Language of document : ECLI:EU:F:2011:39

ROZSUDEK SOUDU PRO VEŘEJNOU SLUŽBU

(třetí senát)

13. dubna 2011

Věc F‑30/09

Dhikra Chaouch

v.

Evropská komise

„Veřejná služba – Odměna – Příspěvek na zařízení – Určení nároků – Nástup do služebního poměru jako úředník ve zkušební době – Zohlednění změny bydliště po jmenování – Podmínka bydliště úředníka podle článku 20 služebního řádu“

Předmět: Žaloba podaná na základě článků 236 ES a 152 AE, kterou se D. Chaouch v podstatě domáhá zrušení rozhodnutí Komise, kterým jí bylo odmítnuto přiznání příspěvku na zařízení.

Rozhodnutí: Žaloba žalobkyně se zamítá. Žalobkyně ponese veškeré náklady řízení.

Shrnutí

1.      Úředníci – Náhrada výdajů – Příspěvek na zařízení – Podmínky poskytnutí

(Služební řád úředníků, článek 20; příloha VII, článek 5)

2.      Úředníci – Náhrada výdajů – Příspěvek na zařízení – Podmínky poskytnutí

(Služební řád úředníků, článek 20; příloha VII, článek 5)

1.      Úředník musí splňovat tři kumulativní podmínky, aby měl nárok na příspěvek na zařízení. Předně je třeba, aby byl stálým úředníkem. Je rovněž třeba doložit, že k splnění povinnosti vyplývající z článku 20 služebního řádu byl nucen změnit místo svého bydliště. Tato posledně uvedená podmínka se sama dělí na dvě podmínky, a to zaprvé na podmínku, že byl nucen změnit místo svého bydliště z důvodu, že vzdálenost mezi místem jeho bydliště a místem zaměstnání mu brání ve výkonu jeho funkce, a zadruhé na podmínku doložit skutečnou změnu místa bydliště.

(viz bod 55)

2.      S ohledem na odkaz v článku 5 přílohy VII služebního řádu na článek 20 služebního řádu je zřejmé, že je třeba použít tatáž posuzovací kritéria pro určení, zda, „změna místa [...] bydliště [úředníka] byla nutná“, aby mohl využít příspěvku na zařízení, a dále pro určení, zda úředník splňuje podmínku bydliště podle článku 20 služebního řádu, zejména skutečnost, že má bydliště „v takové vzdálenosti od místa svého zaměstnání, která je slučitelná s řádným výkonem jeho funkce“.

Uplatnění týchž posuzovacích kritérií pro použití článku 5 přílohy VII služebního řádu a článku 20 služebního řádu s sebou tedy nese riziko, že vyhovění nárokům některých úředníků, kteří hodlají využít příspěvku na zařízení, by automaticky vedlo k uložení povinnosti jiným úředníkům ve srovnatelné situaci, kteří však dávají naopak přednost zachování svého bydliště v určité vzdálenosti od místa svého zaměstnání, změnit místo bydliště.

Ustanovení článku 20 služebního řádu i ustanovení článku 5 přílohy VII služebního řádu navíc stanoví, že úředník je „nucen“ změnit místo svého bydliště, což implikuje nutnost a omezuje rozhodovací prostor orgánu. Tento orgán tedy může přiznat příspěvek na zařízení pouze tehdy, pokud je zjevné, že je výkon funkcí narušen z důvodu vzdálenosti, která dělí místo bydliště úředníka od jeho místa zaměstnání.

Konečně zákonodárce nezamýšlel stanovit prostorové omezení, které by se určovalo podle počtu kilometrů, jak je tomu například v případě příspěvku na znovuusídlení. I když tedy musí orgán, poté soud v případě sporu, vycházet ve svém posouzení v zásadě z kilometrické vzdálenosti dělící místo bydliště úředníka od místa jeho zaměstnání, není vyloučeno, aby skutkové okolnosti každého případu, například praktická obtíž každodenně cestovat mezi místem bydliště a místem zaměstnání, byly rovněž zohledněny při určování, zda je dotčená vzdálenost „slučitelná s řádným výkonem jeho funkce“.

(viz body 60 až 63)