ROZSUDEK SOUDU PRO VEŘEJNOU SLUŽBU
(třetí senát)
15. prosince 2010
Věc F‑67/09
Nicolás Angulo Sánchez
v.
Rada Evropské unie
„Veřejná služba – Mimořádné volno – Vážné onemocnění příbuzného ve vzestupné linii – Způsob výpočtu počtu dní volna v případě několika vážně nemocných příbuzných ve vzestupné linii“
Předmět: Žaloba podaná na základě článků 236 ES a 152 AE, kterou se N. Angulo Sánchez domáhá zrušení rozhodnutí Rady ze dne 8. října 2008 a ze dne 8. prosince 2008, kterými se zamítají žádosti o mimořádné volno z důvodu vážného onemocnění příbuzného ve vzestupné linii.
Rozhodnutí: Rozhodnutí Rady ze dne 8. října 2008 a ze dne 8. prosince 2008 zamítající žádosti o mimořádné volno podané žalobcem se zrušují. Rada ponese veškeré náklady řízení.
Shrnutí
1. Úředníci – Dovolená – Mimořádné volno
(Služební řád, příloha V, článek 6)
2. Úředníci – Dovolená – Mimořádné volno v případě vážného onemocnění příbuzného ve vzestupné linii
(Služební řád, příloha V, článek 6)
3. Úředníci – Žaloba – Předcházející správní stížnost – Zamítavé rozhodnutí – Nahrazení odůvodnění napadeného aktu
(Služební řád, články 90 a 91)
4. Úředníci – Žaloba – Žalobní důvody – Nerelevantní žalobní důvod – Žalobní důvod vycházející z protiprávnosti jediného důvodu uvedeného v napadeném rozhodnutí – Rozhodnutí, jež lze legálně ospravedlnit jiným důvodem
1. Článek 6 přílohy V služebního řádu stanoví vedle vážného onemocnění příbuzného ve vzestupné linii různé jiné případy, kdy může být úředníku poskytnuto mimořádné volno; jedná se o velmi rozličné události. Některé z těchto událostí se mohou týkat během téhož kalendářního roku několika dětí nebo několika příbuzných úředníka ve vzestupné linii. Pokud jde zejména o narození nebo úmrtí dítěte nebo úmrtí příbuzného ve vzestupné linii, bylo by vzhledem k výjimečné povaze těchto událostí jen stěží možno dovodit, že se maximální počet dnů stanovený článkem 6 přílohy V služebního řádu uplatní na všechna narození nebo všechna úmrtí dětí nebo příbuzných ve vzestupné linii, k nimž dojde během kalendářního roku. V takovýchto případech platí nárok na mimořádné volno nutně pro každé narození dítěte nebo pro každé úmrtí dítěte nebo příbuzného ve vzestupné linii. Avšak vzhledem k tomu, že z článku 6 přílohy V služebního řádu nejsou patrny rozdíly v nakládání s událostmi, jejichž výčet tento článek obsahuje, je z toho třeba vyvodit, že zákonodárce hodlal obdobně nakládat se všemi těmito událostmi, a tudíž že v případě vážného onemocnění příbuzného ve vzestupné linii vzniká úředníku ročně nárok na volno v délce dvou dnů na každého příbuzného ve vzestupné linii.
(viz body 38 až 42 a 45)
2. V případě, že orgán přijme vnitřní směrnici, která se vztahuje k čl. 6 páté odrážce přílohy V služebního řádu a která stanoví možnost úředníka získat opětovně nárok na mimořádné volno v případě vážného onemocnění příbuzného ve vzestupné linii, přičemž tato možnost podléhá splnění dalších podmínek, které se týkají jednak existence zcela výjimečné rodinné situace a jednak skutečnosti, že dotyčný příbuzný ve vzestupné linii trpí onemocněním chronického charakteru, jedná se o případ vzniku nároku na mimořádné volno, který se neomezuje na případ vážného onemocnění příbuzného ve vzestupné linii upravený v uvedeném článku 6 přílohy V služebního řádu.
Takováto směrnice, která se má uplatnit pouze v problematičtějších případech, než jsou ty, na které se vztahuje čl. 6 pátá odrážka přílohy V služebního řádu, není tedy v rozporu s ustanoveními tohoto článku.
(viz body 48 a 49)
3. Administrativa může sice být v rámci systému opravných prostředků stanoveného v článcích 90 a 91 služebního řádu přiměna k tomu, že při výslovném zamítnutí stížnosti změní důvody, na základě kterých přijala napadený akt, k takovéto změně však nemůže dojít tehdy, když je rozhodnutí výslovně zamítající stížnost přijato po podání žaloby směřující proti napadenému aktu k Soudu pro veřejnou službu.
Zcela chybějící odůvodnění rozhodnutí totiž nemůže být zhojeno vysvětleními podanými administrativou po podání soudní žaloby, neboť by poskytnutí možnosti administrativě zhojit zcela chybějící odůvodnění po podání soudní žaloby porušovalo zásadu rovnosti účastníků řízení před soudem, jelikož žalobce by tak měl možnost uplatnit své žalobní důvody proti odůvodnění, s nímž by se seznámil až po podání žaloby, pouze ve své replice. Obdobně a z týchž důvodů platí, že pokud se administrativa neomezí na doplnění již dříve existujícího důvodu, ale hodlá napadený akt založit na novém důvodu, musí tak nutně učinit před podáním soudní žaloby.
(viz body 70 a 71)
Odkazy:
Soud prvního stupně: 12. února 1992, Volger v. Parlament, T‑52/90, Recueil, s. II‑121, bod 41
Tribunál Evropské unie: 9. prosince 2009, Komise v. Birkhoff, T‑377/08 P, Sb. VS s. I‑B‑1‑131 a II‑B‑1‑807, body 55 až 60; 12. května 2010, Komise v. Meierhofer, T‑560/08 P, Sb. rozh. s. II‑1739, bod 59
4. Okolnost, že by rozhodnutí, jež se zakládá na jediném důvodu, jehož protiprávnost je shledána unijním soudem, mohlo být legálně ospravedlněno jiným důvodem, může bránit zrušení uvedeného rozhodnutí pouze tehdy, pokud by administrativa neměla žádný prostor pro uvážení a mohla by pouze znovu přijmout nové rozhodnutí, které by se po meritorní stránce zcela shodovalo se zrušeným rozhodnutím.
V tomto ohledu se žalovaný orgán nemůže pro učinění závěru o nedostatku legitimního zájmu úředníka na dosažení zrušení rozhodnutí administrativy, jež zamítá jeho žádosti o mimořádné volno z důvodu vážného onemocnění příbuzného ve vzestupné linii, dovolávat nesplnění podmínky pro přiznání nároku stanovené vnitřní směrnicí orgánu, a sice neexistence „zcela výjimečné rodinné situace“, neboť administrativa má ve vztahu k úředníku, jak o tom svědčí samotné znění této podmínky, velmi široký prostor pro uvážení.
(viz body 75, 76 a 78)