Language of document : ECLI:EU:F:2010:140

ROZSUDEK SOUDU PRO VEŘEJNOU SLUŽBU

(druhý senát)

28. října 2010

Věc F‑92/09

U

v.

Evropský parlament

„Veřejná služba – Úředníci – Rozhodnutí o propuštění – Povinnost jednat s náležitou péčí – Odborná nezpůsobilost – Zdravotní důvody“

Předmět: Žaloba podaná podle článku 236 ES a článku 152 AE, kterou se žalobce domáhá zrušení rozhodnutí Parlamentu ze dne 6. července 2009, kterým byl s účinností od 1. září 2009 propuštěn, a zaplacení částky 15 000 eur, s výhradou veškerých změn, jako náhrady za nemajetkovou újmu, která mu dle jeho tvrzení vznikla.

Rozhodnutí: Rozhodnutí Parlamentu ze dne 6. července 2009 o propuštění žalobce se zrušuje. Ve zbývající části se žaloba zamítá. Parlamentu se ukládá náhrada nákladů řízení.

Shrnutí

Úředník – Propuštění pro nezpůsobilost – Povinnost řádné péče

Povinnost jednat s náležitou péčí ukládá administrativě, aby v případě pochybností o tom, zda potíže, s nimiž se úředník potýká při plnění svěřených úkolů, mají původ v jeho zdravotním stavu, postupovala s veškerou řádnou péčí, aby tyto pochybnosti rozptýlila, a to ještě před tím, než bude vydáno rozhodnutí o propuštění uvedeného úředníka.

Tento požadavek se odráží v samotných vnitřních pravidlech Parlamentu o postupu ke zvyšování kvality práce uplatňovaném v rámci odhalování, řešení a napravování potenciálních případů odborné nezpůsobilosti úředníků, neboť článek 8 uvedených pravidel stanoví, že konečnému hodnotiteli za určitých okolností přísluší obrátit se na lékařskou službu Parlamentu, ví-li o skutečnostech, jež mohou odhalit, že by vytýkané chování úředníka mohlo mít původ v jeho zdravotním stavu.

Povinnosti, které administrativě vznikají na základě povinnosti jednat s náležitou péčí, jsou navíc podstatně zesíleny, jedná-li se o zvláštní situaci úředníka, u něhož jsou dány pochybnosti o jeho duševním zdraví, a tedy o jeho schopnosti hájit odpovídajícím způsobem své vlastní zájmy.

Není-li úředník schopen jednat na vlastní účet a posoudit samotnou existenci své nemoci, může tato situace případně implikovat pozitivní povinnost orgánu, a to tím spíše, když dotyčnému úředníkovi hrozí propuštění, a nachází se tedy ve zranitelném postavení. V této konkrétní souvislosti proto administrativě přísluší trvat na tom, aby úředník souhlasil s doplňujícím lékařským vyšetřením, zejména s využitím práva orgánu dát úředníka vyšetřit pověřeným lékařem na základě čl. 59 odst. 5 služebního řádu, který umožňuje vyzvat úředníka, aby nastoupil dovolenou, vyžaduje-li to jeho zdravotní stav.

K takovému lékařskému vyšetření dotyčné osoby přitom musí dojít před přijetím zvažovaného rozhodnutí o propuštění, které může být odůvodněné, pokud takto konzultovaný lékař skutečně vyloučí, že by chování vytýkané dotyčné osobě bylo způsobeno jakýmikoli zdravotními důvody.

(viz body 65 až 67, 85 a 88)

Odkazy:

Tribunál: 26. února 2003, Latino v. Komise, T‑145/01, Recueil FP, s. I‑A‑59 a II‑337, bod 93

Soud pro veřejnou službu: 13. prosince 2006, de Brito Sequeira Carvalho v. Komise, F‑17/05, Sb. VS s. I‑A‑1‑149 a II‑A‑1‑577, bod 72