Žádost o rozhodnutí o předběžné otázce podaná Sądem Okręgowym w Gdańsku (Polsko) dne 16. ledna 2020 – I.W., R.W v. Bank BPH S.A.
(Věc C-19/20)
Jednací jazyk: polština
Předkládající soud
Sąd Okręgowy w Gdańsku
Účastníci původního řízení
Žalobci: I.W., R.W
Žalovaná: Bank BPH S.A.
Předběžné otázky
Musí být čl. 3. odst. 1 a 2 ve spojení s čl. 4 odst. 1, čl. 6 odst. 1 a čl. 7 odst. 1 směrnice Rady 93/13 EHS ze dne 5. dubna 1993 o nepřiměřených podmínkách [zneužívajících ujednáních] ve spotřebitelských smlouvách1 , vykládán v tom smyslu, že vnitrostátní soud je povinen prohlásit zneužívající povahu (ve smyslu čl. 3 odst. 1 směrnice) ujednání smlouvy uzavřené se spotřebitelem také v případě, kdy ke dni rozhodnutí bylo v důsledku změny obsahu smlouvy provedené stranami ve formě přílohy ujednání změněno tak, že nemá zneužívající povahu, a prohlášení o zneužívající povaze ujednání v jeho původním znění může mít za následek zánik (zrušení) celé smlouvy?
Musí být čl. 6 odst. 1 ve spojení s čl. 3 odst. 1 a odst. 2 druhou větou a článkem 2 směrnice 93/13 vykládán v tom smyslu, že umožňuje vnitrostátnímu soudu, aby prohlásil zneužívající povahu pouze některých prvků smluvního ujednání týkajícího se směnného kurzu cizí měny stanoveného bankou, na kterou je indexován úvěr poskytnutý spotřebiteli (tak jako v původním řízení), tj. odstraněním ustanovení o marži banky určené jednostranně a nejasně jako součásti směnného kurzu, a ponechal jednoznačné ustanovení týkající se průměrného směnnému kurzu centrální banky (Polské národní banky, NBP), což nevyvolává potřebu nahradit odstraněný obsah žádným ustanovením právního předpisu, a povede k obnovení skutečné rovnováhy mezi spotřebitelem a podnikatelem, i když to změní podstatu ustanovení týkajícího se finančního plnění ze strany spotřebitele v jeho prospěch?
Musí být čl. 6 odst. 1 ve spojení s čl. 7 odst. 1 směrnice 93/13 vykládán v tom smyslu, že i kdyby byla zavedena vnitrostátním zákonodárcem opatření s cílem zabránit dalšímu používání takových zneužívajících smluvních ujednání, jako jsou ujednání zkoumaná v původním řízení, spočívající v zavedení právních ustanovení ukládajících bankám povinnost přesně vymezit metody a lhůty pro stanovení směnného kurzu, na jejichž základě se vypočítává výše úvěru, splátek jistiny a úroků, a pravidla pro převod cizí měny při výplatě nebo splácení úvěru, je veřejný zájem proti prohlášení zneužívající povahy pouze některých prvků smluvního ujednání způsobem popsaným ve druhé otázce?
Musí být nezávaznost smlouvy podle čl. 6 odst. 1 směrnice 93/13 v důsledku odstranění zneužívajících smluvních ujednání, popsaných v čl. 1 písm. a) a článku 3 této směrnice, vykládána v tom smyslu, že se jedná o sankci, která může nastat v důsledku konstitutivního rozhodnutí soudu vydaného na výslovný návrh spotřebitele s důsledky od okamžiku uzavření smlouvy, tj. ex tunc, a nároky spotřebitele a podnikatele na vrácení se stávají splatnými vstupem tohoto rozhodnutí v platnost?
Musí být čl. 6 odst. 1 směrnice 93/13 ve spojení s článkem 47 Listiny základních práv Evropské unie ze dne 30. března 2010 vykládán v tom smyslu, že ukládá vnitrostátnímu soudu povinnost informovat spotřebitele, který požádal o prohlášení neplatnosti smlouvy v souvislosti s odstraněním zneužívajících ujednání, o právních důsledcích takového rozhodnutí, včetně případných nároků podnikatele (banky) na vrácení, které nebyly v daném řízení uplatněny, i těch, jejichž legitimita není jasně stanovena, i když je spotřebitel zastoupen profesionálním zástupcem?
____________
1 Úř. věst. L 95, s. 29; Zvl. vyd. 15/02, s. 288; oprava Úř. věst 2016, L 303, s. 26.