Language of document : ECLI:EU:F:2010:170

USNESENÍ PŘEDSEDY SOUDU PRO VEŘEJNOU SLUŽBU

15. prosince 2010

Spojené věci F‑95/10 R a F‑105/10 R

Eberhard Bömcke

v.

Evropská investiční banka (EIB)

„Veřejná služba – Zaměstnanci Evropské investiční banky – Řízení o předběžném opatření – Zástupci zaměstnanců – Odvolání – Fumus boni juris – Nepřítomnost“

Předmět: Návrhy podané podle článku 41 řádu pro zaměstnance EIB a článků 278 SFEU a 157 AE, jakož i článku 279 SFEU, který je použitelný na Smlouvu ESUO na základě jejího článku 106a, kterými E. Bömcke požaduje zaprvé odklad vykonatelnosti rozhodnutí EIB ze dne 22. září 2010, kterým bylo konstatováno, že jeho mandát zástupce zaměstnanců vypršel z důvodu jeho nepřítomnosti překračující čtyři po sobě následující měsíce, zadruhé odklad výkonu rozhodnutí EIB ze dne 12. října 2010, kterým bylo potvrzeno, že jeho mandát zástupce zaměstnanců vypršel, jakož i odklad konání částečné volby výboru zaměstnanců na období od 1. do 8. prosince 2010, kterou měl být znovu obsazen jeho uvolněný mandát.

Rozhodnutí: Návrhy na předběžná opatření ve spojených věcech F‑95/10 R a F‑105/10 R se zamítají. O nákladech řízení bude rozhodnuto později.

Shrnutí

1.      Řízení o předběžných opatřeních – Odklad vykonatelnosti – Předběžná opatření – Podmínky jejich nařízení – „Fumus boni juris“ – Naléhavost – Kumulativní charakter – Zvážení všech dotčených zájmů – Pořadí a způsob přezkumu – Posuzovací pravomoc soudce příslušného pro rozhodování o předběžných opatřeních

(Články 278 SFEU a 279 SFEU; jednací řád Soudu pro veřejnou službu, čl. 102 odst. 2)

2.      Úředníci – Volno z důvodu nemoci – Předčasný návrat k výkonu práce – Přípustnost

1.      V rámci řízení o předběžných opatřeních jsou podmínky týkající se naléhavosti a zdání oprávněnosti návrhu (fumus boni juris) kumulativní, takže návrh na předběžná opatření musí být zamítnut, není-li některá z těchto podmínek splněna. Soudce příslušný pro rozhodování o předběžných opatřeních rovněž případně zváží dotčené zájmy.

V rámci tohoto souhrnného přezkumu má soudce příslušný pro rozhodování o předběžných opatřeních širokou posuzovací pravomoc a může s ohledem na specifika věci určit způsob, jakým mají být tyto jednotlivé podmínky ověřeny, jakož i pořadí tohoto přezkumu, jelikož žádné právní pravidlo mu neukládá předem stanovené schéma přezkumu za účelem posouzení nutnosti prozatímního rozhodnutí.

(viz body 45 a 46)

Odkazy:

Tribunál: 10. září 1999, Elkaïm a Mazuel v. Komise, T‑173/99 R, Recueil FP, s. I‑A‑155 a II‑811, bod 18; 9. srpna 2001, De Nicola v. EIB, T‑120/01 R, Recueil FP, s. I‑A‑171 a II‑783, body 12 a 13

Soud pro veřejnou službu: 31. května 2006, Bianchi v. ETF, F‑38/06 R, Sb. VS s. I‑A‑1‑27 a II‑A‑1‑93, body 20 a 22

2.      Zaměstnanci, který má volno z důvodu nemoci, není zakázáno, aby se vrátil do zaměstnání před předpokládaným datem ukončení pracovní neschopnosti, stanoveným v lékařském potvrzení, které tuto pracovní neschopnost osvědčuje, jestliže má dotčený zaměstnanec za to, že je již schopen výkonu práce. Předložení lékařského potvrzení tedy sice vede k domněnce, že zaměstnanec je a zůstává v situaci, v níž mu musí být po celou dobu uvedenou v tomto potvrzení přiznáno volno z důvodu nemoci, avšak tato domněnka není nevyvratitelná a je i nadále možné, aby dotyčný zaměstnanec prokázal, že se vrátil k výkonu své práce ještě před skončením své pracovní neschopnosti stanovené v dotčeném potvrzení.

Zájem služby nicméně vyžaduje, aby byla situace zaměstnance v rámci administrativy jednoznačná. Vzhledem k tomu, že předčasný návrat zaměstnance k výkonu práce představuje pro zaměstnavatele novou skutečnost, může řádná organizace služby vyžadovat, aby tento zaměstnavatel přijal opatření ohledně organizace práce.

S ohledem na zájem služby a požadavek jasnosti situace zaměstnanců v rámci administrativy, který z toho vyplývá, se nejeví jako nepřiměřené, jestliže v případě, že zaměstnanec, který tvrdí, že se před skončením pracovní neschopnosti stanovené v jím předloženém lékařském potvrzení, vrátil k výkonu práce, zaměstnavatel odmítne pochybnosti o průkaznosti tohoto lékařského potvrzení, jestliže tento návrat k výkonu práce jednoznačně nevyplývá z chování dotčeného zaměstnance.

V této souvislosti nelze z pouhé skutečnosti, že je zaměstnanec občas ve své kanceláři, vyvodit automaticky závěr, že je znovu pracovně činný, a nikoli v pracovní neschopnosti, jak osvědčuje lékařské potvrzení, které předložil.

Daný orgán se tedy může dovolávat požadavku jasnosti situace zaměstnance v rámci administrativy a případně vyžadovat, aby zaměstnanec, který zamýšlí předčasný návrat k výkonu práce, informoval o tomto návratu výslovně svého zaměstnavatele. Tento požadavek může daný orgán legitimně uplatnit i k tomu, aby zaměstnanci poté, co se tento předčasně vrátil k výkonu práce a nastala u něj nová pracovní neschopnost, nařídil, aby svému zaměstnavateli předložil nové lékařské potvrzení k prokázání své nepřítomnosti.

(viz body 54 až 58)