Spojené věci C‑566/19 PPU a C‑626/19 PPU
JR
a
YC
[žádosti o rozhodnutí o předběžné otázce podané Cour d’appel (odvolací soud v Lucemburku, Lucembursko) a rechtbank Amsterdam (soud v Amsterodamu, Nizozemsko)]
Rozsudek Soudního dvora (prvního senátu) ze dne 12. prosince 2019
„Řízení o předběžné otázce – Naléhavé řízení o předběžné otázce – Policejní a soudní spolupráce v trestních věcech – Evropský zatýkací rozkaz – Rámcové rozhodnutí 2002/584/SVV – Článek 6 odst. 1 – Pojem ‚vystavující justiční orgán‘ – Kritéria – Evropský zatýkací rozkaz vydaný státním zastupitelstvím členského státu za účelem trestního stíhání“
1. Policejní spolupráce – Soudní spolupráce v trestních věcech – Rámcové rozhodnutí o evropském zatýkacím rozkazu a o postupech předávání mezi členskými státy – Pojem „vystavující justiční orgán“ ve smyslu čl. 6 odst. 1 rámcového rozhodnutí – Jiné než soudní orgány členského státu, které se účastní výkonu trestního soudnictví tohoto členského státu – Zahrnutí – Kvalifikace, která nezávisí na existenci soudního přezkumu rozhodnutí o vydání evropského zatýkacího rozkazu
(Rámcové rozhodnutí Rady 2002/584, ve znění rámcového rozhodnutí 2009/299, čl. 6 odst. 1)
(viz bod 48)
2. Policejní spolupráce – Soudní spolupráce v trestních věcech – Rámcové rozhodnutí o evropském zatýkacím rozkazu a o postupech předávání mezi členskými státy – Pojem „vystavující justiční orgán“ ve smyslu čl. 6 odst. 1 rámcového rozhodnutí – Státní zastupitelství, které má pravomoc trestně stíhat osoby podezřelé ze spáchání trestného činu – Zahrnutí – Podmínky – Nezávislost při výkonu funkcí – Rozsah
(Rámcové rozhodnutí Rady 2002/584, ve znění rámcového rozhodnutí 2009/299, čl. 6 odst. 1)
(viz body 52-58 a výrok)
3. Policejní spolupráce – Soudní spolupráce v trestních věcech – Rámcové rozhodnutí o evropském zatýkacím rozkazu a o postupech předávání mezi členskými státy – Vydání evropského zatýkacího rozkazu pro účely trestního stíhání – Pravomoc přiznaná jinému než soudnímu orgánu členského státu, který se účastní výkonu trestního soudnictví tohoto členského státu – Dodržování požadavků na účinnou soudní ochranu – Povinnost upravit soudní přezkum podmínek pro vydání evropského zatýkacího rozkazu – Rozsah
(Rámcové rozhodnutí Rady 2002/584, ve znění rámcového rozhodnutí 2009/299)
(viz body 59-66, 70, 71, 74 a výrok)
Shrnutí
Soudní dvůr má za to, že francouzské, švédské a belgické státní zastupitelství splňují požadavky pro vydání evropského zatýkacího rozkazu a objasňuje rovněž rozsah soudní ochrany, kterou požívají osoby, na které se vztahuje takový zatýkací rozkaz
V rozsudcích Nejvyšší státní zastupitelství Lucemburska a Openbaar Ministerie (Státní zástupci v Lyonu a v Tours) (C‑566/19 PPU a C‑626/19 PPU), Openbaar Ministerie (Státní zastupitelství, Švédsko) (C‑625/19 PPU) a Openbaar Ministerie (Královský státní zástupce v Bruselu) (C‑627/19 PPU), vydaných dne 12. prosince 2019 v naléhavém řízení, doplnil Soudní dvůr svou nedávnou judikaturu(1) k rámcovému rozhodnutí 2002/584 o evropském zatýkacím rozkazu(2), když poskytl vodítka ohledně požadavku nezávislosti „vystavujícího justičního orgánu“, který vydal evropský zatýkací rozkaz, a požadavku na účinnou soudní ochranu, která musí být zajištěna osobám, vůči nimž byl takový zatýkací rozkaz vydán.
Ve věcech v původních řízeních byly francouzským (věci C‑566/19 PPU a C‑626/19 PPU), švédským (věc C‑625/19 PPU) a belgickým státním zastupitelstvím (věc C‑627/19 PPU) vydány evropské zatýkací rozkazy pro účely trestního stíhání v prvních třech věcech a v posledním případě pro účely výkonu trestu. V této souvislosti vyvstala otázka výkonu těchto zatýkacích rozkazů, která závisela zejména na tom, zda tato jednotlivá státní zastupitelství mají postavení „vystavujícího justičního orgánu“.
Soudní dvůr nejprve zkoumal, zda postavení francouzského státního zastupitelství poskytuje tomuto orgánu záruku nezávislosti, která je dostatečná pro vydávání evropských zatýkacích rozkazů, a rozhodl, že tomu tak je.
Než Soudní dvůr dospěl k tomuto závěru, připomněl, že pojem „vystavující justiční orgán“ může zahrnovat orgány členského státu, které se účastní, aniž jsou nezbytně soudci nebo soudy, výkonu trestního soudnictví a jednají nezávisle. Tato poslední podmínka vyžaduje existenci statutárních a organizačních pravidel, jež jsou s to zajistit, aby dotyčné orgány nebyly při vydání evropského zatýkacího rozkazu vystaveny jakémukoli riziku, že by podléhaly zejména individuálním příkazům a pokynům ze strany výkonné moci.
V případě francouzských státních zástupců postačují podle Soudního dvora předložené skutečnosti k prokázání toho, že mají pravomoc posuzovat nezávisle, zejména ve vztahu k výkonné moci, nezbytnost a přiměřenost vydání evropského zatýkacího rozkazu a že vykonávají tuto pravomoc objektivně s přihlédnutím ke všem důkazům svědčícím ve prospěch i v neprospěch. Jejich nezávislost není zpochybněna skutečností, že jsou veřejnými žalobci, ani tím, že jim ministr spravedlnosti může udělovat obecné pokyny, ani skutečností, že podléhají vedení a dohledu ze strany svých nadřízených, kteří jsou sami státními zástupci, a jsou tedy povinni se pokyny posledně uvedených řídit.
Zadruhé Soudní dvůr upřesnil požadavek stanovený ve své nedávné judikatuře, podle něhož musí rozhodnutí o vydání evropského zatýkacího rozkazu, pokud je přijato orgánem, který se účastní výkonu soudnictví, avšak není soudem, podléhat ve vystavujícím členském státě soudní žalobě, která splňuje požadavky na účinnou soudní ochranu.
Soudní dvůr zaprvé zdůraznil, že existence takové soudní žaloby nepředstavuje podmínku pro kvalifikaci určitého orgánu jako vystavujícího justičního orgánu.
Zadruhé Soudní dvůr uvedl, že je na členských státech, aby zajistily, aby jejich právní řády účinně zaručily požadovanou úroveň soudní ochrany prostřednictvím procesních pravidel, která budou používat a která se mohou v jednotlivých systémech lišit. Zavedení práva na samostatnou žalobu proti rozhodnutí o vydání evropského zatýkacího rozkazu představuje přitom pouze možnost. Soudní dvůr tedy rozhodl, že požadavky na účinnou soudní ochranu, které musí požívat osoba, vůči které je pro účely trestního stíhání vydán evropský zatýkací rozkaz jiným orgánem, než je soud, jsou splněny, pokud podmínky vydání tohoto zatýkacího rozkazu, a zejména jeho přiměřenost podléhají soudnímu přezkumu ve vystavujícím členském státě.
V projednávané věci tyto požadavky splňuje francouzský a švédský systém, neboť vnitrostátní procesní pravidla umožňují konstatovat, že přiměřenost rozhodnutí státního zastupitelství o vydání evropského zatýkacího rozkazu může být předmětem předchozího soudního přezkumu či přezkumu, který probíhá téměř současně s přijetím tohoto rozhodnutí, ale rovněž následného soudního přezkumu. Konkrétně je takové předchozí posouzení provedeno zejména soudem, který přijme vnitrostátní rozhodnutí, jež může být následně základem evropského zatýkacího rozkazu.
V případě, že byl evropský zatýkací rozkaz vydán státním zastupitelstvím nikoli pro účely trestního stíhání, ale pro účely výkonu trestu odnětí svobody uloženého pravomocným rozsudkem, Soudní dvůr konstatoval, že požadavky vyplývající z účinné soudní ochrany ani v tomto případě nevyžadují, aby bylo proti rozhodnutí státního zastupitelství upraveno podání samostatné žaloby. Belgický systém, který takovou žalobu nestanoví, proto tyto požadavky také splňuje. V tomto ohledu Soudní dvůr zdůraznil, že pokud je cílem evropského zatýkacího rozkazu výkon trestu, je soudní přezkum proveden vykonatelným rozsudkem, na kterém je tento zatýkací rozkaz založen. Vykonávající justiční orgán totiž může předpokládat, že rozhodnutí o vydání takového zatýkacího rozkazu je výsledkem soudního řízení, v jehož rámci vyžádaná osoba požívala záruky ohledně ochrany svých základních práv. Kromě toho přiměřenost tohoto zatýkacího rozkazu vyplývá rovněž z uloženého trestu nebo ochranného opatření, neboť rámcové rozhodnutí o evropském zatýkacím rozkazu vyžaduje, že musí spočívat v trestu nebo ochranném opatření v délce nejméně čtyř měsíců.