ROZSUDEK SOUDU PRO VEŘEJNOU SLUŽBU

(první senát)

29. září 2011

Věc F‑9/07

Pilar Angé Serrano

v.

Evropský parlament

„Veřejná služba – Úředníci – Postup mezi kategoriemi podle starého služebního řádu – Přechodná pravidla pro zařazování do platových tříd k 1. květnu 2004 – Rozhodnutí předsednictva Evropského parlamentu ze dne 13. února 2006 – Přeřazení na základě platu úředníků, kteří mají nárok na vyrovnávací příspěvek – Použitelný násobitel – Ztráta bodů pro účely povýšení – Návrh na náhradu škody“

Předmět:      Žaloba podaná na základě článku 236 ES a článku 152 AE, kterou se P. A. Serrano domáhá zrušení rozhodnutí Parlamentu ze dne 20. března 2006, kterým byla žalobkyně od 1. května 2004 přeřazena do platové třídy B*6, stupně 8, a toho, aby bylo Parlamentu uloženo zaplatit žalobkyni náhradu škody jako náhradu majetkové i nemajetkové újmy, kterou utrpěla

Rozhodnutí:      Žaloba se zamítá. Každý z účastníků řízení ponese vlastní náklady řízení. Rada jakožto vedlejší účastnice řízení ponese vlastní náklady řízení.

Shrnutí

1.      Řízení – Překážka věci pravomocně rozsouzené – Rozsah

2.      Úředníci – Služební postup – Zavedení nové struktury nařízením č. 723/2004 – Porušení zásady rovného zacházení – Nedostatek

(Článek 336 SFEU; Služební řád úředníků, příloha III, články 2 a 10; Nařízení Rady č. 723/2004)

3.      Úředníci – Povinnost péče příslušející správě – Rozsah – Omezení

1.      Za účelem zajištění jak stability práva a právních vztahů, tak řádného výkonu spravedlnosti je důležité, aby soudní rozhodnutí, která se po vyčerpání možných procesních prostředků nebo po uplynutí lhůt stanovených pro tyto procesní prostředky stala konečnými, již nemohla být zpochybněna.

Překážka věci pravomocně rozsouzené, která se váže k jednomu rozsudku, může bránit přípustnosti žaloby, pokud žaloba, na jejímž základě byl vynesen dotčený rozsudek, se týkala stejných účastníků řízení, téhož předmětu a byla založena na stejných důvodech. Překážka věci pravomocně rozsouzené se nicméně vztahuje pouze k právním a skutkovým otázkám, které byly skutečně a nutně řešeny v dotčeném soudním rozhodnutí.

(viz body 41 až 43)

Odkazy:

Soudní dvůr: 19. února 1991, Itálie v. Komise, C‑281/89, bod 14; 30. září 2003, Köbler, C‑224/01, bod 38; 28. listopadu 1996, Lenz v. Komise, C‑277/95 P, bod 50; 16. března 2006, Kapferer, C‑234/04, bod 20

Tribunál Evropské unie: 25. června 2010, Imperial Chemical Industries v. Komise, T‑66/01, body 196 a 197 a výše citovaná judikatura

2.      Úředníci, kteří uspěli ve vnitřním výběrovém řízení na změnu kategorie podle starého služebního řádu, se nenacházejí ve stejné právní a faktické situaci jako úředníci, kteří v takovém výběrovém řízení neuspěli. Prvně uvedení úředníci ve srovnání s druhou skupinou úředníků získali podle pravidel služebního řádu lepší perspektivy služebního postupu, které jsou zohledněny v přechodných ustanoveních přílohy XIII služebního řádu.

Vzhledem k tomu, že zákonodárce přijetím nového služebního řádu změnil celý systém doposud platného služebního postupu, nemohl být povinen doslovně převzít hierarchii platových tříd starého služebního řádu, protože jinak by byla dotčena jeho možnost provést změny služebního řádu. V této souvislosti srovnání hierarchického pořadí úředníků před a po reformě služebního řádu není samo o sobě směrodatné pro posouzení slučitelnosti nového služebního řádu se zásadou rovného zacházení.

Nový služební řád rozlišuje mezi služebním postupem úředníků, kteří podle starého služebního řádu patřili do hierarchicky různých platových tříd, a těm, kteří uspěli ve výběrovém řízení na změnu kategorie, zajišťuje jiné perspektivy služebního postupu než úředníkům, kteří v tomtéž výběrovém řízení neuspěli. Přechodný režim, a zejména čl. 10 odst. 1 a 2 přílohy XIII služebního řádu, prostřednictvím pravidla zablokování služebního postupu a pravidla stanovení procentních sazeb pro povyšování pro jednotlivé platové třídy zajišťuje lepší perspektivy služebního postupu úředníkům, kteří přísluší do vyšších platových tříd podle starého služebního řádu, a tudíž těm, kteří postoupili do platových tříd v důsledku úspěchu ve výběrovém řízení na změnu kategorie.

(viz body 64, 66 a 67)

Odkazy:

Soud prvního stupně: 18. září 2008, Angé Serrano, T‑47/05, body 145 až 147

3.      Povinnost péče, jakož i zásada řádné správy vyžadují zejména, aby příslušný orgán, který rozhoduje o postavení úředníka, vzal v úvahu veškeré skutečnosti, jež mohou být určující pro jeho rozhodnutí, a neomezil se při tom pouze na zájem služby, ale přihlédl též k zájmu dotčeného úředníka.

Tato povinnost péče nemůže správní orgány v žádném případě vést k tomu, aby jednaly v rozporu s použitelnými ustanoveními. Zejména je nesmí vést k tomu, aby ustanovení unijního práva přiznaly účinek, který je v rozporu s jeho jasným a přesným zněním. Žalobce se proto nemůže odvolávat na povinnost péče s cílem získání výhod, které mu podle služebního řádu nemohou být poskytnuty.

(viz body 88 a 89)

Odkazy:

Soud prvního stupně: 2. března 2004, Di Marzio v. Komise, T‑14/03, body 99 a 100 a výše citovaná judikatura