Language of document :

Žaloba podaná dne 24. dubna 2020 – Evropská komise v. Rada Evropské unie

(Věc C-180/20)

Jednací jazyk: angličtina

Účastnice řízení

Žalobkyně: Evropská komise (zástupci: M. Kellerbauer, T. Ramopoulos, zmocněnci)

Žalovaná: Rada Evropské unie

Návrhová žádání žalobkyně

zrušit rozhodnutí Rady (EU) 2020/2451 ze dne 17. února 2020 o postoji, který má být jménem Evropské unie zaujat v Radě partnerství zřízené Dohodou o komplexním a posíleném partnerství mezi Evropskou unií a Evropským společenstvím pro atomovou energii a jejich členskými státy na jedné straně a Arménskou republikou na straně druhé, pokud jde o přijetí jednacího řádu Rady partnerství a jednacích řádů Výboru pro partnerství, podvýborů a dalších orgánů zřizovaných Radou partnerství a o sestavení seznamu podvýborů, za účelem provádění uvedené dohody s výjimkou její hlavy II („rozhodnutí Rady 2020/245“) a Rozhodnutí Rady (EU) 2020/2462 ze dne 17. února 2020 o postoji, který má být jménem Evropské unie zaujat v Radě partnerství zřízené Dohodou o komplexním a posíleném partnerství mezi Evropskou unií a Evropským společenstvím pro atomovou energii a jejich členskými státy na jedné straně a Arménskou republikou na straně druhé, pokud jde o přijetí jednacího řádu Rady partnerství a jednacích řádů Výboru pro partnerství, podvýborů a dalších orgánů zřizovaných Radou partnerství a o sestavení seznamu podvýborů, za účelem provádění hlavy II uvedené dohody („rozhodnutí Rady 2020/246“)

uložit Radě Evropské unie náhradu nákladů řízení.

Žalobní důvody a hlavní argumenty

Komise tvrdí, že i) vyloučit hlavu II Dohody o komplexním a posíleném partnerství z působnosti rozhodnutí Rady 2020/245, ii) přijmout samostatné rozhodnutí Rady 2020/246, pokud jde výlučně o hlavu II Dohody o komplexním a posíleném partnerství, která má za hmotněprávní základ článek 37 SEU a (iii) doplnit druhý pododstavec čl. 218 odst. 8 SFEU, který stanoví, že Rada jednomyslně rozhoduje tehdy, týká-li se dohoda oblasti, kde je pro přijetí aktu Unie požadována jednomyslnost, porušuje Smlouvu, jak jí vykládá judikatura Soudního dvora.

Tento žalobní důvod vychází z následujících tvrzení:

Zaprvé, podle ustálené judikatury Soudního dvora hmotněprávní základ pro rozhodnutí Rady založené na čl. 218 odst. 9 SFEU, o postoji, který má být zaujat jménem Evropské unie v rámci orgánu zřízeného dohodou, musí být určen v souladu s těžištěm dohody jako celku. Dohoda o komplexním a posíleném partnerství se týká zejména obchodu a spolupráce na rozvoji, jakož i obchodu v oblasti dopravních služeb, zatímco vazby mezi touto dohodou a SZBP nejsou dost významné k tomu, aby odůvodňovaly hmotněprávní základ podle SZBP, pokud jde o dohodu jako celek. Rada tedy nesprávně zahrnula článek 37 SEU do právního základu rozhodnutí 2020/246 a toto rozhodnutí bylo tedy nesprávně přijaté podle pravidla hlasování vyžadujícího jednomyslnost.

Zadruhé unijní orgány nemohou uměle rozdělit jeden akt na více částí, přičemž vytvoří části s rozdílnými těžišti, protože jinak by byly oprávněné obejít požadavek stanovený v článku 13 SEU, podle kterého každý orgán jedná v mezích působnosti svěřené mu Smlouvami a v souladu s postupy, podmínkami a cíli v nich stanovenými. Když Rada určí postoj, který se má přijmout jménem Unie v rámci orgánu zřízeného dohodou podle čl. 218 odst. 9 SFEU, pokud jde o pravidla upravující fungování tohoto orgánu v oblasti všech ustanovení dohody, rozdělení rozhodnutí Rady na dvě rozhodnutí nelze odůvodnit. Jelikož Dohoda o komplexním a posíleném partnerství nerozlišuje mezi procesními pravidly, které se použijí, když dotčené orgány jednají podle hlavy II nebo jiných hlav Dohody o komplexním a posíleném partnerství, Rada pochybila, když přijala dvě samostatná rozhodnutí, ze kterých se jedno týká jen hlavy II Dohody o komplexním a posíleném partnerství.

____________

1 Úř. věst. 2020, L 52, s. 3.

2 Úř. věst. 2020, L 52, s. 5.