ROZSUDEK TRIBUNÁLU (čtvrtého senátu)
21. listopadu 2018 (*)
[znění opravené usnesením ze dne 7. června 2019]
„Přístup k dokumentům – Nařízení č. 1049/2001 – Dokumenty týkající se prvního povolení pro uvedení účinné látky ‚glyfosátu‘ na trh – Částečné odepření přístupu – Riziko porušení obchodních zájmů fyzické nebo právnické osoby – Článek 4 odst. 5 nařízení č. 1049/2001 – Převažující veřejný zájem – Nařízení (ES) č. 1367/2006 – Článek 6 odst. 1 nařízení č. 1367/2006 – Směrnice 91/414/EHS“
Ve věci T‑545/11 RENV,
Stichting Greenpeace Nederland, se sídlem v Amsterodamu (Nizozemsko),
Pesticide Action Network Europe (PAN Europe), se sídlem v Bruselu (Belgie),
zastoupení B. Kloostra a A. van den Biesenem, advokáty,
žalobkyně,
podporované
Švédským královstvím, zastoupeným A. Falk, C. Meyer-Seitz, H. Shev, L. Swedenborgem a F. Bergiusem, jako zmocněnci,
vedlejším účastníkem,
proti
Evropské komisi, zastoupené A. Buchetem, P. Ondrůškem a L. Pignataro-Nolin, jako zmocněnci,
žalované,
podporované
Spolkovou republikou Německo, zastoupenou T. Henzem a D. Klebsem, jako zmocněnci,
a
European Chemical Industry Council (Cefic), se sídlem v Bruselu,
a
Association européenne pour la protection des cultures (ECPA), se sídlem v Bruselu,
zastoupenými I. Antypas a D. Waelbroeckem, advokáty,
a
CropLife International AISBL (CLI), se sídlem v Bruselu, zastoupenou R. Cana, E. Mullier, advokáty, a D. Abrahamsem, barrister,
a
CropLife America Inc., se sídlem ve Washingtonu, DC (Spojené státy),
National Association of Manufacturers of the United States of America (NAM), se sídlem ve Washingtonu,
a
America Chemistry Council Inc. (ACC), se sídlem ve Washingtonu,
původně zastoupenými M. Abenhaïmem a K. Nordlander, advokáty, poté K. Nordlander, M. Zdzieborska, solicitor, a nakonec K. Nordlander, M. Zdzieborska a Y.-A. Benizrim, advokáty,
a
European Crop Care Association (ECCA), se sídlem v Bruselu, zastoupeným S. Pappasem, advokátem,
vedlejšími účastníky řízení,
jejímž předmětem je návrh podle článku 263 SFEU znějící na zrušení rozhodnutí Komise ze dne 10. srpna 2011, kterým byl odepřen přístup ke svazku 4 návrhu hodnotící zprávy vypracovaného Spolkovou republikou Německo, jakožto členským státem zpravodajem, o účinné látce „glyfosátu“ podle směrnice Rady 91/414/EHS ze dne 15. července 1991 o uvádění přípravků na ochranu rostlin na trh (Úř. věst. 1991, L 230, s. 1; Zvl. vyd. 03/11, s. 332).
TRIBUNÁL (čtvrtý senát),
ve složení H. Kanninen, předseda, J. Schwarcz (zpravodaj) a C. Iliopoulos, soudci,
vedoucí soudní kanceláře: P. Cullen, rada,
s přihlédnutím k písemné části řízení a po jednání konaném dne 23. března 2018,
vydává tento
Rozsudek
Skutečnosti předcházející sporu
1 Dne 20. prosince 2010 požádaly žalobkyně, Stichting Greenpeace Nederland a Pesticide Action Network Europe (PAN Europe), o přístup k několika dokumentům týkajícím se prvního povolení pro uvedení glyfosátu jakožto účinné látky na trh, vydaného na základě směrnice Rady 91/414/EHS ze dne 15. července 1991 o uvádění přípravků na ochranu rostlin na trh (Úř. věst. 1991, L 230, s. 1; Zvl. vyd. 03/11, s. 332). Žádost byla podána na základě nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 1049/2001 ze dne 30. května 2001 o přístupu veřejnosti k dokumentům Evropského parlamentu, Rady a Komise (Úř. věst 2001, L 145, s. 43; Zvl. vyd. 01/03, s. 331) a nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 1367/2006 ze dne 6. září 2006 o použití ustanovení Aarhuské úmluvy o přístupu k informacím, účasti veřejnosti na rozhodování a přístupu k právní ochraně v záležitostech životního prostředí na orgány a subjekty Společenství (Úř. věst. 2006, L 264, s. 13).
2 Žádost se vztahovala na následující dokumenty:
– kopii návrhu hodnotící zprávy vypracovaného členským státem zpravodajem, a to Spolkovou republikou Německo, před prvním zařazením glyfosátu do přílohy I směrnice 91/414 (dále jen „návrh zprávy“);
– úplný seznam všech testů předložených žadateli o zápis glyfosátu do přílohy I směrnice 91/414, o němž bylo rozhodnuto na základě směrnice Komise 2001/99/ES ze dne 20. listopadu 2001, kterou se mění příloha I směrnice Rady 91/414/EHS za účelem zařazení zejména glyfosátu (Úř. věst 2001, L 304, s. 14; Zvl. vyd. 03/04, s. 182);
– úplnou, veškerou a původní dokumentaci o testech, kterou poskytli žadatelé o zařazení glyfosátu do přílohy I směrnice 91/414 v roce 2001, a to v rozsahu, v němž se týká všech testů dlouhodobé toxicity, testů mutagenity, karcinogenity, neurotoxicity a všech studií o reprodukci.
3 Dopisem ze dne 20. ledna 2011 vyzvala Evropská komise žalobkyně, aby se za účelem získání přístupu k požadovaným dokumentům, jež jsou uvedeny v bodě 2 výše, obrátily na německé orgány.
4 Dopisem ze dne 7. února 2011 předložily žalobkyně na základě čl. 7 odst. 2 nařízení č. 1049/2001 potvrzující žádost o přístup k dokumentům.
5 Po vyžádání předchozího souhlasu od německých orgánů v souladu s čl. 4 odst. 5 nařízení č. 1049/2001 schválil generální tajemník Komise dopisem ze dne 6. května 2011 přístup k návrhu zprávy, s výjimkou jejího svazku 4 (dále jen „sporný dokument“), jehož zpřístupnění uvedené orgány odmítly a který obsahoval úplný seznam všech testů dodaných žadateli o první zápis glyfosátu do přílohy I směrnice 91/414. Výše uvedený generální tajemník informoval žalobkyně, že Komise nemá k dispozici veškerou, úplnou a originální dokumentaci týkající se těchto testů, která jí nebyla nikdy předána. Generální tajemník Komise rovněž vysvětlil, že ohledně zpřístupnění sporného dokumentu probíhají nadále konzultace s německými orgány a že rozhodnutí bude vydáno později.
6 Rozhodnutím ze dne 10. srpna 2011 generální tajemník Komise odepřel přístup ke spornému dokumentu, což odůvodnil odmítnutím ze strany Spolkové republiky Německo (dále jen „napadené rozhodnutí“).
7 V napadeném rozhodnutí uvedl generální tajemník Komise důvody, proč Spolková republika Německo bránila zpřístupnění sporného dokumentu, které byly založeny na výjimce uvedené v čl. 4 odst. 2 první odrážce nařízení č. 1049/2001, a sice na ochraně obchodních zájmů fyzické nebo právnické osoby. Spolková republika Německo měla totiž za to, že sporný dokument obsahuje důvěrné informace týkající se práv duševního vlastnictví žadatelů o zápis glyfosátu do přílohy I směrnice 91/414, a to podrobné chemické složení účinné látky, kterou každý z nich vyrábí, podrobné informace o výrobním postupu této látky, který používají jednotliví žadatelé, informace o nečistotách, složení konečných výrobků a informace o smluvních vztazích mezi jednotlivými žadateli o zápis.
8 Generální tajemník nejprve poznamenal, že německé orgány prohlásily, že neexistuje takový převažující veřejný zájem, jako je zájem upravený v čl. 4 odst. 2 nařízení č. 1049/2001, který by odůvodnil zpřístupnění sporného dokumentu, a následně zkoumal, zda lze takový veřejný zájem uplatnit podle nařízení č. 1367/2006. Uvedl, že čl. 6 odst. 1 uvedeného nařízení se na sporný dokument nevztahuje, protože tento dokument neobsahuje informaci, která by mohla být považována za informaci týkající se emisí do životního prostředí.
9 Podle generálního tajemníka Komise měla v této souvislosti Komise za to, že se dotyčné informace týkají výrobního postupu glyfosátu používaného žadateli o jeho zápis do přílohy I směrnice 91/414 a že nezbytnost chránit jejich práva duševního vlastnictví má v rámci vyvážení zájmů, které je třeba provést, přednost před veřejným zájmem na zpřístupnění informací. Zpřístupnění informací obsažených ve sporném dokumentu by totiž umožnilo konkurenčním podnikům okopírovat výrobní postupy používané žadateli o zápis glyfosátu, čímž by byly těmto žadatelům způsobeny značné ztráty, protože by byly porušeny jejich obchodní zájmy a práva duševního vlastnictví. Veřejný zájem na zpřístupnění informací byl již podle názoru Komise zohledněn, jelikož informace o případných účincích emisí glyfosátu do životního prostředí vyplývají z ostatních částí návrhu zprávy, které byly zveřejněny, a to zejména stran relevantních nečistot a metabolitů. Pokud jde o informace o irelevantních nečistotách zahrnuté ve sporném dokumentu, vztahovaly se tyto podle názoru Komise ke skutečnostem, které nepředstavují rizika pro zdraví nebo životní prostředí, ale vedou k odhalení výrobního postupu jednotlivých přípravků.
10 Generální tajemník Komise poté poznamenal, že z řízení, ve kterém byl glyfosát zapsán do přílohy I směrnice 91/414, vyplývá, že požadavky stanovené nařízením č. 1367/2006 na poskytování informací veřejnosti o účincích této látky na životní prostředí byly zohledněny. Za těchto podmínek musela mít ochrana zájmů výrobců této látky přednost.
11 Na základě výše uvedeného dospěl generální tajemník Komise k závěru, podle něhož se požadované informace netýkají emisí do životního prostředí ve smyslu čl. 6 odst. 1 nařízení č. 1367/2006 a není prokázána existence převažujícího veřejného zájmu ve prospěch zpřístupnění dokumentu ve smyslu nařízení č. 1049/2001, jelikož podle jeho názoru spočívá takový zájem v ochraně obchodních zájmů a duševního vlastnictví výrobců glyfosátu.
Řízení před Tribunálem a Soudním dvorem
12 Návrhem došlým kanceláři Tribunálu dne 14. října 2011 žalobkyně podaly žalobu směřující ke zrušení napadeného rozhodnutí.
13 Organizačním procesním opatřením položil Tribunál žalobkyním dvě otázky, které byly zodpovězeny v jejich dopise podaném kanceláři Tribunálu dne 18. ledna 2013.
14 Usnesením Tribunálu ze dne 9. ledna 2013 byla Komise požádána, aby Tribunálu předložila sporný dokument a označila části týkající se čistoty glyfosátu, „identity“ a množství všech nečistot, které obsahuje, a analytického profilu šarží použitých při kontrolách, přičemž sporný dokument nesměl být předán žalobkyním. Komise předložila sporný dokument dopisem podaným dne 25. ledna 2013.
15 Sporný dokument sestává ze tří dílčích dokumentů. První dílčí dokument je nazvaný „Monografie – 11. prosinec 1998 – Svazek 4 – Část A – Glyfosát“ a obsahuje osm bodů nadepsaných „C.1 Důvěrné informace“, „C.1.1 Podrobné informace o výrobních postupech účinné látky (příloha II A 1.8)“, „C.1.2 Podrobná specifikace účinné látky (příloha II A 1.9 až 1.11)“, „C.1.3 Podrobná specifikace přípravků (příloha II A 1.4)“, „C.2 Shrnutí a vyhodnocení informací týkajících se podání společných podkladů“, „C.2.1 Shrnutí předložených informací a podkladů (podklady dokument B)“, „C.2.2 Vyhodnocení předložených informací a dokumentů“ a „C.2.3 Závěr o přiměřenosti opatření přijatých oznamujícími podniky“. Druhý dílčí dokument má název „Dodatek k monografii – Svazek 4 ze dne 11. prosince 1998 – Glyfosát – Glyfosát-trimesium – Část A – Glyfosát“, je datován ze dne 14. ledna 2000 a jeho součástí je jediný bod nazvaný „C.1.2.1 Identita izomerů, nečistot a přísad (příloha II A 1.10)“. Třetí dílčí dokument je nazvaný „Dodatek č. 2 k monografii – Svazek 4 ze dne 11. prosince 1998 – Glyfosát – Glyfosát-trimesium“, je datován ze dne 12. května 2001 a obsahuje tři body nadepsané „C.1.1 Podrobné informace o výrobních postupech účinné látky (příloha II A 1.8)“, „C.1.2 Podrobná specifikace čistoty účinné látky“ a „C.1.2.1 Identita izomerů, nečistot a přísad (příloha II A 1.10).“
16 V dopise ze dne 25. ledna 2013 označila Komise rovněž části všech tří dílčích dokumentů tvořících sporný dokument, které se týkaly čistoty glyfosátu, „identity“ a „množství všech nečistot v něm obsažených a analytického profilu šarží použitých pro kontroly.
17 Účastníci řízení přednesli řeči na jednání konaném dne 26. února 2013 (dále jen „jednání ze dne 26. února 2013“).
18 Tribunál rozsudkem ze dne 8. října 2013, Stichting Greenpeace Nederland a PAN Europe v. Komise (T‑545/11, dále jen „původní rozsudek“, EU:T:2013:523), zrušil napadené rozhodnutí v rozsahu, v němž toto rozhodnutí odpíralo přístup k částem sporného dokumentu obsahujícím informace, jež se týkají emisí do životního prostředí, tedy zaprvé informace o identitě a množství všech nečistot obsažených v účinné látce oznámené každým hospodářským subjektem, zadruhé údaje o nečistotách obsažených v jednotlivých šaržích, jakož i o minimálních, průměrných a maximálních množstvích každé z těchto nečistot a zatřetí informace o složení přípravků na ochranu rostlin vyvinutých jednotlivými subjekty.
19 Návrhem došlým kanceláři Soudního dvora dne 17. prosince 2013 podala Komise kasační opravný prostředek proti původnímu rozsudku.
20 Návrhům Spolkové republiky Německo, America Chemistry Council Inc. (ACC), CropLife America Inc., CropLife International AISBL (CLI), European Chemical Industry Council (Cefic), European Crop Care Association (ECCA), Association européenne pour la protection des cultures (ECPA) a National Association of Manufacturers of the United States of America (NAM) na vstup do řízení jako vedlejší účastník řízení na podporu návrhových žádání Komise bylo vyhověno.
21 Na podporu svého kasačního opravného prostředku Komise vznesla jediný důvod vycházející z toho, že Tribunál nesprávně vyložil pojem „informace týkající se emisí do životního prostředí“ ve smyslu čl. 6 odst. 1 první věty nařízení č. 1367/2006.
22 Žalobkyně, podporované Švédským královstvím, navrhovaly, aby byl kasační opravný prostředek zamítnut.
23 Soudní dvůr rozsudkem ze dne 23. listopadu 2016, Komise v. Stichting Greenpeace Nederland a PAN Europe (C‑673/13 P, dále jen „rozsudek o kasačním opravném prostředku“, EU:C:2016:889), zrušil původní rozsudek a vrátil věc Tribunálu.
Řízení a návrhová žádání účastníků řízení po vrácení věci
24 Věc byla přidělena čtvrtému senátu Tribunálu.
25 Dne 30. ledna a 2. února 2017 předložily žalobkyně a Komise podle čl. 217 odst. 1 jednacího řádu Tribunálu svá písemná vyjádření k rozhodnutí o vrácení věci.
26 Švédské království a CropLife America, NAM, ACC, CLI, Cefic a ECPA poté, co jim byl na základě jejich žádosti umožněn přístup k soudnímu spisu ve věci, která vedla k vydání rozsudku ze dne 8. října 2013, Stichting Greenpeace Nederland a PAN Europe v. Komise (T‑545/11, EU:T:2013:523) (dále jen „původní věc“), předložily podle čl. 217 odst. 1 jednacího řádu Tribunálu svá písemná vyjádření k rozhodnutí o vrácení věci dne 23. ledna a 2. února 2017.
27 Dne 3. a 4. května 2017 předložily Komise, CLI, Cefic, ECPA, ECCA, Spolková republika Německo a Švédské království svá doplňující písemná vyjádření podle čl. 217 odst. 3 jednacího řádu.
28 Žalobkyně, podporované Švédským královstvím, ve svých písemných vyjádřeních navrhují, aby Tribunál:
– určil, že Komise jednala v rozporu s Úmluvou o přístupu k informacím, účasti veřejnosti na rozhodování a přístupu k právní ochraně v záležitostech životního prostředí, podepsané v Aarhusu dne 25. června 1998 (dále jen „Aarhuská úmluva“) a přijaté jménem Evropského společenství rozhodnutím Rady 2005/370/ES ze dne 17. února 2005 (Úř. věst. 2005, L 124, s. 1) a s nařízeními č. 1049/2001 a 1367/2006;
– zrušil napadené rozhodnutí,
– uložil Komisi náhradu nákladů řízení.
29 Komise, podporovaná CropLife America, NAM, ACC, CLI, Cefic, ECPA, ECCA a Spolkovou republikou Německo, ve svých písemných vyjádřeních navrhuje, aby Tribunál:
– žalobu zamítl,
– uložil žalobkyním náhradu nákladů řízení.
K rozsahu sporu
30 Vzhledem k upřesnění žalobkyň, jak bylo uvedeno v bodech 22 až 24 původního rozsudku, které nebylo v rozsudku o kasačním opravném prostředku zpochybněno, je třeba omezit spor na tu část sporných dokumentů, která obsahuje informace o stupni čistoty účinné látky, o „identitě“ a množství nečistot nacházejících se v technickém materiálu, o analytickém profilu šarží a přesném složení vyrobeného přípravku, jak byly upřesněny žalobkyněmi na jednání dne 26. února 2013. Stran nečistot žalobkyně uvedly, že chtějí znát další chemické látky, které vznikají v průběhu výrobního procesu glyfosátu, a jejich množství. U analytického profilu šarží předložených podniky k testům žalobkyně uvedly, že jim jde o seznámení se s obsahem a složením šarží, zejména s ostatními přidávanými chemickými látkami, jakož i popisem testů a jejich skutečnými účinky.
Právní otázky
31 Na podporu žaloby vznáší žalobkyně tři žalobní důvody. Zaprvé mají za to, že čl. 4 odst. 5 nařízení č. 1049/2001 nepřiznává členskému státu právo veta a že Komise nemusí souhlasit s jeho názorem ohledně uplatnění výjimky upravené v čl. 4 odst. 2 téhož nařízení. Zadruhé žalobkyně tvrdí, že nelze uplatnit výjimku z práva na přístup, jejímž cílem je ochrana obchodních zájmů určité fyzické nebo právnické osoby, jelikož převažující veřejný zájem odůvodňuje zpřístupnění požadovaných informací, které se týkají emisí do životního prostředí. Zatřetí žalobkyně tvrdí, že napadené rozhodnutí není v souladu s čl. 4 odst. 2 nařízení č. 1049/2001 a článkem 4 Aarhuské úmluvy, jelikož Komise nevyhodnotila skutečné riziko poškození tvrzených obchodních zájmů.
K prvnímu žalobnímu důvodu vycházejícímu z nerespektování oblasti působnosti čl. 4 odst. 5 nařízení č. 1049/2001
32 Žalobkyně v prvním žalobním důvodu tvrdí, že čl. 4 odst. 5 nařízení č. 1049/2001 nemůže být základem pro odepření poskytnutí informací či omezení pravomoci Komise pouze na přezkum prima facie uplatnění výjimek, jichž se dovolává členský stát. Podle žalobkyň to vyplývá jednak z rozsudku ze dne 18. prosince 2007, Švédsko v. Komise, (C‑64/05 P, EU:C:2007:802), a jednak z použití nařízení č. 1367/2006 a z výkladu právních předpisů Evropské unie, který musí být v souladu s Aarhuskou úmluvou.
33 Komise tvrdí, že argumentaci žalobkyň je třeba odmítnout.
34 Zaprvé je třeba připomenout, že účelem nařízení č. 1049/2001, jak plyne z bodu 4 jeho odůvodnění a z jeho článku 1, je v co nejvyšší míře posílit právo veřejnosti na přístup k dokumentům, které mají orgány v držení. Podle čl. 2 odst. 3 uvedeného nařízení se toto právo vztahuje nejen na dokumenty vypracované orgánem, ale i na dokumenty obdržené tímto orgánem od třetích osob, k nimž patří i členské státy, jak výslovně upřesňuje čl. 3 písm. b) téhož nařízení.
35 Nařízení č. 1049/2001 nicméně v článku 4 stanoví výjimky z práva na přístup k dokumentům. Především odstavec 5 tohoto článku stanoví, že členský stát může požádat orgán, aby nezveřejňoval dokument, který pochází z tohoto členského státu, bez jeho předchozího souhlasu.
36 Z judikatury vyplývá, že čl. 4 odst. 5 nařízení č. 1049/2001 je pravidlem procesní povahy, jelikož se omezuje na stanovení požadavku předchozího souhlasu dotčeného členského státu, pokud tento stát podal konkrétní žádost v tomto smyslu, a je ustanovením upravujícím rozhodovací proces Unie (rozsudek ze dne 18. prosince 2007, Švédsko v. Komise, C‑64/05 P, EU:C:2007:802, body 78 a 81).
37 Na rozdíl od čl. 4 odst. 4 nařízení č. 1049/2001, který třetím osobám v případech, kdy dokumenty pocházejí od nich, přiznává pouze právo, aby je dotčený orgán konzultoval ohledně uplatnění jedné z výjimek stanovených v čl. 4 odst. 1 a 2, se v čl. 4 odst. 5 uvedeného nařízení stanoví, že členský stát může požádat orgán, aby nezveřejňoval dokument pocházející z tohoto členského státu bez jeho předchozího souhlasu.
38 Bylo judikováno, že pokud členský stát využil možnost, kterou mu dává čl. 4 odst. 5 nařízení č. 1049/2001, a sice požádal, aby specifický dokument pocházející z tohoto státu nebyl zpřístupněn bez jeho předchozího souhlasu, pro případné zpřístupnění tohoto dokumentu orgánem se vyžaduje, aby zmíněný členský stát dal předchozí souhlas (rozsudek ze dne 18. prosince 2007, Švédsko v. Komise, C‑64/05 P, EU:C:2007:802, bod 50).
39 Z toho a contrario vyplývá, že orgán, který nemá předchozí souhlas dotyčného členského státu, není oprávněn dotčený dokument zpřístupnit (rozsudek ze dne 18. prosince 2007, Švédsko v. Komise, C‑64/05 P, EU:C:2007:802, bod 44). V projednávané věci tedy rozhodnutí Komise o žádosti o přístup ke spornému dokumentu záviselo na rozhodnutí německých orgánů přijatém při přijímání napadeného rozhodnutí.
40 Z judikatury nicméně vyplývá, že čl. 4 odst. 5 nařízení č. 1049/2001 nepřiznává dotčenému členskému státu právo všeobecného a bezpodmínečného veta, na jehož základě by členský stát mohl pouze na základě svého volného uvážení a bez odůvodnění svého rozhodnutí bránit zpřístupnění jakéhokoliv dokumentu drženého orgánem jen z toho důvodu, že zmíněný dokument pochází z tohoto členského státu (rozsudek ze dne 18. prosince 2007, Švédsko v. Komise, C‑64/05 P, EU:C:2007:802, bod 58). Pravomoc, kterou čl. 4 odst. 5 nařízení č. 1049/2001 přiznává dotyčnému členskému státu, totiž podléhá rámci danému hmotněprávními výjimkami, které jsou vyjmenovány v čl. 4 odst. 1 až 3 téhož nařízení, přičemž členskému státu je v tomto ohledu přiznána pouze pravomoc účastnit se rozhodování orgánu. Předchozí souhlas členského státu, na nějž odkazuje tento čl. 4 odst. 5, je tak třeba posuzovat nikoliv jako právo diskrečně uplatňovaného veta, ale jako určitý druh požadavku souhlasného stanoviska, že neexistují důvody pro výjimku vycházející z čl. 4 odst. 1 až 3 uvedeného nařízení (rozsudek ze dne 18. prosince 2007, Švédsko v. Komise, C‑64/05 P, EU:C:2007:802, bod 76). Rozhodovací proces zavedený za těchto podmínek v čl. 4 odst. 5 nařízení č. 1049/2001 tak vyžaduje, aby se dotyčný orgán a členský stát držely hmotněprávních výjimek stanovených v uvedeném čl. 4 odst. 1 až 3 (rozsudek ze dne 18. prosince 2007, Švédsko v. Komise, C‑64/05 P, EU:C:2007:802, bod 83).
41 Z toho vyplývá, že čl. 4 odst. 5 nařízení č. 1049/2001 umožňuje dotyčnému členskému státu, aby bránil zpřístupnění dokumentů, které z něj pocházejí, pouze na základě hmotněprávních výjimek stanovených v čl. 4 odst. 1 až 3 tohoto nařízení, přičemž je povinen svůj postoj v tomto ohledu náležitě odůvodnit (rozsudek ze dne 18. prosince 2007, Švédsko v. Komise, C‑64/05 P, EU:C:2007:802, bod 99).
42 V projednávané věci je třeba konstatovat, jak uvádí Komise, že i když byl v projednávané věci použit čl. 4 odst. 5 nařízení č. 1049/2001, z napadeného rozhodnutí vyplývá, že přístup ke spornému dokumentu byl odepřen na základě výjimky, jež je upravena v čl. 4 odst. 2 první odrážce nařízení č. 1049/2001, a sice z důvodu ochrany obchodních zájmů fyzické nebo právnické osoby, včetně duševního vlastnictví, které se dovolávaly německé orgány.
43 Zadruhé bylo rovněž judikováno, že před odepřením přístupu k dokumentu pocházejícímu z členského státu musí dotyčný orgán přezkoumat, zda námitky tohoto státu mají oporu v hmotněprávních výjimkách stanovených v čl. 4 odst. 1 až 3 nařízení č. 1049/2001 a zda členský stát svůj postoj v tomto ohledu náležitě odůvodnil. V rámci procesu přijímání rozhodnutí o odepření přístupu se tedy Komise musí ujistit o existenci takového odůvodnění a uvést jej v rozhodnutí, které přijme na závěr takového procesu (rozsudek ze dne 18. prosince 2007, Švédsko v. Komise, C‑64/05 P, EU:C:2007:802, bod 99).
44 Naproti tomu podle judikatury vydané v souvislosti s čl. 4 odst. 5 nařízení č. 1049/2001 orgánu rozhodujícímu o žádosti o zpřístupnění určitého dokumentu nepřísluší, aby vyčerpávajícím způsobem posuzoval rozhodnutí dotyčného členského státu vznést námitky proti zpřístupnění provedením přezkumu, který by šel nad rámec ověření pouhé existence odůvodnění odkazujícího na výjimky uvedené v čl. 4 odst. 1 až 3 nařízení č. 1049/2001 (rozsudek ze dne 21. června 2012, IFAW Internationaler Tierschutz-Fonds v. Komise, C‑135/11 P, EU:C:2012:376, bod 63; usnesení ze dne 27. března 2014, Ecologistas en Acción v. Komise, T‑603/11, nezveřejněné, EU:T:2014:182, bod 44, a rozsudek ze dne 25. září 2014, Spirlea v. Komise, T‑669/11, EU:T:2014:814, bod 54). Orgán rozhodující o takové žádosti má nicméně povinnost ověřit, zda se mu vysvětlení podaná členským státem jeví prima facie jako opodstatněná (rozsudek ze dne 5. dubna 2017, Francie v. Komise, T‑344/15, EU:T:2017:250, bod 54).
45 Komise přitom ověřila, že v rozhodnutí Spolkové republiky Německo o odepření poskytnutí sporného dokumentu bylo uvedeno odůvodnění, které odkazuje na výjimku vycházející z ochrany obchodních zájmů, jež je stanovena v čl. 4 odst. 2 první odrážce nařízení č. 1049/2001, jako i prima facie opodstatněnou povahu tohoto odůvodnění (viz body 7 až 11 výše).
46 Dále je třeba odmítnout argumentaci žalobkyň, podle níž se Komise nemohla opírat o výjimku podle ustanovení čl. 4 odst. 5 nařízení č. 1049/2001 s cílem bránit v poskytnutí informací o životním prostředí, neboť uvedené nařízení musí být vykládáno v souladu s nařízení č. 1367/2006 a s Aarhuskou úmluvou.
47 S ohledem na skutečnosti, které již byly uvedeny v bodě 42 výše, stačí konstatovat, že tento vznesený argument nelze přijmout, neboť čl. 4 odst. 5 nařízení č. 1049/2001 nebyl důvodem, proč Komise odepřela přístup k tomuto dokumentu.
48 První žalobní důvod tedy musí být zamítnut.
Ke druhému žalobnímu důvodu, který vychází z existence převažujícího veřejného zájmu, jenž odůvodňuje zpřístupnění informací, které se týkají emisí do životního prostředí
K rozsahu práva na přístup k dokumentům vyplývajícího z čl. 6 odst. 1 první věty nařízení č. 1367/2006
49 Článek 6 odst. 1 první věta nařízení č. 1367/2006 stanovuje povinnost zpřístupnit dokument, pokud se požadované informace týkají emisí do životního prostředí, i v případě rizika porušení zájmů, jež jsou chráněny podle čl. 4 odst. 2 první odrážky nařízení č. 1049/2001. Tento výklad nemůže být zpochybněn pod záminkou výkladu, který je konzistentní, jednotný nebo v souladu s ustanoveními článků 16 a 17 Listiny základních práv Evropské unie, čl. 39 odst. 2 a 3 Dohody o obchodních aspektech práv k duševnímu vlastnictví (dohody TRIPS) ze dne 15. dubna 1994 (Úř. věst. 1994, L 336, s. 214; Zvl. vyd. 11/21, s. 305), jež tvoří přílohu 1 C Dohody o zřízení Světové obchodní organizace (WTO) (Úř. věst. 1994, L 336, s. 3; Zvl. vyd. 11/21, s. 82), směrnice č. 91/414 nebo nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 1107/2009 ze dne 21. října 2009 o uvádění přípravků na ochranu rostlin na trh a o zrušení směrnic Rady 79/117/EHS a 91/414/EHS (Úř. věst. 2009, L 309, s. 1), a zejména s jeho článkem 63 (v tomto smyslu viz původní rozsudek body 27 až 46; v obdobném smyslu viz rovněž rozsudek ze dne 23. listopadu 2016, Bayer CropScience a Stichting De Bijenstichting, C‑442/14, EU:C:2016:890, body 96 až 102).
K pojmu „informace, které se týkají emisí do životního prostředí“
50 Žalobkyně, podporované Švédských královstvím, tvrdí, že Komise nezohlednila domněnku vyplývající z čl. 6 odst. 1 nařízení č. 1367/2006, jelikož se požadované informace týkaly emisí do životního prostředí. Tyto informace se podle žalobkyň týkaly veškerých látek, které unikají do životního prostředí, neboť látka „glyfosát“, která byla povolena, je používána a aplikována v pesticidech. Informace uvedené v návrhu zprávy by dále umožnily veřejnosti ověřit, zda provedené testy podávají přehled o emisích a účincích látky, jež byla na základě těchto testů povolena, tj. účinné látky „glyfosát“.
51 Komise, podporovaná CropLife America, NAM, ACC, CLI, Cefic, ECPA a Spolkovou republikou Německo, má za to, že pojem „emise“ musí být vykládán restriktivně a že podle příručky k provádění Aarhuské úmluvy, vydané Evropskou hospodářskou komisí OSN (EHK OSN) v roce 2000, spočívá emise v přímém či nepřímém vylučování látky ze zařízení. Komise uvádí, že se požadované informace netýkaly emisí do životního prostředí, protože informace obsažené ve sporném dokumentu se podrobně týkají způsobů výroby glyfosátu, které uvedli žadatelé o zápis a které jsou chráněny právy duševního vlastnictví, přičemž kategorie informací, o něž se žalobkyně zajímaly, nelze odlišit a izolovat od informací o způsobech výroby účinné látky, které jsou samotným předmětem sporného dokumentu. Podle Komise jsou dále sporné informace příliš „vzdáleny trhu“ na to, aby byly informacemi, které se týkají emisí do životního prostředí, a z hlediska životního prostředí nejsou relevantní, neboť informace o všech nečistotách, jež jsou považovány za významné z hlediska toxicity, ekotoxicity nebo životního prostředí, byly zpřístupněny.
52 Zaprvé argument Komise, podle něhož je třeba ustanovení týkající se emisí do životního prostředí vykládat restriktivně, je třeba odmítnout. Stačí totiž uvést, že Soudní dvůr v tomto ohledu konstatoval, že se Tribunál nedopustil nesprávného právního posouzení, když v bodech 49 a 53 původního rozsudku nepřijal restriktivní výklad čl. 6 odst. 1 první věty nařízení č. 1367/2006 a pojmu „informace týkající se emisí do životního prostředí“ (rozsudek o kasačním opravném prostředku, bod 55).
53 Zadruhé k odkazu Komise na příručku k provádění Aarhuské úmluvy, který je citován v bodě 51 výše a který Komise používá na podporu svého tvrzení, že pojem „emise“ odkazuje na emise pocházející ze zařízení, stačí uvést, že Soudní dvůr konstatoval, že Tribunál mohl v bodech 54 až 56 původního rozsudku učinit závěr, že pojem „informace týkající se emisí do životního prostředí“ ve smyslu čl. 6 odst. 1 poslední věty nařízení č. 1367/2006 není omezen na informace týkající se emisí pocházejících z určitých průmyslových zařízení, aniž se tím dopustil nesprávného právního posouzení (rozsudek o kasačním opravném prostředku, bod 70).
54 Zatřetí je třeba uvést, že Soudní dvůr konstatoval, že i když pojem „informace týkající se emisí do životního prostředí“ ve smyslu čl. 6 odst. 1 poslední věty nařízení č. 1367/2006 nezahrnuje informace týkající se čistě hypotetických emisí, nelze tento pojem ani omezit pouze na informace týkající se emisí skutečně uvolněných do životního prostředí při použití přípravku na ochranu rostlin nebo dotčené účinné látky na rostliny nebo půdu, jejichž emise zejména závisí na množství přípravku, které zemědělci fakticky použili, jakož i na přesném složení konečného přípravku uvedeného na trh (rozsudek o kasačním opravném prostředku, bod 73). Soudní dvůr tudíž konstatoval, že se uvedený pojem vztahuje na informace o předvídatelných emisích dotčeného přípravku na ochranu rostlin nebo účinné látky do životního prostředí za obvyklých nebo reálných podmínek použití tohoto přípravku nebo této látky, které odpovídají podmínkám použití, pro které bylo uděleno povolení k uvádění dotčeného přípravku nebo látky na trh a které panují v oblasti, kde mají být tento přípravek nebo tato látka používány (rozsudek o kasačním opravném prostředku, bod 74). Soudní dvůr dále upřesnil, že byť uvedení přípravku nebo účinné látky na trh obvykle nestačí k tomu, aby bylo možné dospět k závěru, že nezbytně dojde k úniku tohoto přípravku nebo této látky do životního prostředí a že informace, jež se takového přípravku nebo látky týkají, se týkají „emisí do životního prostředí“, jinak je tomu v případě takového přípravku, jako je přípravek na ochranu rostlin, a účinných látek, jež tento přípravek obsahuje, které jsou v rámci obvyklého používání ze své podstaty určeny k tomu, aby byly uvolňovány do životního prostředí. V tomto případě nejsou předvídatelné emise dotčeného přípravku nebo účinných látek, které tento přípravek obsahuje, do životního prostředí za obvyklých nebo reálných podmínek použití emisemi hypotetickými a vztahuje se na ně pojem „emise do životního prostředí“ ve smyslu čl. 6 odst. 1 první věty nařízení č. 1367/2006 (rozsudek o kasačním opravném prostředku, bod 75).
55 Začtvrté je třeba připomenout, že Soudní dvůr v rozsudku o kasačním prostředku konstatoval, že se Tribunál dopustil nesprávného právního posouzení, když rozhodl, že stačí, aby se informace dostatečně přímo týkaly emisí do životního prostředí, aby se na ně vztahoval pojem „informace týkající se emisí do životního prostředí“ ve smyslu čl. 6 odst. 1 první větu nařízení č. 1367/2006.
56 Soudní dvůr uvedl, že ze znění čl. 6 odst. 1 první věty nařízení č. 1367/2006 vyplývá, že se toto ustanovení vztahuje na informace „týkající se emisí do životního prostředí“, tj. informace, které se takových emisí týkají nebo se k nim vztahují, a nikoli informace vykazující souvislost, ať přímou či nepřímou, s emisemi do životního prostředí. Tento výklad je potvrzen článkem 4 odst. 4 písm. d) Aarhuské úmluvy, který odkazuje na „informace o emisích“ (rozsudek o kasačním opravném prostředku, bod 78). Podle konstatování Soudního dvora je třeba dále tento pojem chápat tak, že zahrnuje zejména údaje umožňující veřejnosti dozvědět se, co uniká nebo bude skutečně unikat do životního prostředí za obvyklých nebo reálných podmínek použití dotčeného přípravku nebo látky, které odpovídají podmínkám použití, na které se vztahuje udělené povolení k uvádění tohoto přípravku nebo této účinné látky na trh a které panují v oblasti, kde mají být uvedený přípravek nebo uvedená látka používány. Týž pojem tak musí být vykládán tak, že se vztahuje zejména na údaje týkající se povahy, složení, množství, dne a místa skutečných či předvídatelných emisí uvedeného přípravku nebo uvedené látky uvolněných za takových podmínek (rozsudek o kasačním opravném prostředku, bod 79).
57 Do pojmu „informace týkající se emisí do životního prostředí“ je rovněž třeba zahrnout informace umožňující veřejnosti kontrolovat, zda hodnocení skutečných či předvídatelných emisí, na jehož základě příslušný orgán povolil dotčený přípravek nebo látku, je správné, jakož i údaje týkající se dopadů těchto emisí na životní prostředí. Z bodu 2 odůvodnění nařízení č. 1367/2006 totiž v podstatě plyne, že přístup k informacím o životním prostředí zaručený tímto nařízením zejména usiluje o podporu efektivnější účasti veřejnosti na rozhodování, čímž se zvýší zodpovědnost příslušných orgánů v rámci rozhodování a přispěje se k povědomí veřejnosti o přijímaných opatřeních a k jejich podpoře. Aby se přitom veřejnost mohla ujistit, že rozhodnutí přijímaná příslušnými orgány v oblasti životního prostředí jsou opodstatněná, a efektivně se účastnila rozhodování v oblasti životního prostředí, musí mít přístup k informacím, které jí umožní ověřit, zda byly emise vyhodnoceny správně, a musí mít možnost racionálně pochopit, jak může být životní prostředí uvedenými emisemi dotčeno (rozsudek o kasačním opravném prostředku, bod 80).
58 Naproti tomu platí, že ač není namístě přijmout restriktivní výklad pojmu „informace týkající se emisí do životního prostředí“, tento pojem nemůže zahrnovat všechny informace vykazující jakoukoli souvislost, byť přímou, s emisemi do životního prostředí. Pokud by totiž byl uvedený pojem vykládán tak, že se vztahuje na tyto informace, vyčerpal by z velké části pojem „informace o životním prostředí“ ve smyslu čl. 2 odst. 1 písm. d) nařízení č. 1367/2006. Takový výklad by tak připravil o veškerý užitečný účinek možnost stanovenou v čl. 4 odst. 2 první odrážce nařízení č. 1049/2001, aby orgány mohly odepřít zpřístupnění informací o životním prostředí zejména z důvodu, že by takové zpřístupnění vedlo k porušení ochrany obchodních zájmů fyzické nebo právnické osoby, a ohrozil by rovnováhu, kterou si unijní zákonodárce přál zajistit mezi cílem transparentnosti a ochranou těchto zájmů. Rovněž by nepřiměřeně narušil ochranu profesního tajemství zaručenou článkem 339 SFEU (rozsudek o kasačním opravném prostředku, bod 81).
Použití pojmu „informace týkající se emisí do životního prostředí“ na sporný dokument
59 Zaprvé je třeba připomenout, že žalobkyně nepožadují přístup k informacím o smluvních vztazích mezi jednotlivými subjekty, které oznámily glyfosát, nebo k informacím o způsobu jeho výroby, které odpovídají bodům „C.1.1. Podrobné informace o výrobních postupech účinné látky (příloha II A 1.8)“ (s. 1 až s. 11) a „C.2 Shrnutí a vyhodnocení informací týkajících se podání společných dokumentů“ (s. 88 a s. 89) prvního dílčího dokumentu, který Komise předala Tribunálu, a bodu „C.1.1 Podrobné informace o výrobních postupech účinné látky (příloha II A 1.8)“ (s. 1 až s. 3 včetně) třetího dílčího dokumentu předaného Komisí.
60 Zadruhé žalobkyně na jednání konaném dne 26. února 2013 upřesnily některé body své žádosti o přístup k dokumentům. Požadují informace týkající se „identity“ a množství nečistot obsažených v glyfosátu, jakož i informace o analytickém profilu testovaných šarží, zejména jejich složení, „identitě“ a množství chemických látek přidaných během testů, průběhu testů a skutečných účincích na účinnou látku.
61 To, že se Komise dopustila nesprávného posouzení, když odmítla zpřístupnit informace, by tudíž bylo možné konstatovat pouze tehdy, pokud by takové informace, které byly upřesněny výše v bodě 60, byly obsaženy v jiných částech sporného dokumentu, než jsou části uvedené výše v bodě 59, nebo informace týkající se složení přípravku na ochranu rostlin obsahujícího glyfosát, a za podmínky, že by bylo možné vycházet z toho, že se tyto informace týkají emisí do životního prostředí.
62 Zatřetí v rámci původního řízení žalobkyně blíže objasnily způsob, jakým informace ohledně „identity“ a množství nečistot vyskytujících se v glyfosátu, analytického profilu testovaných šarží a složení výrobku obsahujícího tuto látku mohou vést k určení úrovně emise uvedených nečistot do životního prostředí.
63 Žalobkyně v žalobě tvrdí, že rezidua účinné látky v životním prostředí a jejich účinek na lidské zdraví přímo souvisí s čistotou látky, zejména s „identitou“ a množstvím nečistot obsažených v glyfosátu, a nikoli pouze s „identitou“ a množstvím nečistot, které Komise považuje za relevantní. Podle žalobkyň je rovněž nutné znát analytický profil šarží používaných pro účely kontrol, aby mohly být tyto kontroly a studie, na nichž byl založen zápis glyfosátu do přílohy I směrnice 91/414, interpretovány. To je podle tvrzení žalobkyň důvodem pro zveřejnění přesného složení vyvíjených a kontrolovaných přípravků, což umožní určit toxické látky, které jsou vypouštěny do životního prostředí, a u nichž hrozí, že v něm po jistou dobu zůstanou.
64 V odpovědi na písemné otázky Tribunálu v původním řízení žalobkyně rovněž uvedly, v čem informace, které požadují, souvisejí s pojmem „emise do životního prostředí“. Nečistoty obsažené v glyfosátu jsou do životního prostředí podle žalobkyň uvolňovány současně s tímto přípravkem. Kromě toho podle žalobkyň mohly mít tyto nečistoty v závislosti na jejich množství vliv na výsledky testů požadovaných pro zkoumání škodlivých účinků glyfosátu za účelem jeho zápisu do přílohy I směrnice 91/414. Pro určení, zda jsou testy prováděné pro účely tohoto zápisu reprezentativní pro emise do životního prostředí, k nimž dochází při používání přípravků na ochranu rostlin obsahujících glyfosát, je tedy podle názoru žalobkyň nezbytné mít k dispozici informace o analytickém profilu šarží. K příloze k jejich odpovědi žalobkyně připojily dokument, který uvádí zejména postup, jímž je glyfosát vyráběn, jakož i látky, které jsou přidávány za účelem výroby této účinné látky, a který zdůrazňuje skutečnost, že nečistoty obsažené ve vyráběné účinné látce budou vylučovány do životního prostředí. Tento dokument navíc zdůrazňuje důležitost získání informací o analytickém profilu šarží za účelem ověření toho, zda profil odpovídá profilu přípravků uvedených na trh, protože výroba v malém rozsahu může vést k odlišnému analytickému profilu glyfosátu, než je profil glyfosátu vyráběného ve velkém rozsahu za účelem jeho uvádění na trh. Získáním těchto informací bude podle tvrzení žalobkyň možné zkontrolovat případné rozdíly mezi analytickými profily šarží testovaných za účelem zápisu glyfosátu do přílohy I směrnice 91/414 a profily přípravků uváděných na trh a určit, zda jsou prováděné testy relevantní z hlediska skutečných emisí glyfosátu do životního prostředí. Konečně uvedený dokument podtrhuje to, že požadované informace umožní zjistit množství metabolitu, na který je přeměněn glyfosát, který je vypouštěn do životního prostředí, není odbouratelný a znečišťuje podzemní vody.
65 Ačkoli Komise připouští, že každá účinná látka je v určitém okamžiku svého životního cyklu nutně vypuštěna do životního prostředí, má za to, že sporný dokument neobsahuje informace, které by mohly být považovány za informace o emisích do životního prostředí, nýbrž informace o způsobech výroby používaných jednotlivými subjekty, které oznámily glyfosát za účelem jeho zápisu do přílohy I směrnice 91/414. Komise brání zpřístupnění informací o nečistotách a analytickém profilu šarží z důvodu, že by toto zpřístupnění umožnilo rekonstituovat způsob výroby účinné látky a odhalit obchodní tajemství, které je s ním spojeno, protože tyto jednotlivé kategorie informací nelze odlišit a izolovat. Konečně Komise tvrdí, že všechny informace, které jsou relevantní z toxikologického hlediska a týkají se účinků účinné látky na zdraví, byly předmětem důkladné analýzy a byly zpřístupněny rozhodnutím ze dne 6. května 2011, a rovněž dodává, že žalobkyně neuvádějí důvody, proč dokumenty, které již byly zpřístupněny, nejsou dostatečné k posouzení opodstatněnosti postupu zápisu glyfosátu do přílohy I směrnice 91/414.
66 Začtvrté je třeba připomenout, že se Tribunál v rámci provádění důkazů v původním řízení seznámil se sporným dokumentem, který je rozdělen, jak připomněla Komise ve svém doprovodném dopise ke spornému dokumentu, na dílčí dokumenty.
67 První dílčí dokument obsahuje zejména bod „C.1.2 Podrobná specifikace účinné látky (příloha II A 1.9 až 1.11)“, který uvádí jednak oznámení, jež členskému státu zpravodaji předložily subjekty žádající o zápis glyfosátu do přílohy I směrnice 91/414 a v nichž jsou označeny jednotlivé nečistoty obsažené ve vyráběném glyfosátu, jakož i přesné nebo maximální množství každé z těchto nečistot [bod „C.1.2.1 Identita izomerů, nečistot a přísad (příloha II A 1.10)“, s. 11 až 61], a jednak analytický profil testovaných šarží, který ve formě tabulek poskytuje přehled o množství veškerých nečistot obsažených v jednotlivých šaržích, jakož i o minimálních, průměrných a maximálních množstvích každé nečistoty, metodách analýzy a validace údajů, které byly rovněž předloženy většinou dotyčných hospodářských subjektů [bod „C.1.2.2 Analytický profil šarží (příloha II A 1.11)“, s. 61 až 84]. První dílčí dokument obsahuje rovněž bod „C.1.3 Podrobná specifikace přípravků (příloha II A 1.4)“ popisující obsah přípravku na ochranu rostlin, který obsahuje glyfosát vyráběný každým z hospodářských subjektů, které tuto účinnou látku oznámily (s. 84 až s. 88).
68 Jediný bod druhého dílčího dokumentu (viz bod 15 výše) se skládá z tabulky, ve které jsou označeny jednotlivé hospodářské subjekty, které oznámily glyfosát, strukturální vzorec každé nečistoty, která je obsažena v účinné látce každého z uvedených subjektů, a přesné nebo maximální množství každé z těchto nečistot (s. 1 až s. 6).
69 Třetí dílčí dokument zahrnuje zejména dva body nazvané „C.1.2 Podrobná specifikace čistoty účinné látky“ a „C.1.2.1 Identita izomerů, nečistot a přísad (příloha II A 1.10)“ (s. 4 až s. 13). Bod C.1.2 uvádí jednotlivé nečistoty nacházející se v glyfosátu-trimesiu, jakož i přesné nebo maximální množství každé z těchto nečistot (s. 4) a analytický profil testovaných šarží ve formě tabulek uvádějících množství všech nečistot obsažených v jednotlivých šaržích (s. 7). Bod C.1.2.1 obsahuje tabulku podobnou tabulce obsažené ve druhém dílčím dokumentu s informacemi stejné povahy (s. 8 až 13).
70 Ve světle těchto upřesnění je třeba určit, zda sporný dokument obsahuje informace, které se týkají emisí do životního prostředí.
71 Předně je třeba uvést, že mezi účastníky řízení je nesporné, že taková účinná látka, jako je glyfosát, je v určitém okamžiku svého životního cyklu nutně vypuštěna do životního prostředí, a dále že sporný dokument obsahuje informace, které se týkají životního prostředí. Naproti tomu se účastníci řízení rozcházejí v otázce, zda tyto informace spadají pod pojem „informace, které se týkají emisí do životního prostředí“, jak jej vymezil Soudní dvůr v rozsudku o kasačním opravném prostředku.
72 Pro účely odpovědi na tuto otázku je třeba odkázat na relevantní ustanovení nařízení č. 1107/2009. Toto nařízení má za cíl stanovit pravidla pro povolování přípravků na ochranu rostlin v obchodní podobě a pro jejich uvádění na trh, používání a kontrolu v Unii (článek 1 nařízení č. 1107/2009), a vztahuje na přípravky v podobě, v níž jsou dodávány uživateli, které obsahují účinné látky, safenery nebo synergenty nebo jsou z nich složeny (článek 2 nařízení č. 1107/2009).
73 Z nařízení č. 1107/2009 vyplývá, že v přípravcích na ochranu rostlin by měly být obsaženy pouze látky, u nichž bylo prokázáno, že mají na rostlinnou výrobu jednoznačně příznivé účinky a že se u nich neočekává, že budou mít škodlivé účinky na zdraví lidí nebo zvířat či nepřijatelné účinky na životní prostředí (bod 10 odůvodnění). V zájmu předvídatelnosti, účinnosti a soudržnosti by měl být stanoven podrobný postup pro posouzení toho, zda může být účinná látka schválena (bod 12 odůvodnění). Kromě účinných látek mohou přípravky na ochranu rostlin obsahovat safenery či synergenty, jakož i formulační přísady (body 21 a 22 odůvodnění).
74 Přípravky na ochranu rostlin obsahující účinné látky mohou mít různá složení a mohou být používány u řady rostlin a rostlinných produktů v různých zemědělských a rostlinolékařských podmínkách a podmínkách v oblasti životního prostředí (včetně klimatických). Povolení přípravků na ochranu rostlin by proto měly udělovat členské státy (bod 23 odůvodnění). Ustanovení upravující povolování musí zajišťovat vysokou úroveň ochrany. Při udělování povolení přípravků na ochranu rostlin by měl být zejména upřednostněn cíl ochrany zdraví lidí a zvířat a životního prostředí před cílem zlepšování rostlinné výroby. Proto by před uvedením přípravků na ochranu rostlin na trh mělo být prokázáno, že pro rostlinnou výrobu představují jednoznačný přínos a že nemají škodlivý účinek na zdraví lidí nebo zvířat, včetně zranitelných skupin, ani nepřijatelné účinky na životní prostředí (bod 24 odůvodnění).
75 Účinné látky obsažené v přípravcích na ochranu rostlin lze vyrábět různými výrobními postupy, což vede k rozdílům v jednotlivých specifikacích. Tyto rozdíly mohou mít vliv na bezpečnost. Z důvodu účinnosti by měl být pro posuzování těchto rozdílů stanoven harmonizovaný postup na úrovni Unie (bod 27 odůvodnění).
76 V bodě 29 odůvodnění nařízení č. 1107/2009 se konečně uvádí, že zásada vzájemného uznávání je jedním z prostředků zajišťujících volný pohyb zboží v Unii. S cílem zabránit opakování práce, snížit administrativní zátěž odvětví a členských států a zajistit harmonizovanější dostupnost přípravků na ochranu rostlin by povolení udělená jedním členským státem měla být přijímána i v dalších členských státech, pokud v nich panují srovnatelné zemědělské a rostlinolékařské podmínky a podmínky v oblasti životního prostředí (včetně klimatických). V zájmu usnadnění tohoto vzájemného uznávání by tedy Unie měla být rozděleno do zón, v nichž panují takové srovnatelné podmínky. Podmínky v oblasti životního prostředí či zemědělské podmínky typické pro území jednoho nebo více členských států však mohou vyžadovat, aby na základě žádosti členské státy uznaly nebo změnily povolení vydané jiným členským státem anebo odmítly povolit přípravek na ochranu rostlin na svém území v případech odůvodněných zvláštními podmínkami v oblasti životního prostředí nebo zemědělských podmínek, nebo pokud nelze dosáhnout vysoké úrovně ochrany zdraví lidí a zvířat a životního prostředí vyžadované uvedeným nařízením.
77 Pro účely uvádění přípravků na ochranu rostlin na trh v Unii zavádí nařízení č. 1107/2009 systém, v jehož rámci jsou schvalovací postupy takové účinné látky (články 7 až 13 nařízení č. 1107/2009), jako je glyfosát, odděleny od povolovacích postupů přípravků na ochranu rostlin, tj. konečného výrobku, který obsahuje účinnou látku a další složky, který je následně používán hospodářskými subjekty (články 33 až 39 nařízení č. 1107/2009).
78 Postup schvalování účinných látek probíhá na unijní úrovni a je zakončen přijetím aktu Komise, kterým se stanoví, že daná látka je či není schválena. Mezi účastníky řízení je nesporné, že hodnocení pro účely schválení účinné látky se týká „jednoho či více reprezentativních použití alespoň jednoho přípravku na ochranu rostlin obsahujícího tuto účinnou látku“ (čl. 4 odst. 5 nařízení č. 1107/2009), které v zásadě spočívá v jednom či více z navrhovaných použití přípravku na ochranu rostlin na jednu či více z konkrétních rostlin a zahrnuje relevantní podmínky použití, jež jsou navrženy pro toto reprezentativní použití.
79 Vzhledem k tomu, že přípravek na ochranu rostlin nelze uvádět na trh ani používat, pokud nebyl v dotyčném členském státě povolen v souladu s nařízením 1107/2009 (článek 28 nařízení č. 1107/2009) podle požadavků na uvedení na trh, jež jsou stanoveny zejména v článku 29, každý žadatel, který si přeje uvést přípravek na ochranu rostlin na trh, požádá osobně nebo prostřednictvím zástupce o povolení nebo o změnu povolení v každém členském státě, v němž má být přípravek na ochranu rostlin uveden na trh (článek 33 nařízení č. 1107/2009).
80 V rámci postupu povolování členský stát posuzující žádost provede nezávislé, objektivní a transparentní posouzení s ohledem na současné vědeckotechnické poznatky a s využitím pokynů dostupných v době podání žádosti. Umožní všem členským státům v téže zóně, aby podaly připomínky, jež budou v rámci posouzení zváženy. Uplatní přitom jednotné zásady pro hodnocení a povolování přípravků na ochranu rostlin uvedené v čl. 29 odst. 6 nařízení č. 1107/2009 s cílem co nejlépe určit, zda přípravek na ochranu rostlin při použití v souladu s článkem 55 a za skutečných podmínek použití splňuje v téže zóně požadavky stanovené v článku 29. Členský stát posuzující žádost zpřístupní své posouzení ostatním členským státům v téže zóně (čl. 36 odst. 1 nařízení č. 1107/2009).
81 Konečně, je-li nezbytné stanovit, zda je jiný zdroj účinné látky, safeneru či synergentu, nebo stejný zdroj s využitím jiného výrobního procesu či místa výroby, v souladu s čl. 29 odst. 1 písm. b) nařízení č. 1107/2009, provede toto hodnocení členský stát, který v případě této účinné látky, safeneru či synergentu působil jako zpravodaj podle čl. 7 odst. 1 téhož nařízení, pokud členský stát posuzující žádost podle článku 35 uvedeného nařízení nesouhlasí s posouzením rovnocennosti. Žadatel poskytne členskému státu posuzujícímu rovnocennost veškeré potřebné údaje (článek 38 nařízení č. 1107/2009).
82 Z ustanovení uvedených v bodech 73 až 81 výše vyplývá, že taková účinná látka, jako je glyfosát, musí být schválena na unijní úrovni před tím, než může být obsažena jako součást přípravků na ochranu rostlin, které samy následně podléhají povolení členského státu, aby se zajistilo, že složení uvedených přípravků splňuje podmínky pro povolení, jež jsou stanoveny v článku 29 nařízení č. 1107/2009. Dále, jak v podstatě tvrdí Spolková republika Německo, posouzení a schválení účinné látky „glyfosát“ na unijní úrovni v zásadě rovněž nijak nesouvisí s následným konkrétním použitím této účinné látky. Schválení účinné látky „glyfosát“ totiž v žádném ohledu nezahrnuje samostatné použití této látky. Tato látka bude totiž použita až poté, co se stane složkou přípravku na ochranu rostlin, jehož uvádění na trh bylo povoleno členským státem. Platí proto, že ač je pravdou, že taková účinná látka, jako je glyfosát, je v určitém okamžiku svého životního cyklu nutně vypuštěna do životního prostředí, k tomuto vypuštění dochází až prostřednictvím přípravku na ochranu rostlin, který podléhá povolovacímu postupu.
83 Z ustanovení uvedených v bodech 73 až 81 výše rovněž vyplývá, že v důsledku systému, který je zakotven nařízením č. 1107/2009, se přípravek na ochranu rostlin, kterého se týká žádost o povolení podaná určitému členskému státu, v řadě ohledů liší od produktu, který byl pro účely schválení účinné látky předložen a hodnocen na unijní úrovni. Jak správně uvedla Komise, použití a podmínky aplikace přípravku na ochranu rostlin, na které se vztahuje povolení určitého členského státu, se totiž mohou velmi lišit od použití a podmínek aplikace, které byly předmětem teoretického hodnocení na unijní úrovni.
84 Účinná látka a konkrétní přípravek na ochranu rostlin, v němž je obsažena, o jehož povolení je žádáno na vnitrostátní úrovni, se může v některých technických aspektech značně lišit od účinné látky a reprezentativního použití přípravku na ochranu rostlin, jež jsou zkoumány na unijní úrovni ve fázi schvalování. Důvodem je skutečnost, že přípravek na ochranu rostlin, kterého se týká žádost o povolení, může být nebo často je vyráběn jiným podnikem, než který požádal o schválení účinné látky na unijní úrovni.
85 Dále je třeba uvést, že i pokud jsou účinná látka a konkrétní povolený přípravek na ochranu rostlin vyráběny týmž podnikem, jako je podnik, který podal žádost o schválení účinné látky, může se způsob výroby uvedené látky, a tudíž i nečistoty obsažené v přípravku na ochranu rostlin, o jehož povolení je žádáno a který je následně uvolňován do životního prostředí, lišit od způsoby výroby a nečistot, které byly analyzovány na unijní úrovni. Jak se uvádí mimo jiné v bodech 23 a 27 odůvodnění nařízení č. 1107/2009, nejenže může mít přípravek na ochranu rostlin různá složení a může být používán u různých rostlin a rostlinných produktů v různých zemědělských
a rostlinolékařských podmínkách a podmínkách v oblasti životního prostředí (včetně klimatických) (viz bod 74 výše), ale účinná látka obsažená v určitém přípravku na ochranu rostlin může být vyráběna různými výrobními postupy, což vede k rozdílům v jednotlivých specifikacích (viz bod 75 výše).
86 To je mimo jiné důvod, proč je členský stát na základě čl. 29 odst. 1 písm. b) nařízení č. 1107/2009 povinen zkoumat, zda je účinná látka vyrobena za použití jiného zdroje, nebo stejného zdroje s využitím jiného výrobního postupu nebo místa výroby. Je-li tomu tak, má členský stát povinnost zkoumat, zda je specifikace účinné látky obsažené v přípravku na ochranu rostlin, o jehož povolení je žádáno (článek 38 nařízení č. 1107/2009) minimálně rovnocenná specifikaci hodnocené na unijní úrovni, a zda je považována za splňující kritéria pro schválení, jež jsou uvedena v článku 4 nařízení č. 1107/2009.
87 Dále je třeba uvést, že čl. 29 odst. 3 nařízení č. 1107/2009 stanoví, že dodržování požadavku rovnocennosti, který je stanoven v čl. 29 odst. 1 písm. b) nařízení č. 1107/2009, „se ověřuje pomocí úředních či úředně uznaných zkoušek a analýz provedených za zemědělských a rostlinolékařských podmínek a podmínek v oblasti životního
prostředí, které jsou vhodné pro používání příslušného přípravku na ochranu rostlin a představují typické podmínky panující v zóně, kde má být daný přípravek používán“.
88 Za těchto podmínek je třeba mít shodně s tvrzením Komise a Spolkové republiky Německo za to, že členský stát hodnotí případné emise do životního prostředí až ve stadiu vnitrostátního řízení o povolení uvádění konkrétního přípravku na ochranu rostlin na trh, ve kterém se objeví konkrétní údaje týkající se povahy, složení, množství, dne a místa skutečných či předvídatelných emisí účinné látky nebo konkrétního přípravku na ochranu rostlin, v němž je tato látka obsažena, uvolňovaných za daných podmínek, ve smyslu bodu 79 rozsudku o kasačním opravném prostředku (viz bod 56 výše).
89 V projednávaném případě to znamená, že návrh zprávy, který byl vypracován v rámci řízení o schválení na unijní úrovni, se týká jednoho či více reprezentativních použití přípravků na ochranu rostlin obsahujících glyfosát, která byla navržena žadateli o schválení této účinné látky, a konkrétního složení přípravků na ochranu rostlin vyplývajícího z výrobního postupu těchto žadatelů v okamžiku podání žádosti o schválení.
90 Vzhledem k tomu, že použití, podmínky aplikace a složení přípravku na ochranu rostlin povoleného určitým členským státem na jeho území mohou být velmi odlišné od použití, podmínek aplikace a složení výrobků hodnocených na unijní úrovni ve fází schválení účinné látky, je třeba mít za to, že informace obsažené ve sporném dokumentu se netýkají emisí, jejichž uvolnění do životního prostředí je předvídatelné, a vykazují nanejvýš souvislost s emisemi do životního prostředí. Takové informace tudíž v souladu s bodem 78 rozsudku o kasačním opravném prostředku nespadají pod pojem „informace týkající se emisí do životního prostředí“.
91 S ohledem na předcházející úvahy je třeba konstatovat, že se Komise nedopustila nesprávného právního posouzení, když měla za to, že sporný dokument neobsahuje informace týkající se emisí do životního prostředí, a proto musí být druhý žalobní důvod zamítnut.
92 Tento závěr nemůže být zpochybněn ani argumentem, který žalobkyně opětovně vznesly na jednání, podle kterého je nezbytné získat přístup ke spornému dokumentu v podstatě kvůli tomu, že členské státy ve fázi povolování přípravku na ochranu rostlin znovu neposuzují účinnou látku, která byla schválena na unijní úrovni. Shodně s tvrzením Komise, Cefic a ECPA je totiž třeba uvést, že v rámci řízení o povolení je analyzován přípravek na ochranu rostlin jako celek, včetně všech jeho složek. Tento přípravek je povolen přitom jen tehdy, pokud lze na základě výsledků zkoušek a analýz konstatovat, že byly splněny požadavky pro povolení, jež jsou stanoveny v článku 29 nařízení č. 1107/2009, a že v případě uvedeného přípravku lze mít za to, že nemá škodlivý účinek na zdraví lidí nebo zvířat, ani nepřijatelné účinky na životní prostředí.
93 Každopádně je třeba konstatovat, že argumentem žalobkyň nemůže být zpochybněna okolnost, podle níž informace obsažené ve sporném dokumentu nespadají pod pojem „informace týkající se životního prostředí“, jak jej vymezil Soudní dvůr v rozsudku o kasačním opravném prostředku, neboť účinná látka „glyfosát“ není určena jako taková k tomu, aby byla uvolňována do životního prostředí, ale k jejímu uvolňování může dojít až poté, co se stala součástí přípravku na ochranu rostlin, který podléhá povolení.
94 Druhý žalobní důvod je proto třeba zamítnout.
Ke třetímu žalobnímu důvodu, který vychází z porušení čl. 4 odst. 2 nařízení č. 1049/2001 a článku 4 Aarhuské úmluvy
95 Žalobkyně v podstatě tvrdí, že výjimka z práva na přístup musí být v souladu s čl. 4 odst. 4 písm. d) Aarhuské úmluvy vykládána restriktivně. Dále tvrdí, že obchodní zájmy mohou převážit pouze tehdy, představují-li zájmy, které zákon chrání za účelem ochrany legitimního hospodářského zájmu. Navíc podle žalobkyň mají takové zájmy pouze omezenou působnost, neboť v článku 13 směrnice 91/414 se stanoví, že žadatelé o zápis účinné látky mohou po uplynutí lhůty deseti let využít informace uvedené v přihlášce k zápisu. Konečně Komise podle žalobkyň neuvedla žádný konkrétní důkaz na podporu svého závěru o tom, že práva duševního vlastnictví musí převážit nad právem k přístupu. Podle žalobkyň by řádné zvážení na základě čl. 4 odst. 4 Aarhuské úmluvy nebo na základě výkladu čl. 4 odst. 2 nařízení č. 1049/2001 v souladu s Aarhuskou úmluvou muselo vést k poskytnutí požadovaných informací.
96 Komise s argumentací žalobců nesouhlasí.
97 Předně je třeba připomenout, že vzhledem k tomu, že se výjimky z práva na přístup, jež jsou stanoveny v článku 4 nařízení č. 1049/2001, odchylují od zásady co nejširšího zpřístupnění dokumentu veřejnosti, musí být vykládány a používány restriktivně (v tomto smyslu viz rozsudek ze dne 21. července 2011, Švédsko v. MyTravel a Komise, C‑506/08 P, EU:C:2011:496, bod 75). Je třeba prokázat, že daný přístup k dokumentu může konkrétně a skutečně ohrozit veřejný zájem chráněný výjimkou a že nebezpečí porušení tohoto zájmu je rozumně předvídatelné, a nikoli čistě hypotetické. Toto posouzení musí vycházet z odůvodnění napadeného rozhodnutí (v tomto smyslu rozsudek ze dne 13. dubna 2005, Verein für Konsumenteninformation v. Komise, T‑2/03, EU:T:2005:125, bod 69, a rozsudek ze dne 22. května 2012, Sviluppo Globale v. Komise, T‑6/10, nezveřejněný, EU:T:2012:245, point 64).
98 Rovněž je třeba poznamenat, že režim výjimek podle článku 4 nařízení č. 1049/2001, a konkrétně jeho odstavce 2, je založen na vážení protichůdných zájmů v dané situaci, tj. na jedné straně zájmů, v jejichž prospěch by zpřístupnění dotčených dokumentů sloužilo, a na druhé straně zájmů, jež by toto zpřístupnění ohrozilo. Rozhodnutí o žádosti o přístup k dokumentům závisí na tom, kterému zájmu je třeba dát v projednávaném případě přednost (rozsudek ze dne 14. listopadu 2013, LPN a Finsko v. Komise, C‑514/11 P a C‑605/11 P, EU:C:2013:738, bod 42, a rozsudek ze dne 23. září 2015, ClientEarth a International Chemical Secretariat v. ECHA, T‑245/11, EU:T:2015:675, bod 168).
99 Dále je třeba poukázat na to, že odepření přístupu k dokumentu v zásadě nestačí odůvodnit tím, že tento dokument spadá pod činnost nebo zájem uvedené v článku 4 nařízení č. 1049/2001, neboť dotyčný orgán musí rovněž vysvětlit, jak by přístup k tomuto dokumentu mohl konkrétně a skutečně narušit zájem chráněný výjimkou stanovenou v tomto článku (rozsudek ze dne 28. června 2012, Komise v. Éditions Odile Jacob, C‑404/10 P, EU:C:2012:393, bod 116, rozsudek ze dne 28. června 2012, Komise v. Agrofert Holding, C‑477/10 P, EU:C:2012:394, bod 57, a rozsudek ze dne 27. února 2014, Komise v. EnBW, C‑365/12 P, EU:C:2014:112, bod 64).
100 Pokud jde o pojem „obchodní zájmy“, z judikatury vyplývá, že kdyby se na všechny informace týkající se určité společnosti a jejích obchodních vztahů muselo nahlížet tak, že se na ně vztahuje ochrana, která musí být zaručena obchodním zájmům podle čl. 4 odst. 2 první odrážky nařízení č. 1049/2001, bylo by znemožněno uplatnění obecné zásady spočívající v poskytování co nejširšího přístupu veřejnosti k dokumentům v držení orgánů (rozsudek ze dne 15. prosince 2011, CDC Hydrogene Peroxide v. Komise, T‑437/08, EU:T:2011:752, bod 44, a rozsudek ze dne 9. září 2014, MasterCard a další v. Komise, T‑516/11, nezveřejněný, EU:T:2014:759, bod 81).
101 Pro účely uplatnění výjimky stanovené v čl. 4 odst. 2 první odrážce nařízení č. 1049/2001 je tedy nezbytné prokázat, že sporné dokumenty obsahují části, jejichž zpřístupnění by mohlo porušit ochranu obchodních zájmů právnické osoby. Tak tomu je mimo jiné tehdy, obsahují-li vyžádané dokumenty citlivé obchodní informace týkající se zejména obchodních strategií dotyčných podniků nebo jejich obchodních vztahů nebo obsahují-li údaje specifické pro daný podnik, které odhalují jeho odborné znalosti (rozsudek ze dne 9. září 2014, MasterCard a další v. Komise, T‑516/11, nezveřejněný, EU:T:2014:759, body 82 až 84).
102 Konečně je třeba uvést, že projednávaný případ se týká rozhodnutí Komise o odepření přístupu, které není v rozporu s důvody námitky, jichž se dovolávala Spolková republika Německo, ale jež je na těchto důvodech založeno, a v jehož důsledku proto nebyl sporný dokument poskytnut.
103 Co se týče soudního přezkumu legality rozhodnutí o odepření přístupu, z bodu 94 rozsudku ze dne 18. prosince 2007, Švédsko v. Komise, (C‑64/05 P, EU:C:2007:802), vyplývá, že je v pravomoci soudu Unie na návrh žadatele, vůči němuž dožádaný orgán uplatnil odepření přístupu, přezkoumat, zda toto odepření mohlo být důvodně založeno na výjimkách uvedených v čl. 4 odst. 1 až 3 nařízení č. 1049/2001, a to bez ohledu na to, zda k tomuto odepření došlo na základě posouzení těchto výjimek samotným orgánem, nebo dotčeným členským státem. Z toho plyne, že přezkum soudem Unie není v důsledku použití čl. 4 odst. 5 nařízení č. 1049/2001 omezen na přezkum prima facie. Použití tohoto ustanovení nebrání tomu, aby byl proveden úplný přezkum rozhodnutí Komise o odepření přístupu, které musí být v souladu zejména s povinností uvést odůvodnění a které je založeno na věcném posouzení dotyčného členského státu, zda se uplatní výjimky stanovené v čl. 4 odst. 1 až 3 nařízení č. 1049/2001.
104 Ve světle těchto poznatků je třeba analyzovat argumentaci žalobkyň, v níž v podstatě Tribunálu navrhují, aby jednak použil čl. 4 odst. 4 Aarhuské úmluvy či vyložil unijní právní úpravu v souladu s tímto ustanovením, podle kterého musí být důvody pro odepření přístupu vykládány restriktivně, a jednak aby konstatoval, že Komise při zvažování dotčených protichůdných zájmů přiznala obchodním zájmům příliš velkou váhu, aniž by konkrétně a přesně prokázala riziko jejich ohrožení.
105 Zaprvé je třeba stran argumentů týkajících se čl. 4 odst. 4 Aarhuské úmluvy úvodem připomenout, že unijní soud měl za to, že povinnost vykládat důvody pro odepření přístupu restriktivně, nelze chápat tak, že obnáší konkrétní povinnost (rozsudek ze dne 16. července 2015, ClientEarth v. Komise, C‑612/13 P, EU:C:2015:486, bod 42, a rozsudek ze dne 13. září 2013, ClientEarth v. Komise, T‑111/11, EU:T:2013:482, body 92 a 94). Z tohoto důvodu toto ustanovení v unijním právu nemůže vyvolávat přímé účinky ve vztahu k jednotlivcům (rozsudek ze dne 23. ledna 2017, Justice & Environment v. Komise, T‑727/15, nezveřejněný, EU:T:2017:18, bod 75).
106 Dále je třeba připomenout, že podle ustálené judikatury přednost mezinárodních dohod uzavřených Unií před unijními akty sekundárního práva znamená, že je nutné posledně uvedené akty vykládat v co největším možném rozsahu v souladu s uvedenými dohodami (viz rozsudek ze dne 7. června 2007, Řízení Letového Provozu, C‑335/05, EU:C:2007:321, bod 16 a citovaná judikatura). Mimoto je třeba uvést, že je nesporné, že Unie je Aarhuskou úmluvou vázána. Z judikatury navíc vyplývá, že neexistence přímého účinku ustanovení mezinárodní dohody nebrání tomu, aby se bylo možné tohoto ustanovení dovolávat pro účely výkladu unijního práva v souladu s takovou dohodou. Proto například platí, že i když byla v judikatuře konstatována neexistence přímého účinku čl. 9 odst. 3 Aarhuské úmluvy (v tomto smyslu viz rozsudek ze dne 8. března 2011, Lesoochranárske zoskupenie, C‑240/09, EU:C:2011:125, bod 45, a rozsudek ze dne 13. ledna 2015, Rada a další v. Vereniging Milieudefensie a Stichting Stop Luchtverontreiniging Utrecht, C‑401/12 P až C‑403/12 P, EU:C:2015:4, body 55 a 61), tato judikatura navzdory neexistenci přímého účinku uznává zásadu konformního výkladu sekundárního práva ve světle tohoto ustanovení (v tomto smyslu rozsudek ze dne 8. března 2011, Lesoochranárske zoskupenie, C‑240/09, EU:C:2011:125, bod 51).
107 V projednávané věci je třeba konstatovat, že žalobkyně neprokázaly, že čl. 4 odst. 2 nařízení č. 1049/2001 je třeba nutně vykládat v jimi zamýšleném významu, aby byla zajištěna jeho slučitelnost s čl. 4 odst. 4 Aarhuské úmluvy. Je třeba připomenout, že v judikatuře unijních soudů již bylo uznáno, že výjimky z práva na přístup k dokumentům musí být vykládány a použity restriktivně (viz bod 97 výše). I za předpokladu, že by nepodložené tvrzení žalobkyň mělo být vykládáno v souladu s jejich názorem, podle kterého musí být tato judikatura ještě restriktivnější, je třeba uvést, že z výkladu, který je slučitelný s čl. 4 odst. 4 Aarhuské úmluvy, nevyplývá povinnost dosáhnout výsledku, o nějž usilují žalobkyně (v obdobném smyslu viz rozsudek ze dne 23. ledna 2017, Justice & Environment v. Komise, T‑727/15, nezveřejněný, EU:T:2017:18, bod 78). Tento argument musí být tedy odmítnut.
108 Stejně tak je třeba odmítnout argumenty žalobkyň, podle nichž jednak na základě čl. 4 odst. 4 Aarhuské úmluvy mohou obchodní zájmy převážit pouze tehdy, představují-li zájmy, které zákon chrání za účelem ochrany legitimního hospodářského zájmu, a jednak takové zájmy mají podle článku 13 směrnice 91/414 omezený dosah (viz bod 95 výše). Je třeba konstatovat, že žalobkyně totiž nevznesly žádný důkaz, jímž by mohlo být prokázáno, že obchodní zájmy, které byly v projednávané věci uplatněny, nejsou chráněny zákonem za účelem ochrany legitimního hospodářského zájmu. Každopádně je třeba ve shodě s Komisí konstatovat, že obchodní zájmy žadatelů o zápis glyfosátu do přílohy I směrnice 91/414, a konkrétně jejich práva duševního vlastnictví, požívají ochrany podle unijní právní úpravy, a sice podle článku 14 směrnice 91/414, který byl od 14. června 2011 nahrazen čl. 63 odst. 2 nařízení č. 1107/2009, jak vyplývá z článku 84 téhož nařízení. Stran argumentu týkajícího se článku 13 směrnice 91/414, jenž byl nahrazen článkem 59 nařízení č. 1107/2009, je ve shodě s Komisí třeba konstatovat, že toto ustanovení se vztahuje na zkoušky a studie týkající se účinné látky, a nikoli na takové dokumenty, jako jsou dokumenty dotčené v projednávané věci, které se týkají zejména způsobu výroby takové účinné látky. Na takové informace se totiž vztahuje důvěrné zacházení stanovené v článku 14 směrnice 91/414, který byl nahrazen čl. 63 odst. 2 nařízení č. 1107/2009.
109 Zadruhé, co se vážení dotčených protichůdných zájmů týče, jak správně tvrdí Komise, sama Komise informovala žalobkyně v napadeném rozhodnutí o výjimce, na jejímž základě německé orgány odůvodňují odepření přístupu ke spornému dokumentu, tj. o čl. 4 odst. 2 první odrážce nařízení č. 1049/2001, když podrobně uvedla informace, které se podle uvedených orgánů týkaly práv duševního vlastnictví. Požadovaný dokument totiž obsahoval přehled podrobného chemického složení účinné látky, podrobné informace o výrobním postupu této látky, informace o chemické analýze látky a všech jejích nečistotách, o složení konečných produktů a informace o smluvních vztazích mezi jednotlivými podniky, které látku oznámily.
110 Na základě námitky vznesené Spolkovou republikou Německo Komise odepřela zpřístupnění sporného dokumentu.
111 Komise nicméně zvážila obchodní zájmy a veřejný zájem na zpřístupnění sporného dokumentu, neboť konkrétně posoudila riziko ohrožení práv duševního vlastnictví žadatelů o zápis. Uvedla, že sporný dokument se týká výrobního postupu přípravků na ochranu rostlin, jež obsahují účinnou látku, a že potřeba ochrany práv duševního vlastnictví převažuje nad veřejným zájmem na zpřístupnění uvedeného dokumentu. Komise zdůrazňovala, že žadatelům o zápis hrozí, že jejich konkurenti podrobně napodobí jejich výrobním postup a technické specifikace. Podle Komise by takové okolnosti vedly u dotčených podniků ke značným ztrátám jejich podílů na trhu a jejich práva duševního vlastnictví by byla zanechána bez ochrany.
112 Komise dále uvedla, že veřejný zájem na zpřístupnění byl zohledněn v dostatečné míře, neboť na základě dalších části návrhu zprávy, jež byly v plném rozsahu zpřístupněny, se bylo možné seznámit s možnými dopady uvolňování glyfosátu do životního prostředí. Komise následně uvedla výčet jednotlivých relevantních informací, které byly zpřístupněny. Komise rovněž uvedla, že zpřístupnění informací o irelevantních nečistotách zahrnutých ve sporném dokumentu by umožňovalo rekonstituovat výrobní postup jednotlivých přípravků, a poukázala na rizika, jež by to představovalo pro práva duševního vlastnictví žadatelů o zápis glyfosátu.
113 Komise se dovolávala řízení, v jehož rámci bylo provedeno hodnocení účinné látky a které vedlo k jejímu zapsání do přílohy I směrnice 91/414, a zejména vědeckých hodnocení přihlášek k zápisu. Komise měla za to, že informace o účincích glyfosátu, které byly v návaznosti na zápis účinné látky a žádost o přístup k dokumentům, kterou podaly žalobkyně, zpřístupněny veřejnosti, splňují požadavky podle nařízení č. 1367/2006.
114 Komise při svém zvažování dotčených protichůdných zájmů dospěla k závěru, že s ohledem na rizika, kterými by v důsledku zpřístupnění informací byly zatíženy konkrétní výrobní postupy a práva podniků, je třeba dát přednost zájmům posledně uvedených podniků.
115 Za těchto okolností je tudíž třeba konstatovat, že Komise zvážila dotčené protichůdné zájmy správně, když přesně a konkrétně uvedla, jakým způsobem by byly v důsledku zpřístupnění sporného dokumentu ohroženy obchodní zájmy výrobců glyfosátů nebo přípravků na ochranu rostlin.
116 S ohledem na všechny výše uvedené úvahy je třeba zamítnout třetí žalobní důvod, jakož i žalobu v plném rozsahu.
K nákladům řízení
117 V původním rozsudku byla Komisi uložena náhrada nákladů řízení. Soudní dvůr v rozsudku o kasačním opravném prostředku určil, že o nákladech řízení bude rozhodnuto později. Tribunálu tedy přísluší, aby v souladu s článkem 219 jednacího řádu v tomto rozsudku rozhodl o veškerých nákladech souvisejících s jednotlivými řízeními.
118 [Ve znění oprav provedených usnesením ze dne 7. června 2019] Podle čl. 134 odst. 1 jednacího řádu se účastníku řízení, který neměl úspěch ve věci, uloží náhrada nákladů řízení, pokud to účastník řízení, který měl ve věci úspěch, požadoval. Vzhledem k tomu, že Komise požadovala náhradu nákladů řízení a žalobkyně neměly ve věci úspěch, je důvodné uložit CropLife America, NAM, ACC, CLI, Cefic, ECPA a ECCA náhradu nákladů řízení.
119 Podle čl. 138 odst. 1 jednacího řádu členské státy a orgány, které vstoupily do řízení jako vedlejší účastníci, nesou vlastní náklady řízení. Je třeba rozhodnout, že Švédské království a Spolková republika Německo ponesou vlastní náklady řízení.
Z těchto důvodů
TRIBUNÁL (čtvrtý senát)
rozhodl takto:
1) Žaloba se zamítá.
2) Stichting Greenpeace Nederland a Pesticide Action Network Europe (PAN Europe) se ukládá náhrada nákladů řízení.
3) Švédské království a Spolková republika Německo ponesou vlastní náklady řízení.
Kanninen | Schwarcz | Iliopoulos |
Takto vyhlášeno na veřejném zasedání v Lucemburku dne 21. listopadu 2018.
Podpisy.