USNESENÍ SOUDU PRO VEŘEJNOU SLUŽBU EVROPSKÉ UNIE
(třetí senát)
25. června 2014
Věc F‑47/08 DEP
Willy Buschak
v.
Evropská nadace pro zlepšení životních a pracovních podmínek (EUROFOUND)
„Veřejná služba – Řízení – Určení výše nákladů řízení – Přípustnost – Právní základ návrhu – Článek 92 jednacího řádu – Výklad návrhu – Opožděnost – Náklady na překlad“
Předmět: Návrh na určení výše nahraditelných nákladů řízení podaný na základě článku 92 jednacího řádu Evropskou nadací pro zlepšení životních a pracovních podmínek (EUROFOUND nebo dále jen „Nadace“) v návaznosti na usnesení Buschak v. EUROFOUND (F‑47/08, EU:F:2010:20)
Rozhodnutí: Celková částka nákladů řízení, které W. Buschak nahradí Evropské nadaci pro zlepšení životních a pracovních podmínek z titulu nahraditelných nákladů řízení ve věci F‑47/08, Buschak v. EUROFOUND, se stanovuje na 9 250 eur.
Shrnutí
1. Soudní řízení – Náklady řízení – Návrh na určení výše – Lhůta k předložení návrhu – Povinnost předložit návrh na určení výše nákladů řízení v přiměřené lhůtě
2. Soudní řízení – Náklady řízení – Určení výše – Nahraditelné náklady řízení – Pojem – Výdaje související s fází před zahájením soudního řízení – Vyloučení
[Jednací řád Soudu pro veřejnou službu, čl. 91 písm. b)]
3. Soudní řízení – Náklady řízení – Určení výše – Nahraditelné náklady řízení – Posouzení z hlediska celkového počtu hodin práce objektivně nutných pro řízení
[Jednací řád Soudu pro veřejnou službu, čl. 91 písm. b)]
4. Soudní řízení – Jazykový režim – Volba jednacího jazyka
(Jednací řád Tribunálu, článek 35)
1. Návrh na určení výše nákladů řízení musí být podán v přiměřené lhůtě, po jejímž uplynutí může mít účastník řízení, jemuž byla uložena náhrada těchto nákladů, důvodně za to, že se oprávněný účastník řízení vzdal svého práva. Přiměřený charakter lhůty musí být mimoto posouzen v závislosti na všech okolnostech každé věci, zejména na významu sporu pro dotčenou osobu, složitosti věci a chování dotčených účastníků řízení.
(viz bod 18)
Odkazy:
Soudní dvůr: usnesení Dietz v. Komise, 126/76 DEP, EU:C:1979:158, bod 1, a rozsudek přezkum Arango Jaramillo a další v. EIB, C‑334/12 RX-II, EU:C:2013:134, body 28 a 33
Soud prvního stupně: usnesení Air France v. Komise, T‑2/93 DEP, EU:T:1995:45, bod 10 a násl.
2. Odměny za služby poskytnuté advokátem zaměstnance ve fázi před zahájením soudního řízení nejsou nahraditelnými náklady řízení.
Za nahraditelné náklady řízení nejsou považovány ani odměny, které má administrativa zaplatit svému advokátovi za služby poskytnuté před podáním žaloby. Stejně jako odměny, které zaměstnanec dluží svému advokátovi za jeho úkony ve fázi před zahájením soudního řízení, nelze totiž tyto odměny považovat za výdaje vynaložené v souvislosti s řízením před Soudem pro veřejnou službu, které jsou jako jediné nahraditelné na základě čl. 91 písm. b) jednacího řádu uvedeného Soudu. Je totiž třeba, aby každý účastník řízení mohl předložit své argumenty za podmínek, které ho během celého řízení nestaví do jasně nevýhodnější situace ve srovnání s protistranou. Tak by tomu přitom bylo tehdy, kdyby zaměstnanec musel v případě zamítnutí své žaloby očekávat, že zaplatí odměny advokáta, jehož služeb administrativa využila již ve fázi před zahájením soudního řízení, zatímco v případě vyhovění jeho žalobě by nemohl požadovat náhradu odměn, které zaplatil za služby poskytnuté ve stejné fázi. Vyhlídka povinnosti nést případně vysoké náklady na služby poskytnuté před zahájením soudního řízení může navíc bránit v přístupu k soudu, a zásadně tak ovlivnit právo na účinnou soudní ochranu.
(viz body 33 a 34)
Odkazy:
Soud prvního stupně: usnesení Altmann a další v. Komise, T‑177/94 DEP, T‑377/94 DEP a T‑99/95 DEP, EU:T:1998:139, bod 18, a rozsudek Nardone v. Komise, T‑57/99, EU:T:2008:555, bod 139
3. Soud není vázán vyúčtováním předloženým účastníkem řízení, který má v úmyslu požadovat náhradu nákladů řízení, ale přísluší mu zohlednit pouze celkový počet hodin práce, které se mohou jevit jako objektivně nutné pro řízení. Zmínka o „přijímání pokynů a vypracování návrhů“ uvedená několikrát v podrobném popisu služeb poskytnutých poradcem v období po podání žaloby je nicméně pouze obecnou formulací, která Soud pro veřejnou službu staví do situace, kdy objektivně nezbytnou povahu uvedených služeb musí posoudit striktně. Totéž platí pro informace uvedené v návrhu na určení výše nákladů řízení, podle kterých musel poradce „vypracovat nezbytná vyjádření“ a „poskytnout veškeré všeobecné poradenství“.
Pokud mimoto poradce účastníka řízení již tohoto účastníka zastupoval v řízeních nebo při krocích, jež předcházely sporu, s nímž mají spojitost, je třeba přihlédnout ke skutečnosti, že tento poradce má znalosti relevantní pro spor, jež mohou usnadnit jeho práci a snižují čas nezbytný pro přípravu na soudní řízení.
(viz body 38, 40 a 42)
Odkazy:
Tribunál Evropské unie: usnesení Le Levant 015 a další v. Komise, T‑34/02 DEP, EU:T:2010:559, bod 43, a Marcuccio v. Komise, T‑126/11 P, EU:T:2014:171, bod 38
Soud pro veřejnou službu: usnesení Schönberger v. Parlament, F‑7/08 DEP, EU:F:2010:32, bod 29, a Missir Mamachi di Lusignano v. Komise, F‑50/09 DEP, EU:F:2012:147, bod 21
4. Na základě čl. 257 šestého pododstavce SFEU, článku 64 statutu Soudního dvora a čl. 7 odst. 2 přílohy I uvedeného statutu se na Soud pro veřejnou službu vztahují ustanovení jednacího řádu Tribunálu Evropské unie týkající se jazykového režimu. Z článku 35 odst. 1 až 3 tohoto jednacího řádu přitom vyplývá, že žalobce má právo zvolit jednací jazyk. Cílem těchto ustanovení je zejména chránit postavení účastníka řízení, který má v úmyslu zpochybnit legalitu správního aktu přijatého unijními orgány, bez ohledu na jazyk, který dotyčný orgán za tímto účelem použil.
Článek 20 odst. 2 písm. d) SFEU a čl. 41 odst. 4 Listiny základních práv Evropské unie navíc přiznávají každému právo písemně se obracet na orgány, instituce a subjekty Unie v jednom z jazyků Smluv a obdržet odpověď ve stejném jazyce. I když tato ustanovení neupravují používání jazyků v rámci uvedených orgánů, institucí a subjektů a jejich použití v pracovních vztazích v evropské veřejné službě není zjevné, je třeba poznamenat, že osoba, která již při podání žaloby v původním řízení není zaměstnancem orgánu, vyjadřuje touto žalobou existenci sporu mezi ní a uvedeným orgánem. Tato osoba si tak mohla zvolit jednací jazyk před Soudem pro veřejnou službu bez ohledu na pracovní jazyk nebo jazyky používané v jejím bývalém orgánu a tento orgán se musel přizpůsobit této volbě, aniž by náhradu nákladů s tím spojených ponechal v konečném důsledku k tíži této osoby.
(viz body 44, 46 a 48)
Odkazy:
Soud prvního stupně: usnesení BP Chemicals v. Komise, T‑11/95, EU:T:1996:91, bod 9
Soud pro veřejnou službu: usnesení BI v. Cedefop, F‑31/11, EU:F:2012:28, bod 18