USNESENÍ SOUDU PRO VEŘEJNOU SLUŽBU

(první senát)

25. března 2010

Věc F‑102/08

Luigi Marcuccio

v.

Evropská komise

„Veřejná služba – Úředníci – Stěhování osobního majetku žalobce – Žaloba na náhradu škody – Zjevně nepřípustná žaloba – Žaloba zjevně postrádající jakékoli právní opodstatnění – Článek 94 jednacího řádu“

Předmět: Žaloba podaná na základě článků 236 ES a 152 AE, kterou se L. Marcuccio domáhá prohlášení neplatnosti nebo alespoň zrušení rozhodnutí Komise, kterým mu odmítá předat kopie fotografií pořízených při stěhování jeho služebního bytu, který obýval v Luandě (Angola), a zničit veškerou dokumentaci související s tímto stěhováním, jakož i toho, aby byla Komisi uložena náhrada škody vyplývající z uvedeného stěhování, které Komise nechala provést proti jeho vůli.

Rozhodnutí: Žaloba L. Marcuccia se zčásti jako zjevně nepřípustná odmítá a zčásti jako zjevně postrádající jakékoli právní opodstatnění zamítá. Žalobci se ukládá náhrada nákladů řízení. Žalobci se ukládá, aby Soudu uhradil částku 1 500 eur.

Shrnutí

1.      Úředníci – Žaloba – Žaloba na náhradu škody – Návrh na zrušení rozhodnutí vydaného před zahájením soudního řízení, kterým byl zamítnut návrh na náhradu škody

(Služební řád úředníků, články 90 a 91)

2.      Akty orgánů – Presumpce platnosti – Nicotný akt – Pojem

(Článek 249 ES)

3.      Úředníci – Žaloba – Předcházející správní stížnost – Lhůty – Prekluze – Nový běh – Podmínka – Nová a podstatná skutečnost

(Služební řád úředníků, články 90 a 91)

1.      Rozhodnutí orgánu o zamítnutí návrhu na náhradu škody je nedílnou součástí správního řízení předcházejícího žalobě na uplatnění odpovědnosti podané k Soudu pro veřejnou službu, a v důsledku toho nelze návrhová žádání na zrušení směřující proti tomuto rozhodnutí posuzovat nezávisle na návrhových žádáních na náhradu škody.

(viz bod 23)

Odkazy:

Tribunál: 18. prosince 1997, Gill v. Komise, T‑90/95, Recueil FP, s. I‑A‑471 a II‑1231, bod 45; 6. března 2001, Ojha v. Komise, T‑77/99, Recueil FP, s. I‑A‑61 a II‑293, bod 68; 5. prosince 2002, Hoyer v. Komise, T‑209/99, Recueil FP, s. I‑A‑243 a II‑1211, bod 32

2.      Za nicotné lze prohlásit pouze akty, které vykazují obzvláště závažné a zjevné vady. Závažnost následků, které jsou spojeny s konstatováním nicotnosti aktu orgánu, předpokládá, že z důvodů právní jistoty je toto konstatování vyhrazeno jen pro zcela krajní případy.

Rozhodnutí Komise odmítající zničit dokumenty, jejichž zachování tento orgán odůvodnil tím, že tvoří záruku umožňující jak dotčenému úředníkovi, tak Komisi ověřit, že veškerý jeho majetek, který byl předmětem stěhování, byl přemístěn do jeho nového bydliště, protiprávnosti takové povahy nevykazuje.

(viz body 29 a 32)

Odkazy:

Soudní dvůr: 10. prosince 1957, Société des usines à tubes de la Sarre v. Vysoký úřad, 1/57 a 14/57, Recueil, s. 201, 220; 15. června 1994, Komise v. BASF a další, C‑137/92 P, Recueil, s. I‑2555, bod 50; 5. října 2004, Komise v. Řecko, C‑475/01, Sb. rozh. s. I‑8923, bod 20

3.      Ačkoli podle čl. 90 odst. 1 služebního řádu každý úředník může předložit orgánu oprávněnému ke jmenování žádost, aby vydal v jeho věci rozhodnutí, tato možnost neumožňuje úředníkovi obejít lhůty stanovené články 90 a 91 služebního řádu pro podání stížnosti nebo žaloby tím, že prostřednictvím návrhu nepřímo zpochybní dřívější rozhodnutí, které nenapadl ve lhůtě. Pouze existence nových podstatných skutečností může odůvodnit předložení návrhu směřujícího k novému přezkumu takového rozhodnutí.

(viz bod 36)

Odkazy:

Soudní dvůr: 15. května 1985, Esly v. Komise, 127/84, Recueil, s. 1437, bod 10