ROZSUDEK SOUDU PRO VEŘEJNOU SLUŽBU

(první senát)

14. prosince 2010

Věc F-80/09

Erika Lenz

v.

Evropská komise

„Veřejná služba – Úředníci – Sociální zabezpečení – Úhrada výdajů spojených s léčbou poskytnutou ‚Heilpraktiker‘ – Zásada zákazu diskriminace“

Předmět: Žaloba podaná na základě článků 236 ES a 152 AE, kterou se E. Lenz domáhá zrušení rozhodnutí Společného systému nemocenského pojištění orgánů Evropské unie, zamítajícího náhradu výdajů spojených s léčbou poskytnutou Heilpraktiker (léčitelem čili praktikem, který není lékařem), který je usazený v Německu a není držitelem vysokoškolského diplomu v oboru lékařství.

Rozhodnutí: Žaloba se zamítá. Žalobkyně ponese veškeré náklady řízení.

Shrnutí

1.      Úředníci – Rozhodnutí nepříznivě zasahující do právního postavení – Povinnost uvést odůvodnění

(Služební řád, čl. 25 druhý pododstavec)

2.      Úředníci – Sociální zabezpečení – Zdravotní pojištění – Léčebné výdaje – Náhrada výdajů

(Služební řád, čl. 72 odst. 1)

3.      Úředníci – Rovné zacházení – Meze – Protiprávně přiznané zvýhodnění

1.      Správní orgán splnil svou povinnost uvést odůvodnění rozhodnutí zamítajícího náhradu výdajů na zdravotní péči, když odůvodnil své rozhodnutí o zamítnutí stížnosti, jelikož se má za to, že odůvodnění posledně uvedeného rozhodnutí se shoduje s odůvodněním rozhodnutí, proti kterému byla stížnost podána.

(viz bod 29)

Odkazy:

Tribunál: 9. prosince 2009, Komise v. Birkhoff, T‑377/08 P, Sb. VS s. I‑B‑1‑133 a II‑B‑1‑807, body 55 a 56

2.      Definice rozsahu působnosti Společného systému nemocenského pojištění orgánů Evropské unie spadá výlučně do pravomoci unijního zákonodárce. Okolnost, že úředníkům a bývalým úředníkům členského státu poskytuje jejich systém sociálního zabezpečení a soukromé zdravotní pojišťovny možnost náhrady výdajů na péči poskytnutou „Heilpraktiker“ (léčitelem čili praktikem, který není držitelem vysokoškolského diplomu v oboru lékařství), nemůže mít sama o sobě nikterak za následek, že by evropským úředníkům a bývalým evropským úředníkům měla být přiznána stejná možnost, a to tím spíše, že vyloučení náhrady výdajů spojených s léčbou poskytnutou „Heilpraktiker“, který není držitelem vysokoškolského diplomu v oboru lékařství, se principiálně či z hlediska uplatnění nejeví jako zjevně nevhodné s ohledem na zásadu sociálního zajištění, ze které vychází čl. 72 odst. 1 první pododstavec služebního řádu.

Evropští úředníci a bývalí evropští úředníci usazení v tomto členském státě a úředníci a bývalí úředníci dotčeného členského státu spadají do odlišných systémů sociálního zabezpečení a nenacházejí se tudíž ve srovnatelných situacích.

(viz bod 44)

Odkazy:

Tribunál: 16. dubna 1997, Kuchlenz-Winter v. Komise, T‑66/95, Recueil, s. II‑637, bod 64

3.      Dodržování zásady rovného zacházení musí být v souladu s dodržováním zásady legality, podle které nikdo nemůže ve svůj prospěch uplatňovat protiprávnost, k níž došlo ve prospěch jiné osoby, neboť takový přístup by se rovnal zakotvení zásady „rovného zacházení v rámci protiprávnosti“. Případná protiprávnost, k níž došlo ve prospěch jiné osoby, která se účastní Společného systému nemocenského pojištění orgánů Evropské unie, totiž nemůže vést unijní soud k tomu, aby ve vztahu k úředníkovi konstatoval diskriminaci a tedy protiprávní stav. Za těchto podmínek takový nárok pro dotčenou osobu nemůže založit pouhá okolnost, že uvedený systém nemocenského pojištění navzdory pravidlům stanoveným obecnými prováděcími ustanoveními článku 72 služebního řádu, jež přijala Komise, určité osobě nahradil výdaje na léčbu poskytnutou „Heilpraktiker“ (léčitelem čili praktikem, který není držitelem vysokoškolského diplomu v oboru lékařství).

(viz bod 45)

Odkazy:

Soud pro veřejnou službu: 21. února 2008, Skoulidi v. Komise, F‑4/07, Sb. VS s. I‑A‑1‑47 a II‑A‑1‑229, bod 81