Language of document : ECLI:EU:F:2009:137

ROZSUDEK SOUDU PRO VEŘEJNOU SLUŽBU

(první senát)

7. října 2009

Věc F-101/08

Spyridon Pappas

v.

Komise Evropských společenství

„Veřejná služba – Úředníci – Důchody – Převod nároků na důchod nabytých před vstupem do služeb Společenství do systému Společenství – Zpětvzetí – Přípustnost – Propuštění ze služebních důvodů – Výše důchodu“

Předmět: Žaloba podaná na základě článků 236 ES a 152 AE, kterou se S. Pappas domáhá zaprvé zrušení rozhodnutí Komise ze dne 6. února 2008, kterým se stanoví žalobcův nárok na starobní důchod, zadruhé zrušení rozhodnutí Komise ze dne 27. února 2003, kterým byl vzat zpět dopis ze dne 23. října 2000, jímž byla stanovena doba započtených příspěvkových let pro účely výpočtu důchodu Společenství v důsledku převodu nároků, které žalobce nabyl zejména jakožto člen Státní rady Řecka, do systému Společenství na 18 let a 10 dní a tato doba byla stanovena na 15 let 2 měsíce a 21 dnů, a zatřetí zrušení dalšího rozhodnutí Komise ze dne 27. února 2003, kterým byl vzat zpět dopis ze dne 7. září 2001, jímž byla stanovena doba započtených příspěvkových let pro účely výpočtu důchodu Společenství v důsledku převodu nároků, které žalobce nabyl v Řecku jakožto advokát, na 2 roky 4 měsíce a 2 dny a tato doba byla stanovena na 1 rok 10 měsíců a 15 dnů.

Rozhodnutí: Žaloba se zamítá. Žalobci se ukládá náhrada nákladů řízení.

Shrnutí

1.      Úředníci – Žaloba – Předcházející správní stížnost – Lhůty – Počátek běhu

(Služební řád úředníků, čl. 90 odst. 2)

2.      Úředníci – Důchody – Nabytí nároku na důchod

(Služební řád úředníků, článek 50)

1.       K tomu, aby rozhodnutí bylo řádně oznámeno ve smyslu ustanovení služebního řádu, je třeba, aby bylo sděleno adresátovi a aby se tento mohl účinně seznámit s jeho obsahem.

Je věcí orgánu, který se dovolává překročení lhůty uvedené v čl. 90 odst. 2 služebního řádu, podle něhož musí být stížnost podána do tří měsíců ode „dne[...] oznámení rozhodnutí dotyčné osobě, ale v žádném případě ne později, než kdy oznámení obdržela, dotýká-li se opatření jednotlivé osoby“, aby předložil důkaz o tom, v který den počala uvedená lhůta běžet.

Jestliže důkaz o tom, že adresát rozhodnutí se s tímto rozhodnutím skutečně účinně seznámil, nelze vyvodit z pouhých indicií, mohou být takovým důkazem i jiné okolnosti než formální oznámení uvedeného rozhodnutí, jako například zpráva uvedeného adresáta, z níž vyplývá, že se s rozhodnutím účinně seznámil.

(viz body 41 až 44)

Odkazy:

Soudní dvůr: 15. června 1976, Jänsch v. Komise, 5/76, Recueil, s. 1027, bod 10; 5. června 1980, Belfiore v. Komise, 108/79, Recueil, s. 1769, bod 7

Soud prvního stupně: 8. června 1993, Fiorani v. Parlament, T‑50/92, Recueil, s. II‑555, bod 16; 3. června 1997, H v. Komise, T‑196/95, Recueil FP, s. I‑A‑133 a II‑403, body 32 až 35; 27. září 2002, Di Pietro v. Účetní dvůr, T‑254/01, Recueil FP, s. I‑A‑177 a II‑929, body 25 až 27

Soud pro veřejnou službu: 20. dubna 2007, L v. EMEA, F‑13/07, Sb. VS s. I‑A‑1‑0000 a II‑A‑1‑0000, body 29 až 32; 25. dubna 2007, Lebedef‑Caponi v. Komise, F‑71/06, Sb. VS s. I‑A‑1‑0000 a II‑A‑1‑0000, bod 34

2.      Ze znění čl. 50 posledního pododstavce služebního řádu jasně vyplývá, že úředník, který zastává místo v platových třídách A 1 nebo A 2 a byl propuštěn ze služebních důvodů, aniž bylo ve vztahu k němu uplatněno snížení podle článku 9 přílohy VIII k novému služebnímu řádu, nabývá nárok na důchod s výhradou, že po skončení doby, během níž měl nárok na příspěvek uvedený v článku 50, dosáhl věku padesáti pěti let.

Ustanovení čl. 50 posledního pododstavce je třeba vykládat doslovně tím spíše, že dotčené ustanovení má povahu výjimky z obecných pravidel výpočtu starobního důchodu, takže musí být vykládáno restriktivně, což platí i pro ustanovení zakládající nárok na finanční plnění.

(viz body 62, 64 a 65)

Odkazy:

Soud prvního stupně: 18. září 2003, Lebedef a další v. Komise, T‑221/02, Recueil FP, s. I‑A‑211 a II‑1037, bod 38 a citovaná judikatura; 16. prosince 2004, Pappas v. Komise, T‑11/02, Sb. VS s. I‑A‑381 a II‑1773, bod 53

Soud pro veřejnou službu: 14. prosince 2006, André v. Komise, F‑10/06, Sb. VS s. I‑A‑1‑183 a II‑A‑1‑755, body 34 až 36