Language of document : ECLI:EU:F:2013:153

ROZSUDEK SOUDU PRO VEŘEJNOU SLUŽBU EVROPSKÉ UNIE

(druhý senát)

17. října 2013

Věc F‑60/09 RENV

Gerhard Birkhoff

v.

Evropská komise

„Veřejná služba – Úředníci – Vrácení věci Soudu po předchozím zrušení rozsudku – Odměňování – Rodinné přídavky – Příspěvek na vyživované dítě – Dítě trpící závažným onemocněním nebo postižením, které mu brání v tom, aby si zajistilo živobytí – Žádost o prodloužení výplaty příspěvku“

Předmět:      Vrácení věci F‑60/09 týkající se žaloby původně podané na základě článků 236 ES a 152 AE rozsudkem Tribunálu Evropské unie ze dne 29. listopadu 2011, Birkhoff v. Komise (T‑10/11 P, dále jen „rozsudek o vrácení věci“), kterým byl zrušen rozsudek Soudu ze dne 27. října 2010, Birkhoff v. Komise (F‑60/09, dále jen „rozsudek ze dne 27. října 2010“), jímž bylo rozhodnuto o žalobě došlé kanceláři Soudu dne 24. června 2009, jíž se G. Birkhoff v podstatě domáhal zrušení rozhodnutí Komise Evropských společenství ze dne 14. listopadu 2008, jímž mu bylo odepřeno prodloužení výplaty příspěvku na vyživované dítě i na dobu po 31. prosinci 2008 (dále jen „dotčený příspěvek“), který pobíral od roku 1978 podle čl. 2 odst. 5 přílohy VII služebního řádu úředníků Evropské unie (dále jen „služební řád“) pro svou zdravotně postiženou dceru.

Rozhodnutí:      Žaloba se zamítá. Evropská komise ponese vlastní náklady řízení a náklady řízení vynaložené G. Birkhoffem ve věci F‑60/09 a ve věci T‑10/11 P. Všichni účastníci řízení ponesou vlastní náklady řízení vynaložené ve věci F‑60/09 RENV.

Shrnutí

1.      Žaloby úředníků – Nahrazení odůvodnění napadeného aktu v průběhu řízení – Nepřípustnost – Výjimka

(Služební řád, články 90 a 91)

2.      Úředníci – Odměňování – Rodinné přídavky – Příspěvek na vyživované dítě – Právo na prodloužení výplaty bez ohledu na věk v případě, že si dítě nemůže samo zajistit živobytí – Povinnosti administrativy – Úzce vymezená pravomoc

(Služební řád, příloha VII, čl. 2 odst. 5)

1.      Administrativa nemůže během řízení nahradit nebo doplnit důvod v rozhodnutí, ledaže se ukáže, že je v situaci, kdy existuje úzce vymezená pravomoc, takže případné zrušení sporného rozhodnutí by mohlo mít za následek pouze povinnost administrativy přijmout nové rozhodnutí, které by se po meritorní stránce shodovalo se zrušeným rozhodnutím.

(viz bod 39)

Odkazy:

Soud pro veřejnou službu: 17. června 2008, De Fays v. Komise, F‑97/07, bod 70; 14. dubna 2011, Šimonis v. Komise, F‑113/07, bod 93 a citovaná judikatura

2.      Nemůže-li si dítě z důvodu závažného onemocnění nebo postižení samo zjistit živobytí, je dotčený příspěvek stanovený v čl. 2 odst. 5 přílohy VII služebního řádu vyplácen po celou dobu trvání onemocnění nebo postižení bez ohledu na věk dítěte. Toto ustanovení nepřiznává administrativě žádnou diskreční pravomoc k rozhodnutí o poskytnutí dotčeného příspěvku, ale přiznává jí úzce vymezenou pravomoc v tom smyslu, že z jeho kogentního znění vyplývá, že orgán je povinen přiznat příspěvek na vyživované dítě, pokud konstatuje, že jsou splněny podmínky stanovené v tomto ustanovení, a v opačném případě jej nepřiznat.

(viz bod 40)

Odkazy:

Soud prvního stupně: 21. října 2003, Šimonis v. Komise, T‑302/01, bod 38