ROZSUDEK SOUDU PRO VEŘEJNOU SLUŽBU EVROPSKÉ UNIE
(druhý senát)
10. července 2014
Věc F‑115/11
CG
v.
Evropská investiční banka (EIB)
„Veřejná služba – Zaměstnanci EIB – Jmenování – Pracovní místo vedoucího oddělení – Jmenování jiného uchazeče o pracovní místo než žalobkyně – Vady výběrového řízení – Povinnost nestrannosti členů výběrové komise – Protiprávní jednání předsedy výběrové komise vůči žalobkyni – Střet zájmů – Ústní přednes společný pro všechny uchazeče o pracovní místo – Dokumenty poskytnuté pro ústní přednes, které mohou zvýhodnit některého z uchazečů o pracovní místo – Uchazeč o pracovní místo, který se podílel na přípravě poskytnutých dokumentů – Porušení zásady rovnosti – Žaloba na neplatnost – Žaloba na náhradu škody“
Předmět: Žaloba podaná na základě článku 270 SFEU, kterou se CG v podstatě domáhá, aby Soud zrušil rozhodnutí předsedy Evropské investiční banky (EIB nebo dále jen „Banka“), kterým je pan A jmenován namísto žalobkyně na pracovní místo vedoucího oddělení „Riziková a tarifní politika“ („Risk Policy and Pricing division“, dále jen „RPP“), která je součástí odboru řízení úvěrových rizik generálního ředitelství (GŘ) pro řízení rizik (dále jen „GŘ pro řízení rizik“), a uložil Bance, aby jí nahradila majetkovou a nemajetkovou újmu, která jí byla podle jejího názoru způsobena.
Rozhodnutí: Rozhodnutí předsedy Evropské investiční banky ze dne 28. července 2011, kterým byl pan A jmenován na pracovní místo vedoucího oddělení „Riziková a tarifní politika“, se zrušuje. Evropské investiční bance se ukládá povinnost zaplatit CG částku 25 000 eur. Ve zbývající části se žaloba zamítá. Evropská investiční banka ponese vlastní náklady řízení a ukládá se jí náhrada nákladů řízení vynaložených CG.
Shrnutí
1. Úředníci – Zaměstnanci Evropské investiční banky – Volné pracovní místo – Výběrová komise – Použití zásad, jimiž se řídí fungování výběrových komisí – Zásada nestrannosti – Povinnost člena komise zdržet se posuzování uchazeče, jedná-li se o střet zájmů mezi členem komise a uchazečem
(Listina základních práv Evropské unie, článek 41; služební řád, článek 11a a příloha III)
2. Úředníci – Výběrové řízení – Podmínky a obsah zkoušek – Ústní zkouška – Výběr dokumentů poskytnutých uchazečům zvýhodňující jednoho z nich – Porušení zásady rovného zacházení
(Služební řád, příloha III)
3. Žaloby úředníků – Zaměstnanci Evropské investiční banky – Předsoudní řízení – Nezávazný charakter – Možnost analogie s předsoudním řízením stanoveným služebním řádem úředníků – Neexistence
(Služební řád, články 90 a 91; pracovní řád zaměstnanců Evropské investiční banky, článek 41)
1. Široká posuzovací pravomoc, kterou je vybavena výběrová komise při stanovení podmínek a podrobného obsahu ústních zkoušek, které musejí složit uchazeči o pracovní místo, musí být vyvážena striktním dodržováním pravidel upravujících organizaci těchto zkoušek. V důsledku toho je výběrová komise povinna zajistit, aby její posouzení všech uchazečů zkoušených u ústních zkoušek bylo provedeno za podmínek rovnosti a objektivity. To platí i tehdy, jestliže přijímací řízení neprobíhá formou výběrového řízení, ale v rámci výběru zahrnujícího výběrovou komisi, jelikož cílem výběrové komise je podobně jako u komise ve výběrovém řízení vybrat nejlepší uchazeče z těch, kteří se přihlásili po zveřejnění oznámení o volném pracovním místě, a disponuje významným prostorem pro uvážení při organizaci výběrových testů.
V tomto ohledu nemůže pouhá okolnost, že proti členovi komise ve výběrovém řízení je namířena stížnost pro obtěžování podaná uchazečem ve výběrovém řízení, sama o sobě znamenat povinnost dotčeného člena odstoupit z výběrové komise. Pokud se však na základě objektivních, relevantních a shodujících se nepřímých důkazů ukáže, že tento člen komise je ve střetu zájmů v tom smyslu, že má přímo nebo nepřímo osobní zájem zvýhodnit nebo znevýhodnit některého z uchazečů, vyžaduje povinnost nestrannosti, zakotvená v článku 41 listiny základních práv Evropské unie, aby se tento člen nemohl vyjádřit o kvalitách tohoto uchazeče, zejména pokud má osoba přijatá ve výběrovém řízení následně podléhat jeho přímému vedení.
(viz body 59, 60, 65 a 76)
Odkazy:
Soud prvního stupně: rozsudky Girardot v. Komise, T‑92/01, EU:T:2002:220, bod 24; Christensen v. Komise, T‑336/02, EU:T:2005:115, bod 38, a Pantoulis v. Komise, T‑290/03, EU:T:2005:316, bod 90 a citovaná judikatura
Soud pro veřejnou službu: rozsudek BY v. EASA, F‑81/11, EU:F:2013:82, bod 72
2. Zásada nediskriminace nebo rovného zacházení vyžaduje, aby se srovnatelnými situacemi nebylo zacházeno odlišně, není-li taková odlišnost objektivně odůvodněna. Tato zásada představuje základní zásadu unijního práva, která se použije mimo jiné v oblasti výběrových řízení a kterou je výběrová komise povinna striktně respektovat v průběhu řízení.
V tomto ohledu s sebou jakákoliv zkouška nese zpravidla a inherentně nebezpečí nerovného zacházení s ohledem na nutně omezený počet otázek, které lze rozumně položit při zkoušce týkající se určitého předmětu. Porušení zásady rovného zacházení tak lze konstatovat pouze tehdy, neomezila-li komise při výběru zkoušek nebezpečí nerovných příležitostí na nebezpečí, které je zpravidla vlastní jakékoli zkoušce.
Tím, že se uvedený orgán rozhodl založit zkoušku ústního přednesu, společnou pro všechny uchazeče, na svých interních sděleních, na jejichž přípravě se podílel jeden z uchazečů, porušil tento orgán zásadu rovného zacházení. Samotné autorství či spoluautorství takových sdělení totiž umožňuje důvěrné seznámení s jejich obsahem a potenciálně usnadňuje jakoukoliv prezentaci na nich založenou.
(viz body 93 až 95, 97 a 102)
Odkazy:
Soud prvního stupně: rozsudek Giannini v. Komise, T‑100/04, EU:T:2008:68, body 131 až 133 a citovaná judikatura
Soud pro veřejnou službu: rozsudky Brown v. Komise, F‑37/05, EU:F:2009:121, bod 64, a De Mendoza Asensi v. Komise, F‑127/11, EU:F:2014:14, body 43 a 45
3. Z článku 41 pracovního řádu zaměstnanců Evropské investiční banky, který stanoví smírčí řízení probíhající bez ohledu na žalobu podanou u soudu, jasně vyplývá, že přípustnost uvedené žaloby není podmíněna vyčerpáním tohoto správního postupu, který je pro zaměstnance Banky fakultativní, kdežto úředníci nebo zaměstnanci musí vyčkat na konec předsoudního řízení upraveného služebním řádem úředníků.
V důsledku toho nemůže být přípustnost žaloby zaměstnance Banky na náhradu škody podmíněna předchozím podáním žádosti o náhradu škody Bance, ani existencí aktu, který nepříznivě zasahuje do jeho právního postavení, ke kterému by se mohla vázat návrhová žádání na náhradu škody. Za těchto podmínek spadá žádost o náhradu škody zaslaná Bance jejím zaměstnancem do interního smírčího řízení, které je na základě použití článku 41 pracovního řádu zaměstnanců v každém případě fakultativní.
(viz body 110 a 112)
Odkazy:
Soud prvního stupně: rozsudek De Nicola v. EIB, T‑7/98, T‑208/98 a T‑109/99, EU:T:2001:69, bod 96