Věc C‑492/14

Essent Belgium NV

v.

Vlaams Gewest a další

(žádost o rozhodnutí o předběžné otázce podaná Nederlandstalige rechtbank van eerste aanleg te Brussel)

„Řízení o předběžné otázce – Regionální právní úprava, která stanoví bezplatnou distribuci elektřiny vyrobené z obnovitelných zdrojů v sítích nacházejících se v dotčeném regionu – Rozlišení v závislosti na původu zelené elektřiny – Články 28 a 30 ES – Volný pohyb zboží – Směrnice 2001/77/ES – Články 3 a 4 – Regionální mechanismy podpory produkce elektřiny z obnovitelných zdrojů – Směrnice 2003/54/ES – Články 3 a 20 – Směrnice 96/92/ES – Články 3 a 16 – Vnitřní trh s elektřinou – Přístup k distribuční síti za nediskriminačních tarifních podmínek – Závazek veřejné služby – Nedostatek proporcionality“

Shrnutí – rozsudek Soudního dvora (druhého senátu) ze dne 29. září 2016

1.        Předběžné otázky – Přípustnost – Žádost neuvádějící důvody položení otázek Soudnímu dvoru – Nepřípustnost

[Článek 267 SFEU; jednací řád Soudního dvora, čl. 94 písm. c)]

2.        Předběžné otázky – Příslušnost Soudního dvora – Určení relevantních prvků unijního práva – Neexistence odkazu v žádosti o rozhodnutí o předběžné otázce – Neexistence vlivu

(Článek 267 SFEU)

3.        Volný pohyb zboží – Množstevní omezení – Opatření s rovnocenným účinkem – Regionální právní úprava, která stanoví bezplatnou distribuci elektřiny vyrobené z obnovitelných zdrojů v sítích nacházejících se v dotčeném regionu – Prospěch z uvedeného režimu omezený pouze na zelenou elektřinu dodávanou přímo výrobními zařízeními v uvedených soustavách nebo v distribučních soustavách nacházejících se ve členském státě, do kterého patří uvedený region – Nepřípustnost – Porušení zásady proporcionality

(Článek 28 ES a 30 ES; směrnice Evropského parlamentu a Rady 2003/54, čl. 3 odst. 2 a 8 a čl. 20 odst. 1; směrnice Evropského parlamentu a Rady 96/92, čl. 3 odst. 2 a 3 a článek 16; směrnice Evropského parlamentu a Rady 2001/77, články 3 a 4)

1.        Viz znění rozhodnutí.

(viz body 40–42)

2.        Okolnost, že vnitrostátní soud formuloval předběžnou otázku po formální stránce tak, že odkázal na určitá ustanovení unijního práva, nebrání tomu, aby Soudní dvůr tomuto soudu poskytl veškeré prvky výkladu, které mohou být pro rozsouzení věci, jež mu byla předložena, užitečné, ať již na ně posledně uvedený ve svých otázkách odkázal, či nikoli. V tomto ohledu přísluší Soudnímu dvoru, aby ze všech poznatků předložených vnitrostátním soudem, zejména z odůvodnění předkládacího rozhodnutí, určil ty prvky práva Unie, které je s přihlédnutím k předmětu sporu třeba vyložit.

(viz bod 43)

3.        Ustanovení článků 28 a 30 ES, jakož i čl. 3 odst. 2 a 8 a čl. 20 odst. 1 směrnice 2003/54 o společných pravidlech pro vnitřní trh s elektřinou a o zrušení směrnice 96/92/ES, ve spojení s ustanoveními čl. 3 odst. 2 a 3 a článku 16 směrnice 96/92 o společných pravidlech pro vnitřní trh s elektřinou, a článků 3 a 4 směrnice 2001/77 o podpoře elektřiny vyrobené z obnovitelných zdrojů energie na vnitřním trhu s elektřinou, musí být vykládána v tom smyslu, že brání právní úpravě, která ukládá režim bezplatné distribuce zelené elektřiny v distribučních sítích nacházejících se v dotčeném regionu a zároveň omezuje výhody uvedeného režimu, v případě prvně uvedené vyhlášky, pouze na zelenou elektřinu dodávanou přímo výrobními zařízeními do uvedených distribučních sítí, a v případě posledně uvedené vyhlášky, pouze na zelenou elektřinu dodávanou přímo takovými zařízeními do distribučních sítí nacházejících se v členském státě, do kterého patří uvedený region.

Ačkoli se taková právní úprava použije stejným způsobem na všechny dodavatele elektřiny, kteří mají přístup k distribuční soustavě nacházející se v dotčeném regionu, jsou uvedení dodavatelé osvobozeni od poplatků za distribuci jimi dodávané elektřiny pouze v případě zelené elektřiny dodávané přímo do uvedené sítě nebo do sítě nacházející se v členském státě, do něhož patří uvedený region, vede k rozdílnému zacházení s dodavateli elektřiny zejména v závislosti na původu zelené elektřiny, kterou uvedení dodavatelé uvádějí na trh. Ani čl. 11 odst. 3 směrnice 96/92, ani čl. 14 odst. 4 směrnice 2003/54 se nelze dovolávat pro účely odůvodnění takového rozdílného zacházení.

Povinnosti veřejné služby zavedené na základě čl. 3 odst. 2 směrnice 96/92 či čl. 3 odst. 2 směrnice 2003/54 musí být nediskriminační a musí zaručovat rovnost přístupu pro elektroenergetické podniky Evropské unie k zákazníkům v jednotlivých členských státech. Uvedený rozdíl v zacházení se přitom týká zejména rovnosti přístupu pro elektroenergetické podniky Evropské unie k zákazníkům v jednotlivých členských státech ve smyslu čl. 3 odst. 2 směrnice 2003/54.

Konečně taková právní úprava je s to přinejmenším nepřímo a potenciálně bránit dovozu elektřiny, zejména zelené elektřiny pocházející z jiných členských států. Musí být totiž, jelikož pobízí hospodářské subjekty, zejména dodavatele elektřiny, ke koupi zelené elektřiny vyrobené v dotčeném regionu, nebo v členském státě, do kterého uvedený region patří, z důvodu hospodářské výhody plynoucí z bezplatnosti distribuce uvedené elektřiny, kvalifikována jako opatření s účinkem rovnocenným množstevnímu omezení podle článku 28 ES.

Pokud jde o dodržení zásady proporcionality, ačkoli je v zásadě členským státům dovoleno omezit prospěch z takových režimů na výrobu zelené elektřiny na jejich území, režim bezplatné distribuce zelené elektřiny zavedený takovou regionální právní úpravou, na rozdíl od režimů vnitrostátní podpory zelené elektřiny ve formě povinného výkupu nebo zelených certifikátů zmíněných v předchozích bodech tohoto rozsudku, nemá za cíl udělovat přímou podporu výrobcům zelené elektřiny. Bezplatná distribuce zelené elektřiny totiž představuje v prvé řadě finanční výhodu udělenou dodavateli uvedené elektřiny a může případně v závislosti zejména na ceně, kterou za svoji elektřinu fakturuje dodavatel spotřebiteli, přinést prospěch do jisté míry a nepřímo i spotřebiteli.

Naproti tomu takový podpůrný mechanismus nenabízí zejména žádnou jistotu ohledně skutečnosti, že hospodářská výhoda, kterou takto získají dodavatelé, má in fine přinášet účinnou a zásadní výhodu výrobcům zelené elektřiny, a zejména menším místním zařízením, která nemají zároveň postavení výrobce a dodavatele. Zisk uvedených výrobců zelené elektřiny vycházející z uvedené hospodářské výhody totiž bude záviset na různých nejistých událostech, které jsou vlastní trhům, jako například cena elektřiny na trhu, nabídka a poptávka, nebo silové vztahy existující mezi současnými provozovateli a mírou, do jaké jsou dodavatelé ochotni umožnit výrobcům prospěch z uvedené výhody.       Přitom s ohledem na nepřímou, nejistou a náhodnou povahu případné podpory, která by mohla plynout pro samotné výrobce zelené elektřiny z režimu bezplatné distribuce, je třeba mít za to, že samotná schopnost uvedeného režimu dosáhnout legitimního cíle sledovaného v projednávané věci, kterým je účinná podpora provozovatelů při další výrobě zelené elektřiny bez ohledu na vyšší výrobní náklady s tím spojené, a tím přispívat k tomu, aby členské státy dosáhly směrných cílů výroby, které jsou jim v tomto ohledu uloženy na základě článku 3 směrnice 2001/77, není prokázána. Z toho plyne, že uvedená právní úprava nesplňuje požadavky plynoucí ze zásady proporcionality a že narušení, které způsobuje ve vztahu k volnému přístupu třetích osob k distribučním soustavám za nediskriminačních podmínek, a k volnému pohybu zboží, nemůže v důsledku toho být odůvodněno uvedeným cílem.

(viz body 82, 83, 87, 89, 90, 97, 98, 111–117, 119 a výrok)