USNESENÍ SOUDU PRO VEŘEJNOU SLUŽBU (prvního senátu)

6. prosince 2007

Věc F-40/06

Luigi Marcuccio

v.

Komise Evropských společenství

„Veřejná služba – Úředníci – Žádost o informaci o osobních věcech odeslaných z místa zaměstnání do místa bydliště – Nevydání rozhodnutí ve věci – Zjevně neopodstatněný návrh na náhradu škody“

Předmět: Žaloba, podaná na základě článků 236 ES a 152 AE, kterou M. Marcuccio navrhuje jednak zrušení konkludentního rozhodnutí o zamítnutí jeho žádosti o získání kopie nákladního listu souvisejícího s odesláním jeho osobních věcí z Angoly do Itálie, a jednak návrh na náhradu škody.

Rozhodnutí: Není třeba rozhodnout o návrhových žádáních směřujících ke zrušení. Návrhová žádání směřující k náhradě škody se zamítají jako zjevně neopodstatněná. Žalobce ponese vlastní náklady řízení a nahradí veškeré náklady řízení vynaložené Komisí.

Shrnutí

1.       Řízení – Vyhovění žádosti žalobce po podání žaloby – Žaloba, která se stala bezpředmětnou – Nevydání rozhodnutí ve věci

(Služební řád úředníků, články 90 a 91)

2.      Úředníci – Mimosmluvní odpovědnost orgánů – Podmínky – Protiprávnost –Újma – Příčinná souvislost – Kumulativní podmínky

1.      Jakmile žalobce po podání své žaloby dosáhl v podstatě všeho, co po orgánu požadoval, jeho žaloba na zrušení konkludentního rozhodnutí o zamítnutí jeho žádosti se stala bezpředmětnou a není třeba o ní rozhodnout.

(viz bod 26)

2.       Vznik odpovědnosti Společenství podléhá splnění souhrnu podmínek týkajících se protiprávnosti chování vytýkané orgánům Společenství, existence skutečné škody a existence příčinné souvislosti mezi chováním orgánu a dovolávanou škodou. Nesplnění jedné z těchto podmínek postačuje k tomu, aby žaloba na náhradu škody byla zamítnuta v plném rozsahu, aniž by bylo třeba zkoumat další podmínky této odpovědnosti.

(viz bod 44)

Odkazy:

Soud prvního stupně: 10. listopadu 2004, Vonier v. Komise, T‑165/03, Sb. VS s. I‑A‑343 a II‑1575, bod 78