STANOVISKO GENERÁLNÍ ADVOKÁTKY

ELEANOR SHARPSTON

přednesené dne 11. dubna 2019(1)

Věc C‑482/17

Česká republika

proti

Evropskému parlamentu

Radě Evropské unie

„Žaloba na neplatnost – Směrnice Evropského parlamentu a Rady (EU) 2017/853, kterou se mění směrnice 91/477/EHS o kontrole nabývání a držení zbraní – Porušení zásad svěření pravomocí, proporcionality, právní jistoty a zákazu diskriminace – Interinstitucionální dohoda o zdokonalení tvorby právních předpisů – Posouzení dopadů“

1.        Po řadě tragických událostí, které zahrnovaly útoky, k nimž došlo v Paříži a Kodani(2), přijala Evropská komise návrh(3) na změnu unijních předpisů o kontrole, nabývání a držení zbraní(4). Návrhem ze dne 9. srpna 2017(5), podaným na základě článku 263 SFEU, se Česká republika domáhá zrušení směrnice Evropského parlamentu a Rady (EU) 2017/853 ze dne 17. května 2017, kterou se mění směrnice Rady 91/477/EHS, která obsahuje příslušná unijní pravidla upravující tuto oblast(6).

2.        Na podporu své žaloby uplatňuje Česká republika čtyři žalobní důvody. Česká republika tvrdí, že přijetím směrnice 2017/853 porušily Parlament a Rada (dále jen „unijní zákonodárce“) tyto zásady unijního práva: zásadu svěření pravomocí v rozsahu, v němž unijní zákonodárce použil článek 114 SFEU jakožto právní základ aktu, který ve skutečnosti sleduje cíl předcházení trestné činnosti, zejména terorismu (první žalobní důvod), zásadu proporcionality (druhý žalobní důvod), zásadu právní jistoty a legitimního očekávání (třetí žalobní důvod) a zásadu zákazu diskriminace (čtvrtý žalobní důvod).

 Právní rámec

 Smlouva o Evropské unii

3.        Podle článku 4 odst. 2 SEU ctí Evropská unie rovnost členských států před Smlouvami. Respektuje také „základní funkce státu“, zejména ty, které souvisejí se zajištěním územní celistvosti, udržením veřejného pořádku a ochranou národní bezpečnosti. Zejména národní bezpečnost zůstává výhradní odpovědností každého členského státu.

4.        Článek 5 odst. 2 SEU stanoví, že podle zásady svěření pravomocí jedná Evropská unie pouze v mezích pravomocí svěřených jí ve Smlouvách členskými státy pro dosažení cílů stanovených ve Smlouvách.

5.        V souladu se zásadou proporcionality zakotvenou v čl. 5 odst. 4 SEU nepřekročí obsah ani forma činnosti Unie rámec toho, co je nezbytné pro dosažení cílů Smluv.

 Smlouva o fungování Evropské unie

6.        Článek 18 SFEU zakazuje v rámci použití Smluv jakoukoliv diskriminaci na základě státní příslušnosti.

7.        Je dobře známo, že Evropská unie přijímá podle článku 26 SFEU opatření určená k vytvoření nebo zajištění fungování vnitřního trhu (který zahrnuje prostor bez vnitřních hranic) v souladu se Smlouvami.

8.        Článek 84 SFEU stanoví, že zatímco unijní zákonodárce může přijmout pobídková a podpůrná opatření pro činnost členských států v oblasti předcházení trestné činnosti, harmonizace právních předpisů členských států v této oblasti je z činnosti Unie výslovně vyloučena.

9.        Článek 114 odst. 1 SFEU obsahuje podrobná ustanovení, která se použijí k dosažení cílů uvedených v článku 26 SFEU. Unijní zákonodárce je tak oprávněn přijímat opatření ke sbližování právních předpisů, jejichž účelem je vytvoření a fungování vnitřního trhu. Článek 114 odst. 3 SFEU stanoví, že Komise ve svých návrzích týkajících se zdraví, bezpečnosti, ochrany životního prostředí a ochrany spotřebitele a v rámci svých příslušných pravomocí Parlament a Rada budou vycházet z vysoké úrovně ochrany, a přihlédnou přitom zejména k novému vývoji založenému na vědeckých poznatcích.

 Listina základních práv Evropské unie

10.      Podle článku 17 Listiny základních práv Evropské unie(7) má každý právo vlastnit zákonně nabytý majetek, užívat jej, nakládat s ním a odkazovat jej. Toto právo je omezeno tím, že jednotlivci mohou být zbaveni majetku ve veřejném zájmu, v případech a za podmínek, které stanoví zákon. Užívání majetku může rovněž být upraveno zákonem v míře nezbytné z hlediska obecného zájmu.

 Směrnice 91/477

11.      V bodech odůvodnění směrnice 91/477 jsou uvedena následující prohlášení(8). Vnitřní trh zahrnuje prostor bez vnitřních hranic, v němž je zajištěn volný pohyb zejména zboží v souladu s ustanoveními Smlouvy. Zrušení kontrol držení zbraní na vnitřních hranicích členských států předpokládá určité základní podmínky, včetně sblížení právních předpisů o zbraních(9). Harmonizace právních předpisů, které určují kategorie palných zbraní, jejichž nabývání a držení fyzickými osobami bude zakázáno nebo bude podléhat povolení či ohlášeno, povede mezi členskými státy ke vzniku větší vzájemné důvěry v oblasti ochrany bezpečnosti osob(10).

12.      Kapitola 1 se týká oblasti působnosti směrnice 91/477. Článek 1 odst. 1 první věta definuje palnou zbraň jako „jak[oukoliv] ruční zbraň s hlavní, která vystřeluje nebo je konstruována či může být přeměněna tak, aby vystřelovala hromadnou nebo jednotnou střelu nebo jiný projektil […], není-li z této definice vyloučena z některého z důvodů uvedených v části III přílohy I.“ Palné zbraně jsou zařazeny do čtyř kategorií podle části II přílohy I: zakázané palné zbraně (kategorie A), palné zbraně podléhající povolení (kategorie B), palné zbraně podléhající ohlášení (kategorie C) a ostatní palné zbraně (kategorie D).

13.      Podle článku 3 směrnice 91/477 mohou členské státy přijmout přísnější pravidla, než obsahuje tato směrnice.

14.      Kapitola 2 obsahuje ustanovení pro harmonizaci právních předpisů o palných zbraních, včetně pravidel pro nabývání, držení, přepravu a převod různých kategorií palných zbraní pro civilní použití v Evropské unii(11), přičemž zaručuje pružnější pravidla pro držení zbraní k loveckým účelům a pro sportovní střelbu(12). Směrnice 91/477 se nevztahuje na nabývání nebo držení palných zbraní a střeliva ozbrojenými silami, policií, státními orgány nebo sběrateli a subjekty s kulturním a historickým zaměřením v oblasti zbraní, přičemž se rovněž nevztahuje na obchodní přepravu vojenských zbraní a střeliva(13).

15.      Kapitola 3 obsahuje ustanovení upravující formality požadované pro pohyb zbraní uvnitř území EU. Podle článku 11 mohou být palné zbraně přepravovány z jednoho členského státu do druhého pouze za podmínek stanovených v tomto článku. Tyto podmínky zahrnují poskytování informací, jako jsou jméno a adresa prodávajícího a kupujícího palných zbraní, a vydání průkazu členským státem povolujícím přepravu, který obsahuje nezbytné údaje. Podle článku 12, nepoužije-li se postup podle článku 11, držení palné zbraně během cesty přes dva nebo více členských států se zakazuje, pokud zúčastněná osoba nezíská povolení těchto členských států. Tato povolení budou zapsána do evropského zbrojního pasu, který cestující musí předložit, kdykoli je o to požádán.

16.      Podle článku 17 (který je součástí kapitoly 4) měla Komise předložit Parlamentu a Radě zprávu nebo studie: i) do 28. července 2015 o situaci vyplývající z uplatňování směrnice 91/477; ii) do 28. července 2012 o možných výhodách a nevýhodách snížení počtu kategorií zakázaných nebo povolených palných zbraní na dvě (a to na kategorie zbraní A a B) s cílem dosáhnout lepšího fungování vnitřního trhu a iii) do 28. července 2010 o uvádění replik palných zbraní na trh, aby se stanovilo, zda je začlenění těchto výrobků do působnosti směrnice 91/477 možné a žádoucí.

 Směrnice 2017/853

17.      V bodech odůvodnění směrnice 2017/853 jsou uvedena následující prohlášení:

–        Směrnice 91/477 zavedla doprovodné opatření k vnitřnímu trhu. Vytvořila rovnováhu mezi závazkem zajistit určitou volnost pohybu pro některé palné zbraně a jejich hlavní části v Unii na jedné straně a nutností kontroly této volnosti prostřednictvím určitých bezpečnostních záruk vhodných pro tyto výrobky na straně druhé(14).

–        Některé aspekty směrnice 91/477 je třeba přiměřeným způsobem dále zlepšit s cílem zamezit zneužívání palných zbraní pro trestnou činnost a s ohledem na nedávné teroristické činy(15).

–        Pro zvýšení sledovatelnosti všech palných zbraní a jejich hlavních částí a usnadnění jejich volného pohybu by měly nést všechny palné zbraně a jejich hlavní části jasné, trvalé a jedinečné označení a být registrovány v systémech evidence údajů členských států(16).

–        Vzhledem k nebezpečné povaze a dlouhé životnosti palných zbraní a jejich hlavních částí a s cílem zajistit, aby byly příslušné orgány schopny sledovat palné zbraně a jejich hlavní části pro účely správního a trestního řízení, je nezbytné, aby byly záznamy v systémech evidence údajů uchovávány(17).

–        Pro nejnebezpečnější palné zbraně by měla být ve směrnici 91/477 stanovena přísnější pravidla, aby kromě některých omezených a náležitě odůvodněných výjimek nebylo možné tyto palné zbraně nabývat, držet ani s nimi obchodovat(18).

–        Vzhledem k tomu, že riziko přeměny akustických zbraní a dalších druhů zbraní určených ke střelbě nábojkami nebo cvičnými náboji na skutečné palné zbraně je vysoké, byly zahrnuty do působnosti směrnice 91/477(19).

–        Vzhledem k vysokému riziku uschopnění nesprávně znehodnocených palných zbraní ke střelbě a v zájmu zvýšení bezpečnosti v celé Unii, by se měla směrnice 91/477 vztahovat i na takové palné zbraně(20).

–        Některé samonabíjecí palné zbraně mohou být snadno přeměněny na samočinné palné zbraně, a tím by mohly představovat hrozbu pro bezpečnost. Dokonce i bez takové přeměny by mohly být některé samonabíjecí palné zbraně velmi nebezpečné, mají-li vysokou kapacitu co do počtu nábojů. Samonabíjecí palné zbraně s neodnímatelným zásobovacím ústrojím umožňujícím střelbu vysokého počtu nábojů by proto měly být pro civilní použití zakázány(21).

–        Směrnice 2017/853 dodržuje základní práva a ctí zásady uznané zejména Listinou(22).

–        Pokud jde o Švýcarsko, rozvíjí směrnice 2017/853 a směrnice 91/477 ustanovení schengenského acquis(23).

18.      Článek 1 bod 3 stanoví, že pokud jde o palné zbraně vyrobené nebo dovezené do Unie dne 14. září 2018 nebo později, zajistí členské státy, aby veškeré palné zbraně nebo hlavní části, které jsou uváděny na trh, nesly jasné, trvalé a jedinečné označení a byly registrovány v souladu se směrnicí 91/477. Do článku 4 této směrnice byl vložen nový pododstavec 2a. V souladu s uvedeným pododstavcem Komise přijme prováděcí akty, jimiž stanoví technické specifikace pro označení palných zbraní. Článek 4 odst. 4 směrnice 91/477 upravuje zřízení a údržbu počítačového systému evidence údajů. Pozměněné znění čl. 4 odst. 4 stanoví, že členské státy zajistí, aby záznam o palných zbraních, který je nezbytný ke sledování a identifikaci těchto palných zbraní, byl uchováván příslušnými orgány po dobu 30 let od jejich zničení.

19.      Článek 1 bod 6 nahrazuje předchozí znění článků 5 a 6 směrnice 91/477. V rozsahu, v němž je v projednávané věci relevantní, revidované znění čl. 5 odst. 1 stanoví, že členské státy povolí nabývání a držení palných zbraní pouze osobám, které pro to mají řádný důvod a dosáhly věku 18 let. Osoba mladší 18 let může nabýt palnou zbraň k loveckým účelům nebo pro sportovní střelbu za určitých okolností, například má-li povolení rodičů nebo je pod jejich vedením či pod vedením dospělé osoby s platnou licencí k držení palné zbraně či licencí k lovu. Podle článku 5 odst. 2 mají členské státy zaveden monitorovací systém s cílem zajistit, aby byly po celou dobu trvání povolení plněny podmínky pro povolení stanovené vnitrostátním právem a aby byly mimo jiné zhodnoceny příslušné lékařské a psychologické informace. Článek 5 odst. 3 stanoví:

„Členské státy zajistí, aby bylo povolení nabývat a povolení držet palnou zbraň zařazenou do kategorie B odňato, pokud se zjistí, že osoba, které bylo povolení uděleno, má v držení zásobovací ústrojí, které lze nasadit na samonabíjecí nebo opakovací palné zbraně pro střelivo se středovým zápalem a které:

a)      může pojmout více než 20 nábojů, nebo

b)      v případě dlouhých palných zbraní může pojmout více než 10 nábojů,

ledaže bylo této osobě uděleno povolení podle článku 6 nebo povolení, které bylo potvrzeno, obnoveno nebo prodlouženo podle čl. 7 odst. 4a.“

20.      Změny provedené v článku 6 směrnice 91/477, jež jsou v projednávané věci zvláště relevantní, jsou následující:

„1. Aniž je dotčen čl. 2 odst. 2, členské státy přijmou veškerá vhodná opatření vedoucí k zákazu nabývání a držení palných zbraní, jejich hlavních částí a střeliva zařazených do kategorie A. Členské státy zajistí, aby tyto palné zbraně, hlavní části a střelivo, které byly drženy protiprávně v rozporu s tímto zákazem, byly zabaveny.

2. V zájmu ochrany bezpečnosti kritické infrastruktury, obchodní dopravy, konvojů vysoké hodnoty a citlivých prostor, jakož i pro účely národní obrany, vzdělávací, kulturní, výzkumné a historické účely, a aniž je dotčen odstavec 1, mohou příslušné vnitrostátní orgány udělit povolení pro palné zbraně, jejich hlavní části a střelivo zařazené do kategorie A v jednotlivých případech výjimečně a s náležitým odůvodněním, není-li to v rozporu s veřejnou bezpečností a s veřejným pořádkem.

[…]

6. Členské státy mohou povolit sportovním střelcům nabývat a držet samonabíjecí palné zbraně zařazené do kategorie A bodů 6 nebo 7, jsou-li splněny tyto podmínky: […]

Členské státy, které mají vojenský systém založený na branné povinnosti a které po dobu posledních 50 let uplatňovaly systém převodu vojenských palných zbraní osobám opouštějícím vojsko poté, co vykonaly vojenskou službu, mohou těmto osobám jakožto sportovním střelcům, pokud jde o palné zbraně zařazené do kategorie A bodu 6, udělit povolení k tomu, aby si ponechaly jednu palnou zbraň, kterou používaly během povinné vojenské služby. Odpovědný orgán veřejné moci přemění tyto palné zbraně na samonabíjecí palné zbraně a pravidelně kontroluje, že osoby používající tyto palné zbraně nepředstavují riziko pro veřejnou bezpečnost. Použijí se ustanovení prvního pododstavce písm. a), b) a c)(24).

[…]“

21.      Článkem 1 bodem 7 se do článku 7 směrnice 91/477 vkládá nový odstavec 4a, který zní: „Členské státy mohou potvrdit, obnovit nebo prodloužit povolení pro samonabíjecí palné zbraně zařazené do kategorie A bodů 6, 7 nebo 8 v případě palné zbraně, která byla zařazena do kategorie B a byla zákonně nabyta a registrována před 13. červnem 2017, pokud jsou splněny další podmínky stanovené v této směrnici. Členské státy mohou dále povolit, aby tyto palné zbraně byly nabyty jinými osobami, jimž členské státy udělily povolení v souladu s touto směrnicí ve znění směrnice […] (EU) 2017/853 […]“

22.      Článek 8 směrnice 91/477 před tím, než byl změněn, zakazoval držení palné zbraně zařazené do kategorie C, pokud ji dotčená osoba neohlásila příslušným orgánům(25). Článek 1 bod 8 směrnice 2017/853 pozměňuje článek 8 směrnice 91/477 vložením nového čl. 8 odst. 3, který stanoví, že jestliže členský stát zakáže na svém území nabývání a držení určité palné zbraně zařazené do kategorie B nebo C nebo je podmíní udělením povolení, uvědomí o tom ostatní členské státy, které výslovnou poznámku o tom zaznamenají do veškerých evropských zbrojních pasů, které pro takovou palnou zbraň vydají. Článkem 1 bodem 12 se pozměňuje článek 11 směrnice 91/477. Stanoví se postupy pro převody palných zbraní z jednoho členského státu do jiného. Článek 1 bod 13, kterým se mění článek 12 směrnice 91/477, stanoví nová opatření pro cestování lovců a inscenátorů rekonstrukcí historických událostí mezi členskými státy k vykonávání jejich činností s některými palnými zbraněmi. Článek 1 bod 14, kterým se doplňuje článek 13 směrnice 91/477, umožňuje, aby si příslušné orgány členských států elektronickými prostředky vyměňovaly informace o udělených povoleních pro převod palných zbraní mezi členskými státy.

23.      Podle článku 1 bodu 18 (který nahrazuje článek 17 směrnice 91/477) předloží Komise do 14. září 2020 a poté každých pět let Parlamentu a Radě zprávu o uplatňování směrnice 91/477, ve znění směrnice 2017/853, zejména pokud jde o jednotlivé kategorie palných zbraní, evropský zbrojní pas, označování a dopady nových technologií, jako je 3D tisk(26).

24.      Článek 1 bod 19 mění přílohu I směrnice 91/477. V důsledku změn, které byly provedeny, se počet čtyř kategorií palných zbraní (A až D) snižuje na tři. Následující změny části II přílohy I směrnice 91/477 provedené podle čl. 1 bodu 19) jsou obzvláště relevantní pro projednávanou věc v rozsahu, v němž je působnost dotčených ustanovení rozšířena tak, aby zahrnovala řadu zbraní:

–        Nové body 6, 7 a 8 jsou zařazeny do kategorie A (zakázané palné zbraně). Do této kategorie jsou proto nyní zařazeny tyto zbraně: samočinné palné zbraně, které byly přeměněny na samonabíjecí palné zbraně; některé krátké a dlouhé palné zbraně bez opětovného nabití a s odnímatelným zásobovacím ústrojím s kapacitou vyšší než 10 nábojů a dlouhé samonabíjecí palné zbraně (tj. palné zbraně původně určené ke střelbě z ramene), které mohou být zkráceny na délku kratší než 60 cm, aniž pozbudou funkčnosti, prostřednictvím skládací nebo teleskopické ramenní opěry nebo ramenní opěry, kterou lze odstranit bez použití nástrojů.

–        Kategorie B (palné zbraně podléhající povolení) nyní zahrnuje krátké opakovací palné zbraně a jakoukoliv palnou zbraň zařazenou do kategorie B, která byla přeměněna ke střelbě s využitím nábojek nebo cvičných nábojů, dráždivých látek, jiných účinných látek nebo pyrotechnických nábojů či na salutní nebo akustickou zbraň.

–        Kategorie C (palné zbraně a jiné zbraně podléhající ohlášení) v současné době zahrnuje palné zbraně zařazené do kategorie A, B nebo C, které byly znehodnoceny v souladu s nařízením (EU) 2015/2403(27), a

–        znění části III přílohy I směrnice 91/477 bylo nahrazeno následujícím zněním: „[…] do definice palných zbraní [se] nezahrnují předměty, které odpovídají definici, ale: a) slouží jako poplašné nebo signální zbraně nebo jsou určeny k záchraně života, porážce zvířat, rybolovu harpunou nebo k průmyslovému či technickému využití za podmínky, že mohou být použity pouze pro stanovený účel; b) považují se za historické zbraně, pokud nebyly zařazeny do kategorií stanovených v části II, a podléhají vnitrostátním právním předpisům. […]“

 Interinstitucionální dohoda mezi Evropským parlamentem, Radou Evropské unie a Evropskou komisí o zdokonalení tvorby právních předpisů

25.      Interinstitucionální dohoda mezi Evropským parlamentem, Radou Evropské unie a Evropskou komisí o zdokonalení tvorby právních předpisů ze dne 13. dubna 2016 byla přijata těmito třemi unijními orgány na základě článku 295 SFEU(28). Podle této dohody se tyto tři orgány zavazují k loajální a transparentní spolupráci v průběhu celého legislativního cyklu(29). Uvedené tři orgány připomínají závazek Unie vydávat právní předpisy zejména v souladu se zásadou proporcionality(30). V části I, nadepsané „Společné závazky a cíle“, tyto tři orgány souhlasí s tím, že se budou v souladu s touto dohodou zasazovat o zdokonalení tvorby právních předpisů a při výkonu svých pravomocí budou dodržovat Smlouvy a obecné zásady práva Unie, jako je zásada proporcionality(31). Část III (nazvaná „Nástroje pro zdokonalení tvorby právních předpisů“) obsahuje ustanovení týkající se posouzení dopadů v legislativním procesu. Bod 12 stanoví, že posouzení dopadu je nástroj, který těmto třem orgánům pomáhá přijímat informovaná rozhodnutí. Posouzení dopadů však nesmí způsobit neodůvodněné zdržení legislativního procesu, ani ovlivňovat schopnost společných normotvůrců navrhovat změny. Komise bude provádět posouzení dopadů mimo jiné svých legislativních i nelegislativních iniciativ, u nichž se očekávají významné hospodářské, environmentální nebo sociální dopady. Parlament a Rada při projednávání legislativních návrhů Komise plně zohlední posouzení dopadů Komise. Parlament a Rada provedou posouzení dopadů ohledně svých podstatných změn návrhu Komise, jestliže to budou považovat z hlediska legislativního procesu za přiměřené a potřebné(32). Bod 18 stanoví, že „původní posouzení dopadů provedené Komisí a jakákoli další posouzení dopadů uskutečněná během legislativního procesu orgány se před dokončením legislativního procesu zveřejní a mohou se společně použít jako základ pro hodnocení.“

 Řízení před Soudním dvorem a návrhová žádání účastníků řízení

26.      Česká republika navrhuje, aby Soudní dvůr:

–        zrušil směrnici 2017/853;

–        uložil Parlamentu a Radě náhradu nákladů řízení.

Podpůrně Česká republika navrhuje, aby Soudní dvůr:

–        zrušil čl. 1 bod 6 směrnice 2017/853 v rozsahu, ve kterém doplňuje čl. 5 odst. 3 a čl. 6 odst. 6 druhý pododstavec do směrnice 91/477;

–        zrušil čl. 1 bod 7 směrnice 2017/853 v rozsahu, ve kterém doplňuje čl. 7 odst. 4a do směrnice 91/477;

–        zrušil čl. 1 bod 19 směrnice 2017/853 v rozsahu:

–        ve kterém doplňuje body 6, 7 a 8 do kategorie A části II přílohy I směrnice 91/477;

–        ve kterém mění kategorii B části II přílohy I směrnice 91/477;

–        ve kterém doplňuje bod 6 do kategorie C části II přílohy I směrnice 91/477;

–        ve kterém mění část III přílohy I směrnice 91/477;

–        uložil Parlamentu a Radě náhradu nákladů řízení.

27.      Parlament navrhuje, aby Soudní dvůr:

–        žalobu zamítl a

–        uložil České republice náhradu nákladů řízení.

28.      Rada navrhuje, aby Soudní dvůr:

–        žalobu v plném rozsahu zamítl a

–        České republice uložil náhradu nákladů řízení;

–        pouze zcela podpůrně, pro případ, kdy by Soudní dvůr směrnici 2017/853 zrušil, aby nařídil zachování jejích účinků po dostatečně dlouhou dobu, a umožnil tak přijetí nezbytných opatření.

29.      Usnesením předsedy Soudního dvora ze dne 5. ledna 2018 bylo povoleno vedlejší účastenství Maďarska a Polska na podporu návrhových žádání České republiky. Usnesením z téhož dne bylo povoleno vedlejší účastenství Francie na podporu návrhových žádání Parlamentu a Rady. Komisi bylo povoleno vedlejší účastenství na podporu návrhových žádání žalovaných rozhodnutím vedoucího soudní kanceláře ze dne 10. listopadu 2017.

30.      Písemná vyjádření předložily vlády České republiky, Francie, Maďarska a Polska, jakož i Parlament, Rada a Komise.

31.      Na jednání konaném dne 5. března 2019 přednesli svá ústní vyjádření všichni účastníci řízení.

 První žalobní důvod: zásada svěření pravomocí a právní základ

 Argumenty

32.      V rámci prvního žalobního důvodu Česká republika tvrdí, že unijní zákonodárce porušil zásadu svěření pravomocí zakotvenou v čl. 5 odst. 2 SEU, jelikož článek 114 SFEU není platným právním základem pro přijetí směrnice 2017/853. Česká republika uvádí, že směrnice 2017/853 nesleduje cíl odstranění překážek na vnitřním trhu. Česká republika tvrdí, že směrnice 2017/853 naopak výhradně sleduje cíl zamezení trestné činnosti a terorismu, a tím zvýšení veřejné bezpečnosti. Z článku 84 SFEU vyplývá, že ačkoliv unijní zákonodárce může přijímat podpůrná opatření pro činnost členských států v oblasti předcházení trestné činnosti, Smlouvy pravomoc přijímat harmonizační opatření v této oblasti nesvěřují samotné Unii.

33.      Česká republika má za to, že volba právního základu aktu musí být založena na objektivních skutečnostech, které mohou být předmětem soudního přezkumu, mezi které patří cíl a obsah daného aktu. Zatímco směrnice 2017/853 byla přijata na základě článku 114 SFEU (nástupce právního základu podle článku 100a Smlouvy o EHS, který byl použit jako právní základ pro přijetí směrnice 91/477), okolnosti přijetí směrnice 2017/853 a její cíle se podle České republiky zásadně liší od okolností přijetí směrnice 91/477 a jejích cílů. Skutečnost, že směrnice 91/477 byla přijata s použitím právního základu pro vnitřní trh, neodůvodňuje podle názoru České republiky volbu téhož právního základu pro směrnici 2017/853, jelikož posledně uvedená směrnice sleduje zcela odlišné cíle. V poslední řadě, ačkoliv je pravda, že směrnice 2008/51 změnila za účelem zvýšení veřejné bezpečnosti směrnici 91/477, v případě směrnice 2008/51 šlo podle České republiky pouze o technickou novelizaci v důsledku mezinárodně právních závazků Unie, které vyplývaly z protokolu OSN o nedovolené výrobě střelných zbraní a obchodování s nimi. Dopad směrnice 2017/853 však podle České republiky značně přesahuje rámec pouhé technické novelizace.

34.      Evropský parlament a Rada proti těmto tvrzením argumentují tím, že tvrzení České republiky jsou z hlediska právního nesprávná a že Česká republika nesprávně vykládá článek 114 SFEU a směrnici 2017/853. Zajištění veřejné bezpečnosti (a stejně tak veřejného zdraví) je obecný zájem uznaný unijním právem a představuje platný základ pro přijetí takového aktu. K posouzení, zda byl použit vhodný právní základ, je podle nich třeba zkoumat směrnici 91/477 a směrnici 2017/853. I při odděleném posuzování směrnice 2017/853 a směrnice 91/477 nebyl unijní zákonodárce podle Parlamentu a Rady povinen uplatňovat důvody týkající se odstranění překážek vnitřního trhu, aby platně přijal směrnici 2017/853. Směrnice 2017/853 nemění podle názoru Parlamentu a Rady cíle směrnice 91/477. Cílem směrnice 2017/853 je podle jejich názoru pouze zajištění rovnováhy mezi volným pohybem a veřejnou bezpečností, přičemž zohledňuje (ke dni přijetí směrnice 2017/853) nedávné teroristické útoky a zároveň zajišťuje hladké fungování vnitřního trhu. Rada dále tvrdí, že veřejná bezpečnost není vedlejším cílem směrnice 2017/853.

35.      Maďarsko a Polsko na podporu České republiky uvádějí, že výlučným cílem směrnice 2017/853 je předcházení trestné činnosti. Oba členské státy mají za to, že při zkoumání legality pozměňující směrnice, jako je směrnice 2017/853, je nezbytné se zabývat aktem v jeho plném rozsahu, což ale neznamená, že je rovněž nezbytné zohlednit cíle pozměňovaného aktu (v tomto případě směrnice 91/477). Takový přístup by podle jejich názoru založil znepokojující precedent, který by mohl rozšířit posuzovací pravomoc unijního zákonodárce. Maďarsko tvrdí, že směrnice 2017/853 má být správně vykládána v tom smyslu, že zajištění fungování vnitřního trhu je vedlejším cílem ve vztahu k hlavnímu cíli, kterým je předcházení trestné činnosti. Polsko tvrdí, že mezi cíli směrnice 2017/853 a fungováním vnitřního trhu neexistuje žádná spojitost. Směrnice 2017/853 podle názoru Polska spíše klade překážky, které jsou v rozporu s tímto cílem, protože brání volnému pohybu palných zbraní, které nejsou nebezpečným zbožím ve smyslu unijního práva.

36.      Francie na podporu Parlamentu a Rady tvrdí, že z přípravných legislativních prací je naopak zřejmé, že cílem směrnice 2017/853 je odstranění překážek základních svobod, což má přímý účinek na fungování vnitřního trhu. Skutečnost, že cílem směrnice 2017/853 je také zvýšení veřejné bezpečnosti, nenarušuje podle Francie cíle této směrnice týkající se vnitřního trhu. Tento přístup lze podle Francie vypozorovat i v jiných aktech přijatých na základě článku 114 SFEU.

37.      Komise, rovněž na podporu žalovaných, uvádí, že zaprvé unijní zákonodárce má širokou posuzovací pravomoc, pokud jde o opatření, která může přijímat na základě článku 114 SFEU. Zadruhé má Komise za to, že zákonodárci při výkonu jeho činností nelze bránit v tom, aby použil právní základ pro vnitřní trh pouze proto, že cílem dotčeného aktu je také ochrana veřejné bezpečnosti. Zatřetí je Komise toho názoru, že řada studií a zpráv ukazuje, že úprava vnitřního trhu je důvodem pro přijetí směrnice 2017/853.

 Posouzení

38.      První žalobní důvod České republiky je podle mého názoru založen na nesprávném výkladu článku 114 SFEU a nesprávném pochopení směrnice 2017/853. Je proto neopodstatněný.

 Úvodní poznámky

39.      Otázky, které vyvstaly v tomto řízení a týkají se rozsahu článku 114 SFEU a pravomocí zákonodárce přijmout harmonizační opatření, jejichž účelem je vytvoření a fungování vnitřního trhu, nejsou zcela nové(33). Problematika veřejné bezpečnosti (a například také ochrany životního prostředí a spotřebitele) bude mít přirozeně určitý dopad na fungování tohoto trhu. Kde je však třeba při používání jednotlivých právních základů dostupných podle Smluv stanovit hranici mezi opatřeními vnitřního trhu a opatřeními k dosažení jiného (žádoucího) cíle? Je správné, že právní předpisy k posílení veřejné bezpečnosti přijaté v bezprostřední reakci na teroristické činy spáchané v roce 2015 na území členských států byly přijaty na základě článku 114 SFEU(34)?

40.      Pravomoc regulovat vnitřní trh se dotýká velkého množství dalších záležitostí. Oblast působnosti článku 114 SFEU má proto pro členské státy zvláštní význam ze dvou hlavních důvodů. Zaprvé to, zda akty založené na tomto ustanovení zasahují do záležitostí, pro které Smlouvy nepřiznávají unijnímu zákonodárci pravomoc (jak v projednávané věci tvrdí Česká republika), je citlivé téma. Zadruhé unijní akty jsou přijímány na základě tohoto ustanovení po projednání řádným legislativním postupem (jsou tedy schvalovány kvalifikovanou většinou), což znamená, že žádný členský stát nemůže žádný navrhovaný akt zablokovat.

41.      Je nesporné, že článek 84 SFEU by nebyl vhodným právním základem pro směrnici 2017/853. Unijnímu zákonodárci nebyla tímto ustanovením Smlouvy svěřena pravomoc přijímat harmonizační opatření v oblasti předcházení trestné činnosti. Tato oblast zůstává v pravomoci členských států. Pokud tedy článek 114 SFEU není vhodným právním základem pro směrnici 2017/853, je třeba tento právní akt zrušit.

42.      Je rovněž nesporné, že právní základ pro přijetí směrnice 91/477 (původní opatření v této oblasti) není zpochybněn(35). Směrnice 91/477 je kromě toho opatřením minimální harmonizace, které stanoví pravidla pro kontrolu, nabývání a držení palných zbraní(36). Členské státy tedy měly určitou posuzovací pravomoc, jež jim umožňovala přijímat odlišná pravidla v uvedené oblasti v těch záležitostech, které před změnou směrnice 91/477 nebyly touto směrnicí upraveny(37), jako jsou například opatření týkající se znehodnocených palných zbraní.

 Článek 114 SFEU

43.      Judikatura Soudního dvora týkající se legislativních opatření přijatých na základě čl. 114 odst. 1 SFEU stanoví následující. Zaprvé pouhé konstatování odlišností mezi vnitrostátními právními úpravami sice nestačí k odůvodnění použití článku 114 SFEU, avšak jinak je tomu v případě rozporů mezi právními a správními předpisy členských států, které mohou být na překážku základním svobodám, a mohou tudíž mít přímý dopad na fungování vnitřního trhu. Zadruhé použití článku 114 SFEU jako právního základu je možné za účelem předejití budoucím překážkám obchodu vyplývajícím z nestejnorodého vývoje vnitrostátních právních úprav (výskyt takovýchto překážek musí být pravděpodobný a předmětem dotčeného opatření musí být jejich předcházení). Zatřetí jsou-li podmínky pro použití článku 114 SFEU jako právního základu splněny, unijnímu zákonodárci nelze z důvodu, že jiné záležitosti, jako je ochrana veřejného zdraví, jsou rozhodujícími faktory při volbách řešení, které je třeba učinit, bránit v tom, aby se o tento právní základ opíral(38).

44.      Podle článku 114 SFEU má zákonodárce pravomoc odstraňovat překážky bránící volnému pohybu a zlepšovat fungování vnitřního trhu. Zlepšování fungování vnitřního trhu v podstatě odkazuje na odstranění narušování hospodářské soutěže, o které se v projednávané věci nejedná. Podstatou prvního žalobního důvodu České republiky je spíše první skutečnost, totiž to, zda směrnice 2017/853 odstraňuje překážky bránící volnému pohybu nebo předchází budoucím překážkám.

45.      Slovním spojením „opatření ke sbližování“ uvedeným v článku 114 SFEU zamýšleli autoři Smlouvy poskytnout zákonodárci v závislosti na obecném kontextu a zvláštních okolnostech harmonizované oblasti určitý prostor pro uvážení, pokud jde o techniku sbližování, která je nejvhodnější pro dosažení požadovaného výsledku. V závislosti na okolnostech mohou tato opatření spočívat v uložení povinnosti všem členským státům přijmout právní předpisy: v projednávané věci takové předpisy, kterými zajistí, že zboží, které je ze své podstaty nebezpečné (palné zbraně), je označeno pro účely sledovatelnosti, kterými upraví nabývání takového zboží, či dokonce zpřísní kontrolu zbraní považovaných za zvláště nebezpečné(39).

46.      Další opatření přijatá na základě článku 114 SFEU, jejichž cíle jsou neoddělitelně spojeny s fungováním vnitřního trhu, jsou uvedena na seznamu právních předpisů „nového přístupu“(40). Tato opatření zahrnují řadu aktů, jejichž úprava sahá od oblasti bezpečnosti hraček(41) přes výbušniny pro civilní použití(42) po osobní ochranné prostředky(43). Článek 114 SFEU (nebo odpovídající ustanovení v předchozích zněních Smlouvy) je systematicky používán jako právní základ. Každé z těchto opatření umožňuje zohlednit další aspekty, jako je ochrana spotřebitele a veřejná bezpečnost nebo zdraví a bezpečnost a ochrana při práci, aby bylo dosaženo rovnováhy a úplného volného pohybu zboží. Zatímco přehled takovýchto opatření nutně neukazuje, že cíle směrnice 2017/853 rovněž spadají do působnosti článku 114 SFEU, existence tohoto souboru unijních právních předpisů dokládá, že unijní zákonodárce má na základě tohoto ustanovení Smlouvy širokou posuzovací pravomoc.

47.      V tomto směru rovněž poukazuji na čl. 114 odst. 3 SFEU, jenž stanoví, že Komise bude ve svých návrzích k harmonizačním opatřením zohledňovat oblasti, jako je mimo jiné bezpečnost.

48.      Existují-li překážky obchodu nebo je-li pravděpodobné, že tyto překážky vyvstanou v budoucnosti z důvodu, že členské státy přijaly nebo právě přijímají ve vztahu k výrobku nebo kategorii výrobků rozdílná opatření takového rázu, že zajišťují různou úroveň ochrany, a tím mohou být na překážku volnému pohybu výrobku nebo výrobků v Unii, článek 114 SFEU opravňuje unijního zákonodárce, aby zasáhl tak, že přijme vhodná opatření k regulaci vnitřního trhu v souladu s čl. 114 odst. 3 SFEU a s právními zásadami uvedenými ve SFEU (nebo vytyčenými v judikatuře)(44).

49.      Judikatura Soudního dvora týkající se tabákových výrobků poskytuje obzvláště užitečné vodítko k rozsahu působnosti článku 114 SFEU, které lze v projednávané věci uplatnit obdobným způsobem, jelikož stejně jako cíl vnitřního trhu tyto právní předpisy sledují i cíle ochrany veřejného zdraví a ochrany spotřebitele(45). Je zajisté pravda, že ve věci Německo v. Parlament a Rada(46) Soudní dvůr jasně rozhodl, že pravomoc přijímat právní předpisy na základě článku 114 SFEU není neomezená(47). V citovaném případě se jednalo o právní předpis přijatý na základě bývalého článku 95 ES (nyní článek 114 SFEU), který zakázal reklamu na veškeré tabákové výrobky. Soudní dvůr rozhodl, že takový úplný zákaz nelze považovat za zákaz, který přispívá k usnadnění obchodu, a že dotčená směrnice přesahovala v citovaném případu rámec toho, co bylo nezbytné k ochraně veřejného zdraví(48). V projednávané věci je situace zjevně odlišná, neboť směrnice 2017/853 nezavádí takový úplný zákaz volného pohybu palných zbraní(49).

50.      Podstatou testu, kterým má být směrnice 2017/853 posouzena, je tedy to, zda s ohledem na její obsah a zda jako celek tato směrnice odstraňuje překážky volného pohybu nebo předchází vzniku budoucích překážek.

 Směrnice 2017/853

51.      V souladu s ustálenou judikaturou Soudního dvora musí volba právního základu unijního opatření spočívat na objektivních skutečnostech, které mohou být předmětem soudního přezkumu, přičemž tyto skutečnosti zahrnují cíl a obsah takového aktu. Pokud přezkum dotčeného aktu ukáže, že sleduje dvojí účel nebo má dvě složky, a pokud jeden z těchto účelů nebo jednu z těchto složek je možné označit za hlavní nebo převažující, zatímco druhý účel nebo složka je pouze vedlejší, musí být tento akt založen na jediném právním základě, a sice na tom, který je vyžadován hlavním nebo převažujícím účelem nebo složkou(50). Je proto třeba určit hlavní účel směrnice 2017/853 a přezkoumat její obsah(51).

52.      Jak uvádí Česká republika, Maďarsko a Polsko, body 2 a 23 odůvodnění konkrétně vyzdvihují cíle veřejné bezpečnosti směrnice 2017/853 ve světle „zneužívání palných zbraní pro trestnou činnost“ a teroristických útoků, ke kterým došlo v roce 2015(52).

53.      Je tedy s ohledem na výše uvedené třeba mít za to, že unijní zákonodárce při sledování těchto cílů překročil přijetím právních předpisů, které harmonizují právní předpisy členských států v oblasti předcházení trestné činnosti, své pravomoci?

54.      Jsem toho názoru, že nikoli.

55.      K zjištění hlavního účelu směrnice 2017/853 je nejprve třeba vyložit preambuli a související ustanovení jako celek(53).

56.      Některé body odůvodnění stanoví cíle, které je snadné propojit s vnitřním trhem. První bod odůvodnění tak připomíná, že „[s]měrnice […] 91/477 zavedla doprovodné opatření k vnitřnímu trhu.“ Směrnice tak nastolila „rovnováhu mezi závazkem zajistit určitou volnost pohybu pro některé palné zbraně a jejich hlavní části v Unii na jedné straně a nutností kontroly této volnosti prostřednictvím určitých bezpečnostních záruk vhodných pro tyto výrobky na straně druhé“ (kurzivou zvýraznil autor stanoviska). Bod 6 odůvodnění objasňuje, že „[a]by byla zvýšena sledovatelnost všech palných zbraní a jejich hlavních částí a aby byl usnadněn jejich volný pohyb“, měly by nést všechny palné zbraně a jejich hlavní části „jasné, trvalé a jedinečné označení“ a být registrovány v systémech evidence údajů členských států.

57.      Cílem některých bodů odůvodnění je ovšem bezpochyby bezpečnost. Bod 15 odůvodnění tak uvádí, že „[p]ro nejnebezpečnější palné zbraně by měla být ve směrnici 91/477/EHS stanovena přísnější pravidla, aby kromě některých omezených a náležitě odůvodněných výjimek nebylo možné tyto palné zbraně nabývat, držet ani s nimi obchodovat.“ Body 16 až 18 uvádějí, že budou přijaty právní předpisy pro vynětí sběratelů, zprostředkovatelů a podnikatelů v oboru zbraní z přísnějších kontrol. Bod 20 odůvodnění uvádí, že by do působnosti směrnice 91/477 měly spadat i zbraně určené ke střelbě nábojkami nebo cvičnými náboji, které mohou být přeměněny na skutečné palné zbraně. V poslední řadě bod 21 odůvodnění uznává vysoké riziko uschopnění nesprávně znehodnocených palných zbraní ke střelbě a nezbytnost zohlednit Protokol OSN proti nedovolené výrobě střelných zbraní a jejich součástí, dílů a střeliva a obchodování s nimi(54).

58.      Co tedy vlastně upravují hmotněprávní ustanovení směrnice 2017/853?

59.      Článek 1 bod 1 zavádí řadu nových definic do znění článku 1 směrnice 91/477, jako například „znehodnocené palné zbraně“, „sběratel“, „zprostředkovatel“, „podnikatel v oboru zbraní“ a „nedovolená výroba“(55). Článkem 1 bodem 3 se mění článek 4 směrnice 91/477 v tom, že harmonizuje právní předpisy o označování palných zbraní uvedených na trh. Komisi je uložena povinnost přijmout prováděcí akty, jimiž stanoví technické specifikace pro označení palných zbraní(56).

60.      Ustanovení čl. 1 bodu 6 směrnice 2017/853 zcela nahrazují bývalé články 5 (nabývání a držení palných zbraní) a 6 (zákaz palných zbraní zařazených do kategorie A) směrnice 91/477. Členské státy mají povinnost zavést monitorovací systém, aby zajistily plnění podmínek pro povolení stanovené vnitrostátním právem a odňaly toto povolení, není-li některá z těchto podmínek nadále splněna. Jsou-li nabývány palné zbraně zařazené do kategorie A, B nebo C prostřednictvím smluv uzavřených na dálku, ověřuje se totožnost a povolení kupce. Nový článek 6 zavádí obecný zákaz nabývání a držení palných zbraní zařazených do kategorie A, jejich hlavních částí a střeliva. Ustanovení umožňuje členským státům, aby (v jednotlivých případech, výjimečně a s náležitým odůvodněním) udělily řadu omezených výjimek. Tato nová ustanovení pokrývají ochranu bezpečnosti kritické infrastruktury, obchodní dopravy, konvojů vysoké hodnoty a citlivých prostor (není-li to v rozporu s veřejnou bezpečností a s veřejným pořádkem); konkrétní povolení udělovaná sběratelům, zprostředkovatelům nebo podnikatelům v oboru zbraní pro pracovní účely; povolení pro muzea a povolení pro sportovní střelce. Sportovním střelcům jsou povolení udělována na základě určitých podmínek(57).

61.      Článkem 1 bodem 7 směrnice 2017/853 se mění článek 7 směrnice 91/477, který zakazuje nabývání palných zbraní zařazených do kategorie B v případě, že nebylo vydáno předchozí povolení. V návaznosti na přijetí směrnice 2017/853 se samonabíjecí palné zbraně již neřadí do kategorie B: nyní jsou zařazeny do kategorie A. Článkem 1 bodem 7 písm. b) se do směrnice 91/477 vkládá nový čl. 7 odst. 4a, který členským státům umožňuje potvrdit, obnovit nebo prodloužit povolení pro samonabíjecí palné zbraně, které byly zařazeny do kategorie B a byly zákonně nabyty a registrovány před 13. červnem 2017 (den vstupu směrnice 2017/853 v platnost).

62.      Článkem 1 bodem 8 směrnice 2017/853 se mění ustanovení směrnice 91/477, která se týkají palných zbraní zařazených do kategorie C. Článek 1 bod 12 upravuje postup pro převádění palných zbraní z jednoho členského státu do druhého. Článek 1 bod 13 stanoví podmínky, za nichž mohou jednotlivci, jako třeba lovci, „držet […] jednu nebo více palných zbraní během cesty přes dva nebo více členských států s cílem vykonávat svou činnost.“(58) Článek 1 bod 14 přijímá opatření pro spolupráci mezi členskými státy(59). Článek 1 bod 18 ukládá Komisi, aby předložila zprávu o uplatňování směrnice 2017/853, v které bude přezkoumávat její ustanovení s ohledem na technologický vývoj, jako je 3D tisk.

63.      Domnívám se, že právním účinkem ustanovení článku 1 bodů 3, 6, 7, 8, 12 až 14 a 18 je z valné části zavedení harmonizovaných pravidel s cílem zajistit, aby členské státy nemusely přijímat individuální (a tudíž případně i různorodá) opatření. Jejich hlavním cílem je proto podle mého názoru zajistit fungování vnitřního trhu.

64.      Článek 1 bod 19 upravuje změny přílohy I směrnice 91/477. Pro účely projednávané věci je významnou změnou zařazení samočinných palných zbraní, které byly přeměny na samonabíjecí palné zbraně, samonabíjecích palných zbraní pro střelivo se středovým zápalem a dlouhých samonabíjecích palných zbraní, do kategorie A. Jak bylo uvedeno výše, některé samonabíjecí palné zbraně byly přeřazeny z kategorie B do kategorie A, znehodnocené palné zbraně jsou nyní zařazeny do kategorie C a definice palných zbraní, na které se směrnice 91/477 nevztahuje, byla změněna(60).

65.      Z analýzy těchto ustanovení a celkového obsahu směrnice 2017/853 podle mého názoru vyplývá, že celková rovnováha, kterou mezi zajištěním fungování vnitřního trhu a ochranou veřejné bezpečnosti nastolila směrnice 91/477, se zásadním způsobem nevychýlila. Skutečnost, že Komise ve svém návrhu jako klíčový zájem uvádí bezpečnost občanů a hospodářských subjektů a odkazuje na mrtvé v důsledku teroristických útoků spáchaných v Paříži 13. listopadu 2015, a to, že některé body odůvodnění zdůrazňují jako cíl veřejnou bezpečnost, tento závěr nijak nezpochybňuje. V konečném výsledku jsou rozhodující právní účinky směrnice 2017/853.

66.      Dodávám, že podle ustálené judikatury platí, že boj proti mezinárodnímu terorismu za účelem zachování mezinárodního míru a bezpečnosti je cílem obecného zájmu. Totéž platí i v případě boje proti závažné trestné činnosti za účelem zajištění veřejné bezpečnosti(61). Obě tyto oblasti jednoznačně spadají do působnosti článku 114 SFEU.

67.      Zaprvé (zjevná skutečnost): palné zbraně jsou ze své podstaty nebezpečné zboží. Vyvolávají obavy o bezpečnost nejen svých uživatelů, ale i široké veřejnosti. Právě proto zavedl zákonodárce povinný systém označování a povolování, společně s ustanoveními, jež omezují držení a nabývaní těchto zbraní(62). Směrnice 2017/853 obsahuje zejména klasická opatření používaná k podpoře vytvoření vnitřního trhu za okolností, kdy je třeba stanovit omezení pro výrobky (neboť existují obavy o bezpečnost) s cílem zabránit zavedení kontrol na hranicích a podpořit volný pohyb zboží a osob(63). Důrazně proto odmítám tvrzení Polska, že palné zbraně nejsou nebezpečným zbožím ve smyslu unijního práva.

68.      Zadruhé klíčovým aspektem vytvoření vnitřního trhu je odstranění fyzických překážek bránících volnému pohybu zboží, jejichž nejviditelnějším příkladem byly celnice na hranicích(64). Bezpečnost občanů Unie vystavených hrozbě mezinárodního terorismu je neoddělitelně spjata s pohybem zboží nebezpečného z jeho podstaty, jako jsou palné zbraně, po území 28 členských států (512,6 milionu obyvatel). Po teroristických útocích v Paříži v lednu 2015 přijali ministři vnitra nebo spravedlnosti EU „Pařížské prohlášení“, v němž zopakovali svůj závazek omezit nezákonné dodávky palných zbraní v rámci celé Evropy. V návaznosti na to přijala Komise Evropský program pro bezpečnost k zajištění účinné a koordinované unijní reakce na bezpečnostní hrozby(65). Evropský program pro bezpečnost rovněž vyzdvihl, že rozdíly mezi vnitrostátními právními předpisy jsou překážkou bránící účinným kontrolám a policejní spolupráci napříč Unií. Domnívám se, že v uvedeném kontextu by rozdílné vnitrostátní právní předpisy bránily volnému pohybu zboží. Unijní zákonodárce musel jednat, aby zajistil, aby na unijní úrovni byla nastolena rovnováha mezi volným pohybem zboží a veřejnou bezpečností(66). Nadto právě z toho důvodu, že směrnice 2017/853 dále harmonizuje kontroly palných zbraní, doplňuje ustanovení směrnice 91/477 podporující vzájemnou důvěru mezi členskými státy, a tím snižuje potřebu členských států jednat samostatně(67).

69.      Zatřetí jedním z těchto opatření podporujících důvěru je povinnost uložená Komisi v čl. 1 bodu 3 směrnice 2017/853 přijmout prováděcí akty, jimiž stanoví technické specifikace. Harmonizace technických překážek obchodu (které zahrnují technické specifikace) je dlouhodobým cílem vnitřního trhu(68). Dalším příkladem toho, jak směrnice 2017/853 upravuje obchod na vnitřním trhu, je vložení nového ustanovení do směrnice 91/477, které upravuje smlouvy uzavírané na dálku(69).

70.      Začtvrté směrnice 2017/853 upravuje zlepšení spolupráce mezi členskými státy za účelem monitorování a výměny informací o převodech palných zbraní mezi státy na vnitřním trhu(70).

71.      Na závěr nelze spravedlivě tvrdit, že skutečný obsah směrnice 2017/853 po materiální stránce harmonizuje předcházení trestné činnosti.

72.      Parlament a Rada na jednání uvedly (a zkušenost to vskutku potvrzuje), že vypracování znění pozměňujícího aktu takovým způsobem, který uvádí, že toto znění má být vloženo do ustanovení pozměňovaného aktu nebo je má nahradit, je standardní unijní legislativní praxí(71). Prohlášení obsažená v bodech odůvodnění k dřívějšímu aktu (směrnici 91/477) proto nejsou převzata do bodů odůvodnění směrnice 2017/853, přestože se na posledně uvedený akt uplatní stejným způsobem. Poznamenávám, že zahrnout krátké prohlášení do preambule, které by potvrdilo, že odůvodnění původního aktu zůstávají nezměněna a uplatní se stejným způsobem na pozměňovací akt, by mohlo pomoci adresátům pozměňujícího aktu, protože za stávající praxe to okamžitě nevyplývá.

73.      Maďarsko a Polsko uvádějí, že při posouzení legality směrnice 2017/853 není třeba zkoumat cíle směrnice 91/477. Tyto členské státy vyjadřují obavu, že by takový přístup mohl vést k neodůvodněnému rozšíření posuzovací pravomoci unijního zákonodárce podle článku 114 SFEU.

74.      Napadeným aktem je směrnice 2017/853. Z toho vyplývá, že při zkoumání toho, zda bylo toto opatření přijato ultra vires, je třeba zaměřit soudní přezkum na směrnici 2017/853 a její právní účinky. Je ovšem rovněž zřejmé, že směrnice 2017/853 mění směrnici 91/477 a nic v jejích bodech odůvodnění nenasvědčuje tomu, že usiluje o odstranění cílů vnitřního trhu z dřívější směrnice. Bylo by proto podle mého názoru vykonstruované posuzovat pozměňující směrnici tak, jako by pozměňovaný akt neexistoval(72).

75.      V souhrnu mám za to, že unijní zákonodárce ve směrnici 2017/853 stanovil opatření, o nichž lze po zvážení všech okolností říci, že podporují cíle vnitřního trhu, přičemž současně zohledňují potřebu zlepšit zajišťování veřejné bezpečnosti.

76.      Dospívám tudíž k závěru, že první žalobní důvod je neopodstatněný, a je třeba jej zamítnout.

 Druhý žalobní důvod: proporcionalita

77.      Druhý žalobní důvod, který uplatňuje Česká republika, má dvě části. Zaprvé Česká republika tvrdí, že se unijní zákonodárce při přijetí směrnice 2017/853 vůbec nezabýval otázkou proporcionality přijímaných opatření a vědomě si nezajistil dostatek informací (například provedením posouzení dopadu), aby mohl dodržení této zásady unijního práva informovaně posoudit. Zadruhé Česká republika tvrdí, že unijní zákonodárce přijal úpravu, která je zjevně nepřiměřená, a to z následujících důvodů: i) zákaz určitých druhů samonabíjecích palných zbraní, které nebyly použity k spáchání teroristických činů v roce 2015; ii) zpřísnění regulace určitých minimálně nebezpečných zbraní (historických replik či prokazatelně trvale znehodnocených zbraní) a iii) omezení držení určitých zásobníků.

 První část

 Argumenty účastníků řízení

78.      Česká republika má za to, že široká posuzovací pravomoc unijního zákonodárce není neomezená. Unijní zákonodárce podle jejího názoru nedisponoval v průběhu legislativního procesu dostatkem informací k posouzení proporcionality směrnice 2017/853. Zákonodárce je podle České republiky v zásadě povinen provést posouzení dopadů (či vypracovat odpovídající studii). Skutečnost, že žádné posouzení dopadů provedeno nebylo, vedla podle České republiky k tomu, že nebyla vypracována žádná analýza zásahu směrnice 2017/853 do vlastnického práva jednotlivců, kteří vlastní a drží palné zbraně. Různé studie a zprávy, které Komise zmínila ve svém návrhu, nedoložily podle České republiky dostatečné údaje, které by prokázaly spojitost mezi legálním civilním držením zbraní a zneužitím těchto zbraní v rámci páchání trestné činnosti či terorismu.

79.      Maďarsko tvrdí, že Interinstitucionální dohoda je pro dané tři unijní orgány právně závazná. V projednávané věci Komise podle názoru Maďarska nesplnila povinnost připravit posouzení dopadů návrhu směrnice 2017/853. Maďarsko má dále za to, že některá ustanovení směrnice jsou nepřiměřená. Jedná se o čl. 1 bod 3, kterým se mění čl. 4 odst. 4 směrnice 91/477 tím, že se zavádí povinnost zaznamenávat všechny informace týkající se palných zbraní, které jsou nezbytné ke sledování a identifikaci těchto palných zbraní. V návaznosti na tuto změnu směrnice mohou příslušné orgány uchovávat záznamy o palných zbraních a jejich hlavních částech a související osobní údaje po dobu 30 let. Tyto záznamy mohou být zpřístupněny po dobu 10 let nebo po dobu 30 let v případě prevence, vyšetřování, odhalování či stíhání trestných činů nebo pro výkon trestů, od zničení dotčené palné zbraně nebo jejích hlavních částí. Bývalý čl. 4 odst. 4 směrnice 91/477 neobsahoval takové ustanovení: umožňoval pouze příslušným orgánům zaznamenávat a uchovávat systém evidence údajů po dobu 20 let.

80.      Polsko dodává, že Interinstitucionální dohoda obsahuje závazná i nezávazná ustanovení. Posouzení dopadů má být podle Polska obecně prováděno s výjimkou stanovenou v Interinstitucionální dohodě, která se uplatní v naléhavých případech.

81.      Parlament, Rada a Komise společně prohlašují, že Interinstitucionální dohoda neukládá povinnost provést v rámci unijního legislativního postupu posouzení dopadů. Cílem směrnice 2017/853 je nastolit přiměřenou novou rovnováhu mezi volným pohybem některých palných zbraní a zajištěním veřejné bezpečnosti. Kritériem, které by měl Soudní dvůr použít k určení toho, zda je směrnice 2017/853 slučitelná se zásadou proporcionality, je podle těchto tří orgánů to, zda jsou omezení zaváděná dotčenou směrnicí zjevně nepřiměřená sledovanému cíli.

 Přípustnost

82.      Souhlasím s Parlamentem a Radou, že argument Maďarska v tom smyslu, že směrnice 2017/853 je nepřiměřená v rozsahu, v němž čl. 1 bod 3 mění článek 4 směrnice 91/477, je nepřípustný. Článek 129 odst. 1 jednacího řádu Soudního dvora stanoví, že vstup vedlejšího účastníka do řízení se omezí na úplnou či částečnou podporu návrhového žádání. Článek 129 odst. 3 doplňuje, že vedlejší účastník musí přijmout stav řízení, jaký je tu v době jeho vstupu do něj.

83.      V projednávané věci Česká republika čl. 1 bod 3 směrnice 2017/853 do svého návrhového žádání nezahrnula(73). Jsem tudíž toho názoru, že tvrzení Maďarska týkající se čl. 1 bodu 3 směrnice 2017/853 a zásady proporcionality jsou nepřípustná, a proto se jimi dále zabývat nebudu.

 K věci samé

84.      Podle ustálené judikatury platí, že zásada proporcionality (jedna z obecných zásad unijního práva) vyžaduje, aby opatření přijímaná prostřednictvím unijního právního předpisu byla přiměřená k dosažení sledovaných legitimních cílů a nepřekročila rámec toho, co je nezbytné k jejich dosažení. Soudní dvůr při výkonu soudního přezkumu, který mu byl svěřen Smlouvami, připustil, že unijní zákonodárce má širokou posuzovací pravomoc v oblastech, v nichž jeho činnost zahrnuje komplexní posouzení politických, hospodářských a sociálních rozhodnutí(74). Kritériem, které je třeba použít, tudíž není to, zda opatření přijaté v takové oblasti bylo jediné možné nebo nejlepší možné, protože jeho legalita může být dotčena pouze tehdy, je-li zjevně nepřiměřené cílům, které příslušný orgán či příslušné orgány hodlají sledovat(75).

85.      Unijní zákonodárce, i když má širokou posuzovací pravomoc, je nicméně povinen svoji volbu založit na objektivních kritériích. Navíc musí v rámci posouzení omezení spojených s jednotlivými opatřeními, jež připadají v úvahu, přezkoumat, zda cíle sledované zvoleným opatřením mohou odůvodnit i negativní osobní, sociální, nebo hospodářské důsledky pro určité jednotlivce způsobené přijatými opatřeními(76).

86.      Jak jsem již uvedla výše v rámci prvního žalobního důvodu, domnívám se, že směrnice 2017/853 sleduje legitimní cíle(77). Skutečným problémem ve vztahu k proporcionalitě je tedy to, zda jsou přijatá opatření vhodná a nezbytná pro účely dosažení fungování vnitřního trhu, když současně usilují i o dosažení deklarovaného cíle obecného zájmu (v projednávané věci je jím boj proti terorismu za účelem zajištění míru a bezpečnosti).

87.      Palné zbraně jsou ze své podstaty nebezpečné. Unijní zákonodárce se proto rozhodl stanovit pravidla pro celý životní cyklus zbraní od jejich vyrobení, obchodování s nimi, přes jejich vlastnictví a držení, až po jejich znehodnocení a zničení(78).

88.      Česká republika správně tvrdí, že ačkoliv je rozsah soudního přezkumu v tomto případě omezený, unijní orgány musí být schopny prokázat, že směrnice 2017/853 byla přijata v rámci skutečného výkonu jejich posuzovací pravomoci. Jejich posuzovací pravomoc dále vyžaduje, aby zohlednily všechny relevantní skutečnosti a okolnosti situace, kterou má nové legislativní opatření upravovat. Z toho vyplývá, že tyto orgány musí být přinejmenším schopné předložit a vysvětlit jasně a jednoznačně základní údaje, které bylo třeba zohlednit pro účely přijetí směrnice 2017/853.

89.      Jsem toho názoru, že není nutné, aby Soudní dvůr při provádění přezkumu provedl své vlastní posouzení toho, zda některé palné zbraně, pro které směrnice 2017/853 zpřísňuje kontroly, byly skutečně použity při teroristických útocích v roce 2015 či zda jsou tyto zbraně skutečně přesně tak nebezpečné, jak tvrdí tyto tři orgány. Měřítkem pro posouzení jsou spíše uváděné cíle směrnice 2017/853, tedy aktu, jehož platnost je zpochybněna (spíše než směrnice 91/477).

90.      Novinkou v projednávané věci je to, že se unijní zákonodárce při přijetí směrnice 2017/853 obešel bez posouzení dopadu. Obvykle se unijní orgány spoléhají na takové posouzení, aby prokázaly vhodnost i nezbytnost přijatého opatření. Z povahy věci vyplývá, že v projednávaném případě se na posouzení dopadů unijní orgány spolehnout nemohou.

91.      Lze mít tudíž bez dalšího za to, že opatření zavedená směrnicí 2017/853 mají být zrušena, protože příslušné tři orgány neprovedly posouzení dopadů podle Interinstitucionální dohody?

92.      Jsem toho názoru, že nikoli.

93.      Interinstitucionální dohoda byla přijata na základě článku 295 SFEU, který stanoví, že uvedené tři orgány se navzájem konzultují a vzájemnou dohodou upravují způsoby spolupráce. Za tímto účelem mohou uzavírat interinstitucionální dohody, které mohou mít závaznou povahu(79). Závaznost dotčené Interinstitucionální dohody je v projednávané věci třeba určit s přihlédnutím ke znění a kontextu této dohody. Soudní dvůr zajisté rozhodl, že ujednání o spolupráci mezi Radou a Komisí již v minulosti vedla ke vzniku závazných povinností(80). Domnívám se, že tyto tři orgány zamýšlely v případě dotčené Interinstitucionální dohody o zdokonalení tvorby právních předpisů sjednat si závazné povinnosti(81). Nicméně z toho podle mého názoru nutně nevyplývá, že tato Interinstitucionální dohoda zakládá závaznou povinnost provést posouzení dopadů v každém jednotlivém případě.

94.      Pravidla pro posouzení dopadů jsou upravena v části III Interinstitucionální dohody („Nástroje pro zdokonalení tvorby právních předpisů“). Druhý pododstavec bodu 12 stanoví, že „[p]osouzení dopadů jsou nástrojem, který má třem orgánům pomáhat přijímat informovaná rozhodnutí, ale nenahrazují politická rozhodnutí v rámci demokratického rozhodovacího procesu. Posouzení dopadů nesmí způsobit neodůvodněné zdržení legislativního procesu, ani ovlivňovat schopnost spolunormotvůrců navrhovat změny.“ Bod 13 stanoví, že „Komise bude provádět posouzení dopadů svých legislativních i nelegislativních iniciativ, aktů v přenesené pravomoci a prováděcích opatření, u nichž se očekávají významné hospodářské, environmentální nebo sociální dopady. Posouzení dopadů bude zpravidla připojeno k iniciativám v rámci pracovního programu Komise nebo ke společnému prohlášení.“ (Domnívám se, že z toho a contrario vyplývá, že legislativní iniciativy, u nichž se neočekávají významné hospodářské, environmentální nebo sociální dopady“, nemusí být doprovázeny posouzením dopadu – lze samozřejmě diskutovat o tom, kde přesně se nachází hranice mezi těmito dvěma kategoriemi iniciativ).

95.      Bod 14 stanoví, že „[Parlament a Rada] při projednávání legislativních návrhů Komise plně zohlední posouzení dopadů Komise. Za tímto účelem musí být posouzení dopadů předkládána takovým způsobem, aby Evropský parlament a Rada mohly lépe posoudit rozhodnutí Komise.“ Parlament a Rada mohou provést posouzení dopadů ohledně svých podstatných změn návrhu Komise, jestliže to budou považovat za přiměřené a potřebné (bod 15)(82).

96.      Ustanovení Interinstitucionální dohody o posouzení dopadů tedy nejsou formulována kogentně. Výrazy „provedou“ nebo „musí provést“ – které by založily povinnost provést posouzení dopadu v každém jednotlivém případě – nebyly použity. Samozřejmě je bezesporu pravda, že posouzení dopadů je významným a užitečným nástrojem pro „zdokonalení tvorby právních předpisů“. Usnadňuje proces řádně odůvodněné a transparentní tvorby právních předpisů. Interinstitucionální dohoda však posouzení dopadů neupravuje jako předběžnou podmínku pro navržení či přijetí legislativního aktu za všech okolností.

97.      Nelze tedy mít za to, že unijní zákonodárce nemůže při neprovedení posouzení dopadů jednat. Takové nepodmíněné chápání Interinstitucionální dohody by neoprávněně omezovalo posuzovací pravomoc zákonodárce, kterou mu svěřily Smlouvy. Znemožnilo by legislativní činnost i v případech, kdy z okolností jednoznačně vyplývá naléhavá potřeba jednat(83). Kromě toho pro každý případ dodávám, že Soudní dvůr již rozhodl, že posouzení dopadů není pro Parlament ani Radu závazné(84).

98.      Nedomnívám se proto, že unijní právní předpis přijatý bez předchozího provedení posouzení dopadů je automaticky neplatný.

99.      Spíše mám za to, že podle Interinstitucionální dohody dané tři orgány souhlasí s tím, že provedení posouzení dopadů je při navrhování nebo přijímání unijních právních předpisů očekávanou (nebo běžnou) fází tohoto procesu. Je-li tato fáze opomenuta, vyvstávají dva požadavky ohledně procesních a hmotněprávních důsledků, protože neprovedení posouzení dopadů významně ztěžuje úlohu unijních orgánů v případě, že je akt napaden. Zaprvé orgány musí prokázat, že pro nedodržení běžných pravidel a neprovedení posouzení dopadů existoval dobrý důvod. Zadruhé musí vycházet z jiných podkladů, aby vyhověly kontrole v rámci soudního přezkumu Soudního dvora(85).

100. Pokud jde o první požadavek, druhý pododstavec bodu 12 Interinstitucionální dohody umožňuje orgánům, aby v naléhavých případech neprovedly posouzení dopadů. Komise v důvodové zprávě k návrhu směrnice 2017/853 výslovně uvádí, že „[z] důvodu naléhavosti návrhu vzhledem k nedávným událostem se návrh předkládá bez posouzení dopadů“(86). Na základě spisu předloženého Soudnímu dvoru nemám jediný důvod, proč zpochybňovat toto tvrzení. První požadavek tudíž považuji za splněný.

101. Pokud jde o druhý požadavek, uvedené tři orgány poukazují na různé zprávy a studie, o nichž tvrdí, že prokazují vhodnost i nezbytnost směrnice 2017/853(87). Již článek 17 směrnice 91/477 založil povinnost Komise pravidelně předkládat zprávu o situaci vyplývající z uplatňování této směrnice(88). Některé zprávy, které tyto orgány citují, byly připraveny na základě uvedené povinnosti. Jelikož směrnice 2017/853 je pozměňujícím aktem, spadá do působnosti iniciativy o „zdokonalení tvorby právních předpisů“ označované jako „REFIT“ (program Komise, který zkoumá nejlepší způsob, jakým lze provést změnu unijních právních předpisů). Řada zpráv o uplatňování směrnice 91/477 tedy byla připravena před přijetím směrnice 2017/853(89).

102. Body odůvodnění směrnice 2017/853 odkazují na obecný cíl vytvoření rovnováhy mezi svobodou pohybu a nutností kontrolovat tuto svobodu prostřednictvím určitých bezpečnostních záruk uzpůsobených nebezpečnosti a dlouhé životnosti výrobků, které mohou být zneužity za účelem páchání trestné činnosti(90). S ohledem na tyto cíle mám za to, že v rozsahu, v němž směrnice 2017/853 zpřísňuje kontroly pro uvádění palných zbraní na trh, nabývání a držení palných zbraní, pravidla pro označování a sledování, ujednání o zařazování palných zbraní, ujednání o znehodnocování palných zbraní a převádění takových výrobků mezi členskými státy, jsou přijatá opatření vhodná a nejdou nad rámec toho, co je nezbytné. Zákonodárce úplně nezakázal žádnou z kategorií palných zbraní. I z obecného zákazu týkajícího se palných zbraní zařazených do kategorie A (zbraně, které zákonodárce považuje za nejnebezpečnější) stanovil výjimky. Z přípravných materiálů nadto vyplývá, že Komise při přípravě návrhu zohlednila v koncepci předmětných opatření cíle týkající se vnitřního trhu, jakož i bezpečnostní požadavky(91).

103. Odmítám proto tvrzení, že unijní zákonodárce v průběhu legislativního postupu neposoudil, zda je směrnice 2017/853 v souladu se zásadou proporcionality. Tento závěr není zpochybněn tvrzením, že směrnice 2017/853 představuje neodůvodněný zásah do vlastnického práva těch jednotlivců, kteří vlastní palné zbraně.

104. Zaprvé směrnice 2017/853 neodjímá všechny legálně držené civilní palné zbraně. Uvedená směrnice 2017/853 pouze zpřísňuje kontroly nad těmito zbraněmi. Cílem směrnice 2017/853 tedy není zbavit jednotlivce jejich vlastnického práva (v projednávané věci, k palným zbraním). Poznamenávám mimochodem, že základní právo držet zbraň není obsaženo v unijním právu jako takovém, ani není součástí „ústavních tradic společných členským státům“. Zadruhé právo na vlastnictví, které je upraveno v článku 17 Listiny, není právem absolutním(92). Kromě ochrany práva na vlastnictví článek 17 Listiny totiž rovněž stanoví, že jednotlivci mohou být zbaveni svého majetku ve veřejném zájmu, v případech a za podmínek, které stanoví zákon. Vzhledem k tomu, že směrnice 2017/853 stanoví, že palné zbraně držené v rozporu s určitými jejími ustanoveními budou zabaveny, mám za to, že jsou tyto podmínky zcela splněny. Jednotlivými ustanoveními, která Česká republika napadla, se zabývám níže(93).

105. První část druhého žalobního důvodu proto podle mého názoru nemůže obstát.

 Druhá část

106. Podpůrně Česká republika navrhuje, aby Soudní dvůr zrušil některá ustanovení přijatá v čl. 1 bodu 6, čl. 1 bodu 7 a čl. 1 bodu 19 směrnice 2017/853(94).

107. Česká republika tvrdí, že čl. 1 bod 6 je neplatný v rozsahu, ve kterém doplňuje čl. 5 odst. 3 a čl. 6 odst. 6 druhý pododstavec do směrnice 91/477. Doplněný čl. 5 bod 3 stanoví pravidla pro odebrání povolení nabývat a povolení držet palnou zbraň zařazenou do kategorie B, pokud má dotčená osoba v držení zásobovací ústrojí, které lze nasadit na samonabíjecí nebo opakovací palné zbraně pro střelivo se středovým zápalem a které může pojmout více než 20 nábojů (nebo v případě dlouhých palných zbraní může pojmout více než 10 nábojů). Na toto ustanovení se vztahují výjimky stanovené v článku 6 a čl. 7 odst. 4a směrnice 91/477 v pozměněném znění.

108. Vysvětlení účelu čl. 5 odst. 3 v pozměněném znění podává bod 23 odůvodnění směrnice 2017/853. Tento bod odůvodnění uvádí, že „by mohly být některé samonabíjecí palné zbraně velmi nebezpečné, mají-li vysokou kapacitu co do počtu nábojů.“ V průběhu prvního čtení v Parlamentu byl návrh Komise doplněn o nový text, který stanovil, že povolení nabýt a držet palnou zbraň bude odňato, jestliže nejsou splněny podmínky podle článku 5 (v podstatě vlastník musel dosáhnout věku 18 let a prokázat, že nepředstavuje nebezpečí sám pro sebe ani pro veřejnost). Text byl změněn tak, aby vyplnil mezeru, která byla identifikována v návrhu Komise v průběhu jednání v Radě(95). Znění bodu 23 odůvodnění bylo zavedeno v návaznosti na dohodovací postup příslušných tří orgánů. Přestože bod 23 odůvodnění nepopiratelně poukazuje na otázky bezpečnosti a ochrany, tyto otázky jsou vždy spojeny s ohledy, které se týkají fungování vnitřního trhu(96), například s cílem zvýšit přesnost směrnice 91/477, aby se zajistilo, aby členské státy neuplatňovaly rozdílná pravidla. Ve světle takových skutečností bylo zavedení přísnějších ustanovení týkajících se palných zbraní zařazených do kategorie B vhodné pro dosažení tohoto cíle.

109. Článek 6 směrnice 91/477 ve znění článku 1 bodu 6 směrnice 2017/853 umožňuje členským státům, aby povolily sportovním střelcům nabývat a držet některé samonabíjecí palné zbraně. Druhý pododstavec čl. 6 odst. 6 stanoví specifickou výjimku pro členské státy, které mají vojenský systém založený na branné povinnosti a po dobu posledních 50 let uplatňovaly systém převodu vojenských palných zbraní osobám opouštějícím vojsko. Za těchto okolností mohou dotčené členské státy udělit takovým osobám – jsou-li zároveň „sportovními střelci“ – povolení k tomu, aby si ponechaly jednu palnou zbraň, kterou používaly během povinné vojenské služby. Je nesporné, že jedinou zemí, která tato kritéria splňuje, je Švýcarsko(97).

110. Toto ustanovení bylo do směrnice vloženo v průběhu jednání v Radě. Je třeba jej vykládat ve světle obecnější výjimky ze zákazu týkajícího se palných zbraní zařazených do kategorie A stanovené v čl. 6 odst. 2 směrnice 91/477 (v pozměněném znění), který příslušným orgánům umožňuje v jednotlivých případech udělit povolení, „není-li to v rozporu s veřejnou bezpečností a s veřejným pořádkem.“ Mělo se za to, že by mělo být přijato i zvláštní ustanovení pro záložníky, protože dotčené státy budou mít k dispozici existující systém, který jim umožňuje kontrolovat, zda osoby, které mají v držení palné zbraně zařazené do kategorie A, nepředstavují nebezpečí pro veřejnou bezpečnost(98).

111. Mám tudíž za to, že unijní zákonodárce při rozhodování, zda zavést zvláštní ustanovení pro záložníky, zohlednil relevantní faktické, sociální a kulturní aspekty, a tudíž přijal vhodná opatření k zajištění rovnováhy mezi cíli usnadňujícími fungování vnitřního trhu a cíli zajišťujícími vysokou úroveň veřejné bezpečnosti.

112. Článek 7 směrnice 91/477 zakazuje nabývání palných zbraní zařazených do kategorie B bez povolení vydaného příslušnými orgány dotčeného členského státu. Před změnami provedenými směrnicí 2017/853 byly samonabíjecí palné zbraně zařazeny do kategorie B. Toto zařazení bylo uvedenou směrnicí změněno. Samonabíjecí zbraně byly přeřazeny mezi zakázané palné zbraně a nově spadají do kategorie A (která zahrnuje i samočinné palné zbraně, které byly přeměněny na samonabíjecí zbraně).

113. V průběhu jednání v Radě předsednictví zohlednilo skutečnost, že mnoho členských států nesouhlasilo se změnou v kategorii u samonabíjecích palných zbraní(99). Dne 8. června 2016 byl proto předložen pozměněný návrh, který umožňoval členským státům obnovit povolení pro palnou zbraň, která byla dříve zařazena do kategorie B a nyní byla přeřazena do kategorie A. Tento návrh byl přepracován a vložen do textu směrnice 2017/853. Článek 1 bod 7 směrnice 2017/853 v přijatém znění nakonec mění článek 7 směrnice 91/477 mimo jiné tím, že do něj vkládá čl. 7 odst. 4a, který v podstatě umožňuje členským státům potvrdit, obnovit nebo prodloužit povolení pro samonabíjecí palné zbraně předtím zařazené do kategorie B a zákonně nabyté a registrované před 13. červnem 2017.

114. S ohledem na výše uvedené mám za to, že unijní zákonodárce řádně zohlednil relevantní skutkové okolnosti v rozsahu, v němž zavedl nynější článek 7 odst. 4a. Zákonodárce přijetím tohoto opatření snížil závažnost důsledků rozšíření zákazu zbraní pro civilní užití na samonabíjecí palné zbraně. Zákonodárce umožnil vlastníkům takových zbraní, kteří je v podstatě nabyli před vstupem směrnice 2017/853 v platnost, aby si tyto zbraně pod dohledem příslušných orgánů členských států ponechali. Takové řešení je podle mého názoru nejen slučitelné se zásadou proporcionality, ale rovněž dodržuje i s tím související zásadu subsidiarity.

115. Česká republika se rovněž domáhá zrušení čl. 1 bodu 19 směrnice 2017/853 v rozsahu, v němž zpřísňuje kontroly určitých palných zbraní. Česká republika zpochybňuje následující konkrétní opatření: i) některé samonabíjecí palné zbraně jsou přeřazeny do kategorie zakázaných zbraní, ii) do kategorie B jsou nyní zařazeny krátké opakovací palné zbraně, některé dlouhé a krátké samonabíjecí palné zbraně a jakákoli palná zbraň v kategorii C, která byla přeměněna ke střelbě s využitím nábojek nebo cvičných nábojů, dráždivých látek, jiných účinných látek nebo pyrotechnických nábojů či na salutní nebo akustickou zbraň, iii) znehodnocené palné zbraně nyní podléhají ohlášení (kategorie C) a iv) znehodnocené palné zbraně již nejsou vyjmuty z definice palných zbraní pro účely směrnice 91/477(100).

116. O obavách souvisejících se samonabíjecími zbraněmi se podrobně hovoří v přípravných materiálech(101). Předsednictví poukazovalo na to, že návrh týkající se samonabíjecích zbraní je kontroverzní. Takové zbraně mohou být velmi nebezpečné, mají-li vysokou kapacitu (co do počtu nábojů) a mohou být snadno přeměněny na samočinné zbraně. Řada členských států měla na druhou stranu za to, že takové zbraně mají zůstat zařazeny v kategorii B. Předsednictví tedy vyzvalo členské státy, aby v této záležitosti předložily důkazy, které následně zohlednilo během legislativního postupu(102). Při úpravách rozsahu kategorie B měl zákonodárce k dispozici řadu zpráv o klasifikaci palných zbraní podle směrnice 91/477 a o rizicích pro hladké fungování vnitřního trhu.

117. Zahrnutí znehodnocených palných zbraní do bodu 6 kategorie C a změna definice palných zbraní v tom smyslu, že takové zbraně jsou do ní zahrnuty, jsou dvě strany téže mince, a proto se jimi budu zabývat společně. Komise zdůraznila význam uschopnění znehodnocených palných zbraní(103). Zvláštní pozornost je podle jejího názoru třeba věnovat hladkému fungování vnitřního trhu, neboť podle Protokolu OSN může jeho smluvní strana (což znamená všech 28 členských států Unie) zařadit znehodnocenou palnou zbraň jako palnou zbraň podle vnitrostátních právních předpisů, a z těchto důvodů může přijmout nezbytná opatření. V důsledku toho by jednotlivé členské státy mohly snadno zavádět rozdílná opatření, a ohrozit tak cíle vnitřního trhu(104). Kromě toho byla identifikována některá konkrétní bezpečnostní rizika: přeměna signálních zbraní na plně funkční zbraně; přeměna samonabíjecích zbraní na samočinné zbraně; uschopnění znehodnocených palných zbraní; odstranění označení a nelegální užívání zděděných zbraní. Všechny tyto činnosti jsou v členských státech důvodem k obavám o bezpečnost.

118. Domnívám se, že je zřejmé, že unijní zákonodárce při tvorbě pozměňujících ustanovení zahrnutých ve směrnici 2017/853 vskutku zohlednil relevantní technické aspekty a okolnosti a že se u žádného z těchto ustanovení nedopustil zjevného pochybení v posouzení.

119. Mám tudíž za to, že druhá část druhého žalobního důvodu je v plném rozsahu neopodstatněná, a tudíž je druhý žalobní důvod rovněž neopodstatněný.

 Třetí žalobní důvod: právní jistota

120. Česká republika tvrdí, že přijetím některých ustanovení směrnice 2017/853 unijní zákonodárce porušil zásadu právní jistoty. Česká republika v tomto ohledu uvádí následující ustanovení: čl. 1 bod 6)[kterým se vkládá čl. 5(3)]; čl. 1 bod 7 písm. b) [kterým se vkládá čl. 7 odst. 4a]; a čl. 1 bod 19) (kterým se doplňují body 7 a 8 do kategorie A v příloze I části II)(105). Česká republika tvrdí, že hmotněprávní účinky dotčených ustanovení jsou takové povahy, že rozhodne-li Soudní dvůr o zrušení těchto ustanovení, měl by nevyhnutelně přistoupit ke zrušení směrnice 2017/853 jako celku.

121. Česká republika na podporu tohoto tvrzení uvádí, zaprvé že z hlediska právní jistoty jsou všechna dotčená ustanovení nejasná. Neumožňují tak dotyčným osobám jednoznačně rozpoznat jejich práva a povinnosti. Zadruhé Česká republika uvádí, že čl. 7 odst. 4a směrnice 91/477/EHS ve znění směrnice 2017/853 (tzv. „grandfathering clause“) fakticky nutí členské státy přijmout vnitrostátní právní úpravu, která bude mít retroaktivní účinky. Proto je podle České republiky v rozporu i se zásadou legitimního očekávání.

122. Parlament a Rada nesouhlasí s výkladem dotčených ustanovení, který podává Česká republika, a navrhují třetí žalobní důvod zamítnout.

123. Souhlasím s názorem Parlamentu a Rady.

124. Zásada právní jistoty vyžaduje, aby právní normy byly jasné, přesné a s předvídatelnými účinky, tak aby se dotčené osoby mohly orientovat v právních stavech a vztazích, které vyplývají z unijního právního řádu(106).

125. Článek 5 odst. 3 směrnice 91/477 je třeba číst ve světle bodu 23 odůvodnění směrnice 2017/853. Tento bod odůvodnění v podstatě uvádí, že některé samonabíjecí palné zbraně mohou být velmi nebezpečné, mají-li vysokou kapacitu co do počtu nábojů(107). Unijní zákonodárce měl v úmyslu zajistit, aby nezakázané palné zbraně nebyly přeměněny ve výrazně nebezpečnější zbraně. Cílem čl. 5 odst. 3 směrnice 91/477 v pozměněném znění tak je zaplnění možné mezery tím, že stanoví, že povolení na takové palné zbraně bude odňato v případě, že osoba oprávněná k nabývání a držení těchto zbraní je schopna navýšit kapacitu nábojů, jak je upraveno v tomto ustanovení(108). Tytéž obavy se uplatní v případě samonabíjecích palných zbraní pro střelivo se středovým zápalem a dlouhých samonabíjecích palných zbraní, jak jsou uvedeny v bodech 7 a 8 části II přílohy I směrnice 2017/853.

126. Znění těchto textů posuzovaných společně považuji za dostatečně jasné a přesné, aby splňovalo požadavky zásady právní jistoty.

127. Česká republika dále v podstatě tvrdí, že nový čl. 7 odst. 4a směrnice 91/477, ve znění článku 1 bodu 7 směrnice 2017/853, je neslučitelný se zásadou legitimního očekávání. Jeho retroaktivní účinky poškozují práva jednotlivců, kteří legálně nabyli a vlastní samonabíjecí palné zbraně pro civilní použití podle směrnice 91/477 před tím, než byla změněna směrnicí 2017/853. Tyto zbraně jsou nyní zakázány.

128. Je nesporné, že zásada ochrany legitimního očekávání je jednou ze základních zásad Evropské unie a je logickým důsledkem zásady právní jistoty(109). Právo spoléhat se na zásadu ochrany legitimního očekávání má každá osoba, u které unijní orgán vzbudil podložené naděje. Ujištění způsobilá vzbudit takovéto naděje jsou tvořena přesnými, nepodmíněnými a shodujícími se informacemi z oprávněných a spolehlivých zdrojů bez ohledu na formu, v jaké jsou tyto informace sděleny. Nikdo se však nemůže dovolávat porušení této zásady, pokud neexistují konkrétní ujištění, která by mu poskytla příslušná správa(110).

129. Domnívám se, že v projednávané věci neexistuje žádný důkaz o takových ujištěních.

130. Zaprvé nebyl předložen žádný důkaz, který by naznačoval, že unijní orgány poskytly jakékoliv takové ujištění ohledně zařazení zbraní, z kterého by bylo možné usuzovat, že samonabíjecí palné zbraně nebudou nově klasifikovány jako zakázané zbraně. Přípravné práce ke směrnici 2017/853 poukazují spíše na opačný závěr. Kategorizace palných zbraní je záležitost, která byla před zavedením směrnice 2017/853 po určitou dobu a velmi detailně zvažována(111).

131. Zadruhé čl. 7 odst. 4a je třeba číst v kontextu článku 6 směrnice 91/477 v pozměněném znění. Článek 6 zavádí řadu výjimek ze zákazu týkajícího se palných zbraní zařazených do kategorie A(112). Článek 7 odst. 4a stanoví další možnou výjimku. Uvedené ustanovení umožňuje členským státům potvrdit, obnovit nebo prodloužit povolení pro samonabíjecí palné zbraně, které byly dříve zařazeny do kategorie B (před změnou provedenou směrnicí 2017/853). Článek 7 odst. 4a tudíž snižuje účinky zákazu, které vyplývají ze změny v kategorii tím, že dotčeným jednotlivcům umožňuje, aby tyto zbraně pod příslušným dohledem nadále drželi. To se mi jeví jako pravý opak zavádění protiprávních retroaktivních účinků. Dodávám, že čl. 7 odst. 4a je v každém případě ustanovením volného uvážení. Pokud je tedy členský stát toho názoru, že provedení čl. 7 odst. 4a do vnitrostátního práva by mohlo vést ke specifickým problémům z důvodu stávajících vnitrostátních předpisů, není povinen umožnit jednotlivcům držícím zbraně, které se staly zakázanými zbraněmi, aby využili této výjimky.

132. Zatřetí Soudní dvůr konsistentně rozhoduje tak, že zásada legitimního očekávání nemůže být natolik rozšířena, aby obecně bránila použití nového pravidla na budoucí účinky situací, které vznikly za platnosti dřívějšího pravidla(113).

133. Třetí žalobní důvod je tudíž podle mého názoru třeba zamítnout jako neopodstatněný.

 Čtvrtý žalobní důvod: rovné zacházení

134. V rámci svého posledního žalobního důvodu Česká republika tvrdí, že směrnice 2017/853 je neplatná, protože porušuje zásadu rovného zacházení. Tento argument je založen na skutečnosti, že druhý pododstavec čl. 6 odst. 6 směrnice 91/477 (v pozměněném znění) obsahuje konkrétní ustanovení pro výjimku ze zákazu používání zbraní zařazených jako palné zbraně do kategorie A, která se uplatní pro Švýcarsko.

135. Parlament a Rada tvrdí opak.

136. Souhlasím s Parlamentem a Radou.

137. Zásada rovného zacházení jakožto obecná zásada unijního práva vyžaduje, aby se srovnatelnými situacemi nebylo zacházeno odlišně a s odlišnými situacemi stejně, není-li takové zacházení objektivně odůvodněno(114).

138. Článek 4 odst. 2 SEU vyžaduje, aby unijní zákonodárce při svém jednání ctil rovnost členských států před Smlouvami a jejich národní identitu. Podle mého názoru je to přesně to, čeho se zákonodárce snažil „švýcarskou výjimkou“ dosáhnout.

139. První pododstavec čl. 6 odst. 6 směrnice 91/477, ve znění pozměněném směrnicí 2017/853, stanoví rámec pro obecnou výjimku ze zákazu nabývání a držení palných zbraní zařazených do kategorie A bodů 6 nebo 7, kterou lze použít za přiměřených okolností(115). Druhý pododstavec čl. 6 odst. 6 neobsahuje nic jiného než zvláštní ustanovení pro zemi, která má po mnoho let rezervní vojsko založené na branné povinnosti. Je nesporné, že tuto podmínku splňuje pouze Švýcarsko. Účelem této výjimky je zohlednění skutečnosti, že takový stát je s to sledovat a monitorovat dotčené osoby (i zbraně) pro účely zajištění veřejné bezpečnosti.

140. Situace v každém členském státu je specifická. Liší se svoji kulturou a tradicemi. Nemohu proto souhlasit s tím, že situace ve všech členských státech spolu se čtyřmi státy schengenského prostoru (z nichž jedním je Švýcarsko) je automaticky plně srovnatelná ve všech ohledech. Mám proto za to, ze čl. 6 odst. 6 není diskriminační.

141. Dospívám k závěru, že čtvrtý žalobní důvod je neopodstatněný, a navrhuji, aby jej Soudní dvůr zamítl.

 Závěry

142. S ohledem na všechny výše uvedené úvahy a v souladu s čl. 138 odst. 1 a čl. 140 odst. 1 jednacího řádu Soudního dvora o nákladech řízení navrhuji, aby Soudní dvůr:

–      žalobu České republiky zamítl;

–      rozhodl, že Česká republika ponese vlastní náklady řízení a nahradí náklady řízení Evropského parlamentu a Rady Evropské unie;

–      rozhodl, že francouzská, maďarská a polská vláda, jakož i Evropská komise, ponesou vlastní náklady řízení.

1      Původní jazyk: angličtina.

2      Ve dnech 14. a 15. února 2015 došlo v Kodani (Dánsko) ke třem samostatným střelbám. Dvě oběti a pachatel byli zabiti a pět policistů zraněno. Dne 13. listopadu 2015 zahynulo 120 osob v sérii koordinovaných teroristických útoků, k nimž došlo v Paříži (Francie).

3      COM(2015) 750 final ze dne 18. listopadu 2015: Návrh směrnice Evropského parlamentu a Rady, kterou se mění směrnice Rady 91/477/EHS o kontrole nabývání a držení zbraní [COM (2015) 750].

4      Směrnice Rady 91/477/EHS ze dne 18. června 1991 (Úř. věst. 1991, L 256, s. 51; Zvl. vyd. 13/11, s. 3), ve znění směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/51/ES ze dne 21. května 2008 (Úř. věst. 2008, L 179, s. 5).

5      Téhož dne podala Česká republika souběžně návrh na předběžné opatření podle článku 278 SFEU, který zněl na odklad provádění směrnice 2017/853. Tento návrh byl zamítnut usnesením místopředsedy Soudního dvora ze dne 27. února 2018, Česká republika v. Parlament a Rada, C‑482/17 R, nezveřejněné, EU:C:2018:119.

6      Směrnice o kontrole nabývání a držení zbraní (Úř. věst. 2017, L 137, s. 22).

7      Úř. věst. 2010, C 83, s. 391.

8      Preambule směrnice 2008/51 také výslovně odkazuje (v bodech 2 a 3 odůvodnění) na směrnici 91/477, která byla změněna po rozhodnutí Evropské unie podepsat Protokol o nedovolené výrobě a distribuci střelných zbraní, jejich součástí, dílů a střeliva, v souladu s rozhodnutím Rady 2001/748/ES ze dne 16. října 2001 (Úř. věst. 2001, L 280, s. 5; Zvl. vyd. 18/01, s. 200), dále jen „protokol OSN o nedovolené výrobě střelných zbraní a obchodování s nimi“; viz článek 1 směrnice 2008/51 a poznámka pod čarou 2 výše.

9      První až třetí bod odůvodnění směrnice 91/477.

10      Pátý bod odůvodnění směrnice 91/477.

11      Jedná se v zásadě o tato ustanovení: článek 4 (ustanovení o uvádění palných zbraní na trh), článek 5 (ustanovení o povolení nabývat a držet palné zbraně), článek 6 (zákaz nabývání a držení palných zbraní kategorie A), článek 7 (pravidla pro držení palných zbraní kategorie B) a článek 8 (pravidla pro držení palných zbraní kategorie C). Palné zbraně zařazené do kategorie D uvádí čl. 4 odst. 5 (před změnou provedenou směrnicí 2017/853: viz bod 24 níže), který stanoví, že členské státy zavedou od 28. července 2010 vhodná opatření umožňující kdykoliv zjistit majitele palných zbraní.

12      Článek 2 odst. 1.

13      Článek 2 odst. 2.

14      Bod 1 odůvodnění.

15      Bod 2 odůvodnění; viz také poznámka pod čarou 2 výše.

16      Bod 6 odůvodnění.

17      Bod 9 odůvodnění.

18      Bod 15 odůvodnění.

19      Bod 20 odůvodnění.

20      Bod 21 odůvodnění.

21      Bod 23 odůvodnění.

22      Bod 31 odůvodnění.

23      Bod 36 odůvodnění; dále viz Dohoda mezi Evropskou unií, Evropským společenstvím a Švýcarskou konfederací o přidružení Švýcarské konfederace k provádění, uplatňování a rozvoji schengenského acquis, které spadá do oblasti uvedené v článku 1 rozhodnutí Rady 1999/437/ES (Úř. věst. 1999, L 176, s. 31; Zvl. vyd. 19/01, s. 165) ve spojení s článkem 3 rozhodnutí Rady 2008/146/ES (Úř. věst. 2008, L 53, s. 1). Lichtenštejnsko, Island a Norsko se rovněž účastní (společně se Švýcarskem) schengenského acquis podle dvoustranných dohod uzavřených s Evropskou unií (dále jen „čtyři státy schengenského prostoru“).

24      Odkaz na čl. 6 odst. 6 druhý pododstavec v tomto stanovisku dále jen jako „švýcarská výjimka“.

25      Viz poznámka pod čarou 11 výše.

26      Viz dále čl. 1 bod 15) a změněný článek 13a a vložený článek 13b.

27      Prováděcí nařízení Komise (EU) 2015/2403 ze dne 15. prosince 2015, kterým se stanoví společné pokyny o normách a technikách znehodnocování palných zbraní k zajištění toho, aby znehodnocené palné zbraně byly nevratně neschopné střelby (Úř. věst. 2015, L 333, s. 62).

28      Úř. věst. 2016, L 123, s. 1 (dále jen „Interinstitucionální dohoda“).

29      Bod odůvodnění 1.

30      Bod odůvodnění 3.

31      Body 1 a 2.

32      Příslušné úlohy těchto tří unijních orgánů (Parlamentu, Rady a Komise) upravují body 13 až 17.

33      V tomto ohledu viz judikaturu Soudního dvora ve věci tabákových výrobků a reklamy na takové výrobky. V rozsudku ze dne 5. října 2000, Německo v. Parlament a Rada, C‑376/98, EU:C:2000:544, bod 82, Soudní dvůr rozhodl, že vnitřní trh je prostor bez vnitřních hranic, ve kterém je v souladu s ustanoveními Smlouvy zajištěn volný pohyb zboží, osob, služeb a kapitálu a že se vnitřní trh vyznačuje odstraněním všech překážek volného pohybu mezi členskými státy.

34      Viz poznámka pod čarou 2 výše.

35      Dále víz rozsudek ze dne 23. ledna 2018, Buhagiar a další, C‑267/16, EU:C:2018:26, bod 60.

36      Viz článek 3 směrnice 91/477 a viz poznámka pod čarou 13 výše.

37      Obdobně viz rozsudek ze dne 10. prosince 2002, British American Tobacco (Investments) and Imperial Tobacco, C‑491/01, EU:C:2002:741, bod 66.

38      Rozsudek ze dne 4. května 2016, Philip Morris Brands a další, C‑547/14, EU:C:2016:325, body 57 až 60 a citovaná judikatura.

39      Obdobně viz rozsudek ze dne 12. prosince 2006, Německo v. Parlament a Rada, C‑380/03, EU:C:2006:772, body 42 a 43 a rozsudek ze dne 4. května 2016, Polsko v. Parlament a Rada, C‑358/14, EU:C:2016:323, body 37 a 38.

40      Právní předpisy založené na „novém přístupu“ zahrnovaly přibližně 22 unijních opatření, jejichž cílem bylo zlepšení vnitřního trhu a zpřísnění podmínek pro uvádění širokého okruhu výrobků na unijní trh. Evropská unie v podstatě přijímá právní předpisy, které definují základní požadavky týkající se bezpečnosti a dalších aspektů veřejného zájmu, které by měly výrobky prodávané na vnitřním trhu splňovat: viz například COM(2003) 240 final „Rozšířené uplatňování směrnic nového přístupu“. Tyto směrnice nyní spadají do působnosti „nového legislativního rámce“, který je mimo jiné upraven rozhodnutím Evropské parlamentu a Rady č. 768/2008/ES ze dne 9. července 2008 o společném rámci pro uvádění výrobků na trh a o zrušení rozhodnutí Rady 93/465/EHS (Úř. věst. 2008, L 218, s. 82).

41      Směrnice Evropského parlamentu a Rady 2009/48/ES ze dne 18. června 2009 o bezpečnosti hraček (Úř. věst. 2009, L 170, s. 1).

42      Směrnice Evropského parlamentu a Rady 2014/28/EU ze dne 26. února 2014 o harmonizaci právních předpisů členských států týkajících se dodávání výbušnin pro civilní použití na trh a dozoru nad nimi (Úř. věst. 2014, L 96, s. 1).

43      Nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) 2016/425 ze dne 9. března 2016 o osobních ochranných prostředcích a o zrušení směrnice 89/686/EHS (Úř. věst. 2016, L 81, s. 51).

44      Rozsudek ze dne 4. května 2016, Philip Morris Brands a další, C‑547/14, EU:C:2016:325, bod 61. Právní zásady, na které se tato citace vztahuje, jsou mimo jiné zásady proporcionality, právní jistoty a zákazu diskriminace.

45      Viz poznámka pod čarou 38 výše.

46      Rozsudek ze dne 5. října 2000, C‑376/98, EU:C:2000:544.

47      V rozsudku ze dne 14. prosince 2004, Swedish Match, C‑210/03, EU:C:2004:802, Soudní dvůr zaujal odlišný názor. Soudní dvůr v citované věci odmítl argument, že zákaz všech tabákových výrobků pro orální užití, který zahrnoval snus (druh tabáku oblíbený ve Švédsku, který se vkládá do úst mezi ret a dáseň) nepřispěl k fungování vnitřního trhu. Soudní dvůr rozhodl, že se vývoj vnitrostátních právních předpisů o tabákových výrobcích ubíral různými směry, což vytvářelo překážky obchodu. Za takových okolností bylo v zásadě v souladu s právem uplatnit jako právní základ článek 95 ES (předchůdce článku 114 SFEU) (viz body 37 až 42).

48      Rozsudek ze dne 5. října 2000, Německo v. Parlament a Rada, C‑376/98, EU:C:2000:544, body 99 až 105.

49      Viz body 18 až 21 výše.

50      Rozsudek ze dne 23. ledna 2018, Buhagiar a další, C‑267/16, EU:C:2018:26, bod 42 a citovaná judikatura.

51      Viz rozsudek ze dne 21. června 2018, Polsko v. Parlament a Rada, C‑5/16, EU:C:2018:483, bod 49.

52      Česká republika odkazuje na řadu dokumentů vypracovaných před přijetím směrnice 2017/853, které jako cíle zmiňují předcházení trestné činnosti a bezpečnost. Tyto dokumenty zahrnují „Hodnotící studii směrnice 91/477/EHS o kontrole nabývání a držení zbraní“, kterou pro Komisi vypracovala dne 11. prosince 2014 agentura Technopolis, a návrh Komise COM (2015) 750 final.

53      Rozsudek ze dne 27. ledna 2000, DIR International Film a další v. Komise, C‑164/98 P, EU:C:2000:48, bod 26.

54      Byla vypracována řada studií, včetně COM (2013) 716 final, sdělení Komise Radě a Evropskému parlamentu, Střelné [palné] zbraně a vnitřní bezpečnost EU: ochrana občanů a zamezení nedovoleného obchodu, ze dne 21. října 2013; „Studie na podporu posouzení dopadu potenciální iniciativy zaměřené na zlepšení pravidel týkajících se postupů znehodnocování, ničení a označování palných zbraní, signálních zbraní a replik v EU“ z června 2014 vypracovaná pro Evropský parlament; a COM (2015) 751 final, zpráva Komise Radě a Evropskému parlamentu, „Hodnocení REFIT směrnice Rady 91/477/ES ze dne 18. června 1991 ve znění směrnice 2008/51/ES ze dne 21. května 2008 o kontrole nabývání a držení zbraní“ [dále jen „COM(2015) 751“] ze dne 18. listopadu 2015.

55      Viz článek 1 body 1, 6, 8, 9, 10, a 11 směrnice 2017/853.

56      Článek 4 odst. 2 písm. a směrnice 91/477, ve znění směrnice 2017/853.

57      Tyto podmínky zahrnují: potvrzení, že v souladu s čl. 5 odst. 2 směrnice 91/477 byl posouzen lékařský a psychologický stav dotyčné osoby; předložení dokladu o účasti na soutěžích ve střelbě uznaných úředně uznanou sportovně střeleckou organizací; a potvrzení, že sportovní střelec je členem střeleckého klubu a během posledních 12 měsíců v něm sportovní střelbu pravidelně trénoval a dotčená palná zbraň splňuje požadované specifikace.

58      Viz bod 22 výše.

59      Ostatní ustanovení směrnice 2017/853 provádějí formální změny. Komise je tak například oprávněna přijímat akty v přenesené pravomoci [článek 1 bod 14] a slovo „Společenství“ se nahrazuje slovem „Unie“ [Článek 1 bod 17)].

60      Viz bod 24 výše.

61      Rozsudek ze dne 8. dubna 2014, Digital Rights Ireland a další, C‑293/12 a C‑594/12, EU:C:2014:238, bod 42 a citovaná judikatura.

62      Rozsudek ze dne 23. ledna 2018, Buhagiar a další, C‑267/16, EU:C:2018:26, bod 54.

63      Viz body 60 a 61 výše.

64      Viz Bílá kniha o dokončení vnitřního trhu ze dne 14. června 1985 COM (85) 310, bod 10 a násl.

65      COM(2015) 185 final, „Sdělení Komise Evropskému parlamentu, Radě, Evropskému hospodářskému a sociálnímu výboru a Výboru regionů, Evropský program pro bezpečnost“, ze dne 28. dubna 2015.

66      Nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) 2016/399 ze dne 9. března 2016, kterým se stanoví kodex Unie o pravidlech upravujících přeshraniční pohyb osob (Schengenský hraniční kodex) (Úř. věst. 2016, L 77, s. 1) umožňuje členským státům dočasně znovu zavést kontroly na vnitřních hranicích v případě zjištění závažné hrozby pro veřejný pořádek nebo vnitřní bezpečnost. Ačkoliv to preambule směrnice 2017/853 neuvádí, je rovněž možné, že si unijní zákonodárce byl vědom toho, že některé členské státy (Francie a Malta) v roce 2015 znovu zavedly kontroly na hranicích z důvodu hrozby vnitřní bezpečnosti vyvolané nebezpečím dalších teroristických útoků v případě Francie nebo hrozby takových útoků v případě Malty (viz „Oznámení členských států o dočasném znovuzavedení kontrol na vnitřních hranicích podle článku 25 a násl. schengenského hraničního kodexu“, body 54 a 48).

67      Viz bod 11 výše a bod 5 odůvodnění směrnice 91/477 a čl. 1 bod 14) směrnice 2017/853.

68      Viz Bílá kniha o dokončení vnitřního trhu ze dne 14. června 1985 COM(85) 310, body 57 až 59.

69      Viz článek 1 bod 6 směrnice 2017/853, kterým se do směrnice 91/477 vkládá nové ustanovení, a sice článek 5b.

70      Viz bod 62 výše.

71      Viz Společná praktická příručka Evropského parlamentu, Rady a Komise pro osoby podílející se na redakci právních předpisů v orgánech Společenství, konkrétně bod 18.12.

72      Viz rozsudek ze dne 10. února 2009, Irsko v. Parlament a Rada, C‑301/06, EU:C:2009:68, body 65 až 72.

73      Viz bod 26 výše.

74      Rozsudek ze dne 8. června 2010, Vodafone a další, C‑58/08, EU:C:2010:321, body 51 až 52 a citovaná judikatura.

75      Rozsudek ze dne 21. června 2018, Polsko v. Parlament a Rada, C‑5/16, EU:C:2018:483, bod 150.

76      Rozsudek ze dne 8. června 2010, Vodafone a další, C‑58/08, EU:C:2010:321, bod 53 a citovaná judikatura.

77      Viz body 75 a 76 výše.

78      COM(2015) 750, s. 2.

79      Viz například Interinstitucionální dohodu ze dne 2. prosince 2013 mezi Evropským parlamentem, Radou a Komisí o rozpočtové kázni, spolupráci v rozpočtových záležitostech a řádném finančním řízení (Úř. věst. 2013, C 373, s. 1).

80      Obdobně viz rozsudek ze dne 19. března 1996, Komise v. Rada, C‑25/94, EU:C:1996:114, bod 49. K případům, kdy ujednání o interinstitucionální spolupráci nejsou závazná, viz mé stanovisko ve spojených věcech VG Wort, C‑457/11 až C‑460/11, EU:C:2013:34, bod 32 týkající se Interinstitucionální dohody o společných pokynech k redakční kvalitě právních předpisů Společenství [ze dne 22. prosince 1998 (Úř. věst. 1999, C 73, s. 1).].

81      Viz body 1 a 2 odůvodnění a body 1 a 2 uvedené v bodě 25 výše.

82      Znění Interinstitucionální dohody z roku 2016 nahradilo předchozí znění dohody z roku 2003 a interinstitucionální společný přístup k posuzování dopadů z listopadu 2005. Znění Interinstitucionálního společného přístupu k posuzování dopadů z listopadu 2005 rovněž nebylo formulováno kogentně.

83      Obdobně viz stanovisko generální advokátky J. Kokott ve věci Pillbox 38 (C‑477/14, EU:C:2015:854), bod 72.

84      Rozsudek ze dne 21. června 2018, Polsko v. Parlament a Rada, C‑5/16, EU:C:2018:483, bod 159.

85      V případě, že neprovedou posouzení dopadů, nejsou orgány zjevně schopny odkázat na takový dokument, aby Soudnímu dvoru poskytly základ pro hodnocení napadeného aktu, jak se předpokládá v bodě 18 Interinstitucionální dohody.

86      COM (2015) 750, s. 7. Význam posouzení dopadů je konkrétně zmíněn ve zprávě Evropského parlamentu o návrhu Komise: zpravodaj vyjadřuje politování nad neprovedením posouzení dopadů a uvádí (dovoluji si doplnit, že zcela rozumně), že pokud by takové posouzení bylo k dispozici, usnadnilo by to úlohu Parlamentu.

87      Viz například COM (2015) 750, s. 5.

88      Viz bod 16 výše.

89      Viz například COM(2015) 751 a zpráva agentury Technopolis připravená pro Evropskou komisi: „Hodnotící studie směrnice o palných zbraních“ ze dne 11. prosince 2014 uvedené v poznámce pod čarou 52 výše.

90      Viz body 1, 2 a 9.

91      COM(2015) 751, konkrétně body 20, 27 a 34.

92      Rozsudek ze dne 13. června 2017, Florescu a další, C‑258/14, EU:C:2017:448, body 49 až 51 a citovaná judikatura. Právo na vlastnictví upravené v článku 17 Listiny odpovídá právu chráněnému v článku 1 Protokolu č. 1 Evropské úmluvy o ochraně lidských práv.

93      Viz bod 106 a násl. níže.

94      Viz body 18, 19, 20 a 23 výše.

95      Viz interinstitucionální spis 2015/0269 (COD) ze dne 8. června 2016 9841/16.

96      Viz COM(751) 2015 s. 11 a 13.

97      Viz bod 17 a poznámka pod čarou 23 výše.

98      Viz interinstitucionální spis 2015/0269 (COD) ze dne 8. června 2016 9841/16.

99      Viz interinstitucionální spis 2015/0269 (COD) ze dne 8. června 2016 9841/16.

100      Viz bod 24 výše.

101      Viz COM (2015) 751, s. 13.

102      Viz interinstitucionální spis 2015/0269 (COD) ze dne 8. června 2016, 9841/16, dále viz COM (2012) 415, zpráva Komise Evropskému parlamentu a Radě, „Možné výhody a nevýhody snížení počtu kategorií střelných zbraní na dvě (zakázané a povolené) s cílem dosáhnout lepšího fungování vnitřního trhu pro tyto výrobky prostřednictvím případného zjednodušení“, ze dne 26. července 2012 [dále jen „COM(2012) 415“].

103      Viz COM(2015) 751 v bodě 22, dále viz vyjádření zpravodaje ve zprávě Evropského parlamentu A8-0251/2016 na s. 65.

104      Viz COM(2015) 751 v bodech 28 a 30.

105      Na tyto články směrnice 2017/853 dále odkazuji jako na „dotčená ustanovení“, viz body 19, 20 a 24.

106      Rozsudek ze dne 5. května 2015, Španělsko v. Rada, C‑147/13, EU:C:2015:299, bod 79.

107      Viz bod 17 výše.

108      Článek 5 odst. 3 se použije, pokud dotyčné osobě nebylo uděleno povolení podle článku 6 nebo povolení, které bylo potvrzeno, obnoveno nebo prodlouženo podle čl. 7 odst. 4a směrnice 91/477 ve znění směrnice 2017/853.

109      Rozsudek ze dne 14. března 2013, Agrargenossenschaft Neuzelle, C‑545/11, EU:C:2013:169, bod 23 a citovaná judikatura.

110      Rozsudek ze dne 14. března 2013, Agrargenossenschaft Neuzelle, C‑545/11, EU:C:2013:169, body 24 a 25 a citovaná judikatura.

111      COM(2012) 415.

112      Viz bod 20 výše, zejména pokud jde o výjimky stanovené v čl. 6 odst. 2 až čl. 6 odst. 6.

113      Rozsudky ze dne 18. dubna 2002, Duchon, C‑290/00, EU:C:2002:234, bod 21, a ze dne 11. prosince 2008, Komise v. Freistaat Sachsen, C‑334/07 P, EU:C:2008:709, bod 43 a citovaná judikatura.

114      Rozsudek ze dne 16. prosince 2008, Arcelor Atlantique a Lorraine a další, C‑127/07, EU:C:2008:728, bod 23.

115      Viz bod 24 výše.