Věc C‑564/10

Bundesanstalt für Landwirtschaft und Ernährung

v.

Pfeifer & Langen KG

(žádost o rozhodnutí o předběžné otázce
podaná Bundesverwaltungsgericht)

„Nařízení (ES, Euratom) č. 2988/95 – Ochrana finančních zájmů Evropské unie – Články 3 a 4 – Správní opatření – Navrácení neoprávněně získaných výhod – Kompenzační úroky a úroky z prodlení dlužné podle vnitrostátního práva – Použití pravidel o promlčení stanovených nařízením č. 2988/95 na vymáhání těchto úroků z prodlení – Dies a quo promlčecí doby – Pojem ‚zastavení běhu‘ – Pojem ‚přerušení‘ “

Shrnutí rozsudku

Vlastní zdroje Evropské unie – Nařízení o ochraně finančních zájmů Unie – Stíhání nesrovnalostí – Promlčecí doba

(Nařízení Rady č. 2988/95, článek 3)

Článek 3 nařízení č. 2988/95 o ochraně finančních zájmů Evropských společenství musí být vykládán v tom smyslu, že promlčecí doba, kterou stanoví pro vymáhání hlavního nároku, který odpovídá vrácení výhody neoprávněně získané z unijního rozpočtu, se nepoužije na vymáhání úroků vzniklých z této pohledávky, jsou-li tyto úroky dlužné nikoli na základě unijního práva, nýbrž pouze na základě vnitrostátního práva.

I když navrácení výhody neoprávněně získané z unijního rozpočtu spadá do režimu promlčení stanoveného v článku 3 uvedeného nařízení, ani ze znění tohoto ustanovení, ani ze systematiky tohoto nařízení přesto nevyplývá, že tento režim je určen k úpravě vymáhání nároku na úroky, když vymáhání tohoto nároku na úroky není uloženo odvětvovou právní úpravou, nýbrž vnitrostátním právem.

Avšak s ohledem na akcesorickou povahu uvedeného nároku na úroky nemůže být tento nárok vymáhán, je-li hlavní pohledávka, tedy výhoda neoprávněně získaná z unijního rozpočtu, na základě článku 3 nařízení č. 2988/95 nebo unijní odvětvové právní úpravy, sama promlčená.

Navíc vzhledem k tomu, že členské státy jsou na základě článku 325 SFEU povinny přijmout stejná opatření pro boj s podvody ohrožujícími finanční zájmy Unie, jaká přijímají k zamezení podvodům ohrožujícím jejich vlastní finanční zájmy, jsou při neexistenci unijní právní úpravy a v případě, že jejich vnitrostátní právo stanoví výběr úroků v rámci vymáhání stejného typu výhod neoprávněně získaných z jejich vnitrostátních rozpočtů, povinny vybírat obdobně úroky při navracení výhod neoprávněn získaných z unijního rozpočtu, a to zejména tehdy, jsou-li částky vybrané z titulu těchto úroků, jejichž vymáhání je stanoveno vnitrostátním právem – nakonec vráceny do unijního rozpočtu.

(viz body 50–53 a výrok)