Language of document :

USNESENÍ MÍSTOPŘEDSEDY SOUDNÍHO DVORA

12. června 2014(*)

„Řízení o předběžných opatřeních – Kasační opravný prostředek – Návrh na pozastavení účinků nařízení v důsledku zrušujícího rozsudku – Dumping – Dovoz některých hliníkových fólií pocházejících z Arménie, Brazílie a z Číny – Přistoupení Arménie ke Světové obchodní organizaci (WTO) – Status podniku působícího v tržním hospodářství – Článek 2 odst. 7 nařízení (ES) č. 384/96 – Slučitelnost s dohodou o provádění článku VI Všeobecné dohody o clech a obchodu z roku 1994 (GATT) – Fumus boni juris – Naléhavost – Vážná a nenapravitelná újma – Nedostatek“

Ve věci C‑21/14 P-R,

jejímž předmětem je návrh na odklad provádění a návrh na vydání předběžných opatření na základě článků 278 SFEU a 279 SFEU, podaný dne 2. dubna 2014,

Evropská komise, zastoupená J.-F. Brakelandem, M. Françem a T. Maxian Ruschem, jako zmocněnci, s adresou pro účely doručování v Lucemburku,

žalobkyně v řízení o kasačním opravném prostředku,

přičemž dalšími účastnicemi řízení jsou:

Rusal Armenal ZAO, se sídlem v Jerevanu (Arménie), zastoupená B. Evtimovem, avocat,

žalobkyně v prvním stupni a v tomto řízení,

Rada Evropské unie, zastoupená S. Boelaert a J.-P. Hixem, jako zmocněnci, ve spolupráci s B. O’Connorem, Solicitor, a de S. Gubelem, avocat, s adresou pro účely doručování v Lucemburku,

žalovaná v prvním stupni,

MÍSTOPŘEDSEDA SOUDNÍHO DVORA,

po vyslechnutí generální advokátky J. Kokott,

vydává toto

Usnesení

1        Evropská komise navrhuje svým kasačním opravným prostředkem podaným kanceláři Soudního dvora dne 16. ledna 2014, aby Soudní dvůr zrušil rozsudek Tribunálu Evropské unie ve věci Rusal Armenal v. Rada (T‑512/09, EU:T:2013:571, dále jen „napadený rozsudek“), kterým se zrušuje nařízení Rady (ES) č. 925/2009 ze dne 24. září 2009 o uložení konečného antidumpingového cla a o konečném výběru prozatímně uloženého cla na dovoz některých hliníkových fólií pocházejících z Arménie, Brazílie a Čínské lidové republiky (Úř. věst. L 262, s. 1, dále jen „sporné nařízení“) v rozsahu, v němž se týká společnosti Rusal Armenal ZAO (dále jako „Rusal Armenal“).

2        Důsledkem uvedeného kasačního opravného prostředku podaného proti rozsudku zrušujícího nařízení bylo, že v souladu s článkem 60 druhým pododstavcem statutu Soudního dvora Evropské unie byl den, kterým by napadený rozsudek nabyl právní moci, odložen na den případného zamítnutí tohoto kasačního opravného prostředku, aniž by bylo dotčeno právo společnosti Rusal Armenal požádat Soudní dvůr na základě článků 278 SFEU a 279 SFEU o pozastavení účinků zrušeného nařízení, nebo o nařízení jiného předběžného opatření.

3        Návrhem podaným kanceláři Soudního dvora dne 2. dubna 2014 společnost Rusal Armenal v podstatě požádala Soudní dvůr, aby pozastavil účinky sporného nařízení.

 Skutečnosti předcházející sporu a napadený rozsudek

4        Rusal Armenal je společností vyrábějící a vyvážející hliníkové produkty, která od roku 2000 sídlí v Arménii. Dne 5. února 2003 přistoupila Arménská republika k Dohodě o zřízení Světové obchodní organizace (WTO), podepsané v Marrákeši dne 15. dubna 1994 (Úř. věst. 1994, L 336, s. 3) a schválené rozhodnutím Rady 94/800/ES o uzavření dohod jménem Evropského společenství s ohledem na oblasti, které jsou v jeho pravomoci, v rámci Uruguayského kola mnohostranných jednání (Úř. věst. L 336, s. 1; Zvl. vyd. 11/21, s. 80, dále jen „Dohoda o zřízení WTO“).

5        V důsledku stížnosti podané dne 28. května 2008 zahájila Komise antidumpingové řízení týkající se dovozu některých hliníkových fólií pocházejících z Arménie, Brazílie a Číny. Oznámení o zahájení tohoto řízení bylo zveřejněno v Úředním věstníku Evropské unie dne 12. července 2008 (Úř. věst. C 177, s. 13).

6        Dne 7. dubna 2009 přijala Komise nařízení (ES) č. 287/2009 o uložení prozatímního antidumpingového cla na dovoz některých hliníkových fólií pocházejících z Arménie, Brazílie a Čínské lidové republiky (Úř. věst. L 94, s. 17).

7        Dne 24. září 2009 přijala Rada Evropské unie sporné nařízení, v jehož čl. 1 odst. 2 především zavedla antidumpingové clo na dovoz hliníkových výrobků vyrobených společností Rusal Armenal v sazbě 13,4 % použitelné na čistou cenu s dodáním na hranice Společenství před proclením.

8        Návrhem došlým kanceláři Tribunálu dne 21. září 2009 podala společnost Rusal Armenal žalobu na neplatnost sporného nařízení. Vznesla pět žalobních důvodů směřujících ke zrušení, z nichž první spočíval v námitce protiprávnosti vycházející z porušení čl. 2 odst. 1 až 6 nařízení Rady (ES) č. 384/96 ze dne 22. prosince 1995 o ochraně před dumpingovými dovozy ze zemí, které nejsou členy Evropského společenství (Úř. věst. L 56, s. 1; Zvl. vyd. 11/10, s. 45), ve znění vyplývajícím ze znění nařízení Rady (ES) č. 2117/2005 ze dne 21. prosince 2005 (Úř. věst. L 340, s. 17, dále jen „základní nařízení“), jakož i z porušení článků 2.1 a 2.2 dohody o provádění článku VI Všeobecné dohody o clech a obchodu 1994 (GATT) (Úř. věst. L 336, s. 103; Zvl. vyd. 11/21, s. 91, dále jen „antidumpingová dohoda“), která je uvedena v příloze 1 A Dohody o zřízení WTO. Základní nařízení bylo nahrazeno nařízením Rady (ES) č. 1225/2009 ze dne 30. listopadu 2009 o ochraně před dumpingovým dovozem ze zemí, které nejsou členy Evropského společenství (Úř. věst. L 343, s. 51, oprava v Úř. věst. 2010, L 7, s. 22).

9        Tribunál v podstatě rozhodl, že sporné nařízení uplatnilo metodu pro výpočet běžné hodnoty, která není slučitelná s články 2.1 a 2.2 antidumpingové dohody a s druhým dodatkovým ustanovením k odstavci 1 článku VI Všeobecné dohody o clech a obchodu 1994 (GATT) (Úř. věst. L 336, s. 11), která je uvedena v příloze 1 A Dohody o zřízení WTO a že rovněž porušilo čl. 2 odst. 1 až 6 základního nařízení, když se opíralo o uvedení Arménské republiky v poznámce pod čarou k čl. 2 odst. 7 písm. a) základního nařízení a když uplatnilo metodologii třetí země s tržním hospodářstvím poté, co byla zamítnuta žádost žalobkyně o přiznání statusu podniku působícího v tržním hospodářství podaná podle čl. 2 odst. 7 písm. b) tohoto nařízení. Tribunál tudíž konstatoval, že první žalobní důvod směřující ke zrušení je opodstatněný.

10      Bod 1 výroku napadeného rozsudku zní:

„[Sporné] nařízení se zrušuje v rozsahu, ve kterém se týká [společnosti Rusal Armenal].“

 Návrhová žádání účastnic řízení

11      Společnost Rusal Armenal navrhuje, aby Soudní dvůr:

–        odložil provádění sporného nařízení v rozsahu, v němž se týká společnosti Rusal Armenal, do doby vyhlášení rozsudku, kterým bude ukončeno řízení o kasačním opravném prostředku, nebo

–        případně nařídil předběžné opatření ve formě vykonatelného usnesení, kterým se celním orgánům členských států Evropské unie uloží povinnost, aby až doby vyhlášení rozsudku, kterým bude ukončeno řízení o kasačním opravném prostředku, nevybíraly taková antidumpingová cla z dovozu některých hliníkových fólií vyrobených společností Rusal Armenal ZAO, jaká byla zavedena uvedeným nařízením, a

–        uložil Komisi a Radě, jakož i všem ostatním vedlejším účastnicím vstupujícím do řízení na podporu kasačního opravného prostředku, aby nesly vlastní náklady řízení a nahradily náklady řízení vynaložené společností Rusal Armenal.

12      Komise a Rada v podstatě navrhují, aby Soudní dvůr:

–        odmítl návrh na vydání předběžného opatření jako nepřípustný, případně jej zamítl jako neopodstatněný, a

–        uložil společnosti Rusal Armenal náhradu nákladů řízení.

 K návrhu na vydání předběžného opatření

13      Úvodem je třeba připomenout, že podle článku 60 prvního pododstavce statutu Soudního dvora nemá kasační opravný prostředek podaný proti rozsudku Tribunálu odkladný účinek. Článek 60 druhý pododstavec tohoto statutu však rovněž uvádí, že odchylně od článku 280 SFEU nabývá rozhodnutí Tribunálu, které ruší nařízení, právní moci až dnem, kdy uplyne lhůta stanovená v článku 56 prvním pododstavci tohoto statutu, nebo pokud je v této lhůtě podán opravný prostředek, dnem jeho zamítnutí, aniž je dotčeno právo účastníka řízení požádat Soudní dvůr na základě článků 278 SFEU a 279 SFEU a článku 157 Smlouvy o ESAE o pozastavení účinků rozhodnutí, které bylo prohlášeno za neplatné, nebo o nařízení jiného předběžného opatření

14      Podáním návrhu na vydání předběžného opatření společnost Rusal Armenal využila tohoto práva.

 K přípustnosti

15      Komise se dovolává nepřípustnosti návrhu na vydání předběžného opatření z důvodu, že pozastavení účinků navržené společností Rusal Armenal ve skutečnosti podle ní představuje konečné opatření a je v rozporu s článkem 39 čtvrtým pododstavcem statutu Soudního dvora. V tomto ohledu poukazuje na to, že soud, kterému byl návrh na dočasné pozastavení účinků antidumpingových cel zavedených nařízením předložen, může navržený odklad nařídit s výhradou, že žalobkyně poskytne záruky odpovídající výši cla, které je podle tohoto nařízení povinna uhradit. Vzhledem k tomu, že žalobkyně ve svém návrhu záruky nenabídla, je tento návrh podle Komise nepřípustný.

16      Z nutně předběžné povahy opatření v tomto ohledu vyplývá, že soudce příslušný pro rozhodování o předběžných opatřeních může rozhodnout, že pozastavení účinků sporného nařízení, kterého se společnost Rusal Armenal domáhá, ji může zbavit povinnosti zaplatit clo uložené podle tohoto nařízení jen dočasně s tou výhradou, že v případě, že bude uvedené nařízení s konečnou platností shledáno legálním, bude toto clo do budoucnosti povinna zaplatit, a to včetně cla připadajícího na období pozastavení účinků nařízení.

17      Je rovněž třeba připomenout, že v souladu s čl. 162 odst. 2 jednacího řádu Soudního dvora může být výkon usnesení vydaného soudcem příslušným pro rozhodování o předběžných opatřeních podmíněn tím, že navrhovatel složí jistotu, jejíž výše a podmínky se určí s přihlédnutím k okolnostem. Výkon této pravomoci nezávisí na existenci nabídky ze strany navrhovatele. Jak totiž vyplývá z judikatury Soudního dvora, může tento soudce, uzná-li to za vhodné, přijmout prozatímní řešení zejména tím, že nařízený odklad spojí s podmínkami [v tomto smyslu viz usnesení předsedy Soudního dvora Nederlandse Vereniging voor de Fruit- en Groentenimporthandel a Nederlandse Bond van Grossiers in Zuidvruchten en ander Geïmporteerd Fruit v Komise, 71/74 R a RR, EU:C:1974:103, body 5 až 8; VBVB a VBBB v. Komise, 43/82 R a 63/82 R, EU:C:1982:119, body 9 až 12, jakož i místopředsedy Soudního dvora EMA v. InterMune UK a další, C‑390/13 P(R), EU:C:2013:795, bod 55].

18      Skutečnost, že společnost Rusal Armenal nenabídla záruky, tak není překážkou tomu, aby soudce příslušný pro rozhodování o předběžných opatřeních případně nařídil navržené pozastavení účinků nařízení s výhradou, že tato společnost poskytne záruky, které budou odpovídat výši cla, jež je podle sporného nařízení povinna uhradit.

19      Z toho vyplývá, že námitka nepřípustnosti vznesená Komisí musí být zamítnuta.

 K věci samé

20      Článek 160 odst. 3 jednacího řádu stanoví, že návrhy na vydání předběžného opatření musí označit „předmět sporu, okolnosti, které dokládají naléhavost, jakož i skutkové i právní důvody, které prima facie odůvodňují nařízení navrhovaných předběžných opatření“. Soudce rozhodující o návrhu na předběžné opatření tudíž může rozhodnout o odkladu vykonatelnosti aktu nebo jiného předběžného opatření, pokud bylo prokázáno, že jejich nařízení je prima facie odůvodněno skutkově i právně (fumus boni juris) a je naléhavé v tom smyslu, že k zabránění vážné a nenapravitelné újmy na zájmech navrhovatele je nezbytné, aby byly nařízeny a nabyly účinnosti před rozhodnutím o žalobě ve věci samé (v tomto smyslu viz usnesení předsedy Soudního dvora Technische Glaswerke Ilmenau v. Komise, C‑404/04 P‑R, EU:C:2005:267, body 10 a 11, jakož i citovanou judikaturu).

21      Je třeba zdůraznit, že tyto podmínky musí být splněny u návrhu na vydání předběžného opatření podaného účastníkem řízení úspěšným v prvním stupni, a to v rámci řízení o kasačním opravném prostředku zahájeném na základě návrhu jiného účastníka řízení proti rozsudku Tribunálu, kterým bylo nařízení zrušeno. Toto pravidlo se použije na případ právě takového rozsudku Tribunálu, jaký byl vydán ve prospěch žalobkyně v prvním stupni, aniž je takový kasační opravný prostředek zbaven odkladného účinku uvedeného v článku 60 druhém pododstavci statutu Soudního dvora. Soudce příslušný pro rozhodování o předběžných opatřeních, kterému byl předložen kasační opravný prostředek, nicméně nemůže při použití těchto podmínek, tak jak byly vyloženy Soudním dvorem v jeho judikatuře, odhlédnout od skutečnosti, že soud v prvním stupni rozhodl v jím vedeném řízení ve prospěch žalobkyně. Uvedené podmínky musí tedy nutně aplikovat obdobným způsobem.

 K fumus boni juris

22      Pokud jde o podmínku týkající se existence fumus boni juris, je třeba připomenout, že tato podmínka je splněna, pokud ve stadiu řízení o předběžném opatření existuje významný právní spor, jehož řešení není bez dalšího zřejmé.

23      V případě, že v řízení o kasačním opravném prostředku podal účastník řízení, který neměl v prvním stupni úspěch, návrh na vydání předběžného opatření, musí se soudce příslušný pro rozhodování o předběžných opatřeních pro účely ověření, zda důvody kasačního opravného prostředku nejsou zcela neopodstatněné, nebo jinými slovy, zda existuje dostatečně velká pravděpodobnost, že kasační opravný prostředek povede k úspěchu ve věci, omezit na prima facie posouzení opodstatněnosti uplatněných důvodů kasačního opravného prostředku. Účelem řízení o předběžném opatření je totiž zajistit plnou účinnost konečného rozhodnutí, které bude přijato, tím, že se zabrání mezeře v právní ochraně zajišťované Soudním dvorem (v tomto smyslu viz usnesení místopředsedy Soudního dvora Komise v. ANKO, C‑78/14 P‑R, EU:C:2014:239, bod 15).

24      Naproti tomu v případě návrhu na vydání předběžného opatření, podaného stejně jako v projednávaném případě v rámci řízení o kasačním opravném prostředku, který má odkladný účinek z důvodu, že směřuje ke zrušení rozsudku, jímž Tribunál zrušil nařízení, je řízení před soudcem příslušným pro rozhodování o předběžných opatřeních zahájeno účastníkem řízení, který měl ve věci v prvním stupni úspěch. Pro účely posouzení, zda ve stadiu řízení o předběžném opatření prima facie existuje významný právní spor, jehož řešení není bez dalšího zřejmé, musí tudíž soudce příslušný pro rozhodování o předběžných opatřeních ověřit, zda nejsou argumenty tohoto účastníka řízení, směřující k zamítnutí kasačního opravného prostředku, neopodstatněné v tom smyslu, že s dostatečně velkou pravděpodobností povedou k úspěchu ve věci.

25      To znamená, že účastník řízení, který měl úspěch ve věci v prvním stupni, musí prokázat, že bez ohledu na důvody kasačního opravného prostředku uplatňované protistranou jsou jeho vlastní protiargumenty dostatečně hodnověrné, aby vedly prima facie k úspěchu ve věci, a že tedy nic jasně nenasvědčuje tomu, že je třeba napadený rozsudek zrušit. V projednávaném případě by společnost Rusal Armenal prokázala existenci fumus boni juris jen tehdy, kdyby splnila tuto povinnost ve vztahu ke každému důvodu kasačního opravného prostředku, protože kdyby i jen jeden z těchto důvodů kasačního opravného prostředku byl opodstatněný, postačoval by k odůvodnění zrušení napadeného rozsudku.

26      Komise vznesla na podporu svého kasačního opravného prostředku tři důvody, z nichž první vychází v podstatě z toho, že Tribunál podle ní rozhodl ultra petita, když převzal žalobní důvod směřující ke zrušení, od jehož uplatňování společnost Rusal Armenal upustila, druhý vychází z údajně nesprávného uplatnění rozsudku ve věci Nakajima v. Rada (C‑69/89, EU:C:1991:186) týkajícího se vlivu antidumpingové dohody na soudní přezkum Soudního dvora a třetí vychází z údajného porušení zásady institucionální rovnováhy.

27      Je třeba konstatovat, že Komise tím, že uplatňuje první důvod kasačního opravného prostředku, podle něhož Tribunál neprávem rozhodl o prvním žalobním důvodu směřujícím ke zrušení, spočívajícím v námitce protiprávnosti vycházející z porušení čl. 2 odst. 1 až 6 základního nařízení a článků 2.1 a 2.2 antidumpingové dohody, protože podle Komise společnost Rusal Armenal upustila od uplatňování tohoto žalobního důvodu ve své replice v prvním stupni, v podstatě tvrdí, že řízení před Tribunálem trpělo vadou, která poškozuje její zájmy ve smyslu článku 58 statutu Soudního dvora.

28      Společnost Rusal Armenal uvádí, že cílem uvedeného žalobního důvodu směřujícího ke zrušení bylo dosáhnout pouze to, aby Tribunál konstatoval, že použití čl. 2 odst. 7 základního nařízení musí být v tomto konkrétním případě vyloučeno, a že Komise a Rada tedy byly povinny vypočíst běžnou hodnotu výrobků společnosti Rusal Armenal v souladu s čl. 2 odst. 1 až 6 tohoto nařízení. Tím, že společnost Rusal Armenal tuto úvahu ve své replice uvedla, neupustila od uplatňování tohoto žalobního důvodu směřujícího ke zrušení ani ho nezbavila podstaty. Komise za podpory Rady naproti tomu tvrdí, že společnost Rusal Armenal poté, co se ve své žalobě v prvním stupni opřela s přihlédnutím k ustanovením práva WTO o protiprávnost čl. 2 odst. 7 uvedeného nařízení, změnila tuto argumentaci ve své replice tak, že se u Tribunálu domáhala pouze, aby konstatoval, že Rada porušila svoji povinnost konformního výkladu.

29      V tomto ohledu vyplývá ze znění repliky společnosti Rusal Armenal v prvním stupni, v níž tvrdí, že se omezila na upřesnění rozsahu svého žalobního důvodu, aniž upustila od jeho uplatňování, že přezkoumání vysvětlení podaných touto společností za účelem poskytnutí odpovědí na argumenty Rady vyžaduje, aby byla její replika podrobena výkladu a proto vyvolává významný právní spor co do obsahu a rozsahu tohoto žalobního důvodu.

30      Společnost Rusal Armenal totiž ve své replice zejména uvedla, že čl. 2 odst. 7 základního nařízení nevylučuje možnost udělit arménskému výrobci individuální zacházení jako s podnikem působícím v tržním hospodářství. Uvedené ustanovení bylo tedy podle společnosti Rusal Armenal neslučitelné s právem WTO, a zejména s antidumpingovou dohodou, avšak nikoliv jako takovou, nýbrž pouze v rozsahu, v němž Rada v projednávaném případě namísto toho, aby uplatnila čl. 2 odst. 7 písm. b) a c), použila čl. 2 odst. 7 písm. a) tohoto nařízení, aniž si uvědomila, že Rada mohla v projednávaném případě v souladu s článkem 2.7 antidumpingové dohody a s druhým dodatečným ustanovením k odstavci 1 článku VI GATT uplatnit čl. 2 odst. 7 písm. a) uvedeného nařízení pouze, kdyby podmínky stanovené v tomto druhém dodatečném ustanovení byly splněny.

31      S ohledem na specifický obsah těchto upřesnění uvedených v replice společnosti Rusal Armenal v prvním stupni nelze ve stadiu tohoto řízení o předběžném opatření dospět prima facie k závěru, že společnost Rusal Armenal upustila v řízení před Tribunálem od uplatňování svého prvního žalobního důvodu směřujícího ke zrušení nebo k závěru, že zbavila tento žalobní důvod jeho podstaty. Argumenty společnosti Rusal Armenal směřující k zamítnutí prvního důvodu kasačního opravného prostředku se tak jeví dostatečně hodnověrné, aby řešení sporu, který v tomto ohledu vyvstal, nebylo bez dalšího zřejmé.

32      Co se týče druhého důvodu kasačního opravného prostředku vycházejícího z toho, že Tribunál měl údajně nesprávně použít rozsudek ve věci Nakajima v. Rada (EU:C:1991:186), společnost Rusal Armenal tvrdí, že na rozdíl od argumentace Komise Soudní dvůr neidentifikoval pouze jediné kritérium „úmyslu splnit konkrétní povinnost přijatou v rámci WTO“, ale dvě alternativní kritéria, a sice takový úmysl a „výslovný odkaz na [d]ohodu o zřízení WTO“. Tento druhý důvod kasačního opravného prostředku není podle ní slučitelný s touto judikaturou Soudního dvora a zvlášť s druhým alternativním výše uvedeným kritériem výslovného odkazu na podrobná pravidla antidumpingové dohody, která určují jak vypočíst antidumpingové rozpětí, jež je uveden v bodě 5 odůvodnění základního nařízení. Komise a Rada na to odpovídají, že čl. 2 odst. 7 základního nařízení neprovádí povinnosti vyplývající z GATT nebo z práva WTO, takže v souladu s rozsudkem ve věci Nakajima v. Rada (EU:C:1991:186) není možno legalitu tohoto ustanovení ve vztahu k takovým povinnostem přezkoumat. Tribunál se tak podle nich dopustil nesprávného právního posouzení tím, že přezkoumal ve vztahu k uvedeným povinnostem poznámku pod čarou k čl. 2 odst. 7 písm. a) základního nařízení, v níž je uvedena Arménská republika.

33      Je třeba poukázat na to, že v bodě 36 napadeného rozsudku Tribunál uvedl:

„[...] V tomto ohledu z preambule základního nařízení, a konkrétně z bodu [5] jeho odůvodnění, vyplývá, že účelem uvedeného nařízení je zejména provedení nových a podrobných pravidel obsažených v antidumpingové dohodě, mezi která patří zejména pravidla týkající se výpočtu dumpingového rozpětí, do práva Společenství, a to za účelem zajištění vhodného a transparentního používání uvedených pravidel. Je tedy nesporné, že Společenství přijalo základní nařízení za účelem splnění svých mezinárodních povinností vyplývajících z antidumpingové dohody (viz rozsudek Soudního dvora Petrotub a Republica, C‑76/00 P, EU:C:2003:4, body 53 až 56 a citovaná judikatura), a to provedením čl. 18 odst. 4 této dohody (rozsudek Tribunálu Chiquita Brands a další v. Komise, T‑19/01, EU:T:2005:31, bod 160). Kromě toho Společenství zamýšlelo prostřednictvím článku 2 základního nařízení nazvaného „Zjištění dumpingu“ provést zvláštní povinnosti vyplývající z článku 2 této dohody, který se rovněž týká zjištění dumpingu.“

34      Je tedy nutno konstatovat, že mezi Komisí a Radou na jedné straně a společností Rusal Armenal v podstatě bránící stanovisko, jež Tribunál převzal do napadeného rozsudku, na druhé straně existuje spor ohledně důležité právní otázky, zda jsou v projednávaném případě splněna kritéria, která Soudní dvůr identifikoval v rozsudku ve věci Nakajima v. rada (EU:C:1991:186). Aniž je dotčeno rozhodnutí, které Soudní dvůr přijme ohledně opodstatněnosti druhého důvodu kasačního opravného prostředku, jeví se argumenty společnosti Rusal Armenal, směřující k zamítnutí kasačního opravného prostředku, tak jak jsou doplněny úvahou Tribunálu v napadeném rozsudku, hodnověrně, a to jak s přihlédnutím k judikatuře Soudního dvora, tak k výslovnému odkazu na relevantní pravidla vyplývající z antidumpingové dohody a z článku VI GATT, který je uveden v bodě 5 odůvodnění základního nařízení. Tyto argumenty proto nejsou neopodstatněné v tom smyslu, že pro účely projednávaného posouzení, zda je dán fumus boni juris, povedou s dostatečně velkou pravděpodobností k úspěchu ve věci.

35      Co se týče třetího důvodu kasačního opravného prostředku vycházejícího z porušení zásady institucionální rovnováhy, které se Tribunál údajně dopustil, když rozhodl, že odkaz na Arménskou republiku, obsažený v poznámce pod čarou k čl. 2 odst. 7 písm. a) uvedeného nařízení, není slučitelný se systémem zavedeným antidumpingovou dohodou, postačí za účelem tohoto posouzení, zda je dán fumus boni juris, konstatování, že tento žalobní důvod úzce souvisí s druhým důvodem kasačního opravného prostředku. Jak totiž Komise implicitně uznala ve svém vyjádření k návrhu na vydání předběžného opatření, Tribunál se tohoto porušení údajně dopustil v důsledku nesprávného výkladu rozsudku Soudního dvora ve věci Nakajima v. Rada (EU:C:1991:186). V důsledku toho se jeví, že existence uvedeného porušení závisí v projednávaném případě na tom, zda při aplikaci kritérií uvedených v tomto rozsudku došlo k nesprávnému právnímu posouzení. Z důvodů uvedených v předchozím bodě tohoto usnesení je tedy třeba mít za to, že společnost Rusal Armenal prokázala rovněž existenci významného právního sporu co do opodstatněnosti tohoto třetího důvodu kasačního opravného prostředku.

36      Vzhledem k výše uvedenému je podmínka týkající se fumus boni juris v projednávaném případě splněna.

 K naléhavosti

37      Co se týče podmínky naléhavosti, musí účastník řízení domáhající se vydání předběžného opatření prokázat, že nemůže počkat na výsledek řízení ve věci samé, aniž by utrpěl vážnou a nenapravitelnou újmu [v tomto smyslu viz usnesení předsedy Soudního dvora ze dne 4. prosince 1991, Matra v. Komise, C‑225/91 R, EU:C:1991:460, bod 19, jakož i SCK a FNK v. Komise, C‑268/96 P(R), EU:C:1996:381, bod 30]. K tomu, aby byla taková vážná a nenapravitelná újma prokázána, je nutné vyžadovat nikoliv to, aby byl vznik újmy prokázán s absolutní jistotou, nýbrž aby byl tento vznik s dostatečnou pravděpodobností předvídatelný (usnesení místopředsedy Soudního dvora ve věci Komise v. ANKO, EU:C:2014:239, bod 23 a citovaná judikatura).

38      Společnost Rusal Armenal uvádí, že podmínky nezbytné pro nařízení předběžných opatření jsou vzájemně závislé, takže pokud je fumus boni juris zvlášť závažný, může být podmínka naléhavosti posouzena méně přísným způsobem, protože zjevně protiprávní povaha opatření postačí k prokázání nutnosti dočasně chránit práva navrhovatele předběžného opatření. Tak je tomu zejména v tomto případě, jelikož Tribunál rozhodl v její prospěch, když sporné nařízení zrušil.

39      V tomto ohledu je třeba mít za to, že tato okolnost, kterou společnost Rusal Armenal uplatňuje za účelem pozastavení účinků nařízení, které bylo zrušeno Tribunálem, nemůže oslabit požadavky vyplývající z kritéria naléhavosti. Použití sporného nařízení tudíž bez ohledu na to, že bylo napadeným rozsudkem zrušeno, není v případě společnosti Rusal Armenal samo o sobě příčinou škody, jež by mohla být předmětem žaloby na náhradu škody. Vzhledem k tomu, že unijní zákonodárce tím, že přijal článek 60 statutu Soudního dvora, přiznal kasačnímu opravnému prostředku proti rozsudku Tribunálu zrušujícímu nařízení odkladný účinek ke dni jeho podání, totiž nenáleží soudci příslušnému pro rozhodování o předběžných opatřeních v rámci řízení o kasačním opravném prostředku zbavit tento článek části jeho užitečného účinku tím, že za takových podmínek nebude podmínku naléhavosti systematicky přísně aplikovat.

40      Z judikatury Soudního dvora však vyplývá, že více či méně závažná povaha fumus boni juris má vliv na posouzení naléhavosti (viz usnesení předsedy Soudního dvora ve věci Komise v. Éditions Odile Jacob, C‑404/10 P-R, EU:C:2011:37, bod 27). Čím více se povaha fumus boni juris žalobních důvodů a argumentů, o něž se opírá, jeví závažnější, tím více musí soudce příslušný pro rozhodování o předběžných opatřeních zohlednit naléhavost, které se může žalobkyně dovolávat (v tomto smyslu viz usnesení předsedy Soudního dvora ve věci Autriche v. Rada, C‑445/00 R, EU:C:2001:123, bod 110). Aniž je tím dotčeno rozhodnutí, které Soudní dvůr přijme ohledně opodstatněnosti kasačního opravného prostředku, z bodů 26 až 36 tohoto usnesení vyplývá, že se fumus boni juris žalobních důvodů a argumentů uplatněných společností Rusal Armenal jeví dostatečně závažným k tomu, aby vyhověl této podmínce, což by mělo být zohledněno dále v analýze, a zejména případně v rámci zvážení dotčených zájmů.

41      To nemění nic na tom, že podle ustanovení čl. 160 odst. 3 jednacího řádu se u podmínek týkajících se fumus boni juris a naléhavosti jedná o dvě různé a kumulativní podmínky, takže společnost Rusal Armenal je nadále povinna prokázat bezprostřednost vážné a nenapravitelné újmy [v tomto smyslu viz usnesení předsedy Soudního dvora ve věci Akhras v. Rada, C‑110/12 P(R), EU:C:2012:507, bod 26, a místopředsedy Soudního dvora ve věci Komise v. ANKO, EU:C:2014:239, bod 14].

42      Mimoto, jak uvádějí Komise a Rada, nabylo sporné nařízení platnosti v září 2009, a je tedy účinné již více než čtyři roky, aniž se ovšem společnost Rusal Armenal v tomto období domáhala odkladu vykonatelnosti tohoto opatření u soudce Tribunálu příslušného pro rozhodování o předběžných opatřeních. Této účastnici řízení tedy přísluší, aby v rámci tohoto řízení o předběžném opatření prokázala, že bez ohledu na skutečnost, že se antidumpingové clo ve výši 13,4 % uplatňuje na dovoz některých výrobků do Unie od roku 2009, je nutné přijmout předběžná opatření za účelem, aby se předešlo vážné a nenapravitelné újmě, kterou by mohla utrpět v případě, kdyby taková opatření přijata nebyla. Z toho vyplývá, že společnost Rusal Armenal musí doložit buď újmu, kterou utrpěla v posledních čtyřech letech, bez ohledu na skutečnost, že je přičitatelná spornému nařízení, nebo musí doložit újmu, kterou ačkoliv ji utrpěla již v období čtyř let, v němž trvalo řízení před Tribunálem, jež vedlo k napadenému rozsudku, tak tato újma je nadále vážná a nenapravitelná, takže nařízení předběžných opatření je naléhavé.

43      Naproti tomu je třeba bez dalšího odmítnout argumentaci Komise a Rady vycházející z toho, že platnost antidumpingového opatření zavedeného uvedeným nařízením uplyne v září 2014, tedy pět let po jeho zavedení, takže přijetí případných předběžných opatření pro období několika měsíců není podle nich důvodné. Jedná-li se totiž v projednávaném případě o konečné antidumpingové clo, nelze vyloučit, že přezkumné řízení dotčeného opatření bude zahájeno buď na návrh Komise, nebo na návrh výrobců z Unie, přičemž v tomto případě by opatření zavádějící toto clo zůstalo v platnosti po dobu čekání na výsledky přezkumu podle čl. 11 odst. 2 nařízení č. 1225/2009, jež nahradilo základní nařízení.

44      Společnost Rusal Armenal v projednávaném případě identifikovala tři nenapravitelné škody, které by podle ní vyplynuly z uplatňování sporného nařízení z důvodu, že by jeho provádění nebylo pozastaveno, a to zaprvé její pravděpodobné zrušení mateřskou společností, zadruhé definitivní propuštění významného množství jejich zaměstnanců z důvodu pravděpodobného uzavření jejího závodu a zatřetí důsledky pro hospodářství Arménské republiky a pro její vývoz do Unie. Kromě toho uvádí, že její tržní podíl se údajně významně zmenšil.

45      Co se nejprve týče případného zrušení společnosti Rusal Armenal, tak tato uvádí, že od nabytí platnosti sporného nařízení utrpěla značné ztráty hlavně proto, že je pro ni v důsledku tohoto nařízení nemožné vyvážet svou produkci do Unie. Její mateřská společnost UC Rusal již podle ní není schopna pokrývat ztráty svých dceřiných společností z důvodu vlastních finančních problémů, které jsou důsledkem nízké ceny hliníku na světových trzích. Proto je podle ní velmi pravděpodobné, že pokud se výnosnost společnosti Rusal Armenal nezlepší, tak ji v blízké budoucnosti zruší.

46      Je třeba připomenout, že podle ustálené judikatury Soudního dvora platí, že pokud má uvedená újma finanční povahu, požadované předběžné opatření je odůvodněno pouze tehdy, když se ukáže, že by se v případě neexistence těchto předběžných opatření žalobkyně nacházela v situaci, která by mohla ohrozit její finanční životaschopnost před přijetím rozhodnutí, které ukončí řízení ve věci samé nebo že by se významně změnily její podíly na trhu zejména s ohledem na velikost a obrat jejího podniku, jakož i na vlastnosti skupiny, do níž náleží [usnesení místopředsedy Soudního dvora ve věci EDF v. Komise, C‑551/12 P(R), EU:C:2013:157, bod 54].

47      Společnost Rusal Armenal neuvádí, že finanční újma z důvodu ztrát údajně přičitatelných spornému nařízení, může zpochybnit životaschopnost skupiny společností, jejíž je součástí, takovým způsobem, že by tato skupina, včetně mateřské společnosti, mohla zaniknout. Proto je třeba mít za to, že případné zrušení společnosti Rusal Armenal by vyplývalo přímo nikoliv z uvedeného nařízení, nýbrž z obchodního rozhodnutí mateřské společnosti. Takové rozhodnutí by případně bylo přijato vzhledem ke všem relevantním obchodním okolnostem, včetně účinků antidumpingového cla, vyplývajících z téhož nařízení a majících vliv na výnosnost společnosti Rusal Armenal. Jiné faktory, především složité hospodářské podmínky, jež jsou vlastní mezinárodním trhům s hliníkem a jež zmiňuje společnost Rusal Armenal, by v tomto rozhodnutí rovněž sehrály významnou roli.

48      Je přitom třeba připomenout, že v případě návrhu na odklad vykonatelnosti unijního aktu je nařízení předběžného opatření odůvodněno pouze tehdy, když dotčený akt představuje rozhodující příčinu uplatňované vážné a nenapravitelné újmy (usnesení místopředsedy Soudního dvora ve věci EDF v. Komise, EU:C:2013:157, bod 41 a citovaná judikatura). Za podmínek projednávané věci, na niž se citovaná judikatura vztahuje obdobně, a vzhledem k tomu, že se jedná o návrh na pozastavení účinků nařízení zrušeného Tribunálem, společnost Rusal Armenal neprokázala právně dostatečným způsobem, že sporné nařízení, které nabylo platnosti před více než čtyřmi lety, představuje rozhodující příčinu jejího budoucího zrušení mateřskou společností, jestliže se toto zrušení uskuteční.

49      V tomto ohledu je pro úplnost třeba dodat, že zrušení uvedeného nařízení Tribunálem otevřelo možnost případného budoucího zrušení dotčeného antidumpingového cla ve vztahu ke společnosti Rusal Armenal, což by případně zlepšilo její vyhlídky výnosnosti v střednědobém horizontu, a to i pro obchodní výpočty její mateřské společnosti za účelem jejího případného zrušení.

50      Dále, co se týče údajné újmy, kterou by společnost Rusal Armenal utrpěla v důsledku definitivního propuštění 677 zaměstnanců v případě uzavření jejího závodu, Komise a Rady odpovídají, že tento podnik může pro účely prokázání naléhavosti uplatňovat jen svou vlastní újmu, a nikoliv tu, která by byla způsobena třetím osobám.

51      Z judikatury Soudního dvora totiž vyplývá, že je na účastníku řízení, který se domáhá předběžného opatření, aby prokázal, že nemůže čekat na rozhodnutí v hlavním řízení, aniž by mu osobně vznikla újma, která by pro něj měla vážné a nenapravitelné důsledky [usnesení předsedy Soudního dvora ve věci Cheminova a další v. Komise, C‑60/08 P(R), EU:C:2009:181, bod 35]. Společnost Rusal Armenal se tak jako taková nemůže opírat o újmu, kterou by utrpěly její zaměstnanci v případě, že by jejich zaměstnání bylo zrušeno.

52      Je však třeba konstatovat, že skutečnost, že podnik musí zrušit pracovní místa, a vzdát se tak vyškolené provozní pracovní síly, mu může způsobit přímou a osobní újmu nezávisle na újmě, kterou utrpěli zaměstnanci, jelikož v případě změny hospodářských podmínek by pro něj bylo následně složitější obnovit provoz.

53      Společnost Rusal Armenal však v rámci tohoto řízení neprokázala, že ve smyslu judikatury Soudního dvora uvedené v bodě 48 tohoto usnesení by rozhodující příčinou případného budoucího uzavření jejího závodu, ke kterému by došlo v důsledku jejího vlastního zrušení nebo z důvodu restrukturalizace jejich aktivit za účelem snížení jejich nákladů, bylo antidumpingové clo zavedené před čtyřmi lety sporným nařízením.

54      Konečně je třeba konstatovat, že za předpokladu že by byla prokázána újma, která by pro hospodářství Arménské republiky a její vývoz do Unie vyplývala ze škodlivých následků antidumpingového cla zavedeného uvedeným nařízením, nebyla by újmou utrpěnou osobně společností Rusal Armenal, ale byla by újmou utrpěnou obyvateli Arménie obecně. V souladu s judikaturou Soudního dvora uvedenou v bodě 51 tohoto usnesení proto společnost Rusal Armenal nemůže za účelem odůvodnění naléhavosti, které se dovolává, tuto újmu účinně uplatňovat.

55      Společnost Rusal Armenal mimoto nepodpořila své tvrzení o významném zmenšení jejích tržních podílů, ke kterému by podle ní došlo v případě vyloučení jejích výrobků z unijního trhu, žádným hmatatelným a konkrétním argumentem. V případě nedostatku konkrétních informací, jež se týkají údajného výlučného účinku antidumpingového cla zavedeného tímtéž nařízením na vývoz výrobků společnosti Rusal Armenal do Unie a těch, které se týkají vlastností dotčeného trhu, nemůže soudce příslušný pro rozhodování o předběžných opatřeních konstatovat, že k újmě došlo v důsledku tvrzeného zmenšení dotčeného tržního podílu, a rovněž nemůže posoudit závažnost a nenapravitelnost této újmy.

56      Z výše uvedeného vyplývá, že společnost Rusal Armenal neprokázala, že v důsledku nepozastavení účinků sporného nařízení, platného od roku 2009, by jí mohla být způsobena vážná a nenapravitelná újma. Z toho vyplývá, že podmínka naléhavosti není splněna, takže projednávaný návrh na vydání předběžného opatření musí být zamítnut, aniž je třeba zvážit dotčené zájmy nebo přezkoumat přípustnost návrhu na vydání předběžného opatření, podaného společností Rusal Armenal podpůrně.

Z těchto důvodů místopředseda Soudního dvora rozhodl takto:

1)      Návrh na vydání předběžného opatření se zamítá.

2)      O nákladech řízení bude rozhodnuto později.

Podpisy.


* Jednací jazyk: angličtina.