Language of document : ECLI:EU:F:2011:29

ROZSUDEK SOUDU PRO VEŘEJNOU SLUŽBU

(první senát)

24. března 2011

Věc F‑104/09

Diego Canga Fano

v.

Rada Evropské unie

„Veřejná služba – Úředníci – Povýšení – Povyšovací řízení 2009 – Rozhodnutí o nepovýšení – Zvážení srovnatelných zásluh – Zjevně nesprávné posouzení – Žaloba na neplatnost – Žaloba na náhradu škody“

Předmět: Žaloba podaná na základě článku 270 SFEU, jenž je použitelný na smlouvu o ESAE na základě jejího článku 106a, kterou se D. Canga Fano domáhá zrušení rozhodnutí o jeho nepovýšení do platové třídy AD 13 během povyšovacího řízení 2009 a toho, aby byla Radě uložena povinnost zaplatit mu částku 200 000 eur jako náhradu morální a profesní újmy, která mu údajně vznikla

Rozhodnutí: Žaloba se zamítá. Žalobci se ukládá náhrada všech nákladů řízení.

Shrnutí

1.      Úředníci – Povýšení – Zvážení srovnatelných zásluh – Posuzovací pravomoc správy

(Služební řád, článek 45)

2.      Úředníci – Povýšení – Řízení

1.      Posuzovací pravomoc přiznaná správě při zvažování srovnatelných zásluh úředníků připadajících v úvahu pro povýšení podle článku 45 služebního řádu je omezena nutností pečlivě a nestranně ve služebním zájmu a v souladu se zásadou rovného zacházení zvážit srovnatelné zásluhy uchazečů. V praxi musí být toto zvážení provedeno na rovném základě a vycházet ze srovnatelných informačních zdrojů.

V tomto ohledu je při zachování užitečného účinku, který musí být přiznán prostoru pro posouzení orgánu oprávněného ke jmenování, nesprávnost posouzení zásluh nepovýšeného úředníka zjevná tehdy, je-li snadno postřehnutelná a může být očividně odhalena na základě kritérií, jejichž splněním zákonodárce zamýšlel podmínit rozhodnutí o povýšení.

(viz body 34 a 35)

Odkazy:

Tribunál: 15. září 2005, Casini v. Komise, T‑132/03, bod 53

2.      Pravidla uplatnitelná na hodnocení úředníků nestanoví, že se hodnotitelé vysloví k otázce, zda si hodnocený úředník zasluhuje povýšení. Zhostí-li se hodnotitelé toho, že doporučí povýšení toho či onoho člena svého oddílu, vyjadřují stanovisko, které orgán oprávněný ke jmenování nijak nezavazuje, neboť k povýšení může dojít až po zvážení srovnatelných zásluh všech úředníků určitého orgánu, kteří připadají v úvahu pro povýšení do téže platové třídy. Takováto hodnocení nemohou tudíž mít stejnou váhu jako hodnocení, která vyplývají ze skutečností, které musí hodnotitel posoudit. Kromě toho orgán oprávněný ke jmenování má právo povýšit úředníka tehdy, má-li za to, že je to opodstatněné, a to i v případě neexistence poznámek uvedených ve prospěch povýšení v jeho posudku.

(viz bod 60)