Language of document : ECLI:EU:F:2010:97

USNESENÍ PŘEDSEDY SOUDU PRO VEŘENOU SLUŽBU

10. září 2010

Věc F‑62/10 R

Jürgen Esders

v.

Evropská komise

„Veřejná služba – Řízení o předběžném opatření – Návrh na odklad vykonatelnosti – Přeložení – Pravidla střídání úředníků na zastoupení Komise – Naléhavost – Neexistence“

Předmět: Návrh podaný na základě článků 278 SFEU a 157 AE, jakož i článku 279 SFEU, která se použije na smlouvu ESAE na základě jejího článku 106a, kterým se J. Esders, úředník generálního ředitelství Komise pro komunikaci přidělený k zastoupení v Německu, domáhá odkladu vykonatelnosti rozhodnutí ze dne 27. července 2010, kterým je od 1. září 2010 přeložen zpět do sídla Komise.

Rozhodnutí: Návrh na předběžné opatření se zamítá. O nákladech řízení bude rozhodnuto později.

Shrnutí

1.      Řízení o předběžných opatřeních – Odklad vykonatelnosti – Předběžná opatření – Podmínky vyhovění návrhu – „Fumus boni juris“ – Naléhavost – Kumulativní charakter – Zvážení všech dotčených zájmů

(Článek 278 SFEU a 279 SFEU ; statut Soudního dvora Evropské unie, čl. 39 a příloha I, čl. 7 odst. 1; jednací řád Soudu pro veřejnou službu, čl. 102 odst. 2)

2.      Řízení o předběžných opatřeních – Odklad vykonatelnosti – Odklad vykonatelnosti rozhodnutí o přeložení úředníka předtím přiděleného k zastoupení Komise v jiném členském státě zpět do sídla orgánu – Podmínky vyhovění návrhu

(Článek 278 SFEU ; jednací řád Soudu pro veřejnou službu, čl. 102 odst. 2)

1.      Podle čl. 102 odst. 2 jednacího řádu Soudu pro veřejnou službu musí návrhy na předběžná opatření označit mimo jiné okolnosti, které dokládají naléhavost, a rovněž skutkové i právní důvody, které prima facie odůvodňují nařízení navrhovaných předběžných opatření.

Podmínky týkající se naléhavosti a zdání oprávněnosti návrhu (fumus boni juris) jsou kumulativní, takže návrh na předběžné opatření musí být zamítnut, není-li některá z těchto podmínek splněna. Soudce příslušný pro rozhodování o předběžných opatřeních rovněž případně zváží dotčené zájmy. V rámci tohoto souhrnného přezkumu má soudce příslušný pro rozhodování o předběžných opatřeních širokou posuzovací pravomoc a může určit, s ohledem na specifika věci, způsob, jakým mají být tyto jednotlivé podmínky ověřeny, jakož i pořadí tohoto přezkumu, jelikož žádné právní pravidlo mu neukládá předem stanovené schéma přezkumu za účelem posouzení nutnosti prozatímního rozhodnutí.

(viz body 41 až 43)

Odkazy:

Tribunál: 10. září 1999, Elkaïm a Mazuel v. Komise, T‑173/99 R, Recueil FP s. I‑A‑155 a II‑811, bod 18; 9. srpna 2001, De Nicola v. EIB, T‑120/01 R, Recueil FP s. I‑A‑171 a II‑783, body 12 a 13

Soud pro veřejnou službu: 31. května 2006, Bianchi v. ETF, F‑38/06 R, Sb. VS s. I‑A‑1‑27 a II‑A‑1‑93, body 20 a 22

2.      Cílem řízení o předběžných opatřeních není zajistit náhradu škody, ale zaručit plnou účinnost rozsudku ve věci samé. Pro dosažení tohoto cíle je třeba, aby navrhovaná opatření byla naléhavá v tom smyslu, že k tomu, aby bylo zabráněno závažné a nenapravitelné újmě na zájmech žalobce, je nezbytné, aby o nich bylo rozhodnuto a jejich účinky nastaly ještě před rozhodnutím v hlavním řízení. Kromě toho je povinností účastníka řízení, který navrhuje nařízení předběžného opatření, prokázat, že nemůže čekat na výsledek hlavního řízení, aniž utrpí takovou újmu.

Závěr učiněný jedním či několika lékaři nemůže sám o sobě prokázat, že při nepřiznání odkladu vykonatelnosti rozhodnutí o přeložení úředníka přiděleného k zastoupení Komise v jiném členském státě zpět do sídla orgánu hrozí tomuto úředníkovi závažná a nenapravitelná újma. Autoři předložených lékařských potvrzení totiž vyslechli pouze stanovisko žalobce a není prokázáno, a dokonce ani tvrzeno, že měli k dispozici všechny informace a dokumenty nezbytné k tomu, aby dostatečně porozuměli dotčenému profesnímu kontextu.

(viz body 45 a 47)

Odkazy:

Soudní dvůr: 25. března 1999, Willeme v. Komise, C‑65/99 P(R), Recueil, s. I‑1857, bod 62

Tribunál: výše uvedený rozsudek Elkaïm a Mazuel v. Komise, bod 25; 19. prosince 2002, Esch-Leonhardt a další. v. ECB, T‑320/02 R, Recueil FP s. I‑A‑325 a II‑1555, bod 27

Soud pro veřejnou službu: 14. července 2010, Bermejo Garde v. CESE, F‑41/10 R, bod 55