Žaloba podaná dne 3. října 2018 – Polská republika proti Evropskému parlamentu a Radě Evropské unie
(Věc C-626/18)
Jednací jazyk: polština
Účastníci řízení
Žalobkyně: Polská republika (zástupce: B. Majczyna, zmocněnec)
Žalovaní: Evropský parlament, Rada Evropské unie
Návrhová žádání
Žalobkyně navrhuje, aby Soudní dvůr:
zrušil čl. 1 bod 2 písm. a), čl. 1 bod 2 písm. b) a čl. 3 odst. 3 směrnice Evropského parlamentu a Rady (EU) 2018/957 ze dne 28. června 2018, kterou se mění směrnice 96/71/ES o vysílání pracovníků v rámci poskytování služeb1 ;
uložil Evropskému parlamentu a Radě Evropské unie náhradu nákladů řízení.
Podpůrně pro případ, že by Soudní dvůr dospěl k závěru, že napadená ustanovení směrnice (EU) 2018/957 nelze oddělit od zbývající části téže směrnice beze změny její podstaty, Polská republika navrhuje, aby Soudní dvůr zrušil celou směrnici (EU) 2018/957.
Žalobní důvody a hlavní argumenty
Polská republika vznáší proti napadeným ustanovením směrnice 2018/957 následující žalobní důvody:
1) žalobní důvod vycházející z toho, že došlo k zavedení omezení volného pohybu služeb uvnitř Unie pro státní příslušníky členských států, kteří jsou usazeni v jiném členském státě, než ve kterém se nachází příjemce služeb, jež je článkem 56 SFEU zakázáno, a to
a) uložením povinnosti členským státům zajistit vyslaným pracovníkům odměnu, včetně sazeb za přesčasy, určenou podle vnitrostátního práva nebo zvyklostí členského státu vyslání [čl. 1 bod 2 písm. a)],
b) uložením povinnosti členským státům zajistit vyslaným pracovníkům v zásadě veškeré pracovní podmínky, jež se použijí, určené podle vnitrostátního práva nebo zvyklostí členského státu vyslání, překračuje-li skutečná doba vyslání jednoho pracovníka nebo celková doba vyslání pracovníků vzájemně se zastupujících při vykonávání stejné činnosti 12 a v případě, že poskytovatel služeb předloží oznámení s uvedením důvodů, 18 měsíců [čl. 1 bod 2 písm. b)],
2) žalobní důvod vycházející z porušení čl. 53 odst. 1 a článku 62 SFEU spočívajícího v tom, že na základě těchto ustanovení byla přijata opatření, jejichž cílem není usnadnit výkon samostatně výdělečně činnosti (usnadnit poskytování přeshraničních služeb), nýbrž jsou s tímto cílem v rozporu, a
3) žalobní důvod vycházející z porušení čl. 53 odst. 1 a článku 62 SFEU ve spojení s čl. 58 odst. 1 SFEU spočívajícího v tom, že napadená směrnice je vztažena na odvětví silniční dopravy (čl. 3 odst. 3).
Polská republika konkrétně tvrdí, že hlavním cílem napadených ustanovení vztahujících se k odměňování vyslaných pracovníků je omezení volného pohybu služeb zvýšením zátěže pro poskytovatele služeb tak, aby byla odstraněna jejich konkurenční výhoda plynoucí z nižších sazeb odměny platných ve státě sídla. Zavedené změny vedou k diskriminaci přeshraničních poskytovatelů služeb. Tyto změny nejsou odůvodněny naléhavými důvody obecného zájmu, konkrétně důvody sociální ochrany pracovníků a spravedlivé hospodářské soutěže. Jsou navíc v rozporu s požadavkem proporcionality.
____________
1 Úř. věst. 2014, L 173, s. 16.