Spojené věci C‑924/19 PPU a C‑925/19 PPU
FMS a další
v.
Országos Idegenrendészeti Főigazgatóság Dél-alföldi Regionális Igazgatóság
a
Országos Idegenrendészeti Főigazgatóság
[žádosti o rozhodnutí o předběžné otázce podané Szegedi Közigazgatási és Munkaügyi Bíróság (správní a pracovní soud v Segedíně, Maďarsko)]
Rozsudek Soudního dvora (velkého senátu) ze dne 14. května 2020
„Řízení o předběžné otázce – Azylová a přistěhovalecká politika – Směrnice 2013/32/EU – Žádost o mezinárodní ochranu – Článek 33 odst. 2 – Důvody nepřípustnosti – Článek 40 – Následné žádosti – Článek 43 – Řízení na hranicích – Směrnice 2013/33/EU – Článek 2 písm. h) a články 8 a 9 – Zajištění – Zákonnost – Směrnice 2008/115/EU – Článek 13 – Účinné prostředky nápravy – Článek 15 – Zajištění – Zákonnost – Právo na účinný prostředek nápravy – Článek 47 Listiny základních práv Evropské unie – Zásada přednosti unijního práva“
1. Předběžné otázky – Naléhavé řízení o předběžné otázce – Podmínky – Osoba zbavená osobní svobody – Pojem – Státní příslušník třetí země zadržovaný v tranzitním prostoru – Kvalifikace takového zadržování, jež je neoddělitelně spjata s tím, jak bude třeba odpovědět na předběžné otázky – Řešení sporu, které může mít dopad na zadržování osoby v tranzitním prostoru – Projednání věci v naléhavém řízení o předběžné otázce
(Statut Soudního dvora, článek 23a; jednací řád Soudního dvora, článek 107; směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/115, 2013/32 a 2013/33)
(viz body 99–103 a 107)
2. Předběžné otázky – Naléhavé řízení o předběžné otázce – Podmínky – Státní příslušníci třetí země, proti kterým byla vydána rozhodnutí o navrácení, jež mohou být vykonána – Riziko porušení práva na azyl a riziko nelidského či ponižujícího zacházení – Řešení sporu, které může mít dopad na soudní přezkum rozhodnutí o navrácení – Projednání věci v naléhavém řízení o předběžné otázce
(Listina základních práv Evropské unie, článek 18 a čl. 19 odst. 2; statut Soudního dvora, článek 23a; jednací řád Soudního dvora, článek 107; směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/115)
(viz body 104, 105 a 107)
3. Předběžné otázky – Naléhavé řízení o předběžné otázce – Podmínky – Nezletilé dítě – Nebezpečí, že bude nenapravitelně poškozen rozvoj dítěte – Řešení sporu, které může mít vliv na situaci, která je příčinou tohoto nebezpečí – Projednání věci v naléhavém řízení o předběžné otázce
(Statut Soudního dvora, článek 23a; jednací řád Soudního dvora, článek 107)
(viz body 106 a 107)
4. Kontroly na hranicích, azyl a přistěhovalectví – Přistěhovalecká politika – Navracení neoprávněně pobývajících státních příslušníků třetích zemí – Směrnice 2008/115 – Rozhodnutí o navrácení – Pojem – Rozhodnutí, kterým se mění země určení uvedená v předchozím rozhodnutí o navrácení – Zahrnutí
(Směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/115, čl. 3 bod 4)
(viz body 116–119)
5. Kontroly na hranicích, azyl a přistěhovalectví – Přistěhovalecká politika – Navracení neoprávněně pobývajících státních příslušníků třetích zemí – Směrnice 2008/115 – Opravný prostředek proti rozhodnutí o navrácení – Pojem – Opravný prostředek, který může podat státní zástupce, jenž má obecnou pravomoc dohledu nad legalitou rozhodnutí o navrácení – Vyloučení – Právo na účinnou soudní ochranu – Dosah – Opravný prostředek, jejž musí mít možnost uplatnit osoba, které je rozhodnutí o navrácení určeno
(Směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/115, čl. 13 odst. 1)
(viz bod 125)
6. Kontroly na hranicích, azyl a přistěhovalectví – Přistěhovalecká politika – Navracení neoprávněně pobývajících státních příslušníků třetích zemí – Směrnice 2008/115 – Opravný prostředek proti rozhodnutí o navrácení nebo rozhodnutí o vyhoštění – Právo na účinnou soudní ochranu – Dosah – Opravný prostředek proti správnímu rozhodnutí o navrácení, kterým se mění původní země navrácení – Vnitrostátní právní úprava svěřující výlučnou pravomoc rozhodovat o tomto opravném prostředku správnímu orgánu, který nesplňuje požadavky nezávislosti charakterizující soudy – Neexistence soudních prostředků nápravy proti rozhodnutím takového orgánu – Nepřípustnost – Povinnosti a pravomoci vnitrostátního soudu – Povinnost prohlásit se za příslušný k projednání uvedeného opravného prostředku – Povinnost upustit od uplatnění každého vnitrostátního ustanovení, které je v rozporu s unijním právem
(Listina základních práv Evropské unie, článek 47; směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/115, čl. 13 odst. 1)
(viz body 126–134, 137, 144, 147, výrok 1)
7. Právo Evropské unie – Zásady – Právo na účinnou soudní ochranu – Zásada nezávislosti soudnictví – Rozsah
(Listina základních práv Evropské unie, článek 47)
(viz body 135 a 136)
8. Kontroly na hranicích, azyl a přistěhovalectví – Azylová politika – Řízení pro přiznávání a odnímání statusu mezinárodní ochrany – Směrnice 2013/32 – Řízení o posouzení žádosti o mezinárodní ochranu – Žádost, která může být členskými státy považována za nepřípustnou – Důvody – Existence bezpečné třetí země – Existence první země azylu – Žádost podaná osobou, jež cestovala přes třetí zemi, která jí zaručila odpovídající úroveň ochrany či ve které nebyla vystavena pronásledování či riziku vážné újmy – Vyloučení
(Směrnice Evropského parlamentu a Rady 2013/32, článek 33)
(viz body 149, 151, 160, 161, 164, 165, výrok 2)
9. Kontroly na hranicích, azyl a přistěhovalectví – Azylová politika – Řízení pro přiznávání a odnímání statusu mezinárodní ochrany – Směrnice 2013/32 – Řízení o posouzení žádosti o mezinárodní ochranu – Žádost, která může být členskými státy považována za nepřípustnou – Důvod – Existence bezpečné třetí země – Koncept bezpečné třetí země – Požadavek dostatečné vazby mezi žadatelem a dotyčnou třetí zemí – Tranzit žadatele přes uvedenou zemi – Neexistence dostatečné vazby
[Směrnice Evropského parlamentu a Rady 2013/32, čl. 33 odst. 2 písm. c) a čl. 38 odst. 2 písm. a)]
(viz body 152, 153, 156–159)
10. Kontroly na hranicích, azyl a přistěhovalectví – Azylová politika – Řízení pro přiznávání a odnímání statusu mezinárodní ochrany – Směrnice 2013/32 – Odmítnutí žádosti o mezinárodní ochranu jako zjevně nepřípustné – Odmítnutí na základě důvodu nepřípustnosti odporujícího unijnímu právu, potvrzené konečným soudním rozhodnutím – Povinnost orgánu příslušného k posouzení žádosti posoudit ji znovu z moci úřední za účelem zohlednění rozporu s unijním právem konstatovaného rozsudkem Soudního dvora – Neexistence
(Článek 4 odst. 3 SEU; Listina základních práv Evropské unie, článek 18; směrnice Evropského parlamentu a Rady 2013/32, článek 33)
(viz body 189, 190, výrok 3)
11. Kontroly na hranicích, azyl a přistěhovalectví – Azylová politika – Řízení pro přiznávání a odnímání statusu mezinárodní ochrany – Směrnice 2013/32 – Řízení o posouzení žádosti o mezinárodní ochranu – Žádost, která může být členskými státy považována za nepřípustnou – Důvod – Následná žádost neuvádějící nové skutečnosti či zjištění – Pojem „nová skutečnost“ – Rozsudek Soudního dvora konstatující rozpor důvodu nepřípustnosti, kterým bylo odůvodněno konečné odmítnutí původní žádosti o mezinárodní ochranu, s unijním právem – Zahrnutí – Dosah
[Směrnice Evropského parlamentu a Rady 2013/32, čl. 2 písm. q) a čl. 33 odst. 2 písm. d)]
(viz body 191–203, výrok 3)
12. Kontroly na hranicích, azyl a přistěhovalectví – Azylová politika – Normy pro přijímání žadatelů o mezinárodní ochranu – Směrnice 2013/33 – Přistěhovalecká politika – Navracení neoprávněně pobývajících státních příslušníků třetích zemí – Směrnice 2008/115 – Pojem „zajištění ve smyslu těchto dvou směrnic – Podobný význam – Donucovací opatření, které žadatele zbavuje svobody pohybu a odděluje ho od zbytku obyvatelstva, neboť mu ukládá, aby se zdržoval v omezeném a uzavřeném prostoru
[Směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/115, články 15 a 16, a směrnice Evropského parlamentu a Rady 2013/33, čl. 2 písm. h)]
(viz body 216–225)
13. Kontroly na hranicích, azyl a přistěhovalectví – Azylová politika – Normy pro přijímání žadatelů o mezinárodní ochranu – Směrnice 2013/33 – Přistěhovalecká politika – Navracení neoprávněně pobývajících státních příslušníků třetích zemí – Směrnice 2008/115 – Pojem „zajištění“ ve smyslu těchto dvou směrnic – Povinnost státního příslušníka třetí země zdržovat se v tranzitním prostoru – Zahrnutí – Podmínky
(Směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/115 a 2013/33)
(viz body 226–231, výrok 4)
14. Kontroly na hranicích, azyl a přistěhovalectví – Azylová politika – Řízení pro přiznávání a odnímání statusu mezinárodní ochrany – Směrnice 2013/32 – Článek 43 – Zvláštní řízení, která mohou členské státy stanovit na svých hranicích či ve svých tranzitních prostorech – Zajištění žadatele o mezinárodní ochranu v tranzitním prostoru v rámci takového řízení – Přípustnost – Meze – Maximální doba trvání zajištění – Doba trvání v délce čtyř týdnů ode dne podání žádosti o mezinárodní ochranu – Příchod velkého počtu žadatelů – Neexistence vlivu
(Směrnice Evropského parlamentu a Rady 2013/32, čl. 31 odst. 8 a články 33 a 43)
(viz body 235–248, výrok 5)
15. Kontroly na hranicích, azyl a přistěhovalectví – Azylová politika – Normy pro přijímání žadatelů o mezinárodní ochranu – Směrnice 2013/33 – Zajištění – Důvody – Žadatel o mezinárodní ochranu, který nemůže uspokojovat své potřeby – Vyloučení – Důvod narušující dodržování materiálních podmínek přijetí, jež musí být uvedenému žadateli přiznány
(Směrnice Evropského parlamentu a Rady 2013/33, čl. 8 odst. 3 první pododstavec a čl. 17 odst. 3)
(viz body 250, 251, 253–256, 266, výrok 6)
16. Kontroly na hranicích, azyl a přistěhovalectví – Azylová politika – Normy pro přijímání žadatelů o mezinárodní ochranu – Směrnice 2013/33 – Záruky pro zajištěné žadatele – Rozsah – Povinnost posoudit nezbytnost a přiměřenost zajištění a vydat odůvodněné rozhodnutí nařizující toto opatření – Povinnost členských států stanovit soudní přezkum zákonnosti zajištění
(Směrnice Evropského parlamentu a Rady 2013/33, čl. 8 odst. 2 a 3 a čl. 9 odst. 2, 3 a 5)
(viz body 257–261, 266, výrok 6)
17. Kontroly na hranicích, azyl a přistěhovalectví – Azylová politika – Normy pro přijímání žadatelů o mezinárodní ochranu – Směrnice 2013/33 – Záruky pro zajištěné žadatele – Rozsah – Maximální doba trvání zajištění – Povinnost stanovit maximální dobu trvání – Neexistence – Podmínky
(Směrnice Evropského parlamentu a Rady 2013/33, čl. 9 odst. 1)
(viz body 262–266, výrok 6)
18. Kontroly na hranicích, azyl a přistěhovalectví – Přistěhovalecká politika – Navracení neoprávněně pobývajících státních příslušníků třetích zemí – Směrnice 2008/115 – Zajištění pro účely vyhoštění – Důvod – Státní příslušník třetí země, který svým chováním ohrožuje výkon rozhodnutí o navrácení formou vyhoštění – Pojem – Státní příslušník třetí země, proti němuž bylo vydáno rozhodnutí o navrácení, jenž nemůže uspokojovat své potřeby – Vyloučení
(Směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/115, čl. 15 odst. 1)
(viz body 268–272, 281, výrok 7)
19. Kontroly na hranicích, azyl a přistěhovalectví – Přistěhovalecká politika – Navracení neoprávněně pobývajících státních příslušníků třetích zemí – Směrnice 2008/115 – Zajištění pro účely vyhoštění – Povinnost posoudit nezbytnost a přiměřenost zajištění a vydat odůvodněné rozhodnutí nařizující toto opatření – Povinnost členských států stanovit soudní přezkum zákonnosti zajištění
(Směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/115, čl. 15 odst. 1 až 3)
(viz body 273–277, 281, výrok 7)
20. Kontroly na hranicích, azyl a přistěhovalectví – Přistěhovalecká politika – Navracení neoprávněně pobývajících státních příslušníků třetích zemí – Směrnice 2008/115 – Zajištění pro účely vyhoštění – Maximální doba trvání zajištění – Doba trvání v délce osmnácti měsíců – Důsledky uplynutí této doby – Povinnost okamžitě propustit zajištěnou osobu
(Směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/115, čl. 15 odst. 1 a 4 až 6)
(viz body 278–281, výrok 7)
21. Členské státy – Povinnosti – Stanovení prostředků nápravy nezbytných k zajištění účinné soudní ochrany – Vnitrostátní právní úprava, jež nestanoví soudní přezkum zajištění žadatele o mezinárodní ochranu či státního příslušníka třetí země, vůči kterému bylo vydáno rozhodnutí o navrácení – Nepřípustnost – Povinnosti a pravomoci vnitrostátního soudu – Povinnost prohlásit se za příslušný k přezkumu zákonnosti takového opatření – Povinnost upustit od uplatnění každého vnitrostátního ustanovení, které je v rozporu s unijním právem – Pravomoc nahradit rozhodnutí správního orgánu nařizující uvedené zajištění vlastním rozhodnutím – Pravomoc rozhodnout o okamžitém propuštění zajištěných osob v případě nezákonnosti zajištění
(Listina základních práv Evropské unie, článek 47; směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/115, čl. 15 odst. 2, a směrnice Evropského parlamentu a Rady 2013/33, čl. 9 odst. 3)
(viz body 290–294, 301, výrok 8)
22. Členské státy – Povinnosti – Stanovení prostředků nápravy nezbytných k zajištění účinné soudní ochrany – Opravné prostředky proti rozhodnutím týkajícím se poskytnutí materiálních podmínek přijetí žadatelům o mezinárodní ochranu – Povinnost stanovit opravný prostředek umožňující žadateli, který již není zajištěn, uplatnit své právo na ubytování – Vnitrostátní právní úprava, jež nestanoví soudní dohled nad takovým právem – Nepřípustnost – Povinnosti a pravomoci vnitrostátního soudu – Povinnost prohlásit se za příslušný k rozhodnutí o opravném prostředku směřujícím k zajištění takového práva – Pravomoc nařídit předběžná opatření
(Listina základních práv Evropské unie, článek 47; směrnice Evropského parlamentu a Rady 2013/33, články 17 a 26)
(viz body 296–299, 301, výrok 8)
Shrnutí
Umístění žadatelů o azyl nebo státních příslušníků třetích zemí, vůči nimž bylo vydáno rozhodnutí o navrácení, do tranzitního prostoru Röszke na srbsko‑maďarské hranici musí být kvalifikováno jako „zajištění“. Pokud je po soudním přezkumu zákonnosti takového zajištění konstatováno, že dotyčné osoby byly zajištěny bez platného důvodu, musí je soud, kterému byla věc předložena, s okamžitou účinností propustit.
V rozsudku Országos Idegenrendészeti Főigazgatóság Dél-alföldi Regionális Igazgatóság (C‑924/19 PPU a C‑925/19 PPU), vydaném dne 14. května 2020 v rámci naléhavého řízení, se velký senát Soudního dvora vyjádřil k četným otázkám ohledně výkladu směrnic 2008/115(1) (dále jen „směrnice o navracení“), 2013/32(2) (dále jen „směrnice o řízeních“) a 2013/33(3) (dále jen „směrnice o přijímání”) v souvislosti s maďarskou právní úpravou týkající se práva na azyl, jakož i navracení neoprávněně pobývajících státních příslušníků třetích zemí.
V projednávané věci afghánští (věc C‑924/19 PPU) a íránští (věc C‑925/19 PPU) státní příslušníci, kteří do Maďarska přicestovali přes Srbsko, podali žádosti o azyl v tranzitním prostoru Röszke nacházejícím se na srbsko‑maďarské hranici. Tyto žádosti byly na základě maďarského práva odmítnuty jako nepřípustné a byla přijata rozhodnutí o navrácení do Srbska. Srbsko však zpětné převzetí dotčených osob na své území odmítlo z důvodu, že nebyly splněny podmínky stanovené v dohodě o zpětném přebírání osob, kterou uzavřelo s Unií(4). Maďarské orgány v návaznosti na toto rozhodnutí Srbska výše uvedené žádosti neposoudily po věcné stránce, ale změnily zemi určení uvedenou v původních rozhodnutích o navrácení tak, že ji nahradily příslušnými zeměmi původu dotyčných osob. Posledně uvedení proto proti pozměňovacím rozhodnutím podali odvolání, která byla zamítnuta. Ačkoliv maďarské právo takový opravný prostředek nestanoví, předložili dotyční věc maďarskému soudu a domáhali se, aby zrušil rozhodnutí o zamítnutí odvolání podaného proti pozměňujícím rozhodnutím a azylovému orgánu nařídil provést nové azylové řízení. Dotyčné osoby rovněž podaly žaloby pro nečinnost související s jejich umístěním do tranzitního prostoru Röszke a trváním tohoto umístění. Uvedené osoby totiž nejprve musely pobývat v sektoru tohoto prostoru vyhrazeném žadatelům o azyl, a o několik měsíců později jim bylo uloženo, aby pobývaly v sektoru téhož prostoru vyhrazeném státním příslušníkům třetích zemí, jejichž žádosti o azyl nebylo vyhověno; zde se v současnosti stále nacházejí.
Soudní dvůr zaprvé zkoumal situaci dotyčných osob v tranzitním prostoru Röszke s ohledem na pravidla upravující jak zajištění žadatelů o mezinárodní ochranu (směrnice o řízení a směrnice o přijímání), tak situaci neoprávněně pobývajících státních příslušníků třetích zemí (směrnice o navracení). V tomto ohledu Soudní dvůr nejprve rozhodl, že umístění dotyčných osob do tranzitního prostoru musí být považováno za zajištění. Na podporu tohoto závěru Soudní dvůr upřesnil, že pojmem „zajištění“, jenž má v kontextu jednotlivých výše uvedených směrnic tentýž význam, se má na mysli donucovací opatření, které vyžaduje, aby byla dotyčná osoba zbavena svobody pohybu, nikoliv aby byla její svoboda pohybu pouze omezena, a které tuto osobu odděluje od zbytku obyvatelstva, neboť jí ukládá, aby se neustále zdržovala v omezeném a uzavřeném prostoru. Podle Soudního dvora jsou přitom podmínky převládající v tranzitním prostoru Röszke srovnatelné se zbavením osobní svobody, zejména proto, že dotyční nemohou tento prostor z vlastní vůle legálně opustit, ať už v jakémkoliv směru. Především jej nemohou opustit ve směru do Srbska, jelikož takový pokus by srbské orgány považovaly za protiprávní, a vystavil by je proto sankcím a riziku, že v důsledku takového pokusu ztratí veškeré šance na získání postavení uprchlíka v Maďarsku.
Soudní dvůr dále zkoumal, zda je toto zajištění v souladu s požadavky stanovenými unijním právem. Pokud jde o požadavky související se zajištěním, Soudní dvůr rozhodl, že na základě článku 8 směrnice o přijímání a článku 15 směrnice o navracení nemůže ani žadatel o mezinárodní ochranu, ani státní příslušník třetí země, vůči kterému bylo vydáno rozhodnutí o navrácení, být zajištěn pouze proto, že nemůže uspokojovat své potřeby. Dodal, že články 8 a 9 směrnice o přijímání a článek 15 směrnice o navracení brání tomu, aby byl žadatel o mezinárodní ochranu nebo státní příslušník třetí země, proti kterému bylo vydáno rozhodnutí o navrácení, zajištěn, aniž bylo nejprve přijato odůvodněné rozhodnutí nařizující toto zajištění a aniž byly posouzeny nezbytnost a přiměřenost takového opatření.
Soudní dvůr rovněž upřesnil požadavky týkající se zachování zajištění, konkrétně doby jeho trvání. Pokud jde o žadatele o mezinárodní ochranu, rozhodl, že článek 9 směrnice o přijímání členským státům neukládá, aby stanovily maximální dobu trvání zajištění. Jejich vnitrostátní právo však musí zaručit, že zajištění trvá pouze, pokud přetrvává důvod odůvodňující jeho uplatnění a pokud správní řízení, jež s tímto důvodem souvisejí, jsou vedena s řádnou péčí. Naproti tomu pokud jde o státní příslušníky třetích zemí, vůči kterým bylo vydáno rozhodnutí o navrácení, z článku 15 směrnice o navracení vyplývá, že jejich zajištění, i v případě, že je prodlouženo, nemůže překročit osmnáct měsíců a může trvat jen, dokud jsou s náležitou pečlivostí činěny úkony směřující k vyhoštění.
Pokud jde kromě toho o zajištění žadatelů o mezinárodní ochranu v konkrétním rámci tranzitního prostoru, je rovněž nutné zohlednit článek 43 směrnice o řízeních. Z tohoto ustanovení vyplývá, že členské státy mohou žadatelům o mezinárodní ochranu uložit, aby se zdržovali na hranicích nebo v tranzitním prostoru těchto států, aby tak před rozhodnutím, zda bude těmto žadatelům povolen vstup na jejich území, posoudily, zda žádost těchto žadatelů není nepřípustná. Rozhodnutí nicméně musí být vydáno do čtyř týdnů, přičemž v opačném případě musí dotyčný členský stát žadateli povolit vstup na své území a jeho žádost vyřídit v obecném řízení. I když tedy členské státy v rámci řízení uvedeného v tomto článku 43 mohou zajistit žadatele o mezinárodní ochranu, kteří se dostaví na jejich hranice, toto zajištění nemůže za žádných okolností trvat déle než čtyři týdny ode dne podání žádosti.
Soudní dvůr konečně rozhodl, že zákonnost takového zajištění, jako je zajištění osoby v tranzitním prostoru, musí být možné podrobit soudnímu přezkumu podle článku 9 směrnice o přijímání, respektive článku 15 směrnice o navracení. V případě neexistence vnitrostátních ustanovení upravujících takový přezkum proto zásada přednosti unijního práva a právo na účinnou soudní ochranu ukládají vnitrostátnímu soudu, kterému byla věc předložena, aby se prohlásil za příslušný k rozhodnutí v této věci. Pokud má vnitrostátní soud po provedení přezkumu za to, že je dotčené zajištění v rozporu s unijním právem, musí navíc mít možnost svým rozhodnutím nahradit rozhodnutí správního orgánu, který zajištění nařídil, a rozhodnout o okamžitém propuštění dotyčných osob, či případně nařídit alternativní opatření k zajištění.
Žadatel o mezinárodní ochranu, jehož zajištění, o kterém bylo rozhodnuto, že je nezákonné, bylo ukončeno, kromě toho musí mít možnost dovolávat se materiálních podmínek přijetí, na které má nárok po dobu posuzování jeho žádosti. Z článku 17 směrnice o přijímání zejména vyplývá, že nemají-li žadatelé o mezinárodní ochranu prostředky na obživu, mají právo obdržet peněžité dávky, které jim umožní se ubytovat, či na to, aby jim bylo přímo poskytnuto ubytování. Z tohoto hlediska článek 26 směrnice o přijímání ukládá, že takový žadatel musí mít možnost podat opravný prostředek směřující k zajištění tohoto práva na ubytování k soudu, přičemž uvedený soud může nařídit předběžná opatření do doby, než vydá své konečné rozhodnutí. Není-li podle vnitrostátního práva příslušný žádný jiný soud, zásada přednosti unijního práva a právo na účinnou soudní ochranu soudu, kterému byla věc předložena, i v tomto případě ukládají, aby se prohlásil za příslušný k rozhodnutí o opravném prostředku směřujícím k zajištění tohoto práva na ubytování.
Zadruhé se Soudní dvůr vyjádřil k pravomoci vnitrostátního soudu rozhodnout o žalobách dotyčných osob na zrušení rozhodnutí, kterými byla zamítnuta jejich odvolání podaná proti změně země návratu. V tomto ohledu Soudní dvůr uvedl, že rozhodnutí, kterým se mění země určení uvedená v původním rozhodnutí o navrácení, toto rozhodnutí mění natolik podstatným způsobem, že je třeba ho považovat za nové rozhodnutí o navrácení. Podle článku 13 směrnice o navracení tak osoby, kterým je takové rozhodnutí určeno, musí mít k dispozici účinný prostředek nápravy k jeho napadení, jenž musí být rovněž v souladu s právem na účinnou právní ochranu zakotveným v článku 47 Listiny základních práv Evropské unie (dále jen „Listina“). V této souvislosti Soudní dvůr připomněl, že ačkoli členské státy mohou stanovit, že rozhodnutí o navrácení jsou napadána u jiných než soudních orgánů, osoba, jíž je rozhodnutí o navrácení vydané správním orgánem určeno, musí mít v určité fázi řízení možnost zpochybnit jeho bezvadnost alespoň u jednoho soudu. V projednávané věci Soudní dvůr poukázal na to, že dotyční mohli rozhodnutí vydaná orgánem cizinecké policie, kterými byly změněny jejich země návratu, zpochybnit pouze podáním odvolání k azylovému orgánu, přičemž nebyl zaručen žádný následný soudní přezkum. Posledně uvedený orgán, který je podřízen ministru odpovědnému za policii, je přitom součástí moci výkonné, takže nesplňuje podmínku nezávislosti, kterou musí splňovat soud ve smyslu článku 47 Listiny. Za takových okolností zásada přednosti unijního práva, jakož i právo na účinnou soudní ochranu vnitrostátnímu soudu, kterému byla věc předložena, ukládají, aby se prohlásil za příslušný k rozhodnutí o opravném prostředku směřujícím ke zpochybnění rozhodnutí o navrácení, kterým se mění původní země určení, a upustil přitom případně od použití jakéhokoliv vnitrostátního ustanovení, které by mu to zakazovalo.
Zatřetí Soudní dvůr zkoumal důvod nepřípustnosti stanovený maďarskou právní úpravou, na základě kterého byly žádosti o azyl odmítnuty. Tato právní úprava takové odmítnutí dovoluje v případě, že žadatel do Maďarska přicestoval přes zemi, jež je kvalifikována jako „bezpečná tranzitní země“, v níž žadatel nebyl vystaven pronásledování nebo riziku vážné újmy či v níž je zaručena odpovídající úroveň ochrany. Soudní dvůr připomněl svou nedávnou judikaturu(5) a prohlásil, že takový důvod je v rozporu s článkem 33 směrnice o řízeních, a následně vzhledem k tomu, že odmítnutí žádostí dotyčných osob o azyl, založené na protiprávním důvodu, již bylo potvrzeno konečným soudním rozhodnutím, upřesnil důsledky svého závěru na azylové řízení. Podle Soudního dvora v takovém případě ze směrnice o řízeních ve spojení zejména s článkem 18 Listiny, který zaručuje právo na azyl, vyplývá, že orgán, jenž žádosti o azyl odmítl, není povinen je znovu posoudit z moci úřední. Dotyční však stále mohou podat novou žádost, jež bude kvalifikována jako „následná žádost“ ve smyslu směrnice o řízeních. V tomto ohledu Soudní dvůr uvedl, že i když článek 33 této směrnice stanoví, že následná žádost může být považována za nepřípustnou, pokud neuvádí žádné nové skutečnosti či zjištění, je třeba mít za to, že existence rozsudku Soudního dvora, v němž bylo konstatováno, že důvod nepřípustnosti stanovený vnitrostátní právní úpravou je v rozporu s unijním právem, představuje novou skutečnost. V obecnější rovině Soudní dvůr mimoto rozhodl, že se důvod nepřípustnosti stanovený v článku 33 této směrnice neuplatní, pokud azylový orgán konstatuje, že ke konečnému odmítnutí první žádosti o azyl došlo v rozporu s unijním právem. Takový závěr musí být nutně učiněn zejména v případě, že tento rozpor vyplývá, tak jako v tomto případě, z rozsudku Soudního dvora nebo byl‑li incidenčně konstatován vnitrostátním soudem.