatření zcela nebo zčásti uplatňováno během přezkoumání, zejména s ohledem na možné nezvratné účinky. Po konzultaci s výborem podle článku 11 rozhodne Komise do jednoho měsíce od obdržení všech nezbytných informací, zda je opatření přiměřené a v souladu s tímto nařízením a zda není v rozporu s právními předpisy Společenství. Komise sdělí své rozhodnutí Radě a členským státům. Do přijetí rozhodnutí může Komise rozhodnout o prozatímních opatřeních, včetně pozastavení účinnosti opatření jako celku nebo jeho části, zejména s ohledem na možné nezvratné účinky.

[…]“

 Směrnice 2002/30/ES

5        Bod 7 odůvodnění směrnice Evropského parlamentu a Rady 2002/30/ES ze dne 26. března 2002 o pravidlech a postupech pro zavedení provozních omezení ke snížení hluku na letištích Společenství (Úř. věst. L 85, s. 40; Zvl. vyd. 07/06, s. 96) stanoví:

„Přijetí společného rámce pravidel a postupů pro zavedení provozních omezení na letištích Společenství jako součást vyváženého přístupu k regulaci hluku pomůže zabezpečit požadavky vnitřního trhu zavedením podobných provozních omezení na letištích s obecně srovnatelnými problémy s hlukem. Tento rámec zahrnuje posouzení dopadu hluku na letiště a přezkoumání možných opatření ke zmírnění tohoto dopadu a výběr vhodných opatření na zmírnění hluku s cílem dosažení maximálního přínosu pro životní prostředí při co největší efektivnosti nákladů.“

6        Články 2 a 4 směrnice 2002/30 stanoví:

„Článek 2

Definice

Pro účely této směrnice se:

[…]

g)      ,vyváženým přístupem‘ rozumí přístup, kdy členské státy posuzují možná opatření k řešení problému hluku z provozu letiště na svém území, zejména očekávaný účinek snížení hluku letadel u zdroje, územního plánování a správy, méně hlučných provozních postupů a provozních omezení.

[…]

Článek 4

Obecná pravidla regulace hluku z letecké dopravy

1. Členské státy přijmou vyvážený přístup řešení problému hluku z provozu letišť [nacházejících se na jejich území]. Rovněž mohou zvážit možnosti uplatnění ekonomických pobídek v rámci opatření ke snížení hluku.

[…]“

 Skutečnosti předcházející sporu

7        Letiště Curych se nachází v Kloten (Švýcarsko), na severovýchodě od města Curych (Švýcarsko) a přibližně 15 km jihovýchodně od hranice mezi Švýcarskem a Německem. Má tři vzletové a přistávací dráhy: jednu západovýchodní (10/28), jednu severojižní (16/34), která se křižuje se západovýchodní dráhou, a jednu severozápadní s jihovýchodní (14/32), která je nezávislá na ostatních dvou dráhách. Většina vzletů letadel se během dne uskutečňuje na západovýchodní dráze směrem na západ, zatímco ráno a večer se většina vzletů uskutečňuje na severojižní dráze směrem na sever. Letadla přilétající ze severovýchodu používají při přistávaní většinou severozápadní s jihovýchodní dráhou. Vzhledem k blízkosti německých hranic musí všechna letadla přistávající v Curychu ze severu nebo ze severozápadu použít pro své přistání německý vzdušný prostor.

8        Používání německého vzdušného prostoru pro přiblížení se k letišti v Curychu a jeho opuštění bylo upraveno dvoustranou smlouvou mezi Švýcarskou konfederací a Spolkovou republikou Německo ze dne 17. září 1984, kterou Spolková republika Německo dne 22. března 2000 vypověděla s účinností ke dni 31. května 2001 po problémech s jejím prováděním. Spolková republika Německo a Švýcarská konfederace podepsaly poté novou smlouvu dne 18. října 2001, která však nebyla ratifikována. Ve Švýcarsku hlasovala Conseil national (Národní rada) proti této ratifikaci dne 19. června 2002, zatímco Conseil des États (Stavovská rada) vrátila zpět text této smlouvy komisi pro dopravu dne 12. prosince 2002. V Německu Bundestag (spolkové shromáždění) schválilo novou dvoustrannou smlouvu dne 17. května 2002, ale Bundesrat (spolkový senát) se dne 12. července 2002 postavil proti její ratifikaci. Tato dvoustranná smlouva nebyla k 5. prosinci 2003 dosud ratifikována.

9        Dne 15. ledna 2003 vydaly německé spolkové orgány pro letectví 213. prováděcí nařízení k německé právní úpravě v oblasti letecké dopravy, kterým byly stanoveny postupy pro přistávání a vzlety letadel za pomocí přístrojů na letišti v Curychu (dále jen „213. PN“). 213. PN stanovilo určitý počet omezení pro přibližování se k letišti v Curychu, a to s účinností ode dne 18. ledna 2003.

10      Dne 4. dubna 2003 vydaly německé spolkové orgány pro letectví první nařízení, kterým se měnilo 213. PN. Tato změna vstoupila v platnost dne 17. dubna 2003.

11      Cílem německých opatření bylo v zásadě zabránit za běžných meteorologických podmínek přeletům v malé výšce nad německým územím blízko švýcarských hranic mezi 21. až 7. hodinou v pracovní dny a mezi 20. a 9. hodinou o víkendech a svátcích za účelem snížení hluku, kterému bylo vystaveno místní obyvatelstvo. V důsledku toho již nebylo možné během těchto hodin používat dva přístupy na přistání ze severu, které dříve byly hlavními přístupy používanými letadly přistávajícími na letišti v Curychu.

12      213. PN obsahovalo mimo jiné další dvě opatření určená ke snížení hlukové zátěže v oblasti kolem hranice mezi Německem a Švýcarskem.

13      Zaprvé, co se týče přístupu k letišti z východu, § 2 odst. 6 druhý pododstavec 213. PN stanovil určité minimální letové výšky, které se musely během výše uvedených hodin dodržovat.

14      Zadruhé, § 3 213. PN stanovil, že při vzletech směrem na sever musí být při vstupu na německé území dodržovány minimální letové výšky podle okamžiku vzletu. Pokud tedy přístroj vzlétá během výše uvedených hodin, je třeba jej před německými hranicemi nejprve odklonit, aby nevletěl nad německé území dříve, než dosáhne stanovené minimální letové výšky.

15      Dne 10. června 2003 požádala Švýcarská konfederace Komisi Evropských společenství, aby přijala rozhodnutí (dále jen „stížnost“), že:

–        Spolková republika Německo nemůže nadále používat 213. PN, ve znění prvního pozměňovacího nařízení ze dne 4. dubna 2003,

–        Spolková republika Německo pozastaví používání 213. PN do doby, než přijme rozhodnutí.

16      Dne 26. června 2003 německé a švýcarské orgány uzavřely dohodu o různých otázkách týkajících se používání 213. PN (dále jen „dohoda ze dne 26. června 2003“).

17      V rámci dohody ze dne 26. června 2003 souhlasila Spolková republika Německo s tím, že pozastaví do 30. října 2003 provádění ustanovení prvního pozměňovacího nařízení 213. PN, která měla vstoupit v platnost dne 10. července 2003. Dále tento stát uvedl, že při přezkoumávání meteorologických podmínek, za kterých je povoleno přistávání na dráhách 14 a 16, jsou možné změny dohody ze dne 26. června 2003. Spolková republika Německo zrušila mimo jiné čekací postupy EKRIT a SAFFA. Švýcarská konfederace se zavázala vytvořit odpovídající čekací postupy do konce února 2005.

18      Dne 20. června 2003 vyzvala Komise německé orgány, aby předložily svá vyjádření týkající se stížnosti. Dopisem z téhož dne vyzvala Komise švýcarské orgány, aby předložily doplňující informace. Spolková republika Německo oznámila Komisi dohodu ze dne 26. června 2003 dopisem ze dne 30. června 2003. Spolková republika Německo v tomto dopise uvedla, že na základě dohody ze dne 26. června 2003 dochází k závěru, že stížnost je bezpředmětná, a očekává, že Komise zahájené řízení ukončí. Dne 27. června 2003 švýcarské orgány rovněž oznámily Komisi dohodu ze dne 26. června 2003 a upřesnily, že na stížnost nemá tato dohoda žádný vliv.

19      Dopisem ze dne 4. července 2003 oznámila Švýcarská konfederace, že shromáždila doplňující informace požadované Komisí a posoudila vliv dohody ze dne 26. června 2003 na předběžná opatření požadovaná ve stížnosti. Dne 14. července 2003 požádala Komise švýcarské orgány, aby upřesnily, zda může stížnost doznat nějakých změn vzhledem ke skutečnosti, že opatření, na základě kterých Švýcarská konfederace odůvodnila návrh na předběžná opatření, byla do 30. října 2003 pozastavena. Dne 24. července 2003 předložily švýcarské orgány doplňující informace v reakci na žádost Komise ze dne 20. června 2003. Tyto orgány rovněž uvedly, že trvají na návrhu na předběžná opatření. Komise požádala dopisem ze dne 12. srpna 2003 o další doplňující informace, které jí byly sděleny dopisem ze dne 17. září 2003.

20      Dne 16. července 2003 Komise písemně informovala německé orgány o tom, že Švýcarská konfederace trvá na stížnosti, a požádala je znovu o vyjádření k tvrzením švýcarských orgánů. Dopisem ze dne 28. srpna 2003 zaslaly německé orgány požadovaná vyjádření. Dne 6. října 2003 německé orgány rovněž sdělily svá vyjádření k dopisu ze dne 17. září 2003 švýcarských orgánů, jakož i druhou změnu 213. PN.

21      Dne 14. října 2003 zaslala Komise švýcarským a německým orgánům oznámení námitek k vyjádření. Spolková republika Německo předložila svá vyjádření dne 20. října 2003 a trvala na své výhradě k uplatnění nařízení č. 2408/92. Dne 21. října 2003 zaslala Švýcarská konfederace svá vyjádření k oznámení námitek, jakož i k dopisu německých orgánů ze dne 28. srpna 2003.

22      Dne 27. října 2003 sdělila Komise dopisem návrh rozhodnutí, ke kterému se mohla Švýcarská konfederace vyjádřit na zasedání konzultačního výboru „Přístup na trh (letecká doprava)“ dne 4. listopadu 2003.

 Napadené rozhodnutí

23      Dne 5. prosince 2003 vydala Komise rozhodnutí 2004/12/ES o použití čl. 18 odst. 2 první věty dohody a nařízení 2408/92 (Věc TREN/AMA/11/03 – Německá opatření týkající se přibližování se k letišti v Curychu) (Úř. věst. 2004, L 4, s. 13, dále jen „napadené rozhodnutí“), jež zní:

„Článek 1

[Spolková republika] Německo může nadále používat 213. [PN], ve znění prvního pozměňovacího nařízení ze dne 4. dubna 2003.

Článek 2

Toto rozhodnutí je určeno Spolkové republice Německo.“ (neoficiální překlad)

24      V odůvodnění napadeného rozhodnutí Komise úvodem konstatuje, že podle čl. 18 odst. 2 dohody je vybavena pravomocemi, které jí byly přiznány články 8 a 9 nařízení č. 2408/92. Vzhledem k rozsahu působnosti dohody jsou však tyto pravomoci omezeny při výkonu provozních práv mezi Švýcarskou konfederací a Spolkovou republikou Německo s výjimkou letů do Společenství, do Švýcarska, jakož i letů mezi Švýcarskem a třetími zeměmi a mezi Společenstvím a třetími zeměmi.

25      Komise dále uvádí, že již několikrát použila článek 8 na vymezené případy ve Společenství a přezkoumala soulad těchto případů jednak s obecnými zásadami volného pohybu služeb, tedy se zásadami zákazu diskriminace a proporcionality, a jednak s ostatními ustanoveními práva Společenství. V tomto ohledu upřesňuje, že aby opatření, která představují omezení volného pohybu služeb, mohla být s ohledem na ustanovení nařízení č. 2408/92 povolena, musí být odůvodněná, a zejména přiměřená cíli, s nímž byla přijata.

26      Komise uvádí, že vzhledem k tomu, že nebyl objasněn právní základ stížnosti, přezkoumá německá opatření zejména podle čl. 8 odst. 2 až 4 a článku 9 nařízení č. 2408/92. Zdůrazňuje, že 213. PN je vyhlášeným vnitrostátním provozním pravidlem týkajícím se bezpečnosti a ochrany životního prostředí, které jako takové spadá do rozsahu působnosti čl. 8 odst. 2 nařízení č. 2408/92. Komise dodává, že na použití čl. 8 odst. 2 až 4 nařízení č. 2408/92 je třeba pohlížet v rámci a ve světle cíle dohody a uvedeného nařízení. Z toho vyplývá, že se pravomoci svěřené Komisi na základě čl. 8 odst. 3 nařízení č. 2408/92 omezují na opatření, která se týkají operací leteckého dopravce, tedy „případů, které by mohly ovlivnit leteckou dopravu,“ ve smyslu čl. 18 odst. 2 dohody.

27      Komise dále tvrdí, že podle čl. 9 odst. 3 nařízení č. 2408/92 může členský stát uplatnit opatření na základě odstavce 1 uvedeného článku pouze tehdy, když žádný jiný zúčastněný členský stát ani Komise do jednoho měsíce od obdržení informace, kterou se toto opatření oznamuje, proti němu nepodá námitku. K tomuto oznámení musí dojít nejméně tři měsíce před vstupem navrhovaného opatření v platnost. Vzhledem k tomu, že německé orgány neučinily žádné oznámení, dochází Komise k závěru, že nemůže při přezkumu německých provozních pravidel použít článek 9. Komise uvádí, že tedy přezkoumá německá opatření na základě čl. 8 odst. 2 a 3 nařízení č. 2408/92.

28      Co se týče zásady zákazu diskriminace, Komise tvrdí, že se tato zásada jednoznačně v projednávaném případě uplatní na základě článku 3 dohody.

29      Komise v tomto ohledu konstatuje, že využívání hvězdicové sítě (hub and spoke) se mezi leteckými dopravci stalo rozšířeným. Hvězdicová síť jim umožňuje zcela pokrýt trh letecké dopravy a poskytovat služby mezi jakýmikoli dvěma letišti obsluhovanými centrálním letištěm, aniž musí nést náklady spojené s přímými službami. Letečtí dopravci, kteří používají dané letiště jako centrální letiště, mají obvykle velmi vysoký podíl dopravy na tomto letišti. Podle Komise je tedy nepochybné, že každé omezení má automaticky vetší dopad na dopravce, který má na letišti dominantní postavení, než na jeho konkurenty. Tento rozdíl patrně nepředstavuje sám o sobě diskriminaci.

30      Komise dochází ke stejnému závěru, pokud jde o existenci nepřímé diskriminace. Aby se jednalo o nepřímou diskriminaci, musela by se německá opatření dotýkat mezi lety, na něž se vztahuje dohoda, tedy pouze lety mezi Společenstvím a Švýcarskem, převážně letů prováděných švýcarskými dopravci. To přitom zcela zjevně není případ letů během hodin uvedených v německých opatřeních, jelikož švýcarští dopravci a dopravci Společenství jsou dotčeni v přesném poměru, pokud jde o podíl jejich letů, na které se vztahuje dohoda, vzhledem k tomu, že všechny lety mezi Společenstvím a Švýcarskem jsou dotčeny stejně, bez ohledu na státní příslušnost dopravce. Německá opatření nelze tedy považovat za diskriminační.

31      I kdyby existovala případná diskriminace mezi letištěm v Curychu a německými letišti nebo mezi obyvatelstvem v dotyčných švýcarských oblastech a obyvatelstvem v dotyčných německých oblastech, nebyla by tato diskriminace předmětem analýzy, kterou má Komise v projednávaném případě provést.

32      Komise krom toho konstatuje, že na rozdíl od zásady zákazu diskriminace, není zásada proporcionality v dohodě konkrétně zmíněna. Podle Komise dohoda pouze upravuje směnu provozních práv, takže volný pohyb služeb ve smyslu článků 49 ES a 51 ES v rámci dohody neexistuje. Nicméně vzhledem k tomu, že se zásada proporcionality v dřívějších věcech uplatnila, a vzhledem k nejednoznačné povaze ustanovení dohody, Komise podpůrně přezkoumá zásadu proporcionality za účelem určení, zda by v případě, že by se tato zásada uplatnila, s ní byla německá opatření v souladu.

33      Komise začíná svou analýzu v tomto směru tím, že uvádí, že zásada proporcionality není kritériem, které by se mělo používat v rámci dohody, a že rozsudek Soudního dvora ze dne 18. ledna 2001, Itálie v. Komise (C‑361/98, Recueil, s. I‑385, dále jen „rozsudek Malpensa“) nebyl oznámen ani přezkoumán Výborem pro leteckou dopravu mezi Společenstvím a Švýcarskem, upraveným v čl. 21 odst. 1 dohody (dále jen „smíšený výbor“), a nemůže tedy sloužit jako pomůcka při výkladu dohody.

34      Komise má za to, že německá opatření nejsou neúměrná. Dlouhá vyjednávání mezi Spolkovou republikou Německo a Švýcarskou konfederací dokazují, že opatření jsou skutečně nezbytná, i když Švýcarská konfederace namítá, že hladiny hluku v Německu nepřesahují mezní hodnoty používané pro akustické emise. Členské státy totiž mohou v zásadě přijmout jakékoliv opatření za účelem snížení hladin hluku pod tyto meze v závislosti na místních podmínkách. Komise krom toho uvádí, že německá oblast, kterou přelétávají letadla přibližující se k Curychu, je důležitou turistickou destinací, a z tohoto důvodu na hlukové emise zvláště citlivou.

35      Komise dodává, že Spolková republika Německo nemá žádnou pravomoc vůči letišti v Curychu, jelikož se nachází na švýcarském území. Pouze Švýcarská konfederace má podle ní pravomoc požadovanou pro zavedení takových opatření, včetně instalace nezbytných zařízení. Komise uvádí, že jedním z cílů jednání mezi Spolkovou republikou Německo a Švýcarskou konfederací bylo zajistit, aby posledně uvedený stát přijal v rámci svých pravomocí vhodná opatření, k čemuž během posledních 20 let nedošlo.

36      Komise popírá argument Švýcarské konfederace, podle kterého je kapacita letiště v Curychu značně snížena ve srovnání s maximálními počty pohybů před zavedením německých opatření. I v době před vstupem německých opatření v platnost, měl totiž systém používaný pro lety mezi 21. a 7. hodinou údajně průměrnou kapacitu pouze 25 přistání a vzletů. Komise má za to, že případný dopad se projevuje nanejvýš po dobu tří hodin na konci týdnů a svátků.

37      Co se týče existence méně nákladných opatření pro dosažení požadovaného snížení hluku, Komise tvrdí, že Spolková republika Německo neměla k dispozici jiné prostředky.

38      Komise ve světle informací, které má, dochází k závěru, že i kdyby na projednávanou věc byla použitelná zásada proporcionality, což popírá, není tato zásada předmětnými německými opatřeními porušena.

39      Co se týče souladu těchto opatření s ostatními ustanoveními dohody, Komise tvrdí, že nemá pravomoc přezkoumávat případná porušení dohody mimo meze stanovené čl. 18 odst. 2 poslední větou dohody.

40      Komise dodává, že tvrzení Švýcarské konfederace, podle kterého 213. PN porušuje článek 17 dohody, je neúčinné, jelikož Spolková republika Německo není stranou dohody, takže se na ni toto ustanovení nevztahuje.

41      Komise má krom toho za to, že ani argument týkající se směrnice 2002/30 není relevantní. Vzhledem k tomu, že směrnice 2002/30 byla přijata poté, co byla uzavřena dohoda, se k ní musel smíšený výbor vyjádřit v souladu s článkem 23 dohody o letecké dopravě, aby mohla být uplatňována v souladu s cíli dohody, což nebylo dosud učiněno, ačkoli Švýcarská konfederace tvrdí v dopise ze dne 21. října 2003 opak. Komise zdůrazňuje, že i když byla směrnice vtělena do dohody, platí podle jejího článku 4, že členské státy musí přijmout vyvážený přístup řešení problému hluku z provozu letišť nacházejících se na jejich území.

 Řízení a návrhová žádání účastníků řízení

42      Návrhem došlým soudní kanceláři Soudního dvora dne 13. února 2004 a zapsaným do rejstříku pod číslem C‑70/04 podala Švýcarská konfederace tuto žalobu.

43      Usnesením předsedy Soudního dvora ze dne 21. července 2004 bylo povoleno vedlejší účastenství Spolkové republiky Německo na podporu návrhových žádání Komise.

44      Usnesením ze dne 14. července 2005, Švýcarsko v. Komise (C‑70/04, nezveřejněným ve Sbírce rozhodnutí), postoupil Soudní dvůr tuto věc Tribunálu. V tomto usnesení Soudní dvůr uvádí (bod 21), že má-li být Švýcarská konfederace postavena na roveň členským státům, pak je třeba konstatovat, že pro žaloby podávané členskými státy proti rozhodnutí Komise je od nynějška v prvním stupni příslušný Tribunál, neboť se jedná o žaloby uvedené v článku 230 ES, které se ve smyslu článku 225 ES nepřidělují soudní komoře ani nejsou vyhrazeny Soudnímu dvoru na základě článku 51 statutu Soudního dvora, ve znění vyplývajícím z rozhodnutí Rady 2004/407/ES, Euratom ze dne 26. dubna 2004, kterým se mění články 51 a 54 Protokolu o statutu Soudního dvora (Úř. věst. L 132, s. 5, oprava, Úř. věst. L 194, s. 3; Zvl. vyd. 01/05, s. 85).

45      Soudní dvůr dodává (bod 22), že pakliže by Švýcarská konfederace měla být zejména s ohledem na zvláštní kontext dohody o letecké dopravě postavena na roveň nikoli členskému státu, nýbrž právnické osobě ve smyslu čl. 230 čtvrtého pododstavce ES, byl by pro žalobu v prvním stupni taktéž příslušný Tribunál za podmínek uvedených v tomto ustanovení Smlouvy, a žaloba by tedy musela být Tribunálu postoupena na základě čl. 54 druhého pododstavce statutu Soudního dvora.

46      Za těchto podmínek Soudní dvůr rozhodl, že žaloba měla být v prvním stupni každopádně podána Tribunálu buď na základě rozhodnutí 2004/407, anebo na základě čl. 54 druhého pododstavce statutu Soudního dvora.

47      Usnesením ze dne 7. července 2006 vyhověl Tribunál návrhu na vstup do řízení jako vedlejší účastník Landkreis Waldshut na podporu návrhových žádání Komise. Landkreis Waldshut je německý region nacházející se v blízkosti švýcarské hranice, nad nímž přelétávají letadla přibližující se k letišti v Curychu a jejž mají německá opatření, která jsou předmětem napadeného rozhodnutí, chránit před hlukovou zátěží.

48      Jelikož bylo změněno složení senátů Tribunálu, byl soudce zpravodaj přidělen k pátému senátu, kterému byla v důsledku toho přidělena projednávaná věc.

49      Na základě zprávy soudce zpravodaje rozhodl Tribunál (pátý senát) o zahájení ústní části řízení. Řeči účastníků řízení a jejich odpovědi na otázky položené Tribunálem byly vyslechnuty na jednání konaném dne 9. září 2009.

50      Švýcarská konfederace navrhla, aby Tribunál:

–        prohlásil napadené rozhodnutí za neplatné od samého počátku;

–        uložil Komisi a Landkreis Waldshut náhradu nákladů řízení.

51      Komise navrhla, aby Tribunál:

–        žalobu zamítl;

–        uložil Švýcarské konfederaci náhradu nákladů řízení.

52      Komise navrhla, aby Tribunál žalobu zamítl.

53      Landkreis Waldshut navrhl, aby Tribunál:

–        žalobu zamítl;

–        uložil Švýcarské konfederaci náhradu nákladů řízení, včetně mimosoudních nákladů.

 Právní otázky

54      Úvodem je třeba uvést, že Landkreis Waldshut ve svém spise vedlejšího účastníka požadoval, aby Tribunál i bez návrhu přezkoumal přípustnost žaloby a prohlásil ji za nepřípustnou zejména z toho důvodu, že Švýcarskou konfederaci nelze stavět na roveň členskému státu Společenství ani že není napadeným rozhodnutím bezprostředně a osobně dotčena.

55      Za okolností projednávané věci však není třeba rozhodovat o přípustnosti projednávané žaloby, neboť musí být v každém případě zamítnuta jako neopodstatněná (viz v tomto smyslu rozsudky Soudního dvora ze dne 26. února 2002, Rada v. Boehringer, C‑23/00 P, Recueil, s. I‑1873, bod 52, a ze dne 23. března 2004, Francie v. Komise, C‑233/02, Recueil, s. I‑2759, bod 26).

56      V tomto ohledu je třeba uvést, že se Švýcarská konfederace dovolávala na podporu své žaloby tří žalobních důvodů. První vycházel z porušení jejích práv obhajoby. Druhý vycházel z porušení článku 9 nařízení č. 2408/92. Třetí pak vycházel jednak z porušení zásad rovného zacházení, proporcionality a volného pohybu služeb v odvětví letecké dopravy a jednak z porušení povinnosti loajální spolupráce zakotvené v článku 17 dohody.

 K prvnímu žalobnímu důvodu, vycházejícímu z porušení práv obhajoby Švýcarské konfederace

 Argumenty účastníků řízení

57      Švýcarská konfederace tvrdí, že Komise porušila její právo být vyslechnuta před přijetím napadeného rozhodnutí tím, že jí stanovila pro předložení vyjádření k oznámení o vytýkaných skutečnostech určenému Spolkové republice Německo lhůtu pouze pěti pracovních dnů. Tato krátká lhůta nedovolila Švýcarské konfederaci argumenty Komise podrobně prozkoumat a účinně hájit své stanovisko. Švýcarská konfederace ve svých vyjádřeních k oznámení o vytýkaných skutečnostech dále poukazuje na porušení svých práv obhajoby. Švýcarská konfederace tvrdí, že stanovení takto krátké lhůty pro předložení vyjádření k oznámení o vytýkaných skutečnostech je o to nepochopitelnější, že Komise zjevně nepovažovala věc za zvlášť naléhavou.

58      Komise a vedlejší účastníci řízení argumenty Švýcarské konfederace popírají.

 Závěry Tribunálu

59      Je třeba připomenout, že Švýcarská konfederace je autorem stížnosti, která vedla k oznámení o vytýkaných skutečnostech a posléze k napadenému rozhodnutí, a že uvedené rozhodnutí nebylo určeno jí, ale Spolkové republice Německo.

60      I kdyby se Švýcarská konfederace mohla na základě samotného svého postavení autora dotčené stížnosti dovolávat práva být vyslechnuta k oznámení o vytýkaných skutečnostech, je třeba konstatovat, že za okolností projednávané věci nebylo toto právo porušeno.

61      Je pravda, že lhůta pěti pracovních dnů stanovená Komisí pro předložení vyjádření Švýcarské konfederace k oznámení o vytýkaných skutečnostech se jeví relativně krátkou.

62      Nic to však nemění na tom, že Švýcarská konfederace byla schopna předložit před uplynutím této lhůty vyjádření k oznámení o vytýkaných skutečnostech obsahující jedenáct stránek, doplněné druhým podáním v počtu patnácti stránek obsahujícím její vyjádření k dopisu německých orgánů ze dne 28. srpna 2003, zmíněnému v bodě 20 výše.

63      V úvodní části svého vyjádření k oznámení o vytýkaných skutečnostech sice Švýcarská konfederace vytýká Komisi porušení jejích práv obhajoby z důvodu, že lhůta, která jí byla stanovena, byla příliš krátká. Dodává, že nebyla schopna analyzovat všechny otázky položené v rámci oznámení o vytýkaných skutečnostech a že se omezila pouze na určitá témata, která považovala za zvláště důležitá.

64      Ve své žalobě se však Švýcarské konfederace spokojila s tím, že se obecně dovolává porušení svých práv obhajoby, aniž zmiňuje jakoukoliv otázku, ke které se ve svých vyjádřeních k oznámení o vytýkaných skutečnostech nevyjádřila z důvodu krátkosti lhůty stanovené pro předložení tohoto vyjádření.

65      Mimoto je třeba uvést, že Švýcarská konfederace měla rovněž příležitost vyjádřit své stanovisko k oznámení o vytýkaných skutečnostech na zasedání konzultačního výboru „Přístup na trh (letecká doprava)“ dne 4. listopadu 2003.

66      Konečně ze spisu nevyplývá, a Švýcarská konfederace to ostatně ani netvrdí, že by Švýcarská konfederace požádala Komisi o prodloužení dotčené lhůty.

67      Za těchto podmínek je třeba dojít k závěru, že tento žalobní důvod je třeba zamítnout.

 K druhému žalobnímu důvodu, vycházejícímu z porušení článku 9 nařízení č. 2408/92

 Argumenty účastníků řízení

68      Švýcarská konfederace tvrdí, že v napadeném rozhodnutí Komise došla k závěru, že sporná německá opatření je třeba analyzovat pouze z pohledu jejich souladu s čl. 8 odst. 2 a 3 nařízení č. 2408/92. Vyloučila tak použití čl. 9 odst. 3 téhož nařízení z důvodu, že německé orgány neinformovaly o zavedení uvedených opatření.

69      Švýcarská konfederace má za to, že jelikož Komise váže použití článku 9 nařízení č. 2408/92 na to, zda členský stát oznámí opatření, která přijal, umožňuje přitom témuž státu, aby sám zvolil kritéria posouzení svého jednání. Krom toho z bodu 12 odůvodnění napadeného rozhodnutí vyplývá, že v projednávané věci Spolková republika Německo oznámila v rozporu s tím, co je uvedeno v bodu 32 téhož rozhodnutí, Komisi druhé nařízení, kterým se mění 213. PN.

70      Švýcarská konfederace má za to, že článek 9 nařízení č. 2408/92 je ve vztahu k článku 8 téhož nařízení lex specialis. Podle jejího názoru spadají sporná německá opatření do rozsahu působnosti výše uvedeného článku 9, jelikož představují záměrné omezení možnosti přiblížit se k letišti v Curychu přeletem německým vzdušným prostorem, a rovnají se tak ve skutečnosti omezení provozních práv.

71      Podmínky stanovené v čl. 9 odst. 1 a 2 nařízení č. 2408/92 pro přijetí takových opatření nebyly splněny a Spolková republika Německo mimoto nedodržela postup stanovený v odstavci 3 tohoto článku pro oznámení opatření, která přijala. Krom toho se uvedená opatření neúměrně dotýkají švýcarské letecké společnosti Swiss, a představují tak diskriminaci k její újmě. V rozsahu, v němž napadené rozhodnutí uvádí, že Spolková republika Německo může nadále uplatňovat uvedená opatření, bylo tedy toto rozhodnutí podle názoru Švýcarské konfederace přijato v rozporu s článkem 9 nařízení č. 2408/92.

72      Ve své replice Švýcarská konfederace dodává, že namísto toho, aby Komise hájila tezi napadeného rozhodnutí, podle které se článek 9 nařízení č. 2408/92 na sporná německá opatření nevztahuje z toho důvodu, že německé orgány uvedená opatření neoznámily, uvádí odlišnou tezi, podle které se uvedené ustanovení vztahuje pouze na omezení, jejichž cílem je řešení vážných problémů, které nesouvisí pouze s podmínkami přístupu na trh. Švýcarská konfederace má za to, že se jedná o nové odůvodnění, které není v napadeném rozhodnutí uvedeno. Nahrazení odůvodnění napadeného aktu v průběhu řízení přitom nelze připustit. Toto nahrazení odůvodnění svědčí podle ní mimo jiné o tom, že v napadeném rozhodnutí nebylo dostatečně odůvodněno, proč nebyl na sporná německá opatření použit článek 9 nařízení č. 2408/92.

73      Komise a vedlejší účastníci řízení argumenty Švýcarské konfederace popírají.

 Závěry Tribunálu

74      Je třeba připomenout, že čl. 8 odst. 2 nařízení č. 2408/92 stanoví, že výkon provozních práv ve smyslu čl. 2 písm. f) téhož nařízení, podléhá zejména státním provozním pravidlům vztahujícím se k bezpečnosti, ochraně životního prostředí a přidělení volných letištních časů. Podle čl. 8 odst. 3 nařízení č. 2408/92 Komise na žádost členského státu nebo z vlastního podnětu přezkoumá zejména použití odstavce 2 téhož nařízení, co se týče konkrétního opatření používaného členským státem, a rozhodne, zda může členský stát nadále používat toto opatření.

75      Pokud jde o článek 9 nařízení č. 2408/92, tento se vztahuje na specifičtější kategorii provozních pravidel, která se použijí na výkon provozních práv ve výše uvedeném smyslu, tedy podle jeho odstavce 1 na provozní pravidla, která ukládají podmínky pro výkon provozních práv, omezují jej nebo odmítají. Z této definice vyplývá, že opatření, na která se článek 9 nařízení č. 2408/92 vztahuje, obsahují v zásadě přinejmenším podmínečný nebo částečný zákaz výkonu provozních práv.

76      Jak tedy správně uvádí Švýcarské konfederace, článek 9 nařízení č. 2408/92 je ve vztahu k článku 8 téhož nařízení lex specialis v tom smyslu, že se článek 9 vztahuje pouze na jednu část opatření, na která se vztahuje článek 8, a podrobuje použití dotyčných opatření dodatečným podmínkám, které článek 8 nestanoví.

77      Opatření, na která se čl. 9 odst. 1 nařízení č. 2408/92 vztahuje, mohou být totiž členským státem používána pouze tehdy, pokud jsou splněny podmínky stanovené v odstavcích 1 a 2 uvedeného článku a pokud nadto dotčený členský stát splní svou povinnost stanovenou v odstavci 3 téhož článku uvědomit ostatní členské státy a Komisi o nezbytnosti uvedených opatření nejméně tři měsíce před jejich vstupem v platnost.

78      Pouze v případě, že je taková informace sdělena členským státem, který hodlá uplatňovat předmětná opatření, ostatním členským státům a Komisi, použije se čl. 9 odst. 4 nařízení č. 2408/92. Toto ustanovení stanoví, že Komise na žádost členského státu nebo z vlastního podnětu přezkoumá soulad dotčených opatření jak s nařízením č. 2408/92, tak i obecně s právem Společenství.

79      Naopak v případě, že taková informace není sdělena, nemohou se dotčená opatření členským státem uplatnit, i kdyby byly podmínky pro jejich přijetí stanovené čl. 9 odst. 1 a 2 splněny.

80      Pokud však dotyčný členský stát taková opatření uplatní, je Komise oprávněna je přezkoumat nikoli podle čl. 9 odst. 4 nařízení č. 2408/92, u něhož nebyly splněny podmínky pro jeho použití, nýbrž podle čl. 8 odst. 3 téhož nařízení. Jelikož, jak bylo uvedeno v bodu 76 výše, opatření, na která se vztahuje článek 9 nařízení č. 2408/92, představují zvláštní kategorii z opatření, na která se vztahuje čl. 8 odst. 2 téhož nařízení, vztahuje se posledně uvedený článek i na ně.

81      Dále je třeba uvést, že pokud členský stát uplatní opatření, na která se vztahuje čl. 9 odst. 1 nařízení č. 2408/92, aniž dodrží postup stanovený v odstavci 3 téhož článku, může přezkum uvedených opatření podle čl. 8 odst. 3 nařízení č. 2408/92 vést pouze k jedinému závěru, že je dotyčný členský stát nemůže nadále používat (viz bod 80 výše).

82      Zaprvé je třeba konstatovat, že opatření, která jsou předmětem napadeného rozhodnutí, nebyla Komisi oznámena. Krom toho z článku 1 napadeného rozhodnutí vyplývá, že Spolková republika Německo může nadále používat 213. PN, ve znění prvního pozměňovacího nařízení ze dne 4. dubna 2003, a že se toto rozhodnutí nevztahuje na druhé nařízení ze dne 1. října 2003, kterým se mění 213. PN.

83      Z toho vyplývá, že i když Spolková republika Německo oznámila toto druhé nařízení Komisi, což je zmíněno v bodu 12 napadeného rozhodnutí, s cílem informovat ji ve smyslu čl. 9 odst. 3 nařízení č. 2408/92 o tom, že je nezbytné uplatnit toto druhé nařízení, nezpochybňuje tato skutečnost konstatování v bodu 32 odůvodnění napadeného rozhodnutí, podle kterého opatření, která jsou předmětem tohoto rozhodnutí, tedy 213. PN ve znění prvního pozměňovacího nařízení, nebyla Komisi oznámena ve smyslu článku 9 nařízení č. 2408/92.

84      Co se týče argumentace Švýcarské konfederace týkající se údajného nahrazení odůvodnění napadeného rozhodnutí v průběhu řízení, což podle ní svědčí o tom, že napadené rozhodnutí nebylo dostatečně odůvodněno (viz bod 72 výše), stačí uvést, jak vyplývá z předchozích úvah, že konstatování v napadeném rozhodnutí, že předmětná německá opatření nebyla oznámena ve smyslu čl. 9 odst. 3 nařízení č. 2408/92, je dostatečným odůvodněním toho, proč nebyl proveden přezkum uvedených opatření podle odstavce 4 téhož článku. Uvedená vysvětlení v žalobní odpovědi Komise se mimoto týkají povahy opatření, na která se vztahuje uvedený článek, a jsou odpovědí na tvrzení uvedená v tomto směru v návrhu, takže se nerovnají nahrazení odůvodnění uvedeného rozhodnutí v průběhu řízení.

85      Zadruhé nelze přijmout argument Švýcarské konfederace, podle kterého se Komise dopustila nesprávného právního posouzení tím, že nedospěla k závěru, že předmětná německá opatření spadají do kategorie opatření, na která se vztahuje čl. 9 odst. 1 nařízení č. 2408/92, a že Spolková republika Německo je tudíž nemůže nadále používat, jelikož nedodržela postup stanovený v odstavci 3 téhož článku.

86      Jak vyplývá ze znění bodů 1 až 6 odůvodnění ve spojení se zněním bodu 44 odůvodnění napadeného rozhodnutí, předmětná německá opatření neznamenají po dobu, po kterou jsou uplatňována, žádný zákaz přeletu přes německý vzdušný prostor pro lety z nebo na letiště v Curychu.

87      Tato opatření se v zásadě omezují na to, aby po dobu, po kterou se uplatňují, bránily přeletům v malé výšce nad částí německého území blízko švýcarských hranic (bod 6 odůvodnění napadeného rozhodnutí), zatímco přelety téhož území ve vyšší výšce jsou nadále možné. Znamenají tak v zásadě, jak uvedla Komise v bodu 44 odůvodnění napadeného rozhodnutí, aniž to Švýcarské konfederace popřela, pouhou změnu trajektorie dotyčných letů po vzletu z letiště v Curychu nebo před přistáním na tomto letišti.

88      Ačkoli tato opatření vedou ke snížení kapacity letiště v Curychu, a mohla by tak být kvalifikována jako omezení, nevztahuje se na ně – v rozporu s tím, co tvrdí Švýcarské konfederace – čl. 9 odst. 1 nařízení č. 2408/92. Jak bylo již uvedeno (viz bod 75 výše), opatření, na která se toto posledně uvedené ustanovení vztahuje, jsou totiž charakterizována skutečností, že znamenají zákaz letů, byť podmínečný nebo částečný.

89      V tomto ohledu je třeba upřesnit, že pokud stát vyžaduje dodržování svých vyhlášených státních, regionálních nebo místních pravidel vztahujících se zejména k ochraně životního prostředí, aby povolil výkon provozních práv ve smyslu nařízení č. 2408/92, nerovná se to uložení podmínky ve smyslu čl. 9 odst. 1 uvedeného nařízení pro výkon těchto práv. Pokud by tomu tak bylo, čl. 8 odst. 2 tohoto nařízení by byl zcela zbaven svého smyslu. Podmínky stanovené čl. 9 odst. 1 nařízení č. 2408/92 jsou spíše podmínkami, které vážou výkon provozních práv na jiné okolnosti než na pouhé dodržování vyhlášených státních, regionálních nebo místních pravidel. Příklady podmínek, na které se může vztahovat čl. 9 odst. 1 nařízení č. 2408/92, jsou požadavek prokázat obchodní životaschopnost nové navrhované letecké trasy nebo skutečnost, že neexistují jiné druhy dopravy, které by poskytovaly služby uspokojivé úrovně na téže trase.

90      Komisi tedy nelze vytýkat, že se dopustila nesprávného právního posouzení z důvodu, že nedospěla k závěru, že se na dotčená německá opatření vztahuje čl. 9 odst. 1 nařízení č. 2408/92.

91      Z toho vyplývá, že projednávaný žalobní důvod není opodstatněný, takže je třeba jej zamítnout.

 K třetímu žalobnímu důvodu, vycházejícímu jednak z porušení zásad rovného zacházení, proporcionality a volného pohybu služeb v odvětví letecké dopravy a jednak z porušení povinnosti loajální spolupráce stanovené v článku 17 dohody

 Argumenty účastníků řízení

92      Zaprvé, Švýcarská konfederace vytýká Komisi porušení zásady rovného zacházení. V tomto ohledu především tvrdí, že Komise došla v bodu 40 odůvodnění napadeného rozhodnutí k nesprávnému závěru, že hypotetická diskriminace k újmě letiště v Curychu nebo okolního obyvatelstva spadá mimo rozsah působnosti dohody. Zájmy letiště v Curychu a okolního obyvatelstva jsou podle názoru Švýcarské konfederace záležitostmi přímo souvisejícími s leteckou dopravou, a spadajícími tak podle jejího článku 2 do rozsahu působnosti dohody. Role Komise při provádění dohody se mimoto neomezuje na výkon pravomocí vyplývajících z čl. 18 odst. 2 dohody. Podle odstavce 1 téhož článku totiž Komise odpovídá na území Společenství za řádné provedení této dohody.

93      Švýcarská konfederace dodává, že přijetí opatření na základě nařízení č. 2408/92, které má zajistit přístup na trh letecké dopravy, vyžaduje zohlednění nejenom zájmů leteckých společností, ale rovněž práv a zájmů jiných skupin dotčených uvedeným opatřením. Skutečnost, že sama Komise odůvodňuje sporná německá opatření odkazem na zájmy odvětví turistiky německého regionu hraničícího s letištěm v Curychu, tuto tezi podle ní potvrzuje.

94      Švýcarská konfederace má za to, že z toho vyplývá, že Komise měla provést srovnání sporných německých opatření týkajících se letiště v Curychu a opatření přijatých Spolkovou republikou Německo týkajících se jejích vlastních letišť, zejména letišť v Mnichově (Německo) a Frankfurtu nad Mohanem (Německo), a to tím spíše, že volný přístup k letišti je nezbytnou podmínkou pro výkon provozních práv leteckých společností.

95      Takovým srovnáním by se ukázalo, že opatření přijatá Spolkovou republikou Německo vůči letišti v Curychu jsou o mnoho restriktivnější než opatření přijatá vůči letištím německým, zejména vůči letištím v Mnichově nebo Frankfurtu nad Mohanem. Přijetí obdobných opatření vůči německým letištím je totiž podle Švýcarské konfederace německým právem zakázáno.

96      Zadruhé, Švýcarská konfederace popírá závěr napadeného rozhodnutí, podle kterého předmětná německá opatření nevedou k nepřímé diskriminaci k újmě švýcarské letecké společnosti Swiss. V tomto ohledu tvrdí, že předmětná německá opatření znevýhodňují hlavně a neúměrně tuto posledně uvedenou leteckou společnost, která, jak připouští napadené rozhodnutí, používá letiště v Curychu jako centrální letiště své hvězdicové sítě. Skutečnost, že vůči letištím v Mnichově nebo ve Frankfurtu nad Mohanem, která používá německá letecká společností Lufthansa jako centrální letiště své hvězdicové sítě, nebyla obdobná opatření přijata, potvrzuje podle Švýcarské konfederace diskriminační povahu sporných opatření.

97      Zatřetí, Švýcarská konfederace popírá závěr napadeného rozhodnutí (bod 42 odůvodnění), podle kterého jsou předmětná německá protihluková opatření nezbytná z hlediska ochrany důležité turistické destinace. V tomto ohledu tvrdí, že samotná jednání se Spolkovou republikou Německo neprokázala, že by sporná německá opatření byla právně nezbytná. Švýcarská konfederace se těchto jednání podle svého tvrzení zúčastnila z polických, a nikoli z právních důvodů.

98      Komise mimoto podle tvrzené Švýcarské konfederace neověřila, zda hluková zátěž v oblasti německého území, které se sporná opatření týkají, byla natolik významná, aby odůvodňovala přijetí těchto opatření. Švýcarská konfederace tvrdí, že na podporu své stížnosti předložila podrobné výpočty Laboratoire suisse d’essai de matériaux et de recherches (EMPA), které prokazují opak. Ve své stížnosti rovněž zdůrazňuje, že většina letů nad oblastí, které se předmětná německá opatření týkají, jsou lety směřující na přistání, prováděné s omezenou kapacitou motoru, což snižuje hluk. Krom toho tyto lety probíhají nad dotčenou oblastí v poměrně vysoké výšce. Ke konečnému přibližování se na přistání ve výšce okolo 800 metrů podle ní dochází až nad hranicí mezi Německem a Švýcarskem tvořenou řekou Rýn.

99      Mimoto napadené rozhodnutí nezohledňuje skutečnost, že hluk na německém území, kterého se předmětná opatření týkají, je nižší než švýcarské mezní hodnoty, které jsou přísnější než mezní hodnoty německé. Krom toho určité minimální letové výšky uložené předmětnými německými opatřeními nelze odůvodnit ochranou proti hluku, jelikož lety v mnohem nižších výškách nezpůsobují žádný hluk.

100    Švýcarská konfederace dodává, že při posuzování předmětných německých opatření měla Komise vycházet ze směrnice 2002/30. Podle ní tato směrnice nejen odkazuje na nařízení č. 2408/92, ale rovněž odráží politický konsenzus týkající se vyváženého přístupu k regulaci hluku.

101    Švýcarská konfederace v tomto ohledu popírá důvody uvedené v bodu 53 odůvodnění napadeného rozhodnutí, které vysvětlují, proč nebylo přihlíženo ke směrnici 2002/30. Smíšený výbor přijal dne 3. prosince 2003 zásadní rozhodnutí začlenit tuto směrnici do přílohy dohody. Směrnici 2002/03 sice bylo ještě třeba provést do vnitrostátního práva, avšak na základě povinnosti loajální spolupráce vyplývající z článku 17 dohody měla Komise jakožto zástupce Společenství přihlédnout k této směrnici, která upřednostňuje podle jejího bodu 7 odůvodnění opatření na zmírnění hluku s cílem dosáhnout maximálního přínosu pro životní prostředí při co nejvyšší efektivnosti nákladů. Tak tomu přitom není u předmětných německých opatření, která jsou velmi nákladná a nadto vedou ke zhoršení životního prostředí ve švýcarských oblastech v okolí letiště v Curychu, zatímco zlepšení situace v pohraniční německé oblasti, které má být jejich výsledkem, je podle Švýcarské konfederace minimální.

102    Nelze podle jejího názoru přijmout ani závěr napadeného rozhodnutí, podle kterého ukládá čl. 4 odst. 1 směrnice 2002/30 členským státům přijmout vyvážený přístup řešení problému hluku pouze z provozu letišť nacházejících se na jejich území. Podle názoru Švýcarské konfederace je z hlediska evropského práva odůvodněné vyžadovat, aby členský stát přijal tentýž přístup, pokud přijímá opatření, která se dotýkají letiště nacházejícího se na území jiného členského státu.

103    Švýcarská konfederace dodává, že závěr napadeného rozhodnutí, podle kterého je oblast, které se sporná německá opatření týkají, důležitou turistickou destinací, je příliš obecný. Ve skutečnosti jsou při vzletu nebo přistávání na letišti v Curychu přelétávány letadly pouze některé německé příhraniční obce, a to ve značné výšce. Mimoto německé turistické odvětví v dotčené oblasti podle Švýcarské konfederace značně těží z blízkosti letiště v Curychu. Předmětná německá opatření navíc mají o mnoho vážnější důsledky pro mnoho švýcarských obcí nacházejících se v blízkosti letiště v Curychu, z nichž některé mají značný počet obyvatel.

104    Zadruhé, Švýcarská konfederace popírá závěr napadeného rozhodnutí (bod 43 odůvodnění), podle kterého nejsou předmětná německá opatření neúměrná. Švýcarská konfederace v tomto ohledu tvrdí, že ačkoli Komise prohlašuje, že Spolková republika Německo nemohla přijmout méně radikálnější opatření, nezmínila, v rozporu s povinností uvést odvodnění, jaká jiná opatření posuzovala.

105    Švýcarská konfederace dodává, že existují jiná opatření než předmětná německá opatření, a to zejména stanovení pevné hladiny hluku, která při přeletu dotyčného německého území nesmí být během určitých hodin překročena. Ke stanovení takové pevné hladiny hluku během nočních hodin údajně došlo v létě roku 2002 pro letiště ve Frankfurtu nad Mohanem.

106    Závěr napadeného rozhodnutí, podle kterého Spolková republika Německo nemá žádnou pravomoc vůči letišti v Curychu, je v tomto ohledu podle Švýcarské konfederace zcela irelevantní. Spornými opatřeními se totiž Spolková republika Německo snaží o reorganizaci operačního systému uvedeného letiště a osobuje si přesně takovou pravomoc. Co se týče konstatování, podle kterého Švýcarská konfederace údajně během posledních dvaceti let nepřijala vhodná opatření, je toto konstatování podle uvedeného státu jednak irelevantní a jednak nepřesné. Tvrdí, že Švýcarská konfederace ve skutečnosti vždy umožňovala, aby se německé obce a jejich obyvatelstvo zúčastňovaly průzkumů týkajících se jakékoliv změny v povolení provozovat letiště.

107    Mimoto napadené rozhodnutí podle názoru Švýcarské konfederace nepřípustně minimalizuje dopad předmětných německých opatření na kapacitu letiště v Curychu. Napadené rozhodnutí podle ní na jedné straně odhlíží od skutečnosti, že přistávání ze severu je vynuceno vážnými důvody týkající se topografie letiště. Vzhledem k tomu, že přistávání ze severního směru již údajně není po dobu, po kterou se uplatní předmětná německá opatření, možné, je podle tvrzení Švýcarské konfederace kapacita letiště značně snížena, a to tím, že vždy dochází k přeplnění tras, což brání plynulosti leteckého provozu pro přistávání stanovená od 6 do 6:30 hodin ráno, po 21. hodině, jakož i od 8:30 hod. o svátcích.

108    Na druhé straně co se týče kapacity jak vzletů, tak přistávání na letišti v Curychu, napadené rozhodnutí neprávem zohlednilo kapacitu ve špičce, která má pouze teoretickou hodnotu. Podle názoru Švýcarské konfederace mělo napadené rozhodnutí zohlednit předpokládanou kapacitu, která je podle ní vždy nižší než možná kapacita. Pokud by se tato kapacita zohlednila pro vzlety, lze konstatovat, že se mezi 7. a 8. hodinou a mezi 20. a 21. hodinou na konci týdne předpokládá více vzletů, než povoluje kapacita letiště v Curychu, snížená z důvodu uplatnění předmětných německých opatření.

109    Napadené rozhodnutí chybně tvrdí, že instalace nových systémů přistávání zvyšuje kapacitu letiště v Curychu. Tato instalace pouze umožňuje provádění upravených postupů přibližování se, i v případě snížené viditelnosti, ale nemá skutečný dopad na kapacitu využívání letiště. Co se týče konstatování napadeného rozhodnutí (bod 47 odůvodnění), podle kterého lze využít značnou kapacitu během hodin, které předcházejí a následují časový úsek, po který se uplatňují předmětná německá opatření, Švýcarská konfederace tvrdí, že toto konstatování nezohledňuje omezení, s nimiž se musí vypořádat letecké společnosti a letiště. Tato omezení si vynucují optimalizaci sledu přistávání a vzletů a brání případnému odkladu letů na hodiny, které špičce přecházejí a které po ní následují.

110    Švýcarská konfederace dodává, že napadené rozhodnutí chybně analyzovalo situaci v oblasti kapacity pouze na základě letového řádu letecké společnosti Swiss. Takový přístup přehlíží skutečnost, že předmětná německá opatření vnucují letišti v Curychu podstatně méně výkonný způsob jeho využívání, který má negativní praktické dopady na kapacitu uvedeného letiště čelit jak výjimečným okolnostem, jako jsou nepříznivé meteorologické podmínky nebo období počátku prázdnin, tak obecněji pravděpodobnému zvýšení letecké dopravy v budoucnosti.

111    Zatřetí, Švýcarská konfederace vytýká Komisi, že se dopustila nesprávného právního posouzení tím, že nezohlednila skutečnost, že negativní důsledky předmětných německých opatření pro letiště v Curychu a pro švýcarskou leteckou společnost Swiss představují omezení volného pohybu služeb v odvětví letecké dopravy.

112    Švýcarská konfederace popírá v tomto ohledu tezi Komise uvedenou v bodu 35 písm. b) odůvodnění napadeného rozhodnutí, podle které se Švýcarská konfederace nepodílí na vnitřním trhu leteckých služeb, přičemž „v současnosti dohoda stanoví pouze výměnu provozních práv“ (neoficiální překlad) mezi Švýcarskem a Společenstvím. Tato teze odporuje dojmu, který Švýcarská konfederace získala při jednáních, která vedla k uzavření dohody. Přehlíží rovněž skutečnost, že dohoda sleduje stejné cíle jako Smlouva o ES a Dohoda o EHP. Krom toho, jak vyplývá z rozsudku Malpensa, uvedeného výše v bodu 33, nařízení č. 2408/92 definitivně zavedlo volný pohyb služeb v odvětví letecké dopravy.

113    V tomto ohledu Švýcarská konfederace popírá tezi Komise uvedenou v témže bodu 35 písm. b) odůvodnění napadeného rozhodnutí, podle které rozsudek Malpensa, uvedený výše v bodu 33, nelze zohlednit, jelikož byl vydán po uzavření dohody a nebyl Švýcarské konfederaci oznámen ani nebyl přezkoumán smíšeným výborem, jak stanoví čl. 21 odst. 1 dohody. Podle názoru Švýcarské konfederace skutečnost, že uvedený rozsudek nebyl oznámen, neznamená, že nemůže být zohledněn, a to tím spíše, že se jedná o opomenutí samotné Komise. Napadené rozhodnutí si mimoto v tomto ohledu podle jejího názoru protiřečí, jelikož se jednak dovolává rozsudku Malpensa, uvedeného výše v bodu 33, na podporu teze, podle které zásada proporcionality může být uplatněna pouze ve spojení s volným pohybem služeb, a jednak uvádí, že uvedený rozsudek nelze zohlednit.

114    Konečně, Švýcarská konfederace připomíná, že ve své stížnosti, která byla napadeným rozhodnutím zamítnuta, vytýkala Spolkové republice Německo porušení povinnosti loajální spolupráce stanovené v článku 17 dohody. Tato povinnost má stejný dosah jako povinnost, která vyplývá z článku 10 ES, přičemž je relevantní i judikatura týkající se tohoto posledně uvedeného článku. Komise tím, že odmítla v napadeném rozhodnutí zohlednit tuto povinnost Spolkové republiky Německo, porušila zásadu dobré víry.

115    Skutečnost, že je stranou dohody pouze Společenství, nebrání podle Švýcarské konfederace tomu, aby tato dohoda měla účinky rovněž vůči Spolkové republice Německo. Posledně uvedený stát je totiž podle čl. 300 odst. 7 ES dohodou vázán a podle judikatury mu přísluší zajistit dodržování povinností, které z ní vyplývají.

116    Švýcarská konfederace má za to, že skutečnost, že dohoda mezi Spolkovou republikou Německo a Švýcarskou konfederací, podepsaná dne 18. října 2001, nebyla ratifikována, nemůže odůvodnit přijetí sporných německých opatření. Dotčená dohoda totiž není výsledkem svobodných jednání, ale tlaku vykonávaného Spolkovou republikou Německo na Švýcarskou konfederaci. Mimoto předmětná německá opatření jdou podle Švýcarské konfederace nejen nad rámec toho, co bylo stanoveno uvedenou dvoustrannou dohodou, ale rovněž nad rámec jednostranných opatření, jejichž přijetím Spolková republika Německo hrozila pro případ nezdaru jednání se Švýcarskou konfederací. Nadto Spolková republika Německo údajně nedala Švýcarské konfederaci nutný čas k tomu, aby se mohla přizpůsobit novým německým ustanovením.

117    Komise, podporovaná vedlejšími účastníky řízení, argumenty Švýcarské konfederace popírá.

 Závěry Tribunálu

–       Ke tvrzení, že Komise nezohlednila práva provozovatele letiště v Curychu a jeho okolního obyvatelstva

118    Švýcarská konfederace vytýká Komisi, že při přezkumu sporných německých opatření podle čl. 8 odst. 3 nařízení č. 2408/92 nezohlednila jednak práva provozovatele letiště v Curychu a jednak práva okolního obyvatelstva tohoto letiště, vystaveného hluku letadel.

119    V tomto ohledu je třeba připomenout, že podle čl. 3 odst. 1 nařízení č. 2408/92 povolují členské státy leteckým dopravcům Společenství výkon provozních práv ve smyslu čl. 2 písm. f) téhož nařízení na trasách ve Společenství.

120    Jak však uvádí čtrnáctý bod odůvodnění nařízení č. 2408/92, „výkon provozních práv musí být v souladu s provozními pravidly, která se týkají bezpečnosti, ochrany životního prostředí a podmínek přístupu na letiště, a musí být prováděn bez diskriminace“.

121    Zákonodárce tak jednak v čl. 8 odst. 2 nařízení č. 2408/92 stanovil, že výkon provozních práv podléhá vyhlášeným pravidlům Společenství, státním, regionálním nebo místním pravidlům vztahujícím se k bezpečnosti, ochraně životního prostředí a přidělení volných letištních časů, a jednak podle odstavce 3 téhož článku pověřil Komisi tím, aby přezkoumala použití zejména jeho odstavce 2 a rozhodla, zda může dotyčný členský stát nadále používat opatření, které je předmětem přezkumu.

122    Z předcházejících ustanovení a bodů odůvodnění vyplývá, jak v podstatě uvádí Komise v bodu 40 odůvodnění napadeného rozhodnutí, že přezkum opatření podle čl. 8 odst. 3 nařízení č. 2408/92 se týká jeho dopadů na výkon provozních práv na trasách ve Společenství. Naopak případná práva provozovatelů letišť nebo jejich okolního obyvatelstva se při takovém přezkumu nezohledňují.

123    Komise se tedy nedopustila nesprávného právního posouzení tím, že při přezkumu sporných německých opatření podle čl. 8 odst. 3 nařízení č. 2408/92 nezohlednila případná práva provozovatele letiště v Curychu ani práva okolního obyvatelstva tohoto letiště, vystaveného hluku letadel.

124    Ostatní argumenty Švýcarské konfederace nemohou tento závěr zpochybnit.

125    Zaprvé, co se týče argumentu Švýcarské konfederace vycházejícího z článku 2 dohody, je třeba připomenout, že podle tohoto článku platí zejména ustanovení přílohy této dohody v rozsahu, v jakém se týkají letecké dopravy nebo záležitostí přímo souvisejících s leteckou dopravou.

126    Jak vyplývá z jeho znění, a konkrétně z výrazu „v rozsahu, v jakém se týkají“, který je v tomto článku použit, článek 2 dohody omezuje rozsah působnosti ustanovení vyjmenovaných v příloze dohody tím, že vylučuje uplatnění těchto ustanovení na případy, které se netýkají letecké dopravy ani záležitostí přímo souvisejících s leteckou dopravou. Z toho vyplývá, že předmětem tohoto článku ani jeho cílem není rozšířit uplatnění dotčených ustanovení na situace, které nespadají do rozsahu jejich působnosti.

127    Co se týče konkrétně nařízení č. 2408/92, jediným rozšířením rozsahu jeho působnosti v kontextu dohody je rozšíření vyplývající z postavení Švýcarské konfederace na roveň členským státům Společenství a z postavení leteckých dopravců, kteří mají v tomto státě hlavní místo výkonu činnosti, na roveň leteckým dopravcům Společenství, což upravuje příloha dohody.

128    S výhradou tohoto rozšíření rozsahu jeho působnosti se nařízení č. 2408/92 v kontextu dohody nepoužije na situace, které v kontextu Společenství nespadají do rozsahu jeho působnosti.

129    Z toho vyplývá, že i když práva provozovatelů letišť nebo jejich okolního obyvatelstva představují záležitosti přímo související s leteckou dopravou, jak uvádí Švýcarská konfederace, článek 2 ani žádné jiné ustanovení dohody neopravňují Komisi, aby zohlednila tato práva při uplatnění čl. 8 odst. 3 nařízení č. 2408/92 v kontextu dohody.

130    Zadruhé, rovněž nelze přijmout argument Švýcarské konfederace vycházející z čl. 18 odst. 1 dohody.

131    Toto ustanovení totiž pouze stanoví, že Společenství jakožto smluvní strana dohody odpovídá za řádné provedení dohody na svém území, které zahrnuje i německé území. Nedává tedy Komisi žádnou dodatečnou pravomoc, nestanovenou nařízeními a směrnicemi vyjmenovanými v příloze dohody nebo případně jiným ustanovením práva Společenství.

132    Z toho vyplývá, že čl. 18 odst. 1 dohody je, pokud jde o projednávanou věc, zcela irelevantní.

–       K porušení zásady rovného zacházení

133    Švýcarská konfederace vytýká Komisi, že v napadeném rozhodnutí porušila zásadu rovného zacházení.

134    Co se týče argumentace Švýcarské konfederace vycházející z porušení zásady rovného zacházení ve vztahu ke švýcarskému obyvatelstvu z okolí letiště v Curychu a jeho provozovateli, musí být bez váhání odmítnuta. Jak bylo uvedeno v bodu 127 výše, Komise nebyla povinna při svém přezkumu sporných německých opatření takové zájmy zohlednit.

135    Co se týče argumentace Švýcarské konfederace týkající se údajné diskriminace k újmě švýcarských dopravců, včetně letecké společnosti Swiss, je třeba připomenout, že s ohledem na článek 3 dohody je v napadeném rozhodnutí v bodu 35 písm. a) odůvodnění správně uvedeno, že se při přezkumu opatření podle čl. 8 odst. 3 nařízení č. 2408/92 v kontextu dohody „jednoznačně uplatní“ zákaz diskriminace, a že sporná německá opatření musí být přezkoumána z tohoto hlediska.

136    V rámci tohoto přezkumu Komise nejprve správně konstatovala, že předmětná německá opatření nijak nerozlišují mezi dopravci na základě jejich státní příslušnosti nebo jejich totožnosti (bod 36 odůvodnění napadeného rozhodnutí). Toto konstatování nebylo Švýcarskou konfederací popřeno.

137    Komise rovněž v bodech 37 až 39 odůvodnění napadeného rozhodnutí přezkoumala existenci případné nepřímé diskriminace k újmě švýcarských dopravců. V tomto kontextu v bodu 38 odůvodnění připustila, že využívání hvězdicové sítě se mezi leteckými dopravci stalo rozšířeným. Tyto sítě jsou založeny na kmenových letištích, která se téměř vždy nacházejí ve státě, v němž mají dotčení dopravci sídlo. Kmenová letiště hrají v hvězdicovém systému dotyčného dopravce roli centrálního letiště a umožňují mu nabízet na všech letištích obsluhovaných tímto letištěm nepřímé lety s mezipřistáním na kmenovém letišti. Tento dopravce je tak schopen rozšířit svoji síť letů, aniž nese náklady spojené se zavedením přímých spojení.

138    Komise v témže bodu odůvodnění napadeného rozhodnutí rovněž připustila, že dopravci, kteří používají dané letiště jako centrální letiště své hvězdicové sítě, mají z tohoto důvodu velmi vysoký podíl dopravy z tohoto letiště a na něj, a že každé omezení týkající se využívání uvedeného letiště má na ně tudíž mnohem větší dopad, než na jejich konkurenty. Podle názoru Komise však tento rozdíl nepředstavuje sám o sobě diskriminaci, jelikož pokud by tomu tak bylo, každé omezení by bylo automaticky považováno za diskriminační a členské státy by neměly možnost nastolit pravidla ve smyslu čl. 8 odst. 2 nařízení č. 2408/92.

139    Podle názoru Komise (bod 39 odůvodnění napadeného rozhodnutí) by mohla sporná německá opatření představovat nepřímou diskriminaci pouze tehdy, kdyby se dotýkala pouze nebo převážně letů prováděných švýcarskými dopravci. Komise měla za to, že tak tomu není, jelikož švýcarští dopravci a dopravci Společenství jsou uvedenými opatřeními dotčeni v přesném poměru, pokud jde o počet letů, které provádějí mezi Švýcarskem a Společenstvím.

140    V tomto ohledu je třeba připomenout, že z ustálené judikatury týkající se zákazu jakékoli diskriminace z důvodu státní příslušnosti v oblasti uplatňování práva Společenství vyplývá, že pravidla rovného zacházení mezi vlastními a cizími státními příslušníky zakazují nejen zjevnou diskriminaci na základě státní příslušnosti či sídla, pokud jde o společnosti, ale také všechny skryté formy diskriminace, které prostřednictvím použití jiných rozlišovacích kritérií vedou ve skutečnosti ke stejnému výsledku (rozsudky Soudního dvora ze dne 13. července 1993, Commerzbank, C‑330/91, Recueil, s. I‑4017, bod 14; ze dne 19. března 2002, Komise v. Itálie, C‑224/00, Recueil, s. I‑2965, bod 15, a ze dne 27. října 2009, ČEZ, C‑115/08, Sb. rozh. s. I-10265, bod 92).

141    S ohledem na čl. 1 odst. 2 dohody je tato judikatura rovněž relevantní, co se týče uplatnění nařízení č. 2408/92 v kontextu dohody, vzhledem k tomu, že článek 3 této posledně uvedené dohody je v zásadě totožný s čl. 12 prvním pododstavcem ES.

142    V projednávané věci Švýcarská konfederace v zásadě tvrdí, že Spolková republika Německo uplatňuje vůči letišti v Curychu, a tudíž letecké společnosti Swiss, která ho využívá jako centrální letiště své hvězdicové sítě, rozdílné zacházení ve srovnání s německými letišti, a zejména pak s letišti v Mnichově a Frankfurtu nad Mohanem používanými německou leteckou společností Lufthansa jako centrální letiště její hvězdicové sítě.

143    Je sice pravda, že se takové rozdílné zacházení za předpokladu, že by bylo potvrzeno, přímo nezakládá na státní příslušnosti nebo sídlu dotyčných dopravců. Může však ve skutečnosti vést ke stejnému výsledku, jelikož, jak je uvedeno v napadeném rozhodnutí, švýcarští dopravci, včetně společnosti Swiss, obvykle využívají jako centrální letiště svých hvězdicových sítí letiště nacházející se ve Švýcarsku, zejména pak letiště v Curychu, a případná omezení týkající se letů z tohoto letiště nebo na něj se tudíž dotýkají těchto dopravců mnohem více než leteckých společností využívajících jako centrální letiště jejich hvězdicové sítě jiné letiště.

144    S toho vyplývá, s ohledem na judikaturu uvedenou v bodu 140 výše, že závěry uvedené v bodech 38 a 39 odůvodnění napadeného rozhodnutí nejsou samy o sobě dostačující, aby vyloučily případnou diskriminační povahu sporných německých opatření ve vztahu ke švýcarským dopravcům, mezi něž patří zejména společnost Swiss.

145    Je však třeba připomenout, že podle téže ustálené judikatury konstatování, že opatření vede k témuž výsledku jako diskriminace na základě státní příslušnosti, nepostačuje k závěru o jeho neslučitelnosti s článkem 12 ES nebo, v daném případě, s článkem 3 dohody. Je také třeba přezkoumat, zda uvedené opatření není odůvodněno objektivními okolnostmi a zda není přiměřené cíli, který sleduje. Pouze tehdy, pokud tomu tak není, je dotčené opatření považováno za zakázané článkem 12 ES nebo, v daném případě, článkem 3 dohody (viz v tomto smyslu rozsudky uvedené výše v bodu 140, Komise v. Itálie, bod 20, a ČEZ, bod 108 a citovaná judikatura).

146    V projednávané věci, co se týče zaprvé existence případného objektivního odůvodnění přijetí sporných opatření pouze vůči letišti v Curychu, je třeba připomenout, že v bodu 42 odůvodnění napadeného rozhodnutí je uvedeno, že „německá oblast, kterou přelétávají letadla přibližující se k Curychu, je důležitou turistickou destinací, a z tohoto důvodu zvláště citlivou na hlukové emise“. (neoficiální překlad)

147    Švýcarská konfederace toto tvrzení popírá a uvádí, že počet obyvatel dotyčné oblasti, kteří by mohli být dotčeni hlukem pocházejícím z letadel, není zvlášť vysoký. Avšak i kdyby tomu tak bylo, tato skutečnost nemůže nijak zpochybnit turistickou povahu předmětné německé oblasti.

148    Totéž platí i pro argument Švýcarské konfederace, podle kterého odvětví turistiky německého regionu hraničícího s letištěm v Curychu z tohoto letiště značně těží.

149    Tento argument totiž potvrzuje turistickou povahu oblasti německého území, kterého se předmětná opatření týkají. Ve zbytku postačuje uvést, že Spolková republika Německo má právo přijmout opatření, která považuje za nezbytná pro snížení hluku.

150    Je tedy třeba konstatovat, že blízkost letiště v Curychu od oblasti turistické povahy, která byla připomenuta v bodu 42 odůvodnění napadeného rozhodnutí a která nebyla argumentací Švýcarské konfederace zpochybněna, představuje objektivní okolnost ve smyslu judikatury uvedené v bodu 145 výše, která odůvodňuje přijetí sporných německých opatření pouze vůči letišti v Curychu.

151    Ze spisu totiž nevyplývá a Švýcarská konfederace netvrdila, že se letiště v Mnichově a ve Frankfurtu nad Mohanem rovněž nacházejí v blízkosti důležitých turistických oblastí.

152    Je třeba rovněž uvést, že na rozdíl od letišť v Mnichově a ve Frankfurtu nad Mohanem nemá Spolková republika Německo žádnou pravomoc vůči letišti v Curychu, a nemůže za účelem snížení hluku nad německým územím nařídit tomuto letišti jakékoliv změny jeho způsobu užívání. Tento rozdíl, uvedený v bodu 43 odůvodnění napadeného rozhodnutí, představuje druhou objektivní okolnost, kterou lze odůvodnit přijetí sporných opatření pouze vůči letišti v Curychu.

153    Ze všech předcházejících úvah, jakož i z napadeného rozhodnutí vyplývá, že v projednávané věci existují objektivní okolnosti ve smyslu judikatury uvedené v bodu 145 výše, které odůvodňují přijetí sporných německých opatření.

154    Zadruhé, podle téže judikatury je třeba přezkoumat, zda jsou uvedená opatření přiměřená cíli, který sledují, tedy snížení hluku pocházejícího z letadel v části německého území, na které se vztahují. Komise tuto otázku přezkoumala v bodech 41 až 49 odůvodnění napadeného rozhodnutí a došla k závěru, že tomu tak je.

155    Tento závěr je popírán Švýcarskou konfederací, která především tvrdí, že hladina hluku pocházejícího z letadel v oblasti, na kterou se předmětná německá opatření vztahují, neodůvodňuje přijetí těchto opatření.

156    Zpráva EMPA, které se Švýcarská konfederace dovolává na podporu této části své argumentace (viz bod 98 výše), však nijak neprokazuje, že hluk nepředstavuje v německém regionu hraničícím s letištěm v Curychu problém. Z této zprávy naopak vyplývá, že hladina hluku pocházejícího z letadel v tomtéž regionu může kolísat od 45 dB v částech relativně vzdálených od letiště až po 70 dB v nejblíže položených částech. Takové hladiny hluku mohou skutečně představovat v turistickém regionu problém, hlavně během nočních hodin a víkendů, během kterých se uplatní předmětná německá opatření.

157    Co se týče argumentu Švýcarské konfederace, podle kterého hluk pocházející z letadel v relevantní oblasti německého území nepřesahuje mezní hodnoty, napadené rozhodnutí správně v bodu 42 odůvodnění zdůraznilo, že uvedené meze znamenají přípustné stropy, a nikoli přijatelné hladiny, a že členské státy mohou tudíž přijmout opatření za účelem snížení hladin hluku pod tyto meze, hlavně pokud se jedná tak jako v projednávané věci o turistický region.

158    Co se týče argumentu Švýcarské konfederace, podle kterého jsou určité minimální letové výšky stanovené předmětnými německými opatřeními příliš vysoké a stanovení nižších výšek nijak nezvýší hluk v relevantní německé oblasti, je třeba ho odmítnout, jelikož Švýcarská konfederace nejenže neupřesnila, jaké nižší výšky mohly být stanoveny, natož aby prokázala, že by takové snížení minimálních letových výšek mělo příznivý dopad na kapacity vzletů nebo přistávání na letišti v Curychu.

159    Nelze přijmout ani argumentaci Švýcarské konfederace vycházející ze směrnice 2002/30. V tomto ohledu je třeba konstatovat, že Švýcarská konfederace neupřesnila, která ustanovení této směrnice se měla v projednávané věci uplatnit, ani jaký by byl výsledek jejich uplatnění. V tomto ohledu je třeba uvést, že směrnice 2002/30 nestanoví hladiny hluku, které musí být povinně dovoleny, ani nezakazuje přijetí takových opatření, která v projednávané věci přijala Spolková republika Německo.

160    Mimoto, jak správně připomíná bod 53 odůvodnění napadeného rozhodnutí, článek 4 směrnice 2002/30 ukládá členským státům, aby zaujaly „vyvážený přístup“ pouze při řešení problému hluku z provozu letišť nacházejících se na jejich území.

161    V tomto ohledu nelze přijmout argument Švýcarské konfederace, podle kterého je takový přístup třeba rovněž zaujmout, pokud členské státy řeší takové problémy v souvislosti s letišti nacházejícími se mimo jejich území. Z definice výrazu „vyvážený přístup“ v čl. 2 písm. g) směrnice 2002/30 totiž vyplývá, že takový přístup vyžaduje přezkum „očekávaného účinku“ zejména „územního plánování a správy, méně hlučných provozních postupů a provozních omezení“. Jedná se přitom o opatření, která členský stát může zavést pouze ve vztahu ke svému území.

162    Dále, Švýcarská konfederace rovněž tvrdí, že existují méně nákladná opatření, která by umožňovala Spolkové republice Německo dosáhnout cíle sledovaného spornými opatřeními, tedy snížení hluku pocházejícího z letadel v dotčené oblasti německého území.

163    V tomto ohledu je třeba úvodem konstatovat, že závěr uvedený v bodu 49 odůvodnění napadeného rozhodnutí, podle kterého Spolková republika Německo neměla k dispozici jiný prostředek pro dosažení požadovaného snížení hluku, je třeba chápat ve spojení s bodem 43 odůvodnění téhož rozhodnutí. Komise v tomto posledně uvedeném bodě odůvodnění v podstatě tvrdí, že jiné prostředky pro snížení hluku nad německým územím, včetně zejména odlišného využívání letiště v Curychu, spadají do pravomoci švýcarských orgánů a Spolková republika Německo o nich nemohla rozhodovat.

164    Před Tribunálem poukázala Švýcarská konfederace na jediné náhradní opatření představované stanovením pevné hladiny hluku. Takové méně nákladné opatření by Spolkové republice Německo údajně umožnilo dosáhnout stejných cílů jako sporná opatření, tedy snížení hluku pocházejícího z letadel v části německého území hraničícího se Švýcarskem během nočních hodin a víkendů.

165    V tomto ohledu je třeba nejprve uvést, že Švýcarská konfederace na jednání tvrdila, že na tohoto opatření poukazovala již při správním řízení, aniž však odkázala na podporu tohoto tvrzení na konkrétní dokument ve spise. Naopak Komise tvrdila, že myšlenka stanovení pevné hladiny hluku nebyla během správního řízení projednávána. Tribunálu se mimoto nepodařilo nalézt žádný odkaz na takové opatření ve stížnosti ani ve vyjádřeních Švýcarské konfederace v reakci na oznámení o vytýkaných skutečnostech, které jsou součástí spisu.

166    Vzhledem k tomu, že tvrzení Švýcarské konfederace, že se dovolávala stanovení pevné hladiny hluku jako možného náhradního opatření, nebylo doloženo žádným důkazem, nelze za těchto podmínek vytýkat Komisi porušení povinnosti uvést odvodnění tím, že v napadeném rozhodnutí konkrétně neuvedla důvody, proč takové opatření nemohlo platně nahradit sporná německá opatření.

167    Co se týče přezkumu opodstatněnosti argumentu Švýcarské konfederace vycházejícího z možného stanovení pevné hladiny hluku pro dosažení stejným cílů jako sporná opatření, je třeba uvést, že na jednání Komise a vedlejší účastníci řízení vysvětlili, že pevná hladina hluku je maximální hodnotou hluku, která nesmí být překročena průměrným hlukem vytvářeným všemi letadly využívajícími dané letiště. Tento průměrný hluk se vypočítá na základě hladin hluku zjištěných za určité období, nejčastěji na ročním základě.

168    Z toho podle názoru Komise a vedlejších účastníků řízení vyplývá, že stanovení pevné hladiny hluku neumožňuje dosáhnout stejného cíle jako sporná německá opatření, tedy snížení hluku pocházejícího z letadel v části německého území během nočních hodin a víkendů, jelikož nelze vyloučit, že při výpočtu průměrného hluku za účelem kontroly dodržování pevné hladiny hluku bude případný nadměrný hluk zjištěný během nočních hodin a víkendů kompenzován nižšími hodnotami během jiných hodin nebo dnů.

169    Švýcarská konfederace na jednání namítla, že nic nebrání stanovení pevné hladiny hluku pro určené hodiny nebo dny, v daném případě pro noční hodiny a víkendy.

170    Tuto argumentaci však nelze přijmout..

171    Zaprvé Švýcarská konfederace nezmínila žádný předchozí případ pevné hladiny hluku stanovené pouze pro určité denní hodiny nebo dny v týdnu, který by v praxi uspokojivě fungoval.

172    Zadruhé je třeba uvést, že stanovení pevné hladiny hluku pouze během nočních hodin a víkendů není nutně méně nákladným opatřením než předmětná německá opatření, a to tím spíše že Švýcarská konfederace nijak neupřesnila, jaká by mohla být hodnota takové pevné hladiny hluku.

173    Pokud by byla stanovena velmi nízká hodnota takové pevné hladiny, takové opatření by totiž v praxi vedlo ke stejnému výsledku jako sporná německá opatření, tedy že by bránilo po dobu, po kterou se uplatní, přeletům v malé výšce nad německým územím letadel při vzletu nebo přistávání na letišti v Curychu.

174    Zatřetí, na rozdíl od stanovení minimálních letových výšek, jejichž dodržování lze snadno kontrolovat příslušnými orgány letecké kontroly, kontrola dodržování pevné hladiny hluku, jak ji navrhuje Švýcarská konfederace, se jeví velmi obtížná, ne-li nemožná.

175    Německé orgány by se totiž nemohly omezit na stanovení takové pevné hladiny hluku, ale musely by rovněž zavést kontrolní mechanismus s pravidelnými měřeními hladiny hluku pocházejícího z letadel na předmětném německém území.

176    Dále vzhledem k tomu, že opatření uložená Spolkovou republikou Německo by se mohla uplatnit pouze po dobu, kdy letadla přelétávají nad německým územím, bylo by nutné při měření hladiny hluku rozlišovat mezi hlukem vytvářeným letadly nacházejícími se v okamžiku měření nad německým územím a hlukem vytvářeným letadly, které již překročily hranici se Švýcarskem. Takové rozlišování se jeví nemožným nebo přinejmenším značně obtížným.

177    Začtvrté, konečně i kdyby bylo možné provádět měření nezbytná pro kontrolu dodržování pevné hladiny hluku, je obtížné si představit, jaké sankce by Spolková republika Německo mohla uplatňovat, aby zajistila dodržování takové pevné hladiny.

178    Pokud letadlo poruší minimální letovou výšku stanovenou spornými německými opatřeními, orgány letecké kontroly mohou okamžitě zasáhnout, aby zajistily její dodržování.

179    Naopak vzhledem k tomu, že dodržování pevné hladiny hluku je kontrolováno za určité období, nejčastěji za jeden rok, možné překročení pevné hladiny je pouze konstatováno ex post facto a nelze ho z definice přičíst žádnému určitému letadlu ani letecké společnosti. Pro Spolkovou republikou Německo by tedy bylo nemožné uložit takové sankce, jako je pokuta, osobě, která překročí pevnou hladinu hluku.

180    Dodržování takové pevné hladiny hluku může být ve skutečnosti zajištěno pouze ve spolupráci s dotyčným letištěm, které může provést nezbytné úpravy rozpisu vzletů a přistávání za účelem snížení průměrného hluku pod pevnou hladinu. V projednávané věci, jak správně uvedla Komise v bodu 43 odůvodnění napadeného rozhodnutí, však Spolková republika Německo žádnou pravomoc vůči letišti v Curychu nemá a nemůže jej k takové spolupráci donutit.

181    S ohledem na všechny předcházející úvahy je třeba dojít k závěru, že napadené rozhodnutí správně uvádí, že přiměřenost sporných německých opatření nelze zpochybnit, jelikož Spolková republika Německo neměla k dispozici jiné prostředky pro dosažení požadovaného snížení hluku.

182    Konečně argumentaci Švýcarské konfederace, podle které napadené rozhodnutí nepřípustně minimalizuje dopad německých opatření na letiště v Curychu, nelze rovněž přijmout.

183    Vzhledem k tomu, jak bylo uvedeno výše, že Spolková republika Německo nemohla přijmout jiné opatření než sporná opatření, aby dosáhla cíle snížení hluku, nemůže případné snížení kapacity letiště v Curychu po přijetí těchto opatření samo o sobě postačovat k závěru o neúměrné povaze uvedených opatření.

184    Argument ohledně nepřiměřenosti opatření by bylo možné přijmout pouze v případě značných obtíží pro letiště v Curychu, jako je značné snížení jeho kapacity vedoucí k trvalému zrušení letů.

185    Je však třeba konstatovat, že Švýcarská konfederace se nejenže nedovolávala, natož aby prokázala existenci nebo alespoň možnost existence takových značných obtíží.

186    Kromě obecných tvrzení týkajících se rozdílu mezi možnou kapacitou a předpokládanou kapacitou letiště v Curychu, jakož i důležitosti optimalizace sledu přistávání a vzletů se totiž Švýcarská konfederace dovolávala pouze přeplnění tras vzletů nebo přistávání na letišti v Curychu během krátkých období dne. Takovéto přeplnění tras, jakkoliv je pro dotčené cestující i letecké společnosti obtěžující, nelze přitom považovat za značné obtíže.

187    Co se týče tvrzení Švýcarské konfederace, podle kterého se napadené rozhodnutí neprávem odvolává na letový řád letecké společnosti Swiss, je třeba na jedné straně uvést to, že v bodu 46 odůvodnění napadeného rozhodnutí Komise zmínila obecně letové řády pro letní sezonu 2003 a zimní sezonu 2003/2004, které obsahují všechny lety z nebo na letiště v Curychu, a nikoli pouze lety prováděné společností Swiss.

188    Na straně druhé je třeba uvést, že Švýcarská konfederace nepředložila žádný dokument, jako je údaj o letech, které musely být zrušeny po uplatnění sporných německých opatření, aby zpochybnila závěr, který je obsahem bodu 47 odůvodnění napadeného rozhodnutí, podle kterého je s ohledem na letové řády zmiňované v bodu 46 odůvodnění téhož rozhodnutí případný dopad předmětných německých opatření omezený.

189    Z toho vyplývá, že argumentaci Švýcarské konfederace vycházející z dopadu předmětných německých opatření na kapacitu letiště v Curychu je třeba odmítnout. Je tedy třeba učinit závěr, že v napadeném rozhodnutí bylo právem uvedeno, že uvedená opatření neporušují zásadu proporcionality.

190    Vzhledem k tomu, že z předcházejících úvah vyplývá, že sporná německá opatření jsou odůvodněná objektivními okolnostmi a že jsou přiměřená cíli, který sledují, je třeba s ohledem na judikaturu uvedenou v bodech 140 a 145 výše učinit závěr, že nejsou diskriminační ve vztahu ke švýcarským leteckým společnostem, mezi něž patří zejména společnosti Swiss.

191    Mimoto, i kdyby v rozporu s tím, co bylo uvedeno v bodu 123 výše, měla Komise při analýze předmětných německých opatření zohlednit i práva okolního obyvatelstva a provozovatelů letišť, konkrétně pak práva okolního obyvatelstva letiště v Curychu a společnosti, která provozuje toto letiště, je třeba na základě týchž důvodů učinit závěr, že uvedená opatření nemají diskriminační povahu k újmě těchto osob.

192    Z toho vyplývá, že napadené rozhodnutí mělo správně za to, že německá opatření neporušují zásadu rovného zacházení zakotvenou v článku 3 dohody.

–       K porušení zásady volného pohybu služeb v odvětví letecké dopravy

193    Je třeba připomenout, že Švýcarská konfederace tvrdí, že napadené rozhodnutí je stiženo právním omylem, jelikož mělo v bodu 35 písm. b) odůvodnění za to, že v rámci dohody „neexistuje“ volný pohyb služeb, a že tak odmítlo zohlednit skutečnost, že předmětná německá opatření znamenají omezení volného pohybu služeb v odvětví letecké dopravy.

194    Je třeba připomenout, že prokázaným cílem sporných německých opatření je přitom snížení hluku v turistickém regionu Německa, což tvoří zvláštní aspekt ochrany životního prostředí.

195    Podle ustálené judikatury patří ochrana životního prostředí mezi naléhavé důvody obecného zájmu, které mohou odůvodnit omezení základních svobod zaručených Smlouvou o ES, včetně zejména volného pohybu služeb (viz v tomto smyslu rozsudky Soudního dvora ze dne 20. září 1988, Komise v. Dánsko, 302/86, Recueil, s. 4607, bod 9, a ze dne 14. prosince 2004, Radlberger Getränkegesellschaft a S. Spitz, C‑309/02, Sb. rozh. s. I‑11763, bod 75).

196    Zajisté platí, že bez ohledu na existenci legitimního cíle odůvodnění omezení základních svobod zakotvených Smlouvou o ES předpokládá, že je dotčené opatření způsobilé zaručit uskutečnění cíle, který sleduje, a nepřekračuje meze toho, co je k dosažení sledovaného cíle nezbytné (viz rozsudek Soudního dvora ze dne 16. října 2008, Renneberg, C‑527/06, s. I‑7735, bod 81 a citovaná judikatura).

197    Je však třeba připomenout, že Komise v napadeném rozhodnutí podpůrně přezkoumala přiměřenou povahu předmětných německých opatření a došla správně k závěru, že jsou přiměřená cíli, který sledují.

198    Za těchto podmínek je třeba konstatovat, že žalobní důvod Švýcarské konfederace vycházející z porušení zásady volného pohybu služeb v napadeném rozhodnutí je neúčinný. I kdyby byl závěr napadeného rozhodnutí, uvedený v bodu 35 písm. b) odůvodnění připomenutý v bodu 193 výše, chybný, nemohl by takový omyl vést ke zrušení napadeného rozhodnutí, jelikož, jak již bylo uvedeno, mělo toto rozhodnutí správně za to, že předmětná německá opatření sledují cíl spojený s ochranou životního prostředí a jsou přiměřená uvedenému cíli.

199    To samé platí pro žalobní důvod vycházející z nezohlednění rozsudku Malpensa, uvedeného výše v bodu 33. Jak tvrdí sama Švýcarská konfederace, zohlednění tohoto rozsudku by znamenalo povinnost Komise přezkoumat sporná německá opatření rovněž z pohledu jejich dopadů na volný pohyb služeb v oblasti letecké dopravy. Jak bude dále uvedeno, nemohl by přitom takový přezkum vést k jinému závěru, než k jakému dospělo napadené rozhodnutí.

–       K porušení povinnosti loajální spolupráce Spolkovou republikou Německo

200    Žalobní důvodu Švýcarské konfederace vycházející z toho, že Komise nezohlednila údajné porušení povinnosti loajální spolupráce vyplývající z článku 17 dohody, kterého se měla dopustit Spolková republika Německo, je třeba rovněž zamítnout.

201    V tomto ohledu je třeba připomenout, že již byl učiněn závěr, že předmětná německá opatření nejsou v rozporu se zásadou rovného zacházení zakotvenou v článku 3 dohody.

202    Mimoto byl rovněž učiněn závěr, že i kdyby se zásada volného pohybu služeb v oblasti pokryté dohodou uplatnila, byla by případná omezení této svobody vyplývající z uplatnění předmětných německých opatření odůvodněna cílem ochrany životního prostředí, takže volný pohyb služeb by uplatnění těchto opatření nemohl bránit.

203    Konečně, Švýcarská konfederace neuvedla žádné jiné ustanovení dohody, které by mohlo bránit uplatnění německých opatření. Proto i kdyby dohoda znamenala pro Spolkovou republiku Německo, která není jednou ze smluvních stran dohody, povinnost loajální spolupráce, je správné, že napadené rozhodnutí nekonstatovalo žádné porušení této hypotetické povinnosti.

204    Ze všech předcházejících úvah vyplývá, že třetí žalobní důvod je třeba stejně jako žalobu v plném rozsahu zamítnout.

 K nákladům řízení

205    Podle čl. 87 odst. 2 jednacího řádu Tribunálu se účastníku řízení, který neměl úspěch ve věci, uloží náhrada nákladů řízení, pokud to účastník řízení, který měl ve věci úspěch, požadoval. Vzhledem k tomu, že Komise požadovala náhradu nákladů řízení a Švýcarská konfederace neměla ve věci úspěch, je důvodné posledně uvedené uložit, že kromě toho, že ponese vlastní náklady řízení, nahradí i náklady řízení vynaložené Komisí.

206    Dále podle čl. 87 odst. 4 prvního pododstavce jednacího řádu členské státy, které vstoupily do řízení jako vedlejší účastníci, ponesou vlastní náklady řízení. Spolková republika Německo jakožto vedlejší účastnice tedy ponese vlastní náklady řízení.

207    Podle čl. 87 odst. 4 třetího pododstavce jednacího řádu může Tribunál nařídit, že vedlejší účastník ponese vlastní náklady. V projednávaném případě ponese Landkreis Waldshut jakožto vedlejší účastník podporující Komisi vlastní náklady řízení.

Z těchto důvodů

TRIBUNÁL (pátý senát)

rozhodl takto:

1)      Žaloba se zamítá.

2)      Švýcarská konfederace ponese vlastní náklady řízení a ukládá se jí rovněž náhrada nákladů řízení vynaložených Evropskou komisí.

3)      Spolková republika Německo a Landkreis Waldshut ponesou vlastní náklady řízení.

Vilaras Prek Ciucă

Takto vyhlášeno na veřejném zasedání v Lucemburku dne 9. září 2010.

Podpisy.

* Jednací jazyk: němčina.