Language of document : ECLI:EU:F:2011:41

ROZSUDEK SOUDU PRO VEŘEJNOU SLUŽBU

(třetí senát)

13. dubna 2011

Věc F‑105/09

Séverine Scheefer

v.

Evropský parlament

„Veřejná služba – Dočasný zaměstnanec – Obnovení pracovní smlouvy na dobu určitou – Překvalifikování smlouvy na dobu určitou na smlouvu na dobu neurčitou – Článek 8 první pododstavec PŘOZ“

Předmět: Žaloba podaná na základě článku 270 SFEU, použitelného na Smlouvu o ESAE podle jejího článku 106a, kterou se S. Scheefer v podstatě domáhá zrušení rozhodnutí Parlamentu ze dne 12. února 2009, které potvrzuje, že platnost její smlouvy dočasného zaměstnance uplyne dne 31. března 2009, a zrušení rozhodnutí ze dne 12. října 2009, kterým se zamítá její stížnost, jakož i náhrady škody údajně jí vzniklé v důsledku postupu Parlamentu.

Rozhodnutí: Rozhodnutí obsažené v dopise ze dne 12. února 2009, kterým generální tajemník Parlamentu informoval žalobkyni o tom, že žádné z právního hlediska přijatelné řešení, jež by jí umožnilo pokračovat ve výkonu její činnosti v lékařské ordinaci v Lucemburku (Lucembursko), nebylo možno nalézt a dále že platnost její smlouvy dočasného zaměstnance uplyne dne 31. března 2009, se zrušuje. Parlamentu se ukládá, aby žalobkyni zaplatil rozdíl mezi částkou odměny, na kterou by měla nárok, kdyby nadále byla zaměstnankyní Parlamentu, a částkou odměn, honorářů, podpory v nezaměstnanosti nebo jakýchkoli jiných náhrad, které skutečně pobírala od 1. dubna 2009 namísto odměny, kterou pobírala jakožto dočasný zaměstnanec. Ve zbývající části se žaloba zamítá. Parlament ponese vlastní náklady řízení a ukládá se mu náhrada nákladů řízení žalobkyně.

Shrnutí

1.      Úředníci – Žaloba – Předmět – Překvalifikování smlouvy dočasného zaměstnance – Nepřípustnost

(Služební řád, článek 91)

2.      Úředníci – Žaloba – Předcházející správní stížnost – Lhůty – Výchozí bod – Datum podpisu smlouvy dočasného zaměstnance

(Služební řád, čl. 90 odst. 2)

3.      Sociální politika – Rámcová dohoda o pracovních poměrech na dobu určitou uzavřená mezi organizacemi UNICE, CEEP a EKOS – Směrnice 1999/70

(Pracovní řád ostatních zaměstnanců; směrnice Rady 1999/70)

4.      Úředníci – Dočasní zaměstnanci – Dočasní zaměstnanci spadající pod čl. 2 písm. a) pracovního řádu ostatních zaměstnanců – Obnovení po prvním prodloužení smlouvy na dobu určitou – Překvalifikování smlouvy na dobu určitou na smlouvu na dobu neurčitou

[Pracovní řád ostatních zaměstnanců, čl. 2 písm. a) a čl. 8 první pododstavec; směrnice Rady 1999/70, příloha, ustanovení 5 bod 1 písm. c) a bod 2 písm. b)]

5.      Úředníci – Žaloba – Pravomoc soudního přezkumu v plné jurisdikci – Spory majetkoprávní povahy ve smyslu čl. 91 odst. 1 služebního řádu – Pojem

(Služební řád, čl. 91 odst. 1; pracovní řád ostatních zaměstnanců)

6.      Úředníci – Žaloba – Zrušující rozsudek – Účinky

(Služební řád, článek 91)

1.      Ačkoli právní kvalifikace aktu závisí pouze na posouzení unijního soudu, nikoli na vůli účastníků řízení, tento soud může zrušit pouze akty nepříznivě zasahující do právního postavení dotyčného, nikoli jejich kvalifikaci, kterou jejich původce nesprávně provedl, jako takovou. Body návrhových žádání směřující k tomu, aby Soud pro veřejnou službu ve výroku rozsudku překvalifikoval smlouvu dočasného zaměstnance, jsou tudíž nepřípustné.

(viz body 24 a 25)

2.      Pokud jde o určení okamžiku, kdy byl vydán akt nepříznivě zasahující do právního postavení, to znamená určení data, od něhož je třeba počítat lhůtu k podání stížnosti, je třeba podotknout, že smlouva vyvolává účinky, tudíž i způsobilost nepříznivě zasahovat do právního postavení dotyčného dočasného zaměstnance, od jejího podpisu, takže lhůtu k včasnému podání stížnosti podle čl. 90 odst. 2 služebního řádu je v zásadě třeba počítat od data tohoto podpisu

(viz bod 48)

Odkazy:

Tribunál: 11. července 2002, Martínez Páramo a další v. Komise, T‑137/99 a T‑18/00, bod 56

Soud pro veřejnou službu: 30. dubna 2009, Aayhan a další v. Parlament, F‑65/07, bod 43

3.      Skutečnost, že směrnice jako taková nezavazuje unijní orgány, nemůže vyloučit, že tyto orgány jsou ve svých vztazích s úředníky nebo zaměstnanci povinny zohlednit směrnici nepřímo. Pokud jde tedy o směrnici 1999/70 o pracovních poměrech na dobu určitou a o rámcovou dohodu tvořící její přílohu, přísluší orgánům v souladu s jejich povinností loajality vykládat a jakožto zaměstnavatel uplatňovat v co největším možném rozsahu ustanovení pracovního řádu ostatních zaměstnanců ve světle znění a účelu rámcové dohody.

(viz bod 54)

4.      Rámcová dohoda tvořící přílohu směrnice 1999/70 o pracovních poměrech na dobu určitou činí stálost zaměstnání prvořadým cílem v oblasti pracovních poměrů v rámci Evropské unie. Konkrétně ustanovení 5 bod 1 písm. c) ukládá povinnost stanovit maximální počet obnovení smluv a poměrů na dobu určitou. Totéž ustanovení v bodě 2 písm. b) stanoví, že pracovní smlouvy na dobu určitou mohou být za určitých podmínek považovány za uzavřené na dobu neurčitou.

Podle čl. 8 prvního pododstavce pracovního řádu ostatních zaměstnanců každé další obnovení navazující na první prodloužení smlouvy dočasného zaměstnance ve smyslu čl. 2 písm. a) na dobu určitou musí být na dobu neurčitou, takže toto překvalifikování musí být považováno za automaticky účinné. Pokud jde o orgány, toto ustanovení musí být vykládáno široce a musí být uplatňováno striktně, neboť jeho cílem je právě omezit používání po sobě následujících smluv dočasných zaměstnanců na dobu určitou tím, že se každá třetí smlouva uzavřená na dobu určitou bude považovat za smlouvu uzavřenou na dobu neurčitou.

Krom toho vnitřní předpisy orgánu jsou méně závazné než pracovní řád ostatních zaměstnanců a nemohou bránit účinkům jeho čl. 8 prvního pododstavce.

(viz body 54 až 56 a 60)

Odkazy:

Soud pro veřejnou službu: výše uvedený rozsudek Aayhan v. Parlament, body 119 a 120

5.      Návrh, aby orgán zaplatil některému ze svých zaměstnanců částku údajně dluženou na základě pracovního řádu ostatních zaměstnanců, spadá pod pojem „spory majetkoprávní povahy“ ve smyslu čl. 91 odst. 1 služebního řádu, přičemž se liší od žalob na určení odpovědnosti podaných zaměstnanci proti jejich orgánům, směřujícím k přiznání náhrady škody. Podle čl. 91 odst. 1 služebního řádu je Soud pro veřejnou službu v takovýchto sporech nadán pravomocí soudního přezkumu v plné jurisdikci, která jej pověřuje úplným rozhodnutím o těchto sporech, tedy rozhodnutím o všech právech a povinnostech zaměstnance, s výjimkou provedení výkonu těchto částí rozsudku dotčeným orgánem za přesných podmínek, které Soud stanoví, a pod jeho dohledem.

(viz bod 68)

Odkazy:

Soudní dvůr: 18. prosince 2007, Weißenfels v. Parlament, C‑135/06 P, body 65, 67 a 68

Soud pro veřejnou službu: 2. července 2009, Giannini v. Komise, F-49/08, body 39 až 42

6.      Zrušení určitého aktu unijním soudem má za následek, že tento akt je se zpětnou účinností odstraněn z právního řádu. Byl-li zrušený akt již vykonán, odstranění jeho účinků vyžaduje, aby byl obnoven právní stav, v jakém se žalobce nacházel před jeho přijetím.

(viz bod 69)


Odkazy:

Soud pro veřejnou službu: 26. října 2006, Landgren v. ETF, F‑1/05, bod 92