Language of document : ECLI:EU:F:2009:14

ROZSUDEK SOUDU PRO VEŘEJNOU SLUŽBU

(první senát)

17. února 2009

Věc F-51/08

Willem Stols

v.

Rada Evropské unie

„Veřejná služba – Úředníci – Povýšení – Povyšovací řízení 2007 – Srovnávací analýza zásluh – Zjevně nesprávné posouzení“

Předmět: Žaloba podaná na základě článků 236 ES a 152 AE, kterou se W. Stols domáhá zrušení rozhodnutí Rady ze dne 16. července 2007 nezařadit jej na seznam úředníků povýšených do platové třídy AST 11 na základě povyšovacího řízení 2007, společně s rozhodnutím náměstka generálního tajemníka Rady ze dne 5. února 2008, kterým se zamítá stížnost žalobce podaná na základě ustanovení čl. 90 odst. 2 služebního řádu, ve znění platném od 1. května 2004.

Rozhodnutí: Rozhodnutí ze dne 16. července 2007 a 5. února 2008, kterým Rada odmítla povýšit žalobce do platové třídy AST 11 na základě povyšovacího řízení 2007 se zrušují. Radě se ukládá náhrada nákladů řízení.

Shrnutí

1.      Úředníci – Povýšení – Srovnávací přezkum zásluh

(Služební řád úředníků, čl. 45)

2.      Úředníci – Povýšení – Srovnávací přezkum zásluh

(Služební řád úředníků, čl. 45)

1.      Prostor pro uvážení přiznaný správě pro hodnocení zásluh, které mají být vzaty v úvahu v rámci rozhodnutí o povýšení na základě článku 45 služebního řádu, je omezen nutností srovnat uchazeče o povýšení pečlivě a nestranně, v zájmu služby a v souladu se zásadou rovného zacházení. Tento srovnávací přezkum musí být v praxi založen na rovnosti a srovnatelných zdrojích informací a údajů, přičemž hodnotící posudky představují nepostradatelné kritérium posouzení vždy, když je služební postup úředníka posuzován za účelem přijetí rozhodnutí týkajícího se jeho povýšení. Orgán oprávněný ke jmenování má za tímto účelem pravomoc provádět takový přezkum postupem nebo způsobem, jakým uzná za nejvhodnější. K provedení přezkumu zásluh stanovenému v článku 45 služebního řádu se totiž orgán oprávněný ke jmenování nemusí opírat pouze o hodnotící posudky uchazečů, nýbrž rovněž může své posouzení založit na jiných aspektech jejich zásluh, jakými jsou další informace o jejich služební a osobní situaci, které mohou relativizovat posouzení podané výlučně na základě hodnotících posudků.

Je rovněž přípustná posuzovací metoda, která spočívá ve srovnání průměru plynoucího z analytických posouzení úředníků, kteří mohou být povýšeni, s průměrem plynoucím z analytických posouzení jejich příslušných generálních ředitelství, jelikož má za cíl odstranit subjektivnost vyplývající z hodnocení provedených různými hodnotiteli.

Jelikož zásluhy představují určující kritérium pro každé povýšení, mohou být věk a počet odpracovaných let, kromě případu rovnosti zásluh, ve kterém mohou představovat rozhodující kritérium, zohledněny pouze jako doplňující hledisko.

(viz body 28 až 32)

Odkazy:

Soudní dvůr: 1. července 1976, de Wind v. Komise, 62/75, Recueil, s. 1167, bod 17; 17. prosince 1992, Moritz v. Komise, C‑68/91 P, Recueil, s. I‑6849, bod 16

Soud prvního stupně: 25. listopadu 1993, X v. Komise, T‑89/91, T‑21/92 a T‑89/92, Recueil, s. II‑1235, body 49 a 50; 30. listopadu 1993, Tsirimokos v. Parlament, T‑76/92, Recueil, s. II‑1281, bod 21; 13. července 1995, Rasmussen v. Komise, T‑557/93, Recueil FP, s. I‑A‑195 a II‑603, body 20 a 30; 29. února 1996, Lopes v. Soudní dvůr, T‑280/94, Recueil FP, s. I‑A‑77 a II‑239, bod 138; 12. prosince 1996, X v. Komise, T‑130/95, Recueil FP, s. I‑A‑603 a II‑1609, bod 45; 21. října 1997, Patronis v. Rada, T‑168/96, Recueil FP, s. I‑A‑299 a II‑833, bod 35; 5. března 1998, Manzo-Tafaro v. Komise, T‑221/96, Recueil FP, s. I‑A‑115 a II‑307, bod 18; 21. září 1999, Oliveira v. Parlament, T‑157/98, Recueil FP, s. I‑A‑163 a II‑851, bod 35; 24. února 2000, Jacobs v. Komise, T‑82/98, Recueil FP, s. I‑A‑39 a II‑169, body 36 až 39; 3. října 2000, Cubero Vermurie v. Komise, T‑187/98, Recueil FP, s. I‑A‑195 a II‑885, body 59 a 85; 11. července 2002, Perez Escanilla v. Komise, T‑163/01, Recueil FP, s. I‑A‑131 a II‑717, bod 36; 19. března 2003, Tsarnavas v. Komise, T‑188/01 až T‑190/01, Recueil FP, s. I‑A‑95 a II‑495, bod 97; 9. dubna 2003, Tejada Fernández v. Komise, T‑134/02, Recueil FP, s. I‑A‑125 a II‑609, bod 42; 18. září 2003, Callebaut v. Komise, T‑241/02, Recueil FP, s. I‑A‑215 a II‑1061, body 22 a 23; 15. září 2005, Casini v. Komise, T‑132/03, Sb. VS s. I‑A‑253 a II‑1169, body 53 až 57

2.      Rozhodnutí, kterým je povýšení úředníka odmítnuto s odůvodněním, že jeho zásluhy jsou menší než zásluhy povýšených úředníků, zatímco kritéria zohledněná správou podle nových ustanovení článku 45 služebního řádu, totiž hodnotící posudky, jazykové znalosti, úroveň jím nesené odpovědnosti, toto odůvodnění zjevně vyvracejí, je stiženo zjevně nesprávným posouzením.

(viz body 36 až 41)