ROZSUDEK SOUDU PRO VEŘEJNOU SLUŽBU
(první senát)
23. listopadu 2010
Věc F‑75/09
Fritz Harald Wenig
v.
Evropská komise
„Veřejná služba – Úředníci – Žádost o pomoc – Zásah do cti a porušení presumpce neviny“
Předmět: Žaloba podaná na základě článků 236 ES a 152 AE, kterou se F. H. Wenig domáhá, aby byla zrušena rozhodnutí Komise o zamítnutí jeho žádostí o pomoc a aby byla Komisi uložena povinnost nahradit škodu vyplývající z údajné protiprávnosti těchto rozhodnutí.
Rozhodnutí: Žaloba žalobce se zamítá. Žalobce ponese veškeré náklady řízení.
Shrnutí
Úředníci – Povinnost administrativy poskytnout pomoc – Dosah
(Služební řád úředníků, článek 24)
Na základě povinnosti pomoci, vyplývající z čl. 24 prvního pododstavce služebního řádu, musí administrativa v případě incidentu neslučitelného s pořádkem a klidným průběhem služby zasáhnout s veškerou nezbytnou energií a odpovědět rychle a při zohlednění zájmu úředníků, jak to vyžadují okolnosti konkrétního případu, aby zjistila skutkový stav a vyvodila z něj – se znalostí věci – patřičné důsledky. Za tímto účelem postačuje, aby úředník, který požaduje od svého orgánu ochranu, poskytl počáteční důkaz o existenci útoků, o nichž tvrdí, že jim je vystaven. V případě existence takovýchto informací je dotčený orgán povinen přijmout odpovídající opatření, zejména tak, že provede šetření ve spolupráci s autorem stížnosti, aby zjistil skutkový stav, který byl důvodem ke stížnosti.
Povinnost poskytnout pomoc krom toho nepodléhá podmínce, aby protiprávnost jednání, na základě kterých úředník požádal o pomoc, byla nejprve konstatována. Taková podmínka by byla ostatně v rozporu se samotným účelem žádosti o pomoc v četných případech, ve kterých je předložena právě za účelem dosažení toho, aby bylo prostřednictvím soudní žaloby podané s podporou orgánu dosaženo uznání uvedených jednání za protiprávní.
Nicméně, i když povinnost pomoci uvedená v čl. 24 prvním pododstavci služebního řádu představuje pro úředníka hlavní statutární záruku a nepodléhá podmínce, aby protiprávnost jednání, na základě kterých úředník požádal o pomoc, byla nejprve konstatována, je rovněž potřeba, aby daný úředník předložil důkazy, které by prima facie naznačovaly, že je těmto jednáním vystaven z důvodu svého postavení nebo služebních povinností a že tato jednání jsou protiprávní podle použitelného vnitrostátního zákona. Pokud by totiž takové požadavky nebyly na úředníka kladeny, administrativa by byla nucena, jakmile jeden z jejích úředníků podá stížnost pro skutečnosti, které údajně souvisejí s výkonem jeho služebních povinností, poskytnout mu pomoc nezávisle na povaze těchto skutečností, závažnosti stížnosti a jeho šancích na úspěch.
Administrativa kromě toho nemůže být povinna pomoci úředníkovi, u kterého s ohledem na přesné a relevantní skutečnosti existuje podezření, že závažným způsobem porušil své služební povinnosti, a který může být z tohoto důvodu disciplinárně stíhán, i když k takovému porušení povinností došlo v souvislosti s nedovoleným jednáním třetích osob.
(viz body 46 až 49)
Odkazy:
Soudní dvůr: 26. ledna 1989, Koutchoumoff v. Komise, 224/87, Recueil, s. 99, body 15 a 16
Soud pro veřejnou službu: 16. ledna 2007, Vienne a další v. Parlament, F‑115/05, Sb. VS s. I‑A‑1‑9 a II‑A‑1‑47, bod 51