ROZSUDEK SOUDU PRO VEŘEJNOU SLUŽBU (třetího senátu)
7. listopadu 2007
Věc F-57/06
Jacques Hinderyckx
v.
Rada Evropské unie
„Veřejná služba – Úředníci – Služební povýšení – Období povýšení 2005 – Nezapsání na seznam povýšených úředníků – Porušení článku 45 služebního řádu – Srovnávací přezkum zásluh – Hodnotící zprávy pocházející z různých orgánů“
Předmět: Žaloba, podaná na základě článků 236 ES a 152 AE, kterou se J. Hinderyckx domáhá jednak zrušení rozhodnutí orgánu Rady oprávněného ke jmenování o jeho nepovýšení do platové třídy B*8 v období povýšení 2005, jakož i jeho povýšení do uvedené platové třídy, a jednak náhrady škody, kterou údajně utrpěl.
Rozhodnutí: Žaloba se zamítá. Radě se kromě toho, že ponese vlastní náklady řízení, ukládá třetina nákladů řízení žalobce. Žalobce ponese dvě třetiny vlastních nákladů řízení.
Shrnutí
1. Úředníci – Povýšení – Stížnost nepovýšeného uchazeče
(Služební řád, čl. 25 druhý pododstavec, článek 45 a čl. 90 odst. 2)
2. Úředníci – Povýšení – Srovnávací přezkum zásluh
(Služební řád, článek 45)
3. Úředníci – Povýšení – Srovnávací přezkum zásluh
(Služební řád, článek 45; nařízení Rady č. 723/2004)
4. Úředníci – Povýšení – Srovnávací přezkum zásluh
(Služební řád, článek 45)
1. Orgán oprávněný ke jmenování sice není povinen odůvodnit rozhodnutí o povýšení s ohledem na nepovýšené úředníky, musí však naproti tomu odůvodnit své rozhodnutí o zamítnutí stížnosti nepovýšeného úředníka, přičemž odůvodnění tohoto rozhodnutí o zamítnutí by se mělo shodovat s odůvodněním rozhodnutí, proti němuž stížnost směřovala.
V případě povýšení výběrem podle článku 45 služebního řádu postačí, že odůvodnění zamítnutí stížnosti se týká splnění právních podmínek, na které je řádné povýšení vázáno.
Krom toho rozhodnutí o zamítnutí stížnosti proti rozhodnutí o nepovýšení splnilo podmínky odůvodnění v rozsahu, v němž umožňuje dotčenému posoudit opodstatněnost rozhodnutí o nepovýšení a možnost podat žalobu u soudu Společenství, a umožňuje posledně uvedenému provést svůj přezkum legality rozhodnutí o povýšení.
Co se týče konkrétněji situace úředníka, který se zúčastnil interinstitucionální mobility, a i když by se mohlo jevit, že velmi vysoká úroveň posledního hodnotícího posudku vyhotoveného domovským orgánem vyžaduje úplnější a přesnější odůvodnění, orgán oprávněný ke jmenování splní podmínku odůvodnění, pokud upřesní, že při srovnávacím přezkumu zásluh byly zohledněny všechny posudky dotčeného, uvede, že analytická a obecná posouzení byla předmětem poměrného vážení za účelem relativizování přístupů různých hodnotitelů a vysvětlí, jakým způsobem byly zohledněny roky služby.
V každém případě, a pokud orgán oprávněný ke jmenování předložil nástin odůvodnění, doplňující upřesnění mohou být podána v průběhu řízení.
(viz body 25 až 27, 31 a 32)
Odkazy:
Soudní dvůr: 7. února 1990, Culin v. Komise, C‑343/87, Recueil, s. I‑225, bod 13; 9. prosince 1993, Parlament v. Volger, C‑115/92 P, Recueil, s. I‑6549, body 22 a 23
Soud prvního stupně: 29. května 1997, Contargyris v. Rada, T‑6/96, Recueil FP, s. I‑A‑119 a II‑357, bod 147; 18. prosince 1997, Delvaux v. Komise, T‑142/95, Recueil FP, s. I‑A‑477 a II‑1247, bod 84; 27. dubna 1999, Thinus v. Komise, T‑283/97, Recueil FP, s. I‑A‑69 a II‑353, body 74 až 76; 21. září 1999, Oliveira v. Parlament, T‑157/98, Recueil FP, s. I‑A‑163 a II‑851, bod 50; 10. června 2004, Liakoura v. Rada, T‑330/03, Sb. VS s. I‑A‑191 a II‑859, bod 42; 3. února 2005, Heurtaux v. Komise, T‑172/03, Sb. VS s. I‑A‑15 a II‑63, bod 44; 3. října 2006, Nijs v. Účetní dvůr, T‑171/05, Sb. VS s. I-A-2-195 a II‑A‑2‑999, bod 42
2. Orgán oprávněný ke jmenování má širokou posuzovací pravomoc za účelem srovnávacího přezkumu zásluh úředníků způsobilých k povýšení a tento srovnávací přezkum, který je založen zejména na hodnotících posudcích, musí být proveden pečlivě a nestranně, v služebním zájmu a v souladu se zásadou rovného zacházení, s použitím srovnatelných zdrojů informací a poznatků. Za tímto účelem je oprávněn provést přezkum zásluh úředníků způsobilých k povýšení postupem nebo způsobem, jakým uzná za nejvhodnější.
Přezkum soudu Společenství se tak musí omezit na otázku, zda vzhledem k prostředkům a důvodům, které mohly vést správní orgán k jeho posouzení, jednal tento orgán v mezích, které nejsou napadnutelné, a při výkonu své pravomoci zjevně nepochybil. Soud tedy nemůže nahradit svým posouzením kvalifikace a zásluh kandidátů posouzení orgánu oprávněného ke jmenování.
(viz body 43 a 44)
Odkazy:
Soudní dvůr: 1. července 1976, De Wind v. Komise, 62/75, Recueil, s. 1167, bod 17; 17. prosince 1992, Moritz v. Komise, C‑68/91 P, Recueil, s. I‑6849, bod 16
Soud prvního stupně: 3. října 2000, Cubero Vermurie v. Komise, T‑187/98, Recueil FP, s. I‑A‑195 a II‑885, bod 59; 15. září 2005, Casini v. Komise, T‑132/03, Sb. VS s. I‑A‑253 a II‑1169, bod 52 a citovaná judikatura a body 53 a 54
3. Hodnotící posudky představují pro orgán oprávněný ke jmenování, jak ve znění článku 45 služebního řádu úředníků, který byl platný před vstupem nařízení č. 723/2004, kterým se mění služební řád úředníků a pracovní řád ostatních zaměstnanců, v platnost dne 1. května 2004, tak i ve znění platném od tohoto okamžiku, velmi důležitý posuzovací prvek za účelem povýšení úředníka. Znění článku 45 služebního řádu platné před 1. květnem 2004 stanovilo, že vedle hodnotících posudků musí být předmětem srovnávacího přezkumu za účelem povýšení druhý prvek, a to „zásluhy“, aniž by však upřesnil přesný obsah tohoto pojmu, což byl úkol, který splnila judikatura, podle které sporný pojem odkazuje na další informace, které se týkají správní a osobní situace úředníků, která může relativizovat provedené posouzení pouze s ohledem na hodnotící posudky.
4. Současný článek 45 služebního řádu je jasnější, pokud jde o skutečnosti, které musí být zohledněny za účelem povýšení tím, že odkazuje vedle hodnotících posudků na využívání jiných jazyků než těch, jejichž důkladnou znalost dotyční úředníci doložili a případně na míru jejich služební odpovědnosti; orgán oprávněný ke jmenování provádí obecně v současnosti ve světle těchto tří skutečností srovnávací přezkum zásluh úředníků způsobilých k povýšení, jelikož pojem „zásluhy“ uvedený v článku 45 služebního řádu má tak odlišný a v podstatě širší rozsah než má totožný pojem užívaný ve znění tohoto článku použitelném před 1. květnem 2004.
Krom toho, jelikož judikatura před vstupem nařízení č. 723/2004 v platnost uznala, že při posouzení zásluh úředníků orgán oprávněný ke jmenování může podpůrně zohlednit takové další skutečnosti, jako je věk kandidátů a jejich roky služby v platové třídě nebo službě, může se ukázat, že tyto podpůrné skutečnosti jsou ještě užitečné v současnosti nebo v případě rovnosti zásluh mezi úředníky způsobilými k povýšení po posouzení tří skutečností výslovně uvedených v článku 45 služebního řádu a představují oprávněně rozhodující faktor při volbě orgánu oprávněného ke jmenování.
(viz body 45 a 46)
Odkazy:
Soud prvního stupně: 25. listopadu 1993, X v. Komise, T‑89/91, T‑21/92 a T‑89/92, Recueil, s. II‑1235, body 49 a 50; 29. února 1996, Lopes v. Soudní dvůr, T‑280/94, Recueil FP, s. I‑A‑77 a II‑239, bod 138; 21. října 1997, Patronis v. Rada, T‑168/96, Recueil FP, s. I‑A‑299 a II‑833, bod 35; 5. března 1998, Manzo-Tafaro v. Komise, T‑221/96, Recueil FP, s. I‑A‑115 a II‑307, body 17 a 18; 24. února 2000, Jacobs v. Komise, T‑82/98, Recueil FP, s. I‑A‑39 a II‑169, body 36 až 39; 11. července 2002, Perez Escanilla v. Komise, T‑163/01, Recueil FP, s. I‑A‑131 a II‑717, bod 29; 9. dubna 2003, Tejada Fernández v. Komise, T‑134/02, Recueil FP, s. I‑A‑125 a II‑609, bod 42
5. Ačkoliv orgány Společenství musí jednak zajistit, aby mobilita nenarušovala průběh služebního postupu úředníků, ke kterým se vztahuje, a jednak provést přezkum situace úředníka, který se účastní mobility, aby ověřily, zda přeložení úředníci nebyli znevýhodněni v rámci období povýšení, podle článku 45 služebního řádu neexistuje povinnost orgánu stanovit podrobná pravidla, která upravují situaci úředníků, kteří se účastní mobility.
6. Orgán oprávněný ke jmenování je totiž oprávněn provést povýšení podle postupu a metod, které považuje za vhodné. V důsledku toho a s ohledem na právní základ, který poskytuje článek 45 služebního řádu a povinnosti, která z něj pro orgány vyplývá, a to provést v každém případě srovnávací přezkum zásluh ve světle zejména hodnotících posudků, nemůže úředník vyžadovat, aby orgán přijal pravidla, která upravují konkrétně postup a metody srovnání mezi úředníky, kteří byli hodnoceni tímto orgánem a úředníky, kteří nastoupili do orgánu po té, co byli hodnoceni jiným orgánem. V této souvislosti úředník nemůže rovněž vytýkat dotyčnému orgánu, že uplatnil zjevně nesprávně svou pravomoc, když nepřijal takový právní rámec, aniž by předložil důkaz, že při srovnávacím přezkumu zásluh úředníků existovalo skutečné riziko svévolného zacházení, pokud neexistovala opatření přijatá v tomto smyslu. Krom toho na rozdíl od článku 43 služebního řádu, který se týká zejména hodnotících posudků, z článku 45 služebního řádu nevyplývá žádná povinnost přijmout právní rámec, který upravuje provádění postupů povyšování a to i tehdy, pokud některé orgány stanovily uvedené postupy na základě vnitřních rozhodnutí.
(viz body 55, 59 a 60)
Odkazy:
Soud prvního stupně: výše uvedený rozsudek Cubero Vermurie v. Komise, body 68 a 69; 28. září 2004, Tenreiro v. Komise, T‑216/03, Sb. VS s. I‑A‑245 a II‑1087, body 92 a 95