ROZSUDEK SOUDU PRO VEŘEJNOU SLUŽBU (prvního senátu)
14. října 2008 (*)
„Veřejná služba – Otevřené výběrové řízení – Neúspěch u ústní zkoušky – Nezapsání na seznam vhodných kandidátů – Povinnost uvést odůvodnění – Respektování tajnosti jednání výběrové komise – Odmítnutí orgánu vyhovět organizačnímu procesnímu opatření“
Ve věci F‑74/07,
jejímž předmětem je žaloba podaná na základě článků 236 ES a 152 AE,
Stefanem Meierhoferem, s bydlištěm v Mnichově (Německo), zastoupeným H.‑G. Schiesslem, advokátem,
žalobce,
proti
Komisi Evropských společenství, zastoupené B. Eggers a K. Herrmann, jako zmocněnkyněmi,
žalované,
SOUD (první senát),
ve složení H. Kreppel, předseda, H. Tagaras (zpravodaj) a S. Gervasoni, soudci,
vedoucí soudní kanceláře: R. Schiano, rada,
s přihlédnutím k písemné části řízení a po jednání konaném dne 23. dubna 2008,
vydává tento
Rozsudek
1 Návrhem došlým kanceláři Soudu telefaxem dne 3. července 2007 (k předložení stejnopisu došlo dne 5. července 2007) se S. Meierhofer v podstatě domáhá jednak zrušení rozhodnutí výběrové komise výběrového řízení EPSO/AD/26/05 ze dne 10. května 2007, uspořádaného Úřadem pro výběr personálu Evropských společenství (EPSO), kterým byl informován o neúspěchu u ústní zkoušky uvedeného výběrového řízení, jakož i zrušení rozhodnutí ze dne 19. června 2007, kterým nebylo vyhověno jeho žádosti o opětovné přezkoumání, podané proti rozhodnutí ze dne 10. května 2007, a jednak nového posouzení této zkoušky a jeho zapsání na seznam vhodných kandidátů.
Právní rámec
Obecné právo Společenství a rámec služebního řádu
2 Článek 253 ES stanoví:
„Nařízení, směrnice a rozhodnutí přijímané společně Evropským parlamentem a Radou [Evropské unie], jakož i takové akty Rady nebo Komise [Evropských společenství] musí obsahovat odůvodnění a odkazovat na návrhy nebo stanoviska, které musí být podle této smlouvy předloženy.“
3 Článek 25 druhý pododstavec služebního řádu úředníků Evropských společenství (dále jen „služební řád“) zní následovně:
„Každé rozhodnutí týkající se určité osoby přijaté na základě tohoto služebního řádu se neprodleně sdělí písemně dotyčnému úředníkovi. Každé rozhodnutí týkající se stížnosti na úředníka uvede důvody, na kterých je založeno. [Každé rozhodnutí, které nepříznivě zasahuje do právního postavení úředníka, uvede důvody, na kterých je založeno.]“
4 Článek 6 přílohy III služebního řádu zní následovně:
„Jednání výběrové komise jsou tajná.“
Oznámení o výběrovém řízení
5 Dne 20. července 2005 zveřejnil EPSO v Úředním věstníku Evropské unie oznámení o otevřeném výběrovém řízení „EPSO/AD/26/05: právo“ (Úř. věst. C 178 A, s. 3).
6 Jednak toto oznámení o výběrovém řízení ve své části nazvané „A. Druh služebních povinností, podmínky přijetí (požadovaný profil)“ v bodě „I. Druh služebních povinností“ stanoví „[v]ykonávání analytických, koncepčních, studijních a kontrolních úkolů týkajících se činnosti Evropské unie“; pokud jde o část týkající se práva, zní následovně:
„EPSO/AD/26/05: právo
– [p]lánování, analýza a vypracovávání návrhů právních aktů práva Společenství,
– právní poradenství,
– vyhledávání ve vnitrostátním právu, právu Společenství a v mezinárodním právu,
– účast na jednáních týkajících se mezinárodních dohod,
– analýza a příprava návrhů rozhodnutí, například v oblasti práva hospodářské soutěže,
– rozbor a monitorování vnitrostátního práva za účelem ověření souladu s právem Společenství,
– zpracovávání spisů ve fázi před zahájením soudního řízení (porušení práva Společenství, stížnosti atd.),
– různé činnosti v oblasti soudního řízení: vypracovávání stanovisek orgánů v rámci soudních řízení, zejména před Soudním dvorem Evropských společenství nebo Soudem prvního stupně Evropských společenství; právní činnost v rámci kanceláří Soudního dvora a Soudu prvního stupně,
– koncepční, přípravné a prováděcí práce v oblastech spravedlnosti a vnitřních věcí.“
7 Krom toho toto oznámení o výběrovém řízení ve své části nazvané „B. Průběh výběrového řízení“ obsahuje následující pravidla týkající se ústní zkoušky a zapsání na seznam vhodných kandidátů:
„3. Ústní zkouška – Hodnocení
e) Pohovor s výběrovou komisí, probíhající v hlavním jazyce kandidáta, který umožní posoudit jeho schopnost vykonávat služební povinnosti uvedené v části A, bodu I. Tento pohovor se týká zejména odborných znalostí v dané oblasti a znalostí Evropské unie, jejích orgánů a politik. Znalost druhého jazyka je rovněž hodnocena. Tímto pohovorem se má rovněž posoudit schopnost kandidátů přizpůsobit se práci v evropské veřejné službě, v multikulturním prostředí.
Zkouška je ohodnocena 0 až 50 body (požadované minimum: 25 bodů).
[...]
5. Zapsání na seznamy vhodných kandidátů
Výběrová komise vyhotoví – podle výběrových řízení, podle výsledkových skupin (maximálně čtyři skupiny) a podle abecedního pořadí v rámci každé výsledkové skupiny – seznamy vhodných kandidátů [...] (část A, počet úspěšných kandidátů), jež obdrželi nejlepší hodnocení dohromady za písemnou zkoušku d) i ústní zkoušku e), jakož i minimální počet bodů požadovaný u každé z těchto zkoušek.
[...]“
Skutkové okolnosti sporu
8 Žalobce, německý státní příslušník, se zúčastnil výběrového řízení EPSO/AD/26/05. Poté, co uspěl u předvýběrových testů, jakož i u písemných zkoušek, zúčastnil se dne 29. března 2007 ústní zkoušky.
9 Dopisem ze dne 10. května 2007 informoval předseda výběrové komise výběrového řízení EPSO/AD/26/05 žalobce, že obdržel u ústní zkoušky 24,5 bodů, čímž nedosáhl minimálního počtu požadovaných 25 bodů z 50, a že nemůže být zařazen na seznam vhodných kandidátů.
10 Žalobce dopisem ze dne 11. května 2007 požádal o přezkoumání výše uvedeného rozhodnutí ze dne 10. května 2007, jelikož měl za to – s odkazem na zápis, který si pořídil po ústní zkoušce a který je přiložen k návrhu – že odpověděl správně přinejmenším na 80 % otázek položených během této zkoušky. Žalobce tak požadoval ověření ohodnocení své ústní zkoušky, jakož i, podpůrně, vysvětlení k jednotlivým známkám, které získal za každou z otázek položených během této zkoušky.
11 Dopisem ze dne 19. června 2007 informoval předseda výběrové komise výběrového řízení EPSO/AD/26/05 žalobce, že po přezkoumání jeho žádosti výběrová komise neshledala důvod pro změnu jeho výsledků. Tímto dopisem bylo rovněž žalobci sděleno jednak to, že – co se týče jeho odborných znalostí – počet neuspokojivých odpovědí přesáhl počet uspokojivých odpovědí, a jednak to, že ústní zkouška probíhala podle kritérií uvedených v oznámení o výběrovém řízení a že, vezme-li se v úvahu skutečnost, že jednání výběrové komise jsou podle článku 6 přílohy III služebního řádu tajná, není možné poskytnout kandidátům ani známkovací tabulku („marking grid“), ani rozpis známek získaných u ústní zkoušky („breakdown of their marks for the oral test“).
Návrhová žádání účastníků řízení a řízení
12 Žalobce navrhuje, aby Soud:
– zrušil rozhodnutí výběrové komise výběrového řízení EPSO/AD/26/05 ze dne 10. května 2007;
– zrušil rozhodnutí výběrové komise výběrového řízení EPSO/AD/26/05 ze dne 19. června 2007, kterým nebylo vyhověno jeho žádosti o přezkoumání podané dne 11. května 2007;
– nařídil Komisi, aby provedla nové ohodnocení ústní zkoušky, která proběhla dne 29. března 2007, s přihlédnutím k platným kritériím pro zkoušky;
– nařídil Komisi, aby přijala nové rozhodnutí týkající se zapsání žalobce na seznam vhodných kandidátů na základě výběrového řízení EPSO/AD/26/05, s přihlédnutím k novému výsledku zkoušky;
– nařídil Komisi, aby odůvodnila rozhodnutí přijatá podle výše uvedené třetí a čtvrté odrážky;
– uložil Komisi náhradu nákladů řízení.
13 Komise navrhuje, aby Soud:
– zamítl žalobu;
– rozhodl, že každý účastník řízení ponese vlastní náklady řízení.
14 V rámci organizačních procesních opatření, o kterých bylo rozhodnuto na základě článku 55 jednacího řádu, Soud vyzval Komisi v přípravné zprávě k jednání, zaslané účastníkům řízení dne 7. února 2008, aby před jednáním předložila:
a) známkovací tabulku a rozpis známek žalobce získaných u ústní zkoušky („marking grid“ a „breakdown of [the] marks for the oral test“), na které se odvolává rozhodnutí ze dne 19. června 2007, kterým nebylo vyhověno jeho žádosti o přezkoumání,
b) všechny ostatní informace, které se týkají ohodnocení kvality výkonu žalobce u ústní zkoušky,
c) seznam známek, bez uvedení jmen, ostatních kandidátů, kteří získali u ústní zkoušky známku, jež je vyřadila z výběrového řízení,
d) výpočty, které vedly k přesnému výsledku 24,5 z 50 pro ohodnocení žalobce u ústní zkoušky.
15 V téže přípravné zprávě k jednání a po výzvě, aby účastníci řízení věnovali podstatnou část svých ústních vyjádření žalobnímu důvodu vycházejícímu z porušení povinnosti uvést odůvodnění, bylo uvedeno jednak to, že cílem požadovaných opatření je „smysluplně využít diskuzí týkajících se tohoto žalobního důvodu (jakož i žalobního důvodu vycházejícího ze zjevného porušení platných kritérií pro zkoušky, tedy žalobního důvodu, který v podstatě souvisí se žalobním důvodem týkajícím se odůvodnění)“, a jednak to, že žalobci se skutečnosti uvedené v písm. a) až d) uvedené přípravné zprávy sdělí v rozsahu, ve kterém bude takové sdělení v souladu se zásadou tajnosti jednání výběrové komise a případně s vynecháním určitých údajů, jejichž prozrazení by porušilo uvedenou zásadu.
16 V odpověď na tato organizační procesní opatření, dopisem došlým kanceláři Soudu telefaxem dne 18. února 2008 (k předložení stejnopisu došlo dne 19. února 2008) zaslala Komise Soudu, tak jak bylo požadováno v přípravné zprávě k jednání v písm. c), tabulku se známkami bez uvedení jmen kandidátů, kteří neuspěli u ústní zkoušky. Komise však odmítla vyhovět organizačním opatřením uvedeným v dané zprávě pod písm. a), b) a d), poukazujíc na to, že v případě neexistence důkazu o porušení pravidel, kterými se řídí jednání výběrové komise, žalobní důvod vycházející z povinnosti uvést odůvodnění sám o sobě neodůvodňuje – vzhledem k tajnosti jednání výběrové komise – předložení dalších skutečností a dokumentů požadovaných Soudem. Komise mimoto poznamenala, že není povinna předložit takové skutečnosti a dokumenty, ať již Soud využije, jako v projednávané věci, organizačních procesních opatření, nebo dokonce důkazních opatření.
17 Žalobce předložil v kanceláři Soudu dne 20. března 2008 vyjádření s datem 17. března 2008 k organizačně procesním opatřením určeným Komisi a zejména k jejímu odmítnutí zcela vyhovět požadavkům Soudu.
18 Dne 19. května 2008 předložila Komise v kanceláři Soudu vyjádření, které bylo odpovědí na výše uvedené podání žalobce.
K předmětu žaloby
19 Je třeba konstatovat, že žalobce požaduje zejména zrušení rozhodnutí ze dne 10. května 2007, kterým byl informován o svém neúspěchu u ústní zkoušky výběrového řízení, jakož i zrušení rozhodnutí ze dne 19. června 2007, kterým nebylo vyhověno jeho žádosti o přezkoumání. V tomto ohledu je třeba připomenout, že podle ustálené judikatury, pokud kandidát výběrového řízení žádá o přezkoumání rozhodnutí přijatého výběrovou komisí, pak to, co představuje akt nepříznivě zasahující do právního postavení kandidáta, je rozhodnutí přijaté touto posledně uvedenou komisí po přezkoumání jeho situace (usnesení Soudu prvního stupně ze dne 3. dubna 2001, Zaur-Gora a Dubigh v. Komise, T‑95/00 a T‑96/00, Recueil FP, s. I‑A‑79 a II‑379, body 24 až 27; rozsudky Soudu prvního stupně ze dne 23. ledna 2002, Gonçalves v. Parlament, T‑386/00, Recueil FP, s. I‑A‑13 a II‑55, bod 39; ze dne 31. května 2005, Gibault v. Komise, T‑294/03, Sb. VS s. I‑A‑141 a II‑635, bod 22; ze dne 13. prosince 2006, Heus v. Komise, T‑173/05, Sb. VS s. II‑A‑2‑1695, bod 19, a ze dne 12. března 2008, Giannini v. Komise, T‑100/04, Sb. rozh. s. II-0000, jež je předmětem kasačního opravného prostředku před Soudním dvorem, věc C‑231/08 P, bod 30). Rozhodnutí ze dne 19. června 2007, přijaté v návaznosti na žádost o přezkoumání podanou žalobcem dne 11. května 2007, tedy nahrazuje původní rozhodnutí výběrové komise ze dne 10. května 2007 a představuje akt nepříznivě zasahující do právního postavení.
20 Je tudíž třeba vycházet z toho, že žaloba je podána pouze proti rozhodnutí výběrové komise výběrového řízení EPSO/AD/26/05 ze dne 19. června 2007.
Právní otázky
Argumenty účastníků řízení
21 Na podporu své žaloby se žalobce dovolává tří žalobních důvodů.
22 Komise především nesplnila svoji povinnost uvést odůvodnění rozhodnutí ze dne 10. května 2007 (viz bod 9 tohoto rozsudku), tak jak je tato povinnost stanovena v článku 253 ES, neboť „povinnost zdrženlivosti“ uvedená v článku 6 přílohy III služebního řádu platí pouze ve vztahu k třetím osobám, a nikoli vůči samotnému kandidátovi. Co se týče přístupu kandidáta k jednání výběrové komise, podle Komise z ustálené judikatury vyplývá, že článek 6 přílohy III služebního řádu obsahuje zvláštní ustanovení, které zakazuje prozradit postoje výběrové komise a skutečnosti, které se vztahují k osobním nebo srovnávacím hodnocením týkajícím se kandidátů; tím, že žalobci sdělila jeho známky získané u ústní zkoušky, tak Komise splnila povinnost uvést odůvodnění.
23 Dále žalobce poukazuje na vadu řízení týkající se skutečnosti, že předseda výběrové komise p. Singer nepoužil sluchátka, která by mu umožnila naslouchat simultánnímu tlumočení ústní zkoušky do francouzštiny, a nerozuměl tak odpovědím žalobce v němčině. Komise má za to, že tento žalobní důvod není opodstatněný. Kromě skutečnosti, že p. Singer umí perfektně německy a že členové výběrové komise nemají povinnost využívat simultánního tlumočení, je jednak zjevné, že se žalobcem nebylo zacházeno nerovným způsobem, jelikož p. Singer nevyužil simultánního tlumočení při ústní zkoušce žádného z 94 dalších kandidátů odpovídajících v němčině, a jednak tuto skutečnost v žádném případě nelze považovat za vadu řízení.
24 Konečně žalobce tvrdí, že s ohledem na velký počet úplných a neoddiskutovatelně správných odpovědí, které podal během ústní zkoušky, ohodnocení výkonu na méně než 50 % představuje zjevné porušení pravidel, která jsou směrodatná pro jednání komise výběrového řízení, a platných kritérií pro zkoušky a může být výsledkem pouze takového porušení. Komise tvrdí, že se nejedná o zjevně nesprávné posouzení, jelikož komise výběrového řízení disponuje širokou posuzovací pravomocí, která je ještě širší při ústních zkouškách výběrového řízení, jelikož výběrová komise může zohlednit nejenom odpovědi kandidátů, ale rovněž jejich zkušenosti a osobní vlastnosti.
25 V odpovědi na organizační procesní opatření požadovaná Soudem v přípravné zprávě k jednání ze dne 7. února 2008 Komise, aby odůvodnila své odmítnutí sdělit určité informace požadované Soudem (viz bod 16 tohoto rozsudku), tvrdí zejména, že žalobce neprokázal porušení pravidel, kterými se řídí jednání výběrové komise, a že její rozhodnutí je tudíž podle ustálené judikatury vyloučeno ze soudního přezkumu. Komise uznává, že ve věci, ve které byl vydán rozsudek Soudu prvního stupně ze dne 23. ledna 2003, Angioli v. Komise (T‑53/00, Recueil FP, s. I‑A‑13 a II‑73), poskytla zúčastněné „rozpis jejích známek získaných u ústní zkoušky“, ale tvrdí, že se jednalo o „absolutní výjimku“ a že podle ustálené judikatury týkající se tajnosti jednání výběrové komise údajné porušení povinnosti uvést odůvodnění neodůvodňuje v projednávané věci předložení „hodnotících listů“ týkajících se žalobce, které obsahují známkovací tabulku, jednotlivé body přidělené během ústní zkoušky a hodnocení členů výběrové komise. Dochází k závěru, že v případě neexistence jakékoliv skutečnosti, která by mohla zpochybnit platnost napadeného aktu, svědčí tomuto aktu presumpce platnosti, která se vztahuje na akty Společenství, a že Soudu nepřísluší žádat požadované informace.
26 Ve svých vyjádřeních k odmítnutí Komise sdělit určité informace požadované v rámci organizačních procesních opatření žalobce znovu uvedl, odvolávaje se na článek 27 služebního řádu, že došlo ke zjevnému porušení pravidel, která jsou relevantní pro jednání výběrové komise, zejména z důvodu, že komise neposoudila objektivně jeho skutečný výkon při ústní zkoušce a neodůvodnila své rozhodnutí; vzhledem k tomu, že toto zjevné porušení uvedených pravidel bylo v projednávané věci prokázáno, žalobci by měla být výjimečně zmírněna povinnost předložit důkazy z důvodu nedobrovolné nemožnosti tak učinit. Dále žalobce vytýká Komisi, s ohledem na věc, ve které byl vydán výše uvedený rozsudek Angioli v. Komise, porušení zásady rovného zacházení.
27 V odpověď na vyjádření uvedená v předcházejícím bodě Komise tvrdí, že podle judikatury není následný přezkum ústní zkoušky soudem Společenství ze své povahy možný, a že tedy pro splnění povinnosti uvést odůvodnění postačuje sdělit pouze celkovou známku. Dále trvá na neexistenci zjevného porušení pravidel, kterými se řídí jednání výběrové komise, s ohledem, zaprvé, na správné posouzení členy výběrové komise, pokud jde o výkon žalobce u zkoušky, zadruhé, na dodržení povinnosti uvést odůvodnění a, zatřetí, na dodržení zásady rovného zacházení; dodává mimoto, že žalobci se nepodařilo předložit dostatečné důkazy o zjevném porušení takových pravidel.
Závěry Soudu
28 Úvodem je třeba připomenout, že na podporu své žaloby se žalobce dovolává tří žalobních důvodů vycházejících z porušení povinnosti uvést odůvodnění, procesní vady a zjevného nesprávného posouzení. Jelikož Komise ve své žalobní odpovědi rozvinula určité úvahy týkající se zásady rovného zacházení, žalobce ve svém doplňujícím podání ze dne 17. března 2008 vznesl argumenty týkající se údajného porušení uvedené zásady, na které Komise odpověděla ve svém vyjádření ze dne 19. května 2008. Vzhledem k tomu, že takové žalobní důvody nebyly žalobcem vzneseny v jeho návrhu, Soud může pouze konstatovat, že jsou nepřípustné a že není namístě je přezkoumat.
29 Ze tří žalobních důvodů vznesených žalobcem v jeho návrhu je třeba zaprvé přezkoumat žalobní důvod vycházející z porušení povinnosti uvést odůvodnění.
30 V tomto ohledu je třeba hned na úvod konstatovat, že z článku 253 ES a čl. 25 druhého pododstavce služebního řádu vyplývá, že každé rozhodnutí týkající se určité osoby přijaté na základě služebního řádu, které nepříznivě zasahuje do jejího právního postavení, musí uvést důvody, na kterých je založeno. Podle ustálené judikatury je povinnost uvést odůvodnění jak základní zásadou práva Společenství, tak i podstatnou formální náležitostí aktů orgánů a jejím účelem je jednak umožnit soudu vykonávat přezkum legality rozhodnutí, a jednak poskytnout dotčené osobě nezbytné údaje pro posouzení, zda je rozhodnutí opodstatněné, nebo nikoli, a umožnit jí zhodnotit účelnost podání žaloby (viz, v tomto smyslu, rozsudky Soudního dvora ze dne 7. března 2002, Itálie v. Komise, C‑310/99, Recueil, s. I‑2289, bod 48, a ze dne 19. září 2002, Španělsko v. Komise, C‑113/00, Recueil, s. I‑7601, bod 47; rozsudky Soudu prvního stupně ze dne 20. března 1991, Pérez-Mínguez Casariego v. Komise, T‑1/90, Recueil, s. II‑143, bod 73; ze dne 8. června 1995, P v. Komise, T‑583/93, Recueil FP, s. I‑A‑137 a II‑433, bod 24, a ze dne 29. února 1996, Lopes v. Soudní dvůr, T‑280/94, Recueil FP, s. I‑A‑77 a II‑239, bod 148).
31 Co se však týče rozhodnutí přijatých komisí výběrového řízení, Soudní dvůr upřesnil, že povinnost uvést odůvodnění musí být v souladu s respektováním tajnosti, která se vztahuje na jednání výběrové komise podle článku 6 přílohy III služebního řádu, tajnosti zavedené za účelem zaručení nezávislosti komisí výběrových řízení a objektivity jejich práce tím, že je chrání před všemi vnějšími zásahy a vlivy, ať již pocházejících od samotné správy Společenství, dotčených kandidátů nebo třetích osob; bylo zejména rozhodnuto, že respektování této tajnosti brání prozrazení jak postojů zastávaných jednotlivými členy výběrových komisí, tak i všech skutečností souvisejících s posouzeními osobního nebo srovnávacího charakteru týkajícími se kandidátů, a že požadavek odůvodnění rozhodnutí komise výběrového řízení musí zohledňovat povahu dotčených jednání, která jsou ve fázi prověřování schopností kandidátů především srovnávací povahy, a z tohoto důvodu se na ně vztahuje tajnost, která je těmto jednáním vlastní (viz, v tomto smyslu, rozsudek Soudního dvora ze dne 4. července 1996, Parlament v. Innamorati, C‑254/95 P, Recueil, s. I‑3423, body 24 až 28).
32 Na základě těchto úvah dochází Soudní dvůr opakovaně k závěru, že „sdělení známek získaných u různých zkoušek“ představuje dostatečné odůvodnění rozhodnutí výběrové komise (výše uvedený rozsudek Parlament v. Innamorati, bod 31; rozsudky Soudu prvního stupně ze dne 21. května 1996, Kaps v. Soudní dvůr, T‑153/95, Recueil FP, s. I‑A‑233 a II‑663, bod 81; ze dne 2. května 2001, Giulietti a další v. Komise, T‑167/99 a T‑174/99, Recueil FP, s. I‑A‑93 a II‑441, bod 81; výše uvedené rozsudky Angioli v. Komise, bod 69, a Gibault v. Komise, bod 39).
33 Tento závěr platí zejména v případě, kdy ohodnocení písemné nebo ústní části výběrového řízení sestává z vícero individuálních známek odpovídajících jednotlivým zkouškám v dané fázi; stejně je tomu v případě, kdy se sdělují dotčené osobě dílčí známky odpovídající jednotlivým kritériím ohodnocení každé z ústních a písemných zkoušek. V takovém případě totiž sdělení individuálních nebo dílčích známek vyřazeným kandidátům nepřináší pouze informaci o jejich vyřazení z následující fáze výběrového řízení, ale rovněž informaci týkající se důvodu jejich neúspěchu tím, že jim sdělí oblasti nebo kritéria, u kterých výběrová komise nepovažovala jejich výkon za uspokojivý.
34 Judikatura uvedená v bodech 31 a 32 tohoto rozsudku nečiní rozdíl, alespoň přímo, mezi sdělením vícero známek, individuálních nebo dílčích, a sdělením jediné individuální vyřazovací známky. Z toho nicméně nemůže vyplývat, že sdělení jediné individuální vyřazovací známky kandidátovi představuje vždy dostatečné odůvodnění, nezávisle na konkrétních okolnostech dotyčného případu.
35 Jednak nic ve formulaci nebo v kontextu judikatury uvedené v bodech 31 a 32 tohoto rozsudku neumožňuje vykládat odkaz na „známky získané u různých zkoušek“ tak, že se týká pouze individuálních vyřazovacích známek na rozdíl od jiných existujících známek, včetně dílčích známek, zejména pokud jde o posledně uvedené známky, v případě, kdy písemná část nebo – jako v projednávané věci – ústní část obsahuje pouze jednu zkoušku, a tudíž jedinou individuální známku. Soud v tomto ohledu poukazuje na obecné výrazy použité dotčenou judikaturou, jakož i na okolnost, že ve výše uvedeném rozsudku Parlament v. Innamorati, který je podkladem judikatury citované v bodě 32, žalobní důvod týkající se povinnosti uvést odůvodnění nesouvisí s odmítnutím žalovaného orgánu poskytnout žalobci více známek, individuálních nebo dílčích, ale s odmítnutím seznámit žalobce s kritérii výběrové komise a důvody rozhodnutí, které napadá (viz výše uvedený rozsudek Parlament v. Innamorati, bod 22); to platí rovněž u rozsudků, které se týkají stejně jako projednávaná věc vyřazení žalobců u ústní části, jako například rozsudky Angioli v. Komise (uvedený výše, body 56 až 65), a Gibault v. Komise (uvedený výše, body 33 až 35).
36 Mimoto v nedávné věci týkající se – jako projednávaná věc – neúspěchu kandidáta u ústní části výběrového řízení bylo rozhodnuto, že povinnost uvést odůvodnění může zahrnovat sdělení, na žádost kandidáta, dílčích známek a metody, kterou použila výběrová komise ke stanovení individuální známky u některé z ústních zkoušek, a že pokud toto odůvodnění není na žádost vyřazeného kandidáta poskytnuto, přísluší soudu Společenství, aby požadoval upřesnění na základě organizačních procesních opatření (rozsudek Soudu prvního stupně ze dne 28. dubna 2004, Pascall v. Rada, T‑277/02, Recueil FP, s. I‑A‑137 a II‑621); v této věci byla ostatně taková opatření Soudem prvního stupně požadována a žalovaný jim vyhověl, na základě čehož se stal žalobní důvod vycházející z povinnosti uvést odůvodnění bezpředmětným (viz výše uvedený rozsudek Pascall v. Rada, body 28 až 31).
37 Soud dále uvádí, že samotná Komise již dříve souhlasila se sdělováním dílčích známek kandidátům, konkrétně ve dvou věcech týkajících se neúspěchu kandidátů při ústní části, která obsahovala jedinou ústní zkoušku. V první věci týkající se výběrového řízení Komise zaslala dotčené osobě na její žádost rozpis jednotlivých dílčích známek získaných u ústní zkoušky, podle jednotlivých kritérií (viz výše uvedený rozsudek Angioli v. Komise, bod 79). Ve druhé věci týkající se přijímacího řízení Komise zaslala na žádost Soudu prvního stupně ohodnocení výběrové ústní zkoušky, podle jednotlivých kritérií, představované stupnicí od „– –“ po „++“ (viz rozsudek Soudního dvora ze dne 28. února 2008, Neirinck v. Komise, C‑17/07 P, nezveřejněný ve Sbírce rozhodnutí, bod 56). V rozporu s tím, co tvrdila Komise ve své odpovědi na organizační procesní opatření, odvolávajíc se na věc, ve které byl vydán výše uvedený rozsudek Angioli v. Komise, tak nebylo sdělení doplňujících informací, a konkrétně známek získaných na základě každého z hodnotících kritérii „absolutní výjimkou v jediném zvláštním případě“, ale došlo k němu opakovaně z důvodu okolností projednávané věci.
38 Krom toho, co se týče žádostí týkajících se jiných informací, než jsou známky jako takové, tedy kritérií nebo důvodů pro vyřazovací známku nebo dalších informací týkajících se ohodnocení dotyčného kandidáta, je třeba konstatovat, že navzdory tvrzení, že sdělením jednotlivých známek je splněna povinnost uvést odůvodnění, ze samotného znění rozsudků obsahujících toto tvrzení (viz bod 32 tohoto rozsudku), včetně výše uvedeného rozsudku Parlament v. Innamorati, a zejména z rozsudků týkajících se ústní části, jako například rozsudků Angioli v. Komise (uvedený výše, body 71 až 85), a Gibault v. Komise (uvedený výše, bod 42), vyplývá, že se soud Společenství neomezuje na automatické použití výše uvedené judikatury, ale zkoumá každý projednávaný případ při zohlednění konkrétního kontextu věci a požadavků dotyčných kandidátů.
39 Úvahy vyjádřené v bodech 35 až 37, jakož i v předcházejícím bodě podporuje judikatura týkající se neúspěchu u písemné části výběrového řízení, podle které kandidát získá v praxi dostatečně úplné vysvětlení svého neúspěchu tím, že obdrží nejenom jednotlivé individuální známky, ale rovněž odůvodnění individuální vyřazovací známky, která vedla k jeho vyřazení z výběrového řízení, jakož i další informace. Soud Společenství totiž rozhodl, že „vyřazení kandidáti mohou případně získat od orgánu, který uspořádal dotčené výběrové řízení, své opravené kopie nebo obecná hodnotící kritéria stanovená výběrovou komisí, a to, jako v projednávané věci, na základě dobrovolného poskytnutí dokumentů během soudního řízení mezi tímto orgánem a uvedenými kandidáty nebo na základě praxe tohoto orgánu, jež má za cíl zajistit transparentnost přijímacích řízení při respektování pravidla o tajnosti jednání výběrové komise, uvedeného v článku 6 přílohy III služebního řádu“ (viz rozsudky Soudu prvního stupně ze dne 25. června 2003, Pyres v. Komise, T‑72/01, Recueil FP, s. I‑A‑169 a II‑861, bod 70, a ze dne 17. září 2003, Alexandratos a Panagiotou v. Rada, T‑233/02, Recueil FP, s. I‑A‑201 a II‑989, bod 31). Zdá se ostatně, že orgány opakovaně poskytly buď přímo žalobci nebo soudu Společenství na jeho žádost opravenou písemnou kopii nebo hodnotící list obsahující hodnocení kopie (viz rozsudek Soudu prvního stupně ze dne 14. července 2005, Le Voci v. Rada, T‑371/03, Sb. VS s. I‑A‑209 a II‑957, body 115 až 117; rozsudky Soudu ze dne 13. prosince 2007, Van Neyghem v. Komise, F‑73/06, Sb. VS s. I-A-000 a II-000, jež je předmětem kasačního opravného prostředku před Soudem prvního stupně, věc T‑105/08 P, body 72, 79 a 80, jakož i ze dne 4. září 2008, Dragoman v. Komise, F‑147/06, Sb. VS s. I-A-000 a II-000, body 21, 82 a 83). I když je pravda, že hodnotitelé písemných zkoušek nemusí být dotčeným osobám známi (a jsou tak chráněni před zásahy a vlivy, na které se odvolává judikatura citovaná v bodě 31 tohoto rozsudku), na rozdíl od členů výběrové komise účastnících se ústní části, má Soud za to, že tato okolnost objektivně neodůvodňuje existenci značných rozdílů mezi požadavky na odůvodnění v případě neúspěchu u písemné části, jak vyplývají z judikatury uvedené v tomto bodě, a těmi, které obhajuje Komise v případě neúspěchu u ústní zkoušky, které spočívají, zejména v projednávané věci, v tom, že žalobci se sdělí pouze jeho individuální vyřazovací známka, a to i navzdory okolnostem popsaným v bodech 42 až 47 tohoto rozsudku.
40 Je tedy třeba připustit, že i když se výsledek hledání rovnováhy mezi povinností uvést odůvodnění a respektováním zásady tajnosti jednání výběrové komise, zejména co se týče otázky, zda sdělení jediné individuální vyřazovací známky kandidátovi vyřazenému při ústní části splňuje uvedenou povinnost, kloní nejčastěji ve prospěch zásady tajnosti jednání výběrové komise, může tomu být výjimečně jinak, pokud existují zvláštní okolnosti. Takový závěr nijak neodporuje zásadě respektování tajnosti jednání výběrové komise, stanovené v článku 6 přílohy III služebního řádu, a je ostatně v souladu s nedávným vývojem judikatury Společenství ve prospěch transparentnosti (viz, v tomto smyslu, rozsudky Soudního dvora ze dne 18. prosince 2007, Švédsko v. Komise, C‑64/05 P, Sb. rozh. s. I‑11389, a ze dne 1. července 2008, Švédsko a Turco v. Rada, C‑39/05 P a C‑52/05 P, Sb. rozh. s. I-4723; rozsudek Soudu prvního stupně ze dne 8. listopadu 2007, Bavarian Lager v. Komise, T‑194/04, Sb. rozh. s. II‑4523, jenž je předmětem kasačního opravného prostředku před Soudním dvorem, věc C‑28/08 P).
41 Soud má za to, že se v projednávané věci jedná o zvláštní okolnosti ve smyslu předcházejícího bodu.
42 Zaprvé, z rozhodnutí ze dne 10. května 2007 (viz bod 9 tohoto rozsudku) je nesporné, že žalobce neuspěl u ústní části jen těsně. Za těchto okolností je pochopitelné, že dotčená osoba žádá o úplné informace, třeba jen proto, aby se ujistila, že její známka není výsledkem pochybení nebo aby byla informována o případném zaokrouhlení, ke kterému se u této známky přistoupilo.
43 Zadruhé je rovněž nesporné, že žalobce získal za ústní část pouze jedinou individuální známku, což mu na rozdíl od případů uvedených v bodě 33 tohoto rozsudku neumožňuje získat údaje zmíněné v uvedeném bodě, které potřebuje pro pochopení důvodů svého neúspěchu v této části výběrového řízení, a to tím spíše, že – jak bylo připomenuto – neuspěl jen těsně.
44 Zatřetí je zrovna tak nesporné, že v projednávané věci existovaly dílčí známky, které byly použity k výpočtu individuální vyřazovací známky žalobce. Tato skutečnost je jasně uvedena v odpovědi na jeho žádost o přezkoumání a byla potvrzena zástupcem Komise na jednání.
45 Začtvrté, i když zástupkyně Komise na jednání tvrdila, že všechna hodnotící kritéria stanovená v oznámení o výběrovém řízení EPSO/AD/26/05 byla skutečně předmětem ohodnocení a byla zohledněna při výpočtu individuálních známek kandidátů, je třeba jednak uvést, že podle jejího vlastního prohlášení ona sama hodnotící listy (viz bod 25 tohoto rozsudku) neviděla a pouze předala Soudu informace, které měla od EPSO, a jednak, a to především, na dotaz Soudu ohledně tohoto bodu připustila, že neví, zda všechna tato hodnotící kritéria měla stejnou váhu, ani zda nebyly zohledněny další skutečnosti, nestanovené v oznámení o uvedeném výběrovém řízení. Konkrétně, i když zástupkyně Komise odpověděla kladně na opakovaný dotaz, zda známka 24,5 z 50 byla výsledkem matematického součtu každé z dílčích známek odpovídajících hodnotícím kritériím stanoveným v oznámení o výběrovém řízení, uvedla své stanovisko způsobem, který nevylučuje, že při přidělení této vyřazovací známky žalobci mohly být zohledněny další skutečnosti nebo úvahy. Avšak mají-li „kritéria pro opravy“, uvedená v bodě 29 výše uvedeného rozsudku Parlament v. Innamorati, poskytnout hodnotitelům písemných zkoušek – kterých je obvykle více než členů poroty účastnících se ústní části – společná pravidla pro posouzení a ohodnocení písemných zkoušek a jsou tajná, neplatí to pro hodnotící kritéria uvedená v projednávané věci, která jsou stanovena v části B bodu 3 oznámení o výběrovém řízení EPSO/AD/26/05, jsou přístupná veřejnosti a pro členy výběrové komise závazná. Z toho vyplývá, že za okolností projednávané věci, jak jsou popsány výše, pouhé sdělení individuální vyřazovací známky neumožňuje žalobci ani Soudu se ujistit, že rozhodnutí ze dne 10. května 2007 a ze dne 19. června 2007 nejsou stižena vadou týkající se hodnotících kritérií, která se mají zohlednit při výpočtu individuální známky a která se týkají v této věci posouzení jednak odborných znalostí „v dané oblasti“ a znalostí Evropské unie, jejích orgánů a politik, a jednak znalostí druhého jazyka, a konečně schopnosti kandidátů přizpůsobit se práci v evropské veřejné službě, v multikulturním prostředí.
46 Zapáté nezdá se, že pokud by byly žalobci sděleny podrobnější informace než jenom jeho individuální vyřazovací známka, představovalo by to pro Komisi výraznou pracovní zátěž s ohledem na technologické prostředky, které má v současné době k dispozici, nebo by to bylo nevhodné. Ačkoli je pravda, že na jednání zástupkyně Komise vznesla tyto dvě otázky, Soud poznamenává, že to učinila pouze obecně, aniž by zmínila problémy, které by vznikly v projednávané věci, zejména aniž by zmínila další kandidáty, kteří ve velkém počtu požadovali podrobnější odůvodnění své individuální vyřazovací známky, a aniž by uvedla, jak by mohlo sdělení podrobnějších informací žalobci, bez prozrazení individuálních posouzení členů výběrové komise nebo známek v číselné podobě přidělených každým z nich, vést k citlivým situacím. Uvedla nanejvýš, na jednání a vždy obecně, že odmítnutí sdělit takové informace se zakládá mimo jiné na obtížích najít dobrovolníky, kteří by byly členy výběrových komisí, a na „záplavě stížností“ kandidátů výběrových řízení, které by sdělení takových informací mohlo přinést.
47 Zašesté ve svém rozhodnutí ze dne 19. června 2007, kterým nebylo vyhověno žádosti o přezkoumání, výběrová komise, odvolávajíc se na „odborné znalosti“ žalobce, upřesnila, že počet jeho neuspokojivých odpovědí přesáhl počet uspokojivých, zatímco v odpovědích na organizační procesní opatření a dále pak na jednání žalovaná uvedla, že základním nedostatkem odpovědí žalobce při ústní zkoušce byl jejich celkově málo přesný a jasný charakter. Mimoto, co se týče posledně uvedené kritiky, Komise nezmínila, zda to platilo pro všechna posuzovací kritéria stanovená v oznámení o výběrovém řízení nebo pouze pro jediné kritérium týkající se odborných znalostí. Soud tak shledává ve výrocích Komise určité mezery a nejednoznačnosti, které by mohlo napravit pouhé poskytnutí hodnotících listů nebo dílčích známek žalobce.
48 Podpůrně, Soud podotýká, že žalobce přiložil ke svému návrhu třístránkový zápis o své ústní zkoušce ze dne 29. března 2007. I když je nesporné, že Soudu nepřísluší zpochybňovat posouzení členů výběrové komise na základě takového dokumentu, který mimoto nemůže mít žádnou podstatnou hodnotu, nic to nemění na tom, že žalobce nezakládá své námitky k výsledkům ústní zkoušky na neurčitých a vágních skutečnostech, kterých se dovolává nepřesným a neuspořádaným způsobem, ale na přesném a podrobném zápisu, zachycujícím otázky, které mu byly položeny, a zaznamenávajícím odpovědi, které na ně dal.
49 Je tedy třeba připustit, že i když sdělení žalobci individuální vyřazovací známky, kterou získal u ústní zkoušky, tedy známky 24,5 z 50, je více než pouhým úvodním odůvodněním, které podle ustálené judikatury (viz rozsudek Soudu prvního stupně ze dne 6. listopadu 1997, Berlingieri Vinzek v. Komise, T‑71/96, Recueil FP, s. I‑A‑339 a II‑921, bod 79) může být dále doplněno během soudního řízení, tato jediná známka nestačí za okolností projednávané věci k úplnému splnění povinnosti uvést odůvodnění; z toho vyplývá, že odmítnutí Komise poskytnout všechny dodatečné informace je porušením této povinnosti.
50 Soudu nepřísluší určit, které informace musí Komise sdělit dotčené osobě, aby splnila svou povinnost uvést odůvodnění, zejména pokud – jako v projednávaném případě – Komise odmítá vyhovět organizačním procesním opatřením, o nichž Soud rozhodl, a pokud tudíž Soud nemůže znát obsah hodnotících listů žalobce ani jiné skutečnosti týkající se průběhu jeho ústní zkoušky a zejména přidělení jeho známky.
51 Soud však podotýká, že v každém případě, a zejména pak v projednávané věci, mohly být žalobci sděleny určité doplňující skutečnosti, jako ve věci, ve které byl vydán výše uvedený rozsudek Pascall v. Rada, aniž by byla porušena tajnost, která se vztahuje na jednání výběrové komise, tak jak byla vymezena judikaturou (viz bod 31 tohoto rozsudku), zejména, jak vyžaduje výše uvedený rozsudek Parlament v. Innamorati, aniž by došlo k prozrazení postojů zastávaných jednotlivými členy výběrových komisí nebo skutečností souvisejících s posouzeními osobního nebo srovnávacího charakteru týkajícími se kandidátů (viz výše uvedený rozsudek Pascall v. Rada, bod 28). Soud má na mysli zejména dílčí známky pro každé z hodnotících kritérií stanovených v oznámení o výběrovém řízení; to samé platí pro hodnotící listy, které mu mohly být předány s vynecháním informací, na které se vztahuje tajnost jednání výběrové komise. Odmítnutí Komise sdělit, dokonce i samotnému Soudu, tyto informace má za následek to, že mu neumožňuje vykonat v plném rozsahu přezkum. Navzdory skutečnosti, že Komise měla na jednání za to, že sdělení rozpisu známek podle jednotlivých kritérií „by nepřineslo nic podstatného“, nebo poté ve svém vyjádření ze dne 19. května 2008 k doplňujícímu podání žalobce ze dne 17. března 2008, že dokumenty požadované Soudem, tedy hodnotící listy, „nejsou relevantní“, je takové posouzení týkající se opodstatněnosti žalobního důvodu vycházejícího z porušení povinnosti uvést odůvodnění totiž v pravomoci Soudu, a nikoli Komise.
52 V každém případě, přijmout úvahy Komise by nadto znamenalo zbavit Soud jakékoliv možnosti přezkumu ohodnocení ústní části. I když Soud skutečně nemůže nahradit svým hodnocením hodnocení členů výběrové komise, musí mít možnost ověřit, s ohledem na povinnost uvést odůvodnění (jejíž rozsah byl připomenut v bodě 30 tohoto rozsudku), že tito členové ohodnotili žalobce na základě hodnotících kritérií uvedených v oznámení o výběrovém řízení a že nedošlo k žádnému pochybení při výpočtu známky dotčené osoby; stejně tak musí mít možnost vykonat omezený přezkum vztahu mezi ohodnoceními členy výběrové komise a jejich známkami v číselné podobě (viz rozsudek Soudního dvora ze dne 16. června 1987, Kolivas v. Komise, 40/86, Recueil, s. 2643, bod 11; výše uvedený rozsudek Van Neyghem v. Komise, bod 86, a rozsudek Soudu ze dne 11. září 2008, Coto Moreno v. Komise, F‑127/07, Sb. VS s. I-A-000 a II-000, body 34 a 36). Za tímto účelem musí provést organizační procesní opatření, která považuje za vhodná vzhledem ke konkrétním okolnostem věci, s případným upřesněním žalovanému orgánu, jak bylo učiněno v projednávané věci, že odpovědi budou předány dotčené osobě pouze v rozsahu, v němž to bude slučitelné se zásadou tajnosti jednání výběrové komise.
53 S ohledem na informace obsažené ve spise (zejména okolnosti uvedené v bodech 42 až 47 tohoto rozsudku) a skutečnost, že Komise neposkytla informace požadované Soudem v rámci organizačních procesních opatření (viz bod 16 tohoto rozsudku), Soud má v projednávané věci za to, že žalobní důvod vycházející z porušení povinnosti uvést odůvodnění je opodstatněný a je třeba mu vyhovět.
54 Takový závěr nemůže být zpochybněn postojem Komise, vyjádřeným v jejím podání ze dne 18. února 2008, podle kterého její odmítnutí předat hodnotící listy a sdělit další informace požadované Soudem je odůvodněné jednak neexistencí tvrzení, a tím spíše důkazu, žalobce o zjevném porušení pravidel, kterými se řídí jednání výběrové komise, a jednak okolností, že Soud nesprávně pochopil povinnost uvést odůvodnění jako pravidlo, kterým se řídí jednání výběrové komise, nebo, nanejvýš, jako související pravidlo. Kromě skutečnosti, že ze samotného znění přípravné zprávy k jednání vyplývá, že dotčená opatření byla požadována hlavně za účelem posouzení žalobního důvodu vycházejícího z povinnosti uvést odůvodnění, postoj Komise totiž porušuje za okolností projednávané věci jak kogentní charakter povinnosti uvést odůvodnění, tak i samotný rozsah této povinnosti, jak byl připomenut v bodě 30 tohoto rozsudku.
55 Ze všeho výše uvedeného, a aniž by bylo třeba přezkoumávat další dva žalobní důvody vznesené žalobcem, vyplývá, že návrhovým žádáním směřujícím ke zrušení rozhodnutí výběrové komise výběrového řízení EPSO/AD/26/05 ze dne 19. června 2007 (viz bod 19 tohoto rozsudku) je třeba vyhovět v rozsahu, ve kterém došlo k porušení povinnosti uvést odůvodnění.
56 Co se týče naopak návrhových žádání směřujících k tomu, aby Soud vydal soudní příkaz Komisi, Soud připomíná, že podle ustálené judikatury nemá soud Společenství zjevně pravomoc vydávat vůči orgánům Společenství soudní příkazy. Tato judikatura se použije na spory v oblasti veřejné služby (rozsudek Soudního dvora ze dne 21. listopadu 1989, Becker a Starquit v. Parlament, C‑41/88 a C‑178/88, Recueil, s. 3807, souhrnné vydání, bod 6; rozsudek Soudu prvního stupně ze dne 9. června 1998, Chesi a další v. Rada, T‑172/95, Recueil FP, s. I‑A‑265 a II‑817, bod 33). Soud tak nemůže, aniž by zasáhl do pravomocí správního orgánu (viz zejména rozsudek Soudu prvního stupně ze dne 15. prosince 1999, Latino v. Komise, T‑300/97, Recueil FP, s. I‑A‑259 a II‑1263, bod 28 a citovaná judikatura), vydat v projednávané věci soudní příkazy Komisi, a to ani když odpovídají povinnosti, kterou má orgán v souladu s článkem 233 ES po vydání rozsudku o zrušení (viz, v tomto smyslu, rozsudky Soudu prvního stupně ze dne 9. června 2005, Castets v. Komise, T‑80/04, Sb. VS s. I‑A‑161 a II‑729, bod 17, a ze dne 5. října 2005, Rasmussen v. Komise, T‑203/03, Sb. VS s. I‑A‑279 a II‑1287, bod 32). Naproti tomu, přísluší uvedenému orgánu přijmout opatření nezbytná k provedení rozsudku.
K nákladům řízení
57 Podle článku 122 jednacího řádu se ustanovení hlavy II kapitoly 8 uvedeného jednacího řádu týkající se nákladů řízení a soudních výdajů použijí pouze na věci předložené Soudu ode dne vstupu tohoto řádu v platnost, a sice od 1. listopadu 2007. Příslušná ustanovení jednacího řádu Soudu prvního stupně se i nadále použijí obdobně na věci projednávané před Soudem před tímto datem.
58 Podle čl. 87 odst. 2 jednacího řádu Soudu prvního stupně se účastníku řízení, který neměl úspěch ve věci, uloží náhrada nákladů řízení, pokud to účastník řízení, který měl ve věci úspěch, požadoval. Podle článku 88 stejného jednacího řádu nesou však ve sporech mezi Společenstvími a jejich zaměstnanci orgány vlastní náklady. Vzhledem k tomu, že žalobě žalobce bylo v podstatné části vyhověno, je důvodné rozhodnout, že Komise ponese vlastní náklady řízení a nahradí náklady řízení žalobce.
Z těchto důvodů
SOUD (první senát)
rozhodl takto:
1) Rozhodnutí výběrové komise výběrového řízení EPSO/AD/26/05 ze dne 19. června 2007 se zrušuje.
2) Ve zbývající části se žaloba zamítá.
3) Komise Evropských společenství ponese vlastní náklady řízení a nahradí náklady řízení žalobce.
Kreppel | Tagaras | Gervasoni |
Takto vyhlášeno na veřejném zasedání v Lucemburku dne 14. října 2008.
Vedoucí soudní kanceláře | | Předseda |
W. Hakenberg | | S. Gervasoni |
Soudy Společenství jsou v citovaných rozhodnutích označeny písmenem, za kterým je uvedeno číslo věci: „C“ pro Soudní dvůr, „T“ pro Soud prvního stupně a „F“ pro Soud pro veřejnou službu. Rozhodnutí, u nichž před číslem věci není uvedeno písmeno, byly přijaty Soudním dvorem před 16. listopadem 1989.
Text tohoto rozhodnutí, jakož i texty rozhodnutí soudů Společenství v něm uvedených a dosud nezveřejněných ve Sbírce rozhodnutí, jsou k dispozici na internetové stránce Soudního dvora: www.curia.europa.eu