ROZSUDEK TRIBUNÁLU (osmého senátu)
29. března 2012 (*)
„Zemědělství – Společná organizace trhů – Opatření přijímaná z důvodu přistoupení nových členských států – Akt o přistoupení z roku 2003 – Stanovení přebytečných zásob zemědělských produktů jiných než cukr a finanční důsledky odstranění těchto zásob – Cíl sledovaný ustanovením primárního práva – Rozhodnutí 2007/361/ES“
Ve věci T‑248/07,
Česká republika, původně zastoupená T. Bočkem, poté M. Smolkem, jako zmocněnci,
žalobkyně,
podporovaná
Slovenskou republikou, původně zastoupenou J. Čorbou, poté B. Ricziovou, jako zmocněnci,
a
Polskou republikou, původně zastoupenou T. Nowakowskim, poté M. Dowgielewiczem, a nakonec M. Szpunarem, B. Majczynou a D. Krawczykem, jako zmocněnci,
vedlejšími účastnicemi řízení,
proti
Evropské komisi, zastoupené H. Tserepa-Lacombe a Z. Malůškovou, jako zmocněnkyněmi,
žalované,
jejímž předmětem je návrh na zrušení rozhodnutí Komise 2007/361/ES ze dne 4. května 2007 o stanovení přebytečných zásob zemědělských produktů jiných než cukr a o finančních důsledcích odstranění těchto zásob v souvislosti s přistoupením České republiky, Estonska, Kypru, Lotyšska, Litvy, Maďarska, Malty, Polska, Slovinska a Slovenska (Úř. věst. L 138, s. 14),
TRIBUNÁL (osmý senát),
ve složení L. Truchot, předseda, M. E. Martins Ribeiro a H. Kanninen (zpravodaj), soudci,
vedoucí soudní kanceláře: K. Pocheć, rada,
s přihlédnutím k písemné části řízení a po jednání konaném dne 14. dubna 2011,
vydává tento
Rozsudek
Skutečnosti předcházející sporu
1 V rámci kola rozšíření Evropské unie, které bylo završeno dne 1. května 2004 přistoupením České republiky, Estonské republiky, Kyperské republiky, Lotyšské republiky, Litevské republiky, Maďarské republiky, Republiky Malta, Polské republiky, Republiky Slovinsko a Slovenské republiky (dále jen „nové členské státy“) k Unii (dále jen „přistoupení“), zahájila Unie s novými členskými státy jednání o řadě otázek rozdělených do vyjednávacích kapitol. Jednání v rámci kapitoly zemědělství se týkala mimo jiné právní situace zásob zemědělských produktů ve volném oběhu přesahujících množství, jež lze považovat za tvořící obvyklý převod zásob (dále jen „přebytečné zásoby“) na území nových členských států ke dni přistoupení.
2 Tato otázka se podle článku 22 aktu o podmínkách přistoupení nových členských států k Evropské unii a o úpravách smluv, na nichž je založena Evropská unie (Úř. věst. 2003, L 236, s. 39, dále jen „akt o přistoupení“), řídí bodem 4 přílohy IV aktu o přistoupení (Úř. věst. 2003, L 236, s. 798), podle něhož:
„[…]
2. Soukromé i veřejné zásoby [zemědělských produktů] ve volném oběhu na území nových členských států ke dni přistoupení přesahující množství, jež lze považovat za tvořící obvyklý převod zásob, musí být odstraněny na náklady nových členských států.
Pojem obvyklého převodu zásob bude vymezen pro každý produkt na základě kritérií a cílů specifických pro každou společnou organizaci trhu.
[…]
4. Komise provede a uplatňuje úpravu vymezenou výše […]“
3 Dne 4. května 2007 přijala Komise Evropských společenství na základě bodu 4 odst. 4 přílohy IV aktu o přistoupení rozhodnutí 2007/361/ES o stanovení přebytečných zásob zemědělských produktů jiných než cukr a o finančních důsledcích odstranění těchto zásob v souvislosti s přistoupením nových členských států (Úř. věst. L 138, s. 14, dále jen „napadené rozhodnutí“).
4 V bodech 11 a 12 odůvodnění napadeného rozhodnutí Komise uvedla:
„Vzhledem k cíli odstavce 2 kapitoly 4 přílohy IV aktu o přistoupení z roku 2003 by nejvhodnější metodou výpočtu finančních důsledků přebytečných zásob mělo být vyhodnocení nákladů na jejich odstranění v každém dotčeném odvětví. Pokud rok po přistoupení existovaly na produkty vývozní náhrady, je vhodné finanční důsledky stanovit na základě rozdílu mezi úrovní vnitřních a vnějších cen, vyjádřeného v podobě průměrné vývozní náhrady během období dvanácti měsíců bezprostředně po přistoupení.
Pro produkty, na které se nevztahují vývozní náhrady, […] je v zájmu rovnocenného přístupu vhodné za základ považovat rozdíly mezi průměrnými vnitřními a vnějšími cenami. Vzhledem k dočasné povaze finančních důsledků, které vznikly kvůli stanovení přebytečných zásob různých zemědělských produktů v některých nových členských státech, by dotčené členské státy měly do rozpočtu Společenství uhradit odpovídající částky. Je nezbytné stanovit datum, ke kterému je třeba uvedené platby provést.“
5 Výroková část napadeného rozhodnutí zní následovně:
„Článek 1
Množství zemědělských produktů ve volném oběhu v nových členských státech ke dni přistoupení přesahující množství, jež lze považovat za tvořící obvyklý převod zásob k 1. květnu 2004, a částky, jež se účtují novým členským státům v důsledku nákladů na odstranění uvedených množství, jsou stanoveny v příloze.
Článek 2
1. Částky stanovené v příloze se považují za příjmy do rozpočtu Společenství.
2. Členské státy mohou uvedené částky stanovené v příloze uhradit do rozpočtu Společenství čtyřmi stejnými splátkami. První splátka musí být uhrazena do posledního dne druhého měsíce následujícího po měsíci, ve kterém je toto rozhodnutí oznámeno dotčeným novým členským státům. Následné splátky musí být uhrazeny do 31. května 2008, 31. května 2009 a 31. května 2010.
Článek 3
Toto rozhodnutí je určeno České republice, Estonské republice, Kyperské republice, Lotyšské republice, Litevské republice, Republice Malta, Polské republice, Republice Slovinsko a Slovenské republice.“
6 Množství a částky ve smyslu článku 1 napadeného rozhodnutí týkající se devíti nových členských států uvedených v článku 3 tohoto rozhodnutí byly stanoveny v příloze tohoto rozhodnutí. Pro Českou republiku byly stanoveny následovně:
Skupina produktů | Množství v tunách | Částka v 1000 EUR |
Maso | 13 524 | 6 221 |
Ovoce | 18 383 | 4 943 |
Rýže | 21 021 | 1 123 |
Celkem | | 12 287 |
Řízení a návrhová žádání účastnic řízení
7 Návrhem došlým kanceláři Tribunálu dne 12. července 2007 podala Česká republika na základě článku 230 ES žalobu znějící na zrušení napadeného rozhodnutí.
8 Podáními došlými kanceláři Tribunálu dne 24. října 2007 a 29. října 2007 požádaly Slovenská republika a Polská republika o vstup do řízení ve věci na podporu návrhových žádání České republiky, což jim bylo povoleno usnesením předsedy prvního senátu Tribunálu ze dne 4. prosince 2007.
9 Dne 25. ledna 2008 předložila Polská republika spis vedlejšího účastníka a dne 30. ledna 2008 tak učinila i Slovenská republika. Česká republika předložila vyjádření k těmto spisům vedlejších účastníků řízení dne 14. května 2008, Komise tak učinila dne 16. května 2008.
10 V návaznosti na změnu složení senátů Tribunálu byl soudce zpravodaj přidělen k osmému senátu, kterému byla v důsledku toho přidělena projednávaná věc.
11 Dne 10. března 2011 položil Tribunál účastníkům řízení písemné otázky; účastníci této žádosti vyhověli ve stanovené lhůtě.
12 Na základě zprávy soudce zpravodaje Tribunál rozhodl zahájit ústní část řízení.
13 Řeči účastníků řízení a jejich odpovědi na otázky Tribunálu byly vyslechnuty na jednání konaném dne 14. dubna 2011.
14 Česká republika, podporovaná Polskou republikou a Slovenskou republikou, navrhuje, aby Tribunál:
– zrušil napadené rozhodnutí nebo, podpůrně, zrušil napadené rozhodnutí v rozsahu, v němž se jí týká;
– uložil Komisi vrátit již zaplacené částky;
– uložil Komisi náhradu nákladů řízení.
15 Komise navrhuje, aby Tribunál:
– prohlásil žalobu za zčásti nepřípustnou a zamítl ji v plném rozsahu jako neopodstatněnou;
– uložil České republice náhradu nákladů řízení.
Právní otázky
K návrhu na zrušení napadeného rozhodnutí
16 Česká republika uvádí na podporu tohoto návrhu šest důvodů, které vycházejí zaprvé z nedostatku pravomoci Komise k přijetí napadeného rozhodnutí, přinejmenším na zvoleném právním základě, zadruhé z porušení zásady proporcionality, zatřetí z porušení ustanovení bodu 4 odst. 2 přílohy IV aktu o přistoupení ve spojení s ustanoveními článku 10 ES, jakož i zásad právní jistoty a ochrany legitimního očekávání tím, že Komise nevymezila pojem „obvyklý převod zásob“, začtvrté z porušení ustanovení bodu 4 odst. 2 přílohy IV aktu o přistoupení ve spojení s ustanoveními článku 10 ES tím, že napadené rozhodnutí bylo přijato netransparentním způsobem, zapáté z porušení ustanovení bodu 4 odst. 2 přílohy IV aktu o přistoupení v rozsahu, v němž napadené rozhodnutí nezohlednilo všechny relevantní skutečnosti, a zašesté z nedostatečného odůvodnění.
17 V rámci svého prvního žalobního důvodu Česká republika v podstatě tvrdí, že bod 4 odst. 4 přílohy IV aktu o přistoupení, který je právním základem napadeného rozhodnutí, nepřiznává Komisi pravomoc uložit novým členským státům povinnost zaplatit do rozpočtu Společenství částky stanovené tímto rozhodnutím. V tomto ohledu uvádí několik argumentů, první z nich jako hlavní a ostatní podpůrně.
18 Svým hlavním argumentem, který Komise považuje za neopodstatněný, Česká republika tvrdí, že bod 4 odst. 4 přílohy IV aktu o přistoupení přiznává Komisi pouze pravomoc vymezit obvyklé převody zásob jednotlivých zemědělských produktů. Pokud jde o opatření, která mají zaručit odstranění zásob přesahujících tyto obvyklé převody, je třeba je považovat za přechodná opatření nezbytná k usnadnění přechodu nových členských států na režim vyplývající z uplatňování společné zemědělské politiky (dále jen „SZP“). Tato opatření by tedy měla být podle České republiky přijímána na základě článku 41 aktu o přistoupení.
19 V tomto ohledu je třeba zdůraznit, že bod 4 odst. 4 přílohy IV aktu o přistoupení, jak bylo připomenuto v bodě 2 výše, stanoví, že Komise provede a uplatňuje bod 4 odst. 2 přílohy IV uvedeného aktu. Tato ustanovení tedy Komisi pověřují zavedením systému, který má zaručit, že přebytečné zásoby nacházející se na území nových členských států ke dni přistoupení budou odstraněny na náklady těchto členských států. Je tedy třeba mít za to, že přiznávají Komisi pravomoc přijmout veškerá opatření nezbytná k tomuto účelu, a nikoliv pouze pravomoc vymezit obvyklé převody zásob jednotlivých zemědělských produktů. Hlavní argument České republiky je tedy třeba odmítnout.
20 Svými podpůrnými argumenty Česká republika poukazuje na to, že bod 4 odst. 2 přílohy IV aktu o přistoupení ukládá novým členským státům povinnost odstranit přebytečné zásoby, a nikoliv zaplatit jakékoliv finanční částky do rozpočtu Společenství. I kdyby tedy Komise měla na základě bodu 4 odst. 4 přílohy IV aktu o přistoupení pravomoc stanovit pravidla týkající se provedení této povinnosti odstranění, nemůže podle České republiky uložit finanční částky uvedené v napadeném rozhodnutí. V každém případě mezi náklady na odstranění uvedenými v bodě 4 odst. 2 přílohy IV aktu o přistoupení a těmito částkami není podle jejího názoru spojitost. Podle České republiky totiž Komise na základě tohoto ustanovení může požadovat od nových členských států nanejvýše náhradu nákladů na odstranění, které skutečně vynaložila. Česká republika přitom tvrdí, že vzhledem k tomu, že Komise přebytečné zásoby neodstranila, náklady s tím související jí nevznikly. Konečně, kdyby Komise měla za to, že nové členské státy porušily povinnost odstranit přebytečné zásoby a že toto způsobilo hospodářskou újmu Společenství, mohla by po nich požadovat náhradu této újmy nebo je sankcionovat pouze na základě článků 226 ES a 228 ES.
21 Polská republika a Slovenská republika se připojují k argumentům České republiky. Dodávají, že bod 4 odst. 2 přílohy IV aktu o přistoupení ukládá povinnost „fyzického“ odstranění přebytečných zásob.
22 Komise poukazuje na to, že bod 4 odst. 2 přílohy IV aktu o přistoupení neupřesňuje, kdo má odstranit přebytečné zásoby, ani způsob tohoto odstranění. Komise tedy není povinna zaručit, že nové členské státy „fyzicky“ odstraní přebytečné zásoby z trhu, ani odstranit tyto přebytečné zásoby sama. Komise je povinna pouze vyčíslit přebytečné zásoby nacházející se ke dni přistoupení v každém novém členském státě a přičíst dotčenému členskému státu objektivní finanční důsledky této situace v podobě finančních částek, které mají být zaplaceny do rozpočtu Společenství. Tyto částky přitom nejsou bez souvislosti s náklady na odstranění, jelikož přebytečné zásoby nutně měly dopad na cenovou úroveň zemědělských produktů, jakož i na úroveň vyrobených množství, jejichž finanční důsledky musí být na základě aktu o přistoupení přičteny novým členským státům. Konečně, dotčené finanční částky jsou vzhledem k tomu, že jsou zaplaceny do rozpočtu Společenství, ku prospěchu trhů dotčených existencí přebytečných zásob.
23 Je tedy třeba konstatovat, že postoj účastnic řízení se zásadně liší v otázce, jaké kroky mohla Komise učinit k provedení bodu 4 odst. 2 přílohy IV aktu o přistoupení, a zejména v otázce slučitelnosti metody, kterou Komise za tímto účelem zvolila, s uvedeným ustanovením.
24 Za účelem přezkoumání argumentace účastnic řízení v tomto ohledu je třeba nejprve uvést jednotlivá opatření týkající se přebytečných zásob na území nových členských států ke dni přistoupení přijatá Komisí před přijetím napadeného rozhodnutí.
Úvodní poznámky týkající se opatření přijatých Komisí před přijetím napadeného rozhodnutí
25 Článek 2 odst. 3 smlouvy mezi Belgickým královstvím, Dánským královstvím, Spolkovou republikou Německo, Řeckou republikou, Španělským královstvím, Francouzskou republikou, Irskem, Italskou republikou, Lucemburským velkovévodstvím, Nizozemským královstvím, Rakouskou republikou, Portugalskou republikou, Finskou republikou, Švédským královstvím, Spojeným královstvím Velké Británie a Severního Irska (členskými státy Evropské unie) a novými členskými státy o přistoupení nových členských států k Evropské unii (Úř. věst. L 236, s. 17, dále jen „smlouva o přistoupení“), podepsané v Aténách dne 16. dubna 2003, stanoví, že orgány Unie mohou před přistoupením přijmout opatření uvedená mimo jiné v článku 41 a příloze IV aktu o přistoupení. Článek 41 první pododstavec uvedeného aktu stanoví, že Komise může po dobu tří let ode dne přistoupení přijímat přechodná opatření nezbytná k usnadnění přechodu ze stávajícího režimu v nových členských státech na režim vyplývající z uplatňování SZP za podmínek stanovených v tomto aktu a uplatňování těchto opatření musí být omezeno na toto období.
26 Komise na základě čl. 2 odst. 3 smlouvy o přistoupení a čl. 41 prvního pododstavce aktu o přistoupení přijala dne 10. listopadu 2003 nařízení (ES) č. 1972/2003 o přechodných opatřeních, která mají být přijata, pokud jde o obchod se zemědělskými produkty v důsledku přistoupení nových členských států (Úř. věst. L 293, s. 3; Zvl. vyd. 03/40, s. 474).
27 Z bodu 1 odůvodnění tohoto nařízení vyplývá, že je třeba přijmout přechodná opatření, aby se zabránilo nebezpečí odklonu obchodu ke škodě společné organizace zemědělských trhů vyplývajícímu z přistoupení. V bodě 3 odůvodnění uvedeného nařízení je uvedeno, že se tyto odklony často týkají produktů, které jsou uměle přemísťovány vzhledem k rozšíření, a které tedy nejsou součástí obvyklých zásob dotyčného státu, ale že přebytečné zásoby mohou rovněž pocházet z národní produkce. Nakonec je v něm uvedeno, že je tedy třeba stanovit odstrašující poplatky za přebytečné zásoby nacházející se v nových členských státech.
28 Článek 4 nařízení č. 1972/2003, naposledy pozměněný nařízením Komise (ES) č. 735/2004 ze dne 20. dubna 2004 (Úř. věst. L 114, s. 13; Zvl. vyd. 03/44, s. 111), stanoví systém výběru poplatků za přebytečné zásoby určitých zemědělských produktů ve volném oběhu na území nových členských států ke dni přistoupení. Odstavec 1 tohoto článku stanoví, že aniž je dotčen bod 4 přílohy IV aktu o přistoupení a pokud nejsou na vnitrostátní úrovni používány přísnější právní předpisy, nové členské státy vybírají od držitelů takových zásob poplatky. Článek 4 odst. 3 nařízení č. 1972/2003, ve znění změn, upravuje výši dotčeného poplatku a stanoví, že se výnos z něj převede do národního rozpočtu dotčeného nového členského státu. Konečně, čl. 4 odst. 5 tohoto nařízení obsahuje seznam, jiný pro každý nový členský stát, zemědělských produktů, na které se poplatek vztahuje.
29 Na základě opatření stanovených nařízením č. 1972/2003 tedy byli držitelé nadměrných zásob několika zemědělských produktů jiných než cukr v nových členských státech informováni o tom, že po přistoupení musí zaplatit poplatek odpovídající objemu jejich přebytečných zásob.
30 I když se opatření stanovená v nařízení č. 1972/2003 nezaměřují přímo na odstranění podle bodu 4 odst. 2 přílohy IV aktu o přistoupení, je mezi těmito opatřeními a uvedeným ustanovením spojitost, jak uvádí Česká republika. Uložení dotčeného poplatku totiž zmírňuje povinnost odstranit přebytečné zásoby stanovenou v bodě 4 odst. 2 přílohy IV aktu o přistoupení. Existence poplatku mohla odradit subjekty v nových členských státech od vytváření přebytečných zásob, což mělo v zásadě snížit množství, které muselo být nakonec odstraněno po přistoupení. Dále pak mohly zdroje pocházející z poplatku uvedeným členským státům poskytnout dodatečné příjmy, a snížit tak skutečné výdaje na splnění jejich povinnosti nést náklady na odstranění přebytečných zásob.
31 Dne 14. ledna 2004 přijala Komise rovněž na základě čl. 2 odst. 3 smlouvy o přistoupení a čl. 41 prvního pododstavce aktu o přistoupení nařízení (ES) č. 60/2004, kterým se stanoví přechodná opatření v odvětví cukru z důvodu přistoupení nových členských států (Úř. věst. L 9, s. 8; Zvl. vyd. 03/42, s. 125).
32 Podle čl. 6 odst. 1 nařízení č. 60/2004, ve znění nařízení Komise (ES) č. 651/2005 ze dne 28. dubna 2005 (Úř. věst. L 108, s. 3), Komise stanoví nejpozději do 31. května 2005 množství cukru v nezměněném stavu nebo ve formě zpracovaných výrobků, isoglukosy a fruktosy, která přesahují množství považované za běžnou zásobu převáděnou do následujícího období, nacházející se na území každého nového členského státu (dále jen „přebytečné množství cukru“) ke dni 1. května 2004. Toto ustanovení stanoví rovněž způsob, jakým Komise musí toto přebytečné množství cukru určit.
33 Článek 6 odst. 2 nařízení č. 60/2004, ve znění pozdějších změn, stanoví, že každý dotyčný nový členský stát zajistí bez intervence Společenství, že bude z trhu odstraněno množství cukru nebo isoglukosy rovnající se jeho přebytečnému množství. Odstranění, a to nejpozději do 30. listopadu 2005, lze provést prostřednictvím vývozu tohoto přebytečného množství bez náhrady ze strany Společenství, jeho použitím v odvětví paliv nebo jeho denaturací.
34 Podle odstavce 3 téhož článku musí mít každý nový členský stát ke dni 1. května 2004 k dispozici systém, který mu umožní zjišťovat přebytečná množství cukru v nezměněném stavu nebo ve formě zpracovaných výrobků, isoglukosy a fruktosy u dotyčných hlavních hospodářských subjektů a který musí použít k tomu, aby tyto subjekty přinutil odstranit z trhu na vlastní náklady množství cukru nebo isoglukosy odpovídající jejich přebytečným zásobám. Tyto hospodářské subjekty musí předložit důkaz o uvedeném odstranění. V opačném případě musí členský stát od těchto subjektů požadovat zaplacení finančního příspěvku odpovídajícího množství, které nebylo odstraněno, jenž se převede do jeho státního rozpočtu.
35 Článek 7 odst. 1 nařízení č. 60/2004, ve znění pozdějších změn, stanoví, že nové členské státy musí nejpozději do 31. března 2006 předložit Komisi důkaz o odstranění přebytečného množství cukru. Odstavec 2 téhož článku stanoví, že každý nový členský stát musí zaplatit částku odpovídající části jeho přebytečného množství cukru, u níž nebyl předložen ve stanovené lhůtě důkaz o odstranění. Tato částka se připočte k rozpočtu Společenství a vezme se v úvahu pro výpočet dávek z produkce na hospodářský rok 2004/2005.
36 Dne 31. května 2005 Komise vypočetla přebytečné množství cukru u každého nového členského státu a přijala nařízení (ES) č. 832/2005, kterým se stanoví přebytečné množství cukru, isoglukosy a fruktosy pro nové členské státy (Úř. věst. L 138, s. 3). Článek 1 uvedeného nařízení stanovil množství cukru, které musí každý z pěti nových členských států, u nichž byla nakonec zjištěna existence přebytečného množství, odstranit ze společného trhu.
37 Na základě opatření stanovených nařízeními č. 60/2004 a č. 832/2005 tedy bylo těchto pět nových členských států povinno zajistit, aby jejich přebytečné množství cukru bylo staženo z trhu nebo v opačném případě zaplatit do rozpočtu Společenství finanční částku, která se vezme v úvahu pro výpočet některých dávek, které mají platit výrobci z Unie.
Ke slučitelnosti mechanismu „odstranění“ stanoveného napadeným rozhodnutím s bodem 4 odst. 2 přílohy IV aktu o přistoupení
– K bodu 4 odst. 2 přílohy IV aktu o přistoupení
38 Právě s ohledem na obecný kontext výše uvedených ustanovení a opatření přijatých za účelem nakládání s přebytečnými zásobami v rámci přistoupení je třeba za účelem zodpovězení otázky, zda je metoda odstranění stanovená napadeným rozhodnutím v souladu s bodem 4 odst. 2 přílohy IV aktu o přistoupení, přezkoumat argumentaci účastnic řízení.
39 Ze stanovisek účastnic řízení, shrnutých v bodech 20 až 22 výše, vyplývá, že se rozcházejí zejména v otázce významu, který je třeba přiznat výrazu, podle něhož musí být přebytečné zásoby „odstraněny na náklady nových členských států“, použitému v bodě 4 odst. 2 přílohy IV aktu o přistoupení. Česká republika v podstatě tvrdí, že tento výraz znamená, že Komise musí přijmout specifická opatření k aktivnímu odstranění přebytečných zásob, která budou financována a provedena novými členskými státy, zatímco podle Komise tento výraz znamená pouze to, že nové členské státy musí zaplatit do rozpočtu Společenství finanční částku, která má vyrovnat hospodářské důsledky způsobené Společenství z důvodu existence přebytečných zásob na jejich území ke dni přistoupení. Pro účely přezkoumání této otázky je třeba určit, jaký je význam výrazu „odstraněny“ v dotčeném ustanovení.
40 Jelikož v dané oblasti unijní právo nedefinuje, co je třeba chápat výrazem „odstraněny“, je třeba význam a dosah tohoto výrazu vymezit s ohledem na obecný kontext, ve kterém je použit, a v souladu s jeho obvyklým smyslem v běžném jazyce (rozsudky ze dne 27. ledna 1988, Dánsko v. Komise, 349/85, Recueil, s. 169, bod 9, a ze dne 27. ledna 2000, DIR International Film a další v. Komise, C‑164/98 P, Recueil, s. I‑447, bod 26, a ze dne 4. května 2006, Massachusetts Institute of Technology, C‑431/04, Sb. rozh. s. I‑4089, bod 17). Pokud jde o zemědělské produkty, je třeba mít za to, že v běžném jazyce má výraz „odstraněny“, jak je použit v bodě 4 odst. 2 přílohy IV aktu o přistoupení, smysl „zničeny“ nebo „odstraněny z trhu“.
41 Zemědělské produkty ve volném oběhu nacházející se na území členských států mají kromě toho tendenci být absorbovány trhem. Upřesnění v bodě 4 odst. 2 přílohy IV aktu o přistoupení, podle něhož mají být přebytečné zásoby odstraněny, nelze proto chápat v tom smyslu, že je jeho cílem absorpce přebytečných zásob trhem a povinnost nových členských států zaplatit do rozpočtu Společenství finanční částku, která má vyrovnat náklady na tuto absorpci. Kdyby autoři aktu o přistoupení chtěli takovou povinnost zavést, uvedli by spíše, že tyto členské státy jsou povinny zaplatit do rozpočtu Společenství finanční částku vypočtenou podle objemu jejich přebytečných zásob.
42 V tomto ohledu je ostatně třeba uvést, že Komise neoznačila přípravné práce nebo dokumenty, které by mohly ukazovat na to, že při přijímání bodu 4 odst. 2 přílohy IV aktu o přistoupení bylo vůlí autorů uvedeného aktu umožnit Komisi zavést systém, na základě kterého by bylo možné chápat povinnost odstranit přebytečné zásoby zmíněné v tomto ustanovení jako prostou povinnost zaplatit do rozpočtu Společenství finanční částku vypočtenou podle objemu těchto přebytečných zásob.
43 Pokud jde o cíl bodu 4 odst. 2 přílohy IV aktu o přistoupení, Tribunál rozhodl, že v případě cukru jde zejména o to vyhnout se narušením fungování mechanismů stanovených společnou organizací trhu s cukrem, zejména narušením, která mají vliv na tvorbu cen a jež jsou způsobena nashromážděním abnormálního množství cukru v nových členských státech před jejich přistoupením k Unii (rozsudek Tribunálu ze dne 2. října 2009, Estonsko v. Komise, T‑324/05, Sb. rozh. s. II‑681, bod 119). Je tedy třeba mít za to, že bod 4 odst. 2 přílohy IV aktu o přistoupení má mutatis mutandis stejný cíl u zemědělských produktů jiných než cukr.
44 V tomto ohledu je třeba poukázat na to, že uvedení jakýchkoliv přebytečných zásob zemědělského produktu nacházejících se na území nového členského státu ke dni přistoupení na vnitřní trh může mít vliv, jak tvrdí Komise, na cenu tohoto produktu po přistoupení. Platí totiž, že vzhledem k tomu, že za normálních podmínek zvýšení nabídky produktu znamená, je-li poptávka po něm stabilní, snížení jeho ceny, bude cena získaná výrobci z Unie po přistoupení nutně nižší než cena, kterou by získali, kdyby dotčené přebytečné zásoby nebyly uvedeny na trh.
45 Skutečnost, že k tomuto narušení mechanismů tvorby cen došlo, však neznamená, že cena zemědělských produktů, u kterých byly zjištěny ke dni přistoupení na území nových členských států přebytečné zásoby, je po 1. květnu 2004 nižší než ceny uplatňované před uvedeným dnem. Může být dokonce vyšší. Úroveň cen po datu přistoupení bude pouze nižší než úroveň, které by mohly dosáhnout.
46 Autoři aktu o přistoupení zároveň nemohli ponechat bez povšimnutí, že přebytečné zásoby nacházející se na území nových členských států ke dni přistoupení mohou od 1. května 2004 narušit mechanismy tvorby cen, jelikož akt o přistoupení nestanoví žádný mechanismus, který by mohl zaručit, že veškeré přebytečné zásoby budou nejpozději ke dni 30. dubna 2004 zcela odstraněny, a bod 4 odst. 2 přílohy IV aktu o přistoupení stanoví, že přebytečnými zásobami jsou produkty „ve volném oběhu“ od tohoto dne, což znamená, že tyto produkty mohou být okamžitě uvedeny na trh. Pro zachování užitečného účinku bodu 4 odst. 2 přílohy IV aktu o přistoupení je tedy třeba mít za to, že cílem tohoto ustanovení není pouze zabránit narušením vyvolaným uvedením přebytečných zásob na vnitřní trh, ale rovněž napravit jejich důsledky.
47 Z analýzy bodu 4 odst. 2 přílohy IV aktu o přistoupení provedené výše s ohledem na kontext tohoto ustanovení, jakož i jeho znění a cíle vyplývá, že úprava, kterou má Komise podle odstavce 4 téhož bodu provést, umožňuje zajistit buď zabránění narušením vyvolaným uvedením těchto přebytečných zásob na vnitřní trh, nebo vyrovnání hospodářských důsledků těchto narušení, a že na základě tohoto systému jsou přebytečné zásoby nacházející se na území nových členských států ke dni 1. května 2004 v zásadě staženy z trhu na náklady těchto států, zejména vyvezením těchto přebytečných zásob mimo vnitřní trh nebo jejich zničením.
48 Konečně, je třeba mít na zřeteli – ačkoli Česká republika tvrdí opak – že zaprvé bod 4 odst. 2 přílohy IV aktu o přistoupení neuvádí, že nové členské státy jsou povinny odstranit přebytečné zásoby samy, a že zadruhé Komise může při výkonu svých pravomocí, které jí v oblasti SPZ přiznává akt o přistoupení pro provedení pravidel, která tento akt zavádí, případně využít svoji širokou posuzovací pravomoc, takže legalitu takového opatření může ovlivnit pouze zjevně nepřiměřená povaha opatření přijatého v této oblasti ve vztahu k cíli, který příslušný orgán zamýšlí sledovat (rozsudek Tribunálu ze dne 2. října 2009, Kypr v. Komise, T‑300/05 a T‑316/05, nezveřejněný ve Sbírce rozhodnutí, bod 100). Nelze tedy vyloučit, že systém, na základě kterého zničení přebytečných zásob nacházejících se na území nových členských států ke dni přistoupení nebo jejich vývoz mimo vnitřní trh zajistí Společenství a náklady na tyto operace jsou poté přeneseny na nové členské státy, je rovněž slučitelný s bodem 4 odst. 2 přílohy IV aktu o přistoupení.
– K napadenému rozhodnutí
49 Je třeba poukázat na to, že systém odstranění přebytečných zásob zemědělských produktů jiných než cukr stanovený napadeným rozhodnutím není založen na zničení těchto přebytečných zásob nebo na jejich vývozu mimo vnitřní trh. Jedná se o systém, prostřednictvím kterého se přebytečné zásoby mohou ode dne 1. května 2004 s konečnou platností začlenit do trhu. Povinnost nových členských států nést náklady na odstranění těchto přebytečných zásob je vyjádřena prostou povinností zaplatit do rozpočtu Společenství finanční částku vypočtenou podle objemu přebytečných zásob každého předmětného zemědělského produktu. Podle napadeného rozhodnutí je tato finanční částka vypočtena pro každý produkt, u něhož rok po přistoupení existovaly vývozní náhrady, vynásobením zjištěného množství přebytečných zásob průměrnou vývozní náhradou během tohoto roku. V případě produktů, na které se nevztahují vývozní náhrady, je tato finanční částka vypočtena vynásobením zjištěného množství přebytečných zásob rozdílem mezi průměrnou cenou dotčeného produktu na mezinárodním trhu a průměrnou cenou tohoto produktu na vnitřním trhu (viz bod 4 výše).
50 Finanční částky stanovené napadeným rozhodnutím tedy odrážejí náklady, které by musel nést rozpočet Společenství, kdyby Společenství financovalo vývoz zjištěných přebytečných zásob mimo vnitřní trh. Napadené rozhodnutí přitom o takovém vývozu nehovoří. Neuvádí, že přebytečné zásoby byly vyvezeny prostřednictvím financování ze strany Společenství, jehož náklady mají nést nové členské státy. Ze spisu v projednávané věci nevyplývá, že by k těmto vývozům došlo nebo že by byla přijata jiná opatření k odstranění přebytečných zásob, ani že by byla financována z rozpočtu Společenství. Konečně, ve svých odpovědích na písemné otázky Tribunálu Komise nebyla schopna upřesnit, zda uvedení dotčených přebytečných zásob na vnitřní trh vyvolalo ztráty nebo přímé náklady pro rozpočet Společenství, které by bylo možné považovat za náklady na odstranění uvedených přebytečných zásob.
51 Finanční částky uvedené v napadeném rozhodnutí tak nelze považovat za protihodnotu nebo převzetí nákladů na určité operace k odstranění přebytečných zásob provedené Společenstvím. Jedná se o prostou povinnost zaplacení uloženou novým členským státům ve prospěch Společenství.
52 I když Komise má, jak bylo uvedeno výše, při provádění bodu 4 odst. 2 přílohy IV aktu o přistoupení širokou posuzovací pravomoc, nemůže na základě tohoto ustanovení uložit novým členským státům prostou platební povinnost ve prospěch Společenství, aniž by tato povinnost mohla být považována za finanční příspěvek k pokrytí nákladů na odstranění přebytečných zásob z vnitřního trhu.
53 Komise však v podstatě tvrdí, že opatření stanovené napadeným rozhodnutím je jediným, které může zaručit dosažení cíle sledovaného bodem 4 odst. 2 přílohy IV aktu o přistoupení. Komise v tomto smyslu uvádí tři argumenty.
54 První argument, který Komise uplatňuje, je ten, že vzhledem k tomu, že přebytečné zásoby nacházející se na území nových členských států ke dni přistoupení byly dne 1. května 2004 okamžitě absorbovány vnitřním trhem a případně prodány, nebo dokonce spotřebovány, je prakticky nemožné je po tomto datu odstranit z vnitřního trhu zničením nebo nesubvencovaným vývozem.
55 Tento argument vychází v zásadě z předpokladu, že produkty považované za přebytečné zásoby v novém členském státě ke dni 1. května 2004 byly tytéž, které měly být odstraněny na náklady tohoto státu podle bodu 4 odst. 2 přílohy IV aktu o přistoupení. To předpokládá, že mezi produkty, které jsou součástí zásob považovaných za přebytečné ke dni 1. května 2004, a produkty, které jsou součástí zásob, jež mají být odstraněny na základě bodu 4 odst. 2 přílohy IV aktu o přistoupení, je dána „totožnost“.
56 Nicméně zásoby, které mají být na základě tohoto ustanovení odstraněny z důvodu, že přesahují množství, jež lze považovat za tvořící obvyklý převod zásob, nejsou složeny z určitých produktů, které jsou identifikovatelné od okamžiku přistoupení. Mezi zásobami zemědělského produktu, u něhož byla zjištěna existence přebytečných zásob, je totiž nemožné rozlišit přebytečné zásoby nebo jejich části od zásob, které jimi nejsou. Je tedy třeba mít za to, že bod 4 odst. 2 přílohy IV aktu o přistoupení zavazuje k odstranění množství zemědělských produktů odpovídajícího množství, jehož přebytečnost byla zjištěna, a nikoliv k odstranění určitých identifikovatelných jednotek těchto produktů. V tomto ohledu nemá význam, zda toto odpovídající množství bylo koupeno či vyrobeno před nebo po přistoupení.
57 Pro přebytečné zásoby cukru nacházející se ke dni přistoupení na území nových členských států Komise sama zavedla systém odstranění, prostřednictvím zničení nebo nesubvencovaného vývozu, těchto přebytečných zásob z vnitřního trhu založený nikoliv na odstranění cukru považovaného za přebytečný ke dni 1. května 2004, ale na odstranění odpovídajícího množství cukru, i když koupeného nebo vyrobeného po tomto datu (v tomto smyslu viz rozsudek Estonsko v. Komise, bod 43 výše, body 168 až 171).
58 Jak bylo uvedeno v bodech 32 a 33 výše, čl. 6 odst. 1 a 2 nařízení č. 60/2004 uvádí, že Komise stanoví přebytečné množství cukru nacházející se na území každého nového členského státu k 1. květnu 2004 a uloží novým členským státům lhůtu k zajištění odstranění množství cukru „rovnajícího se“ tomuto přebytečnému množství bez intervence Společenství, a to prostřednictvím vývozu bez náhrady, použitím v odvětví paliv nebo denaturací.
59 Stejně tak podle odstavce 3 téhož článku musí mít každý nový členský stát ke dni 1. května 2004 k dispozici systém, který mu umožní zjišťovat přebytečné zásoby cukru v nezměněném stavu nebo cukru ve formě zpracovaných výrobků, isoglukosy a fruktosy u dotčených hlavních hospodářských subjektů a který použije k tomu, aby tyto subjekty přinutil k odstranění z trhu množství cukru nebo isoglukosy „odpovídajícího“ jejich přebytečným zásobám na vlastní náklady.
60 Je tedy třeba mít za to, že bod 4 odst. 2 přílohy IV aktu o přistoupení upravuje systém odstranění zemědělských produktů jiných než cukr z vnitřního trhu i přesto, že přebytečné zásoby těchto produktů nacházející se na území nových členských států mohly být bezprostředně po tomto datu absorbovány vnitřním trhem.
61 První argument, který Komise uplatňuje s cílem prokázat, že opatření stanovené napadeným rozhodnutím je jediným, které může zaručit dosažení cíle sledovaného bodem 4 odst. 2 přílohy IV aktu o přistoupení, je tedy nutno považovat za neopodstatněný.
62 Druhý argument, kterého se Komise za tímto účelem dovolává, je ten, že organizace systému odstranění přebytečných zásob jiných produktů než cukr z vnitřního trhu prostřednictvím jejich zničení nebo nesubvencovaného vývozu by byla nepřiměřeně nákladná nebo obtížně proveditelná, jelikož se jedná o jednorázovou operaci vyžadující zavedení složitých mechanismů registrace, sledování a kontroly stávajících zásob a kromě toho je počet výrobců příliš vysoký, aby v praxi umožňoval identifikaci těchto přebytečných zásob. Tyto charakteristiky jsou jiné než charakteristiky trhu s cukrem. Na posledně uvedeném trhu, velmi koncentrovaném a regulovaném, je počet výrobců omezený a existují zde mechanismy umožňující kontrolu množství cukru vyrobeného v každém hospodářském roce, jakož i mechanismy k zabezpečení fyzického odstranění množství vyrobeného nad rámec kvót povolených na základě nástrojů na regulaci uvedeného trhu.
63 V tomto ohledu je třeba mít za to, že nákladnost opatření, které má být přijato na základě takového ustanovení primárního práva, jako je bod 4 odst. 2 přílohy IV aktu o přistoupení, nemůže vést k závěru, že uvedené opatření není způsobilé zaručit dosažení cíle sledovaného tímto ustanovením, a tím méně k závěru, že toto ustanovení musí být vykládáno tak, že počítá s přijetím nějakého jiného opatření.
64 Je pravda, že zásada proporcionality, jež je jednou z obecných zásad unijního práva, vyžaduje, aby akty orgánů Unie nepřekročily meze toho, co je přiměřené a nezbytné k dosažení legitimních cílů sledovaných dotčenou právní úpravou, přičemž se rozumí, že pokud se nabízí volba mezi několika přiměřenými opatřeními, je třeba zvolit to z nich, které je nejméně omezující, a že způsobené nevýhody nesmějí být nepřiměřené vzhledem ke sledovaným cílům (viz rozsudek Soudního dvora ze dne 11. června 2009, Agrana Zucker, C‑33/08, Sb. rozh. s. I‑5035, bod 31 a citovaná judikatura). Kdyby cíle sledovaného bodem 4 odst. 2 přílohy IV aktu o přistoupení mohlo být dosaženo dvěma různými opatřeními, byla by Komise povinna přijmout méně nákladné opatření. Toto opatření by však každopádně muselo být slučitelné se samotným uvedeným ustanovením.
65 Pokud jde o praktickou nemožnost organizování systému odstranění přebytečných zásob jiných produktů než cukr z vnitřního trhu, je jedinou skutečností, které se dovolává Komise, roztříštěnost trhů se zemědělskými produkty jinými než cukr z hlediska hospodářských subjektů. Nic však neukazuje na to, že i přes tuto roztříštěnost Komise nemohla zajistit odstranění přebytečných zásob těchto produktů nacházejících se k 1. květnu 2004 na území nových členských států z vnitřního trhu, a to stanovením systému, na základě kterého by dotyčný členský stát mohl splnit svoji povinnost odstranění tím, že si obstará množství odpovídající výši přebytečných zásob, aby jej odstranil prostřednictvím zničení nebo nesubvencovaného vývozu. Toto množství by případně mohlo být získáno za cenu na trhu Společenství u hospodářských subjektů usazených v dotčeném členském státě nebo u jiných hospodářských subjektů ve Společenství (viz v tomto ohledu rozsudek Estonsko v. Komise, bod 43 výše, bod 178).
66 Je třeba rovněž poukázat na to, že na základě čl. 4 odst. 4 nařízení č. 1972/2003, ve znění pozdějších změn, byly nové členské státy povinny provést inventarizaci zásob zemědělských produktů jiných než cukr nacházejících se na jejich území ke dni 1. května 2004 a s výjimkou množství veřejných zásob uvedených v článku 5 téhož nařízení sdělit Komisi nejpozději do 31. října 2004 množství produktů v přebytečných zásobách. Komise nevysvětluje, proč tato inventarizace, jejíž provedení považovala při přijímání nařízení č. 1972/2003 za možné, nedávala novým členským státům možnost zaručit odstranění podstatné části přebytečných zásob v držení jejich hospodářských subjektů.
67 Druhý argument, který Komise uplatňuje s cílem prokázat, že opatření stanovené napadeným rozhodnutím je jediným, které může zaručit dosažení cíle sledovaného bodem 4 odst. 2 přílohy IV aktu o přistoupení, je tedy třeba odmítnout.
68 Třetí argument, kterého se Komise za stejným účelem dovolává, je ten, že při přijetí napadeného rozhodnutí byly přebytečné zásoby nacházející se na území nových členských států již absorbovány vnitřním trhem, a tedy již po dlouhou dobu ovlivňovaly mechanismy tvorby cen zemědělských produktů. Komise proto tvrdí, že po přistoupení mohla pouze zajistit, aby byly náklady související s existencí těchto přebytečných zásob neseny novými členskými státy.
69 Tímto argumentem Komise ve skutečnosti tvrdí, že systém odstranění přebytečných zásob z vnitřního trhu prostřednictvím zničení nebo nesubvencovaného vývozu neumožňuje dosáhnout cíle sledovaného bodem 4 odst. 2 přílohy IV aktu o přistoupení, jak je definován v bodech 43 až 46 výše, a že uvedeného cíle je naopak s to dosáhnout opatření stanovené napadeným rozhodnutím.
70 Odstranění přebytečných zásob jejich zničením nebo nesubvencovaným vývozem mimo vnitřní trh přitom přispívá k nápravě hospodářských narušení souvisejících s existencí přebytečných zásob na území nových členských států ke dni přistoupení i poté, co došlo k uvedení přebytečných zásob na trh. Odstranění přebytečných zásob totiž může vyvolat zvýšení poptávky po předmětných zemědělských produktech na vnitřním trhu, a vyvážit tak zcela nebo částečně negativní účinek přebytečných množství na stabilitu dotčených trhů (pokud jde o trh s cukrem, viz rozsudek Estonsko v. Komise, bod 43 výše, bod 178; pokud jde o jiné zemědělské produkty, viz rovněž stanovisko generálního advokáta Mischa k rozsudku Soudního dvora ze dne 15. ledna 2002, Weidacher, C‑179/00, Sb. rozh. s. I‑501, I‑505, bod 55).
71 Zavedení – po přistoupení – systému odstranění přebytečných zásob nacházejících se na území nových členských států ke dni 1. května 2004 z vnitřního trhu prostřednictvím zničení nebo nesubvencovaného vývozu tedy může na rozdíl od toho, co tvrdí Komise, zajistit dosažení cíle sledovaného bodem 4 odst. 2 přílohy IV aktu o přistoupení.
72 Nelze samozřejmě vyloučit, že prosté zaplacení finanční částky ze strany nových členských států může za určitých okolností rovněž napravit narušení mechanismů tvorby cen vyvolané nahromaděním abnormálních zásob na území těchto členských států před přistoupením, a zaručit tak dosažení cíle sledovaného bodem 4 odst. 2 přílohy IV aktu o přistoupení. Zaplacení této částky by totiž mohlo vyrovnat hospodářskou ztrátu hospodářských subjektů, které musely snášet nižší ceny, než kterých by bylo jinak dosaženo. Z těchto plateb by mohla být rovněž financována opatření ke stabilizaci dotčených trhů.
73 Nicméně prosté zaplacení finančních částek stanovených napadeným rozhodnutím do rozpočtu Společenství není s to zajistit náhradu subjektům, které postihly hospodářské důsledky uvedení přebytečných zásob na trh, a nemůže mít sebemenší vliv na úroveň cen zemědělských produktů po přistoupení.
74 I když náklady na mechanismy stabilizace zemědělských trhů jsou nutně financovány z rozpočtu Společenství, neexistuje mezi vytvořením dodatečného příspěvku nových členských států do rozpočtu Společenství a zavedením nových stabilizačních mechanismů nebo posílením stávajících mechanismů žádná automatická, a tím méně přímá spojitost.
75 Konečně, samozřejmě nelze vyloučit, že by existence povinnosti nových členských států odvést do rozpočtu Společenství finanční částku mohla být považována za doplňkový mechanismus v rámci systému fyzického odstranění přebytečných množství, který je nezbytný k zajištění toho, aby náklady nezbytné k zamezení případným narušením zemědělských trhů, která vyplývají z existence přebytků, jejichž odstranění z vnitřního trhu nebylo provedeno v souladu s pravidly stanovenými tímto systémem, nenesl rozpočet nebo producenti Společenství, ale dotyčné členské státy (v tomto smyslu viz výše uvedený rozsudek Estonsko v. Komise, bod 43 výše, bod 180).
76 Takový doplňkový mechanismus byl Komisí stanoven pro cukr přijetím čl. 7 odst. 2 nařízení č. 60/2004, ve znění pozdějších změn, podle něhož v případě, že nové členské státy nebyly schopny předložit Komisi důkaz o odstranění jí zjištěného přebytečného množství cukru, musely zaplatit do rozpočtu Společenství finanční částku, která se vezme v úvahu pro výpočet dávek z produkce na hospodářský rok 2004/2005.
77 Finanční částky uvedené v napadeném rozhodnutí však takovým doplňkovým mechanismem nejsou. Právě naopak, povinnost zaplatit tyto finanční částky nahrazuje odstranění dotčených přebytečných zásob z vnitřního trhu a představuje jediný mechanismus „odstranění“ stanovený napadeným nařízením. Jak bylo uvedeno výše, tato povinnost sama o sobě nepřináší žádný přímý prospěch výrobcům ve Společenství.
78 Je tedy namístě učinit závěr, že třetí argument, který Komise uplatňuje s cílem prokázat, že opatření stanovené napadeným rozhodnutím je jediným opatřením, které může zaručit dosažení cíle sledovaného bodem 4 odst. 2 přílohy IV aktu o přistoupení, je třeba považovat za neopodstatněný.
79 Z výše uvedeného vyplývá, že povinnost zaplatit finanční částku do rozpočtu Společenství uložená novým členským státům napadeným rozhodnutím není slučitelná s bodem 4 odst. 2 přílohy IV aktu o přistoupení. Toto opatření tedy nemohlo být přijato na základě bodu 4 odst. 4 přílohy IV uvedeného aktu. První žalobní důvod tedy musí být v rozsahu, v němž vychází z porušení těchto ustanovení, přijat.
80 Napadené rozhodnutí je proto třeba v souladu s hlavním návrhovým žádáním České republiky zrušit, aniž je třeba zkoumat ostatní žalobní důvody, které uvedený stát předložil.
K návrhu, aby bylo Komisi uloženo vrátit již zaplacené částky
81 Svým druhým návrhovým žádáním se Česká republika domáhá toho, aby Tribunál uložil Komisi vrátit finanční částky, které Česká republika v souladu s napadeným rozhodnutím již zaplatila do rozpočtu Společenství.
82 V rámci žaloby na neplatnost je však pravomoc unijního soudu omezena na přezkum legality napadeného aktu a Tribunál nemůže při výkonu svých pravomocí ukládat příkazy unijním orgánům (rozsudek Soudního dvora ze dne 8. července 1999, DSM v. Komise, C‑5/93 P, Recueil, s. I‑4695, bod 36, a rozsudek Tribunálu ze dne 24. února 2000, ADT Projekt v. Komise, T‑145/98, Recueil, s. II‑387, bod 83). V případě zrušení napadeného aktu je na dotčeném orgánu, aby na základě článku 266 SFEU přijal opatření vyplývající ze zrušujícího rozsudku (rozsudky Tribunálu ze dne 27. ledna 1998, Ladbroke Racing v. Komise, T‑67/94, Recueil, s. II‑1, bod 200, a ze dne 20. května 2009, VIP Car Solutions v. Parlament, T‑89/07, Recueil, s. II‑1403, bod 112).
83 Návrhové žádání znějící na to, aby Tribunál uložil Komisi vrátit již zaplacené částky, tedy musí být odmítnuto jako nepřípustné.
K nákladům řízení
84 Podle čl. 87 odst. 2 jednacího řádu Tribunálu se účastníku řízení, který neměl úspěch ve věci, uloží náhrada nákladů řízení, pokud to účastník řízení, který měl ve věci úspěch, požadoval. Vzhledem k tomu, že Česká republika požadovala náhradu nákladů řízení a Komise neměla v podstatné části svých návrhových žádání úspěch, je důvodné posledně uvedené uložit náhradu nákladů řízení.
85 Podle čl. 87 odst. 4 prvního pododstavce téhož jednacího řádu členské státy, které vstoupily do řízení jako vedlejší účastníci, nesou vlastní náklady řízení. Je tedy třeba rozhodnout, že Polská republika a Slovenská republika ponesou vlastní náklady řízení.
Z těchto důvodů
TRIBUNÁL (osmý senát)
rozhodl takto:
1) Rozhodnutí Komise 2007/361/ES ze dne 4. května 2007 o stanovení přebytečných zásob zemědělských produktů jiných než cukr a o finančních důsledcích odstranění těchto zásob v souvislosti s přistoupením České republiky, Estonska, Kypru, Lotyšska, Litvy, Maďarska, Malty, Polska, Slovinska a Slovenska se zrušuje.
2) Ve zbývající části se žaloba zamítá.
3) Evropská komise ponese vlastní náklady řízení a nahradí náklady řízení vynaložené Českou republikou.
4) Slovenská republika a Polská republika ponesou vlastní náklady řízení.
Truchot | Martins Ribeiro | Kanninen |
Takto vyhlášeno na veřejném zasedání v Lucemburku dne 29. března 2012.
Podpisy.