ROZSUDEK SOUDNÍHO DVORA (třetího senátu)
10. července 2014(*)
„Řízení o předběžné otázce – Ochranné známky – Směrnice 2008/95/ES – Články 2 a 3 – Označení, jež mohou tvořit ochrannou známku – Rozlišovací způsobilost – Grafické znázornění zařízení reprezentační prodejny (‚flagship store‘) – Zápis označení jako ochranné známky pro ‚služby‘ týkající se výrobků prodávaných v takovéto prodejně“
Ve věci C‑421/13,
jejímž předmětem je žádost o rozhodnutí o předběžné otázce na základě článku 267 SFEU, podaná rozhodnutím Bundespatentgericht (Německo) ze dne 8. května 2013, došlým Soudnímu dvoru dne 24. července 2013, v řízení
Apple Inc.
proti
Deutsches Patent- und Markenamt,
SOUDNÍ DVŮR (třetí senát),
ve složení M. Ilešič (zpravodaj), předseda senátu, C. G. Fernlund, A. Ó Caoimh, C. Toader a E. Jarašiūnas, soudci,
generální advokát: M. Wathelet,
vedoucí soudní kanceláře: K. Malacek, rada,
s přihlédnutím k písemné části řízení a po jednání konaném dne 30. dubna 2014,
s ohledem na vyjádření předložená:
– za Apple Inc. V. Schmitzem-Fohrmannem a A. Rugem, Rechtsanwälte,
– za francouzskou vládu D. Colasem a F.‑X. Bréchotem, jako zmocněnci,
– za polskou vládu B. Majczynou, jako zmocněncem,
– za Evropskou komisi F. W. Bulstem a E. Montaguti, jako zmocněnci,
s přihlédnutím k rozhodnutí, přijatému po vyslechnutí generálního advokáta, rozhodnout věc bez stanoviska,
vydává tento
Rozsudek
1 Žádost o rozhodnutí o předběžné otázce se týká výkladu článků 2 a 3 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/95/ES ze dne 22. října 2008, kterou se sbližují právní předpisy členských států o ochranných známkách (Úř. věst. L 299, s. 25, a oprava, Úř. věst. 2009, L 11, s. 86).
2 Tato žádost byla podána v rámci sporu mezi společností Apple Inc. (dále jen „Apple“») a Deutsches Patent- und Markenamt (německý úřad pro patenty a ochranné známky, dále jen „DPMA“) ohledně zamítnutí přihlášky ochranné známky uvedeným úřadem.
Právní rámec
Unijní právo
3 Článek 2 směrnice 2008/95 stanoví:
„Ochrannou známkou může být jakékoli označení, schopné grafického ztvárnění, zejména slova, včetně osobních jmen, kresby, písmena, číslice, tvar zboží nebo jeho balení, pokud jsou tato označení způsobilá odlišit zboží nebo služby jednoho podniku od zboží či služeb jiných podniků.“
4 Článek 3 odst. 1 téže směrnice zní takto:
„Do rejstříku nebudou zapsány a jsou-li zapsány, budou prohlášeny neplatnými:
[...]
b) ochranné známky, které postrádají rozlišovací způsobilost;
c) ochranné známky, které jsou tvořeny výlučně označeními nebo údaji, které mohou sloužit v oblasti obchodu k označení druhu, jakosti, množství, účelu, hodnoty, zeměpisného původu nebo doby výroby výrobků nebo poskytnutí služby nebo jiných jejich vlastností;
d) ochranné známky, které jsou tvořeny výlučně označeními nebo údaji, jež se staly obvyklými v běžném jazyce nebo v poctivých a zavedených obchodních zvyklostech;
e) označení, která jsou tvořena výlučně:
i) tvarem, který vyplývá z povahy samotného výrobku,
ii) tvarem výrobku, který je nezbytný pro dosažení technického výsledku,
iii) tvarem, který dává výrobku podstatnou hodnotu;
[…]“
5 Znění článků 2 a 3 směrnice 2008/95 odpovídá znění článků 2 a 3 směrnice Rady 89/104/EHS ze dne 21. prosince 1988, kterou se sbližují právní předpisy členských států o ochranných známkách (Úř. věst. 1989, L 40, s. 1; Zvl. vyd. 17/01, s. 92), která byla zrušena a ode dne 28. listopadu 2008 nahrazena směrnicí 2008/95.
Německé právo
6 Ustanovení § 3 odst. 1 zákona o ochraně ochranných známek a jiných rozlišovacích označení [Gesetz über den Schutz von Marken und sonstigen Kennzeichen (Markengesetz)] ze dne 25. října 1994 (BGBl. 1994 I, s. 3082), odpovídá v podstatě článku 2 směrnice 2008/95. Odstavec 2 tohoto § 3 stanoví:
„Ochranu ve formě ochranné známky nelze poskytnout označením, která jsou tvořena výlučně tvarem,
1. který vyplývá z povahy samotného výrobku,
2. který je nezbytný pro dosažení technického výsledku nebo
3. který dává výrobku podstatnou hodnotu.
7 Ustanovení § 8 uvedeného zákona zní:
„(1) Do rejstříku nebudou jako ochranné známky zapsána označení, jež mohou být chráněna ve smyslu § 3, která nelze graficky ztvárnit.
(2) Do rejstříku nebudou zapsány ochranné známky,
1. které postrádají rozlišovací způsobilost pro výrobky nebo služby,
2. které jsou tvořeny výlučně označeními nebo údaji, které mohou sloužit v oblasti obchodu k označení druhu, jakosti, množství, účelu, hodnoty, zeměpisného původu nebo doby výroby výrobků nebo poskytnutí služby nebo jiných jejich vlastností.“
Spor v původním řízení a předběžné otázky
8 Dne 10. listopadu 2010 dosáhla společnost Apple u United States Patent and Trademark Office (úřad USA pro patenty a ochranné známky) zápisu trojrozměrné ochranné známky tvořené znázorněním jejích reprezentačních prodejen („flagship stores“) ve vícebarevném provedení (zejména v ocelové šedi a světlé hnědi) pro služby zařazené do třídy 35 ve smyslu Niceské dohody o mezinárodním třídění výrobků a služeb pro účely zápisu známek, přijaté na diplomatické konferenci v Nice dne 15. června 1957, naposledy revidované v Ženevě dne 13. května 1977 a pozměněné dne 28. září 1979 (Recueil, des traités des Nations unies, sv. 1154, č. I‑18200, s. 89, dále jen „Niceská dohoda“), tj. pro „maloobchodní služby týkající se počítačů, počítačových programů, počítačových periferií, mobilních telefonů, spotřební elektroniky a příslušenství a předvádění souvisejících výrobků“.
9 Zmíněné znázornění, popsané společností Apple jako „jedinečný design a zařízení maloobchodní prodejny“ je následující:
10 Společnost Apple následně přikročila k mezinárodnímu rozšíření ochrany této ochranné známky na základě Madridské dohody o mezinárodním zápisu ochranných známek ze dne 14. dubna 1891, v revidovaném znění, naposledy pozměněném dne 28. září 1979 (Recueil, des traités des Nations unies, sv. 828, č. I‑11852, s. 390). Toto rozšíření ochrany bylo v některých státech přijato a v jiných odmítnuto.
11 Dne 24. ledna 2013 zamítl DPMA rozšíření ochrany této mezinárodní trojrozměrné ochranné známky (IR 1060321) na německé území, a to z důvodu, že znázornění prostor sloužících k prodeji výrobků podniku je pouhým znázorněním podstatného aspektu jeho obchodní činnosti. Spotřebitel sice může chápat zařízení tohoto prostoru jako údaj o hodnotě a cenové třídě výrobků, avšak nemůže takovéto zařízení chápat jako označení původu výrobků. Kromě toho se prodejní prostory zobrazené v projednávané věci dostatečně neliší od obchodů jiných dodavatelů elektronických výrobků.
12 Společnost Apple podala proti zmíněnému zamítavému rozhodnutí DPMA žalobu k Bundespatentgericht.
13 Uvedený soud má za to, že zařízení představované trojrozměrným označením vyobrazeným v bodě 9 tohoto rozsudku vykazuje zvláštnosti, které je odlišují od běžného zařízení prodejních prostor v tomto hospodářském odvětví.
14 Bundespatentgericht, který měl za to, že spor, jenž mu byl předložen, vyvolává zásadnější otázky známkového práva, se nicméně rozhodl přerušit řízení a položit Soudnímu dvoru následující předběžné otázky:
„1) Má být článek 2 směrnice [2008/95] vykládán tak, že možnost ochrany pro ‚balení [výrobku]‘ zahrnuje i prezentaci, ve které je zhmotněna služba?
2) Mají být článek 2 a čl. 3 odst. 1 směrnice [2008/95] vykládány tak, že označení, které znázorňuje prezentaci, ve které je zhmotněna služba, může tvořit ochrannou známku?
3) Má být článek 2 směrnice [2008/95] vykládán tak, že požadavek grafické ztvárnitelnosti je splněn již prostou kresbou nebo s doplňky, jako je popis ztvárnění nebo absolutní údaje o velikosti v metrických jednotkách nebo relativní údaje o velikostních poměrech?
4) Má být článek 2 směrnice [2008/95] vykládán tak, že se rozsah ochrany ochranné známky maloobchodních služeb vztahuje i na zboží, které vyrobil samotný maloobchodník?“
K předběžným otázkám
K první až třetí otázce
15 Úvodem je třeba upřesnit, že jak vyplývá z předkládacího rozhodnutí, výraz „prezentace, ve které je zhmotněna služba“, použitý v prvních dvou otázkách, se váže k tomu, že společnost Apple žádá o zápis označení, tvořeného znázorněním jejích reprezentačních prodejen pro služby, které podle ní spadají do třídy 35 Niceské dohody a zahrnují v sobě různá plnění, jejichž cílem je přimět spotřebitele ke koupi jejích výrobků, jakožto ochranné známky.
16 Podstatou prvních tří otázek předkládajícího soudu, které je třeba zkoumat společně, je tedy zjistit, zda musí být články 2 a 3 směrnice 2008/95 vykládány v tom smyslu, že znázornění zařízení prodejních prostor prostou kresbou, bez udání velikostí a velikostních poměrů, může být zapsáno jako ochranná známka pro služby, které v sobě zahrnují různá plnění, jejichž cílem je přimět spotřebitele ke koupi výrobků přihlašovatele ochranné známky, a pokud ano, zda lze takovouto „prezentac[i], ve které je zhmotněna služba“ stavět na roveň „balení“.
17 Na úvod je třeba připomenout, že k tomu, aby mohl předmět přihlášky tvořit ochrannou známku, musí podle článku 2 směrnice 2008/95 splňovat tři podmínky. Zaprvé musí tvořit označení. Zadruhé musí být toto označení schopno grafického ztvárnění. Zatřetí musí být toto označení způsobilé odlišit „zboží“ nebo „služby“ jednoho podniku od zboží či služeb jiných podniků (ohledně článku 2 směrnice 89/104 viz rozsudky Libertel, C‑104/01, EU:C:2003:244, bod 23; Heidelberger Bauchemie, C‑49/02, EU:C:2004:384, bod 22, a Dyson, C‑321/03, EU:C:2007:51, bod 28).
18 Ze znění článku 2 směrnice 2008/95 jednoznačně vyplývá, že kresby spadají do kategorií označení schopných grafického ztvárnění.
19 Z toho plyne, že znázornění, jako je to, o které se jedná v původním řízení, jež vyobrazuje zařízení prodejních prostor pomocí uceleného souboru čar, obrysů a tvarů, může tvořit ochrannou známku, za podmínky, že je způsobilé odlišit zboží nebo služby jednoho podniku od zboží či služeb jiných podniků. Takovéto znázornění tedy splňuje první a druhou podmínku, jež byly připomenuty v bodě 17 tohoto rozsudku, aniž je nutno přikládat význam skutečnosti, že kresba postrádá údaje o velikosti a velikostních poměrech prodejních prostor, které vyobrazuje, anebo zkoumat, zda takováto kresba, jakožto „prezentace, ve které je zhmotněna služba“, může být stavěna na roveň ,,balení“ ve smyslu článku 2 směrnice 2008/95.
20 Grafické ztvárnění zařízení prodejních prostor může být taktéž způsobilé odlišit zboží nebo služby jednoho podniku od zboží či služeb jiných podniků, a splnit tak třetí podmínku připomenutou v bodě 17 tohoto rozsudku. V tomto ohledu postačí uvést, že nelze vyloučit, že zařízení prodejních prostor znázorněné takovýmto označením umožní rozpoznat výrobky nebo služby, pro něž je zápis požadován, jako výrobky nebo služby pocházející z určitého podniku. Jak uvedly francouzská vláda a Komise, může tomu tak být v případě, že se znázorněné zařízení podstatně liší od norem nebo zvyklostí daného hospodářského odvětví (ohledně označení tvořených vzhledem výrobku, viz obdobně rozsudky Storck v. OHIM, C‑25/05 P, EU:C:2006:422, bod 28, a Vuitton Malletier v. OHIM, C‑97/12 P, EU:C:2014:324, bod 52).
21 Obecná schopnost označení tvořit ochrannou známku ve smyslu článku 2 směrnice 2008/95 však neznamená, že toto označení má nutně rozlišovací způsobilost ve smyslu čl. 3 odst. 1 písm. b) této směrnice ve vztahu k výrobkům nebo službám, pro které se podává přihláška ochranné známky [ohledně článků 4 a 7 nařízení Rady (ES) č. 40/94 ze dne 20. prosince 1993 o ochranné známce Společenství (Úř. věst. 1994, L 11, s. 1; Zvl. vyd. 17/01, s. 146), jejichž obsah odpovídá obsahu článků 2 a 3 směrnice 2008/95, viz rozsudky Henkel v. OHIM, C‑456/01 P a C‑457/01 P, EU:C:2004:258, bod 32, a OHIM v. BORCO-Marken-Import Matthiesen, C‑265/09 P, EU:C:2010:508, bod 29].
22 Tato rozlišovací způsobilost označení musí být posuzována in concreto ve vztahu jednak k dotčeným výrobkům nebo službám, a jednak k vnímání relevantní veřejností, která se skládá z průměrných spotřebitelů uvedených výrobků nebo služeb, běžně informovaných a přiměřeně pozorných a obezřetných (viz zejména rozsudky Linde a další, C‑53/01 až C‑55/01, EU:C:2003:206, bod 41; Koninklijke KPN Nederland, C‑363/99, EU:C:2004:86, bod 34, a OHIM v. BORCO-Marken-Import Matthiesen, EU:C:2010:508, body 32 a 35).
23 Také na základě přezkumu in concreto musí příslušný orgán určit, zda je označení popisné ve vztahu k vlastnostem předmětných výrobků nebo služeb ve smyslu čl. 3 odst. 1 písm. c) směrnice 2008/95, nebo zda se na něj vztahuje některý z jiných důvodů pro zamítnutí zápisu, jež jsou též uvedeny ve zmíněném článku 3 (rozsudek Koninklijke KPN Nederland, EU:C:2004:86, body 31 a 32).
24 S výjimkou čl. 3 odst. 1 písm. e) uvedené směrnice, který se týká výhradně označení tvořených tvarem, jehož zápis je požadován pro výrobek, a je proto irelevantní pro řešení sporu v původním řízení, ustanovení tohoto čl. 3 odst. 1, jako jsou ta, jež jsou obsažena v písmenech b) a c) téhož odstavce, výslovně neoznačují určité kategorie označení (v tomto smyslu viz rozsudek Linde a další, EU:C:2003:206, body 42 a 43). Z toho vyplývá, že hodnotící kritéria, která musí příslušný orgán uplatnit při použití těchto ustanovení na označení tvořená kresbou, která znázorňuje zařízení prodejních prostor, se nijak neliší od kritérií, která se použijí ve vztahu k jiným druhům označení.
25 Co se konečně týče otázky, která má rovněž zásadní význam pro řešení sporu v původním řízení a která byla projednána na jednání v návaznosti na ústně položenou otázku Soudního dvora, zda plnění, jejichž účelem je přimět spotřebitele ke koupi výrobků přihlašovatele ochranné známky, mohou být „službami“ ve smyslu článku 2 směrnice 2008/95, pro něž může být označení, jako je to, o které se jedná v původním řízení, zapsáno jako ochranná známka, společnost Apple tvrdí, že tomu tak je, přičemž odkazuje na rozlišení, které již Soudní dvůr učinil mezi prodejem výrobků a plněními, která spadají pod pojem „služba“ a která mají vést k tomuto prodeji (rozsudek Praktiker Bau- und Heimwerkermärkte, C‑418/02,EU:C:2005:425, body 34 a 35). Komise se naproti tomu domnívá, že se tato judikatura nevztahuje na situaci, o kterou se jedná v původním řízení, kdy jediným účelem těchto plnění je přimět spotřebitele ke koupi výrobků samotného přihlašovatele.
26 V této souvislosti je třeba uvést, že pokud tomu nebrání žádný z důvodů pro zamítnutí zápisu uvedených ve směrnici 2008/95, označení znázorňující zařízení reprezentační prodejny výrobce zboží může být platně zapsáno nejen pro toto zboží, ale i pro plnění spadající do některé z tříd Niceské dohody týkajících se služeb, netvoří-li tato plnění nedílnou součást prodeje zmíněných výrobků. Určitá plnění, jako jsou ta, jež byla uvedena v přihlášce společnosti Apple a touto společností objasněna na jednání, jež spočívají v předvádění výrobků vystavených v těchto prodejnách, které se uskutečňuje formou seminářů, mohou sama o sobě představovat úplatná plnění spadající pod pojem „služba“.
27 S ohledem na veškeré výše uvedené úvahy je na první tři otázky třeba odpovědět, že články 2 a 3 směrnice 2008/95 musí být vykládány v tom smyslu, že znázornění zařízení prostor určených k prodeji výrobků prostou kresbou, bez udání velikosti a velikostních poměrů, může být zapsáno jako ochranná známka pro služby, které v sobě zahrnují plnění, jež se týkají těchto výrobků, ale nejsou nedílnou součástí jejich prodeje, za podmínky, že je způsobilé odlišit služby přihlašovatele ochranné známky od služeb jiných podniků, a nebrání-li jeho zápisu žádný z důvodů pro zamítnutí uvedených ve zmíněné směrnici.
Ke čtvrté otázce
28 Jak vyplývá z bodů 26 a 27 tohoto rozsudku, směrnice 2008/95 nevylučuje zápis ochranné známky pro služby, které se týkají výrobků přihlašovatele ochranné známky.
29 Jak uvedly společnost Apple a Komise, otázka, jaký je rozsah ochrany plynoucí z takovéto ochranné známky, naproti tomu zjevně nesouvisí s předmětem sporu v původním řízení, jenž se týká výhradně skutečnosti, že DPMA zamítl zápis označení vyobrazeného v bodě 9 tohoto rozsudku jakožto ochranné známky.
30 V důsledku toho musí být – v souladu s ustálenou judikaturou Soudního dvora, podle níž musí být žádost o rozhodnutí o předběžné otázce předložená vnitrostátním soudem zamítnuta, je-li zjevné, že žádaný výklad unijního práva nemá žádný vztah k realitě nebo předmětu sporu v původním řízení (viz zejména rozsudky Cipolla a další, C‑94/04 a C‑202/04, EU:C:2006:758, bod 25, jakož i Jakubowska, C‑225/09, EU:C:2010:729, bod 28) – čtvrtá otázka prohlášena za nepřípustnou.
K nákladům řízení
31 Vzhledem k tomu, že řízení má, pokud jde o účastníky původního řízení, povahu incidenčního řízení ve vztahu ke sporu probíhajícímu před předkládajícím soudem, je k rozhodnutí o nákladech řízení příslušný uvedený soud. Výdaje vzniklé předložením jiných vyjádření Soudnímu dvoru než vyjádření uvedených účastníků řízení se nenahrazují.
Z těchto důvodů Soudní dvůr (třetí senát) rozhodl takto:
Články 2 a 3 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/95/ES ze dne 22. října 2008, kterou se sbližují právní předpisy členských států o ochranných známkách, musí být vykládány v tom smyslu, že znázornění zařízení prostor určených k prodeji výrobků prostou kresbou, bez udání velikosti a velikostních poměrů, může být zapsáno jako ochranná známka pro služby, které v sobě zahrnují plnění, jež se týkají těchto výrobků, ale nejsou nedílnou součástí jejich prodeje, za podmínky, že je způsobilé odlišit služby přihlašovatele ochranné známky od služeb jiných podniků a nebrání-li jeho zápisu žádný z důvodů pro zamítnutí uvedených ve zmíněné směrnici.
Podpisy.