Language of document : ECLI:EU:C:2012:377

STANOVISKO GENERÁLNÍHO ADVOKÁTA

PEDRA CRUZ VILLALÓNA

přednesené dne 21. června 2012(1)

Věc C‑173/11

Football Dataco Ltd,

Scottish Premier League Ltd,

Scottish Football League,

PA Sport UK Ltd

proti

Sportradar GmbH (společnost se sídlem v Německu),

Sportradar AG (společnost se sídlem ve Švýcarsku)

[žádost o rozhodnutí o předběžné otázce
podaná Court of Appeal (England & Wales) (Civil Division) (Spojené království)]

„Směrnice 96/9 – Právní ochrana databází – Pojmy ‚vytěžování‘ a ‚zužitkování‘ – Místo, kde dochází k zužitkování“






1.        Court of Appeal se v rámci řízení, jehož předmětem je zvláštní právo stanovené v článku 7 směrnice Evropského parlamentu a Rady 96/9/ES ze dne 11. března 1996 o právní ochraně databází(2), táže Soudního dvora, zda je třeba určité užití obsahu databáze chráněné tímto právem kvalifikovat jako její „vytěžování“, nebo jako její „zužitkování“, a jaké místo je třeba považovat za místo, kde k takto kvalifikovanému užití došlo.

2.        Soudní dvůr má díky této předběžné otázce příležitost se vyjádřit k problematice místa, kde dochází k protiprávnímu jednání porušujícímu zmíněné zvláštní právo. Postupovat budu v souladu s judikaturou Soudního dvora v oblasti komunikace prostřednictvím internetu a navrhnu jen řešení zohledňující zvláštnosti tohoto média a přizpůsobené zejména kategoriím pojmů uvedeným v samotné směrnici 96/9; nebudu se tedy zabývat dalšími aspekty, jako například otázkou soudní příslušnosti, na které se předkládající soud, dle mého názoru, Soudního dvora netáže.

I –    Právní rámec

A –    Unijní právo

3.        Článek 5 směrnice 96/9, nadepsaný „Předmět ochrany“ a zařazený do kapitoly II („Autorské právo“), stanoví:

„V souvislosti se způsobem vyjádření databáze, která může být předmětem ochrany autorského práva, má autor databáze výlučné právo provádět nebo povolovat

[…]

d)      jakékoli sdělování, zobrazování nebo předvádění na veřejnosti;

[…]“.

4.        Článek 7 směrnice 96/9, nadepsaný „Předmět ochrany“ a zařazený do kapitoly III („Zvláštní právo“), stanoví:

„1.      Členské státy stanoví pro pořizovatele databáze právo zabránit vytěžování a/nebo [nebo] zužitkování celého obsahu databáze nebo jeho kvalitativně nebo kvantitativně podstatné části, pokud pořízení, ověření nebo předvedení tohoto obsahu potvrzuje kvalitativně a/nebo kvantitativně podstatný vklad [svědčí o kvantitativně nebo kvalitativně podstatném vkladu].

2.      Pro účely této kapitoly se rozumí:

a)      ‚vytěžováním‘ trvalý nebo dočasný přenos celého obsahu databáze nebo jeho podstatné části na jiný podklad [nosič], a to jakýmikoli prostředky nebo jakýmkoli způsobem;

b)      ‚zužitkováním‘ jakýkoli způsob zpřístupnění veřejnosti celého obsahu databáze nebo jeho podstatné části rozšiřováním rozmnoženin, pronájmem, spojením on-line nebo jinými způsoby přenosu. Prvním prodejem rozmnoženiny databáze ve Společenství nositelem práva nebo s jeho souhlasem se vyčerpá právo na kontrolu opětného prodeje této rozmnoženiny ve Společenství.

Veřejné půjčování se nepovažuje za vytěžování ani zužitkování.

[…]“

B –    Vnitrostátní právo

5.        Směrnice 96/9 byla ve Spojeném království provedena formou novelizace Copyright Design and Patents Act 1988 (zákona z roku 1988 o autorském právu, vzorech a patentech) prostřednictvím Copyright and Rights in Database Regulations 1997 (SI 1997/3032) (nařízení o autorském právu a o právech k databázím). Obsah britského zákona se shoduje s obsahem směrnice.

II – Skutkový stav

6.        Football Dataco Ltd, Scottish Premier League Ltd, Scottish Football League a PA Sport UK Ltd (dále jen „Football Dataco a další“), žalobkyně v původním řízení, pořádají anglickou a skotskou fotbalovou ligovou soutěž. Football Dataco Ltd vytváří a využívá data a práva duševního vlastnictví k těmto soutěžím a s odkazem na britské právo se dovolává zvláštního práva k databázi nazvané „Football Live“.

7.        Předmětná databáze (Football Live) je souborem údajů o fotbalových utkáních v době, kdy ještě probíhají (průběžné stavy utkání, jména hráčů, karty, fauly, střídání). Tyto údaje získávají především bývalí profesionální hráči, kteří jednají samostatně na účet Football Dataco a dalších, a za tím účelem navštěvují fotbalová utkání. Football Dataco a další tvrdí, že pro pořizování a ověřování získávaných informací jsou nezbytné značné investice a že vytváření souboru Football Live vyžaduje navíc i zručnost, úsilí, dobrý úsudek a značnou intelektuální práci zkušeného personálu.

8.        Německá společnost Sportradar GmbH zveřejňuje na internetu v přímém přenosu výsledky a další statistiky z utkání anglické fotbalové ligy. Služba je nazvána Sport Live Data.

9.        Konkrétně disponuje Sportradar GmbH internetovou stránkou betradar.com. Sázkové společnosti, jež jsou klienty společnosti Sportradar GmbH, uzavírají smlouvy se švýcarskou společností Sportradar AG, která je mateřskou společností Sportradar GmbH. Mezi klienty patří i britská společnost bet365 a společnost Stan James se sídlem na Gibraltaru. Obě nabízejí sázkové služby zaměřené na britský trh. Jejich internetové stránky obsahují odkaz na betradar.com. Po kliknutí na odkaz „Live Score“ se pod pruhem napříč obrazovkou objeví údaje označující bet365, případně Stan James, z čehož Court of Appeal dovozuje, že pro žalované je veřejnost ve Spojeném království významnou cílovou skupinou.

10.      Dne 23. dubna 2010 podaly Football Dataco a další k High Court of England and Wales žalobu proti společnosti Sportradar, ve které tvrdily, že informace uvedené v Sport Live Data byly vytěženy z databáze Football Live, a kterou se domáhaly náhrady škody způsobené porušením zvláštního práva k databázi Football Live.

11.      Sportradar zpochybnila příslušnost britského soudu a u Landgericht Gera (Zemského soudu v Geře, Německo) se domáhala formálního určení, že její aktivity nijak neporušují práva duševního vlastnictví Football Dataco a dalších.

12.      High Court se prohlásil za příslušný k rozhodování o žalobě Football Dataco a dalších v rozsahu, v němž tato směřuje k vyvození solidární odpovědnosti společnosti Sportradar a jejích klientů využívajících její internetovou stránku ve Spojeném království, a za nepříslušný k rozhodování o žalobě v rozsahu, v němž tato směřuje k vyvození odpovědnosti společnosti Sportradar coby primárního škůdce. Proti rozhodnutí High Court podaly obě strany sporu odvolání ke Court of Appeal, který posléze položil projednávanou předběžnou otázku.

III – Položená předběžná otázka

13.      Otázka, kterou pokládá Court of Appeal, zní takto:

„Nahraje-li subjekt na svůj internetový server umístěný v členském státě A údaje z databáze chráněné zvláštním právem podle směrnice 96/9/ES (dále jen ‚směrnice o databázích‘) a na požádání uživatele v jiném členském státě B internetový server takové údaje zašle na počítač uživatele tak, že se údaje uloží do paměti tohoto počítače a zobrazí se na jeho obrazovce,

a)      představuje zaslání údajů ‚vytěžování‘ nebo ‚zužitkování‘ tímto subjektem?

b)      dojde k vytěžování nebo zužitkování tímto subjektem

i)      pouze ve státě A,

ii)      pouze ve státě B, nebo

iii)      ve státech A i B?“

14.      Court of Appeal nepovažuje vyjádření svého názoru na věc za vhodné, a tak jen reprodukoval argumenty účastnic řízení (bod 45 předkládacího usnesení).

IV – Řízení před Soudním dvorem

15.      Předběžná otázka byla zapsána do rejstříku kanceláře Soudního dvora dne 8. dubna 2011.

16.      Písemná vyjádření předložily španělská a portugalská vláda, účastnice původního řízení a Komise.

17.      Soudní dvůr nařídil jednání a požádal zúčastněné, aby svou argumentaci zaměřili na dvě otázky:

–        Jak souvisí otázka místa, kde dochází k zasílání dat popsanému předkládajícím soudem, s otázkou práva použitelného na spor v původním řízení podle nařízení Řím II a s otázkou místně příslušného soudu podle nařízení Brusel I?

–        Jaký význam mohou mít pro projednávaný případ úvahy rozvinuté v bodech 61 až 67 rozsudku L’Oréal a další(3), v bodech 61 až 94 rozsudku Pammer a Alpenhof(4) a v bodech 45 až 52 rozsudku eDate Advertising a další(5)?

18.      Na jednání konané dne 8. března 2012 se dostavily belgická a portugalská vláda, účastnice původního řízení a Komise.

V –    Argumenty zúčastněných

19.      K první z otázek, které položil Court of Appeal, uvádí Football Dataco a další, že zasílání dat na počítač uživatele představuje zároveň vytěžování, jelikož dochází k přenášení dat pocházejících z chráněné databáze z jednoho nosiče na jiný, i zužitkování, jelikož jsou tato data předávána veřejnosti.

20.      K druhé z otázek položených předkládajícím soudem uvádí Football Dataco a další, že úkony společnosti Sportradar je třeba považovat za úkony, k nimž došlo na území Spojeného království, jelikož na tento členský stát byly zaměřeny. Podle ní se totiž uplatní tzv. „teorie sdělování“, z které vychází směrnice 2001/29(6), Smlouva WIPO(7) i Soudní dvůr ve výše uvedeném rozsudku L’Oréal a další.

21.      Španělská vláda se v zásadě ztotožňuje se stanoviskem Football Dataco a dalších a uvádí, že podle ní zahrnuje projednávaná činnost jak vytěžování prováděné ve státě A, v němž se nachází databáze, do které se načítají data z chráněné databáze, tak i zužitkování, ke kterému dochází ve státě B, v němž se nachází uživatel, jemuž jsou na základě jeho požádání tato data zasílána.

22.      Portugalská vláda poukazuje na to, že za takových okolností, jaké nastaly v projednávaném případě, mohla být data získávána i bez použití chráněné databáze. Dokud tak nebudou vyvráceny pochybnosti o této otázce, může se jednat jedině o zužitkovávání, k němuž navíc docházelo v obou členských státech.

23.      Podle Komise je třeba otázku rozšířit i na načítání dat prováděné před jejich zasíláním, přičemž načítání dat přestavuje podle ní vytěžování, zatímco jejich zasílání je zužitkováním. Místo, kde k těmto úkonům došlo, považuje Komise za irelevantní pro jejich právní kvalifikaci a uvádí, že tento údaj může mít význam teprve v pozdější fázi původního řízení, a sice při určování práva rozhodného pro danou věc.

24.      Konečně Sportradar se soustřeďuje na otázku místa, kde k předmětným úkonům došlo, a uvádí, že není namístě opouštět tzv. „teorii vysílání“. Podle ní vychází směrnice 96/9, Bernská úmluva(8), směrnice 89/52(9), směrnice 93/83(10) i směrnice 2001/29 právě z této teorie. Nazírána prizmatem této teorie pak zasílání i předchozí načítání dat představují zužitkování, k němuž došlo jen v tom členském státě, kde se nachází server, na který byla chráněná data načtena.

25.      U dvou otázek, na něž měli podle žádosti Soudního dvora zaměřit zúčastnění svou argumentaci na jednání, se všichni zúčastnění shodují, že otázka místa, kde dochází k zasílání dat, je rozhodná pro určení příslušného vnitrostátního soudu i použitelného hmotného práva. Diskuse mezi zúčastněnými se proto od počátku soustředila na určení místa, kde došlo k dotčenému porušení zvláštních práv. V tomto ohledu setrvali na svých stanoviscích uvedených v písemných vyjádřeních všichni zúčastnění s výjimkou Komise, která na jednání prosazovala názor, že v projednávané věci došlo k vytěžování i zužitkovávání, že k oběma těmto úkonům docházelo ve státě A i ve státě B a že rozhodující je podle ní rozlišení mezi úkonem, který vede k újmě, a samotnou újmou.

26.      Konečně se na jednání shodla belgická vláda s portugalskou vládou na tom, že by Football Live neměla mít status „databáze“ ve smyslu čl. 1 odst. 2 směrnice 96/9, jelikož svým obsahem ani strukturou neodpovídá požadavkům nezbytným k tomu, aby se stala předmětem ochrany zaručené uvedenou směrnicí.

VI – Posouzení

A –    Úvodní úvahy

27.      Mám za to, že pro správné pochopení obsahu a dosahu otázek, které položil Court of Appeal, je užitečné se seznámit s obsahem usnesení, které předcházelo žádosti o rozhodnutí o předběžné otázce z téhož dne a které Court of Appeal zaslal spolu s touto žádostí.

28.      Z tohoto usnesení vyplývá, (a) že se tento soud prohlašuje za nepříslušný k rozhodování o žalobě v rozsahu, v němž se tato týká porušení práva duševního vlastnictví (otázka rozvedená v bodech 14 až 18 žádosti o rozhodnutí o předběžné otázce), (b) že se tento soud prohlašuje za příslušný k rozhodování o solidární odpovědnosti společnosti Sportradar (otázka rozvedená v bodech 19 až 39 žádosti o rozhodnutí o předběžné otázce) a (c) že nebylo s konečnou platností rozhodnuto o příslušnosti nalézacího soudu k rozhodování o žalobě směřující individuálně proti jednotlivým žalovaným.

29.      Posledně uvedená stránka se v žádosti o rozhodnutí o předběžné otázce neodráží zcela jednoznačně. Namísto toho je v jejím bodě 40 a následujících pasáž, kterou by bylo možno nazvat podpůrným odůvodněním otázek v jejich konečném znění, neboť se věnuje problematice kategorií „vytěžování“ a „zužitkování“ (body 40 a 41), zejména obšírnému popisu postojů účastnic řízení k teorii „přenosu“ a teorii „sdělování“ (body 42 až 46), a v závěru jsou přímo uvedeny otázky ve výše uvedeném znění.

30.      Prostřednictvím první otázky se Court of Appeal táže, jaká je podle směrnice 96/9 právní kvalifikace aktu, který detailně popisuje jako „zaslání“ informací, získaných z databáze chráněné zvláštním právem, osobou provozující server umístěný v jednom členském státě na počítač uživatele umístěný v jiném členském státě, a to na základě předchozího požádání tohoto uživatele.

31.      Otázka tedy nesměřuje na databázi Football Live, kterou je třeba považovat za „databázi“ ve smyslu čl. 1 odst. 2 směrnice 96/9, ani na práva k ní, kterých se dovolávají Football Dataco a další. Mám proto za to, že přehodnocování těchto okolností, které prosazují belgická i portugalská vláda zpochybňující skutečnost, že Football Live je databáze chráněná směrnicí 96/9, není namístě.

32.      Tato otázka ani ta, zda jsou Football Dataco a další držiteli zvláštního práva k databázi Football Live, nebyla v původním řízení předmětem sporu.

33.      Ještě předtím je ale naopak třeba připomenout, že společnost Sportradar zpochybňuje v onom řízení, jak je uvedeno v bodě 19 usnesení o předložení předběžné otázky, obzvláště příslušnost soudů Spojeného království k rozhodování o porušení zvláštního práva namítaném Football Dataco a dalšími v žalobě směřující individuálně proti ní.

34.      Nepolemizuje se ani se skutečností, že „zaslané“ informace pochází z Football Live a že k „zaslání“ došlo ze serveru společnosti Sportradar umístěného v jiném členském státě než ve Spojeném království. Je-li tedy třeba považovat výše uvedené skutečnosti za nesporné, je podle mě zbytečné si klást otázku ohledně právní kvalifikace načítání dat získaných z Football Live na server společnosti Sportradar, jak míní Komise. Odpověď na ni nijak nepřispěje k zodpovězení otázky, kterou Court of Appeal položil Soudnímu dvoru a která se týká jen zasílání informací, jejichž povaha, získání ani původ nevzbuzují pochybnosti, na počítač uživatelů umístěných ve Spojeném království.

35.      Druhá z položených otázek se týká místa, kde došlo k „zaslání“ již kvalifikovanému v odpovědi na otázku první. Podle Komise není pro kvalifikaci tohoto zaslání rozhodující určovat místo, kde k němu došlo. A bezpochyby tomu tak je. To ovšem samo o sobě není rozhodné. Lze se domnívat, že se Court of Appeal táže na místo „zasílání“ pravděpodobně proto, že jen na základě tohoto údaje bude s to určit, který soud je příslušný k rozhodování sporu vzniklého v původním řízení, neboť příslušnost soudu, jak bylo patrné i v průběhu jednání, je jedním ze sporných bodů projednávaných v daném řízení (body 19 a 20 předkládacího usnesení).

36.      Bez ohledu na výše uvedené nelze přehlížet, že Court of Appeal formuloval obě otázky položené Soudnímu dvoru velmi precizně. Dbal na to, aby v každém případě vyjádřil své pochybnosti zaprvé ohledně toho, zda je zaslání ze strany společnosti Sportradar třeba kvalifikovat jako „vytěžování“ nebo „zužitkování“, a zadruhé ohledně místa, kde k tomuto konkrétnímu úkonu dochází. Mám za to, že se předkládající soud tím, že se vůbec nezmínil o újmě způsobené tímto úkonem, snažil předejít tomu, aby se Soudní dvůr ve svých úvahách zabýval důsledky, které by plynuly z určení místa, kde k „zaslání“ došlo. Omezím se proto jen na otázku místa, kde došlo k tomuto konkrétnímu zaslání, aniž se budu zabývat důsledky, které by mohly plynout z odpovědi na ni, neboť o nich musí rozhodnout předkládající soud.

37.      Kromě toho z informací vyplývajících z procesních úkonů učiněných v původním řízení neplyne, že by Court of Appeal předjímal pochybnosti v otázce určení práva použitelného na tuto věc, jakmile bude určen soud příslušný k rozhodnutí sporu v původním řízení. Vzhledem k tomu, že ani na jednání nebyla tato otázka diskutována, mám za to, že by se k ní Soudní dvůr neměl vyjadřovat.

B –    Právní kvalifikace zaslání informací, získaných z databáze chráněné zvláštním právem, osobou provozující server umístěný v jednom členském státě na počítač uživatele umístěný v jiném členském státě, a to na základě předchozího požádání tohoto uživatele. Objektivní a subjektivní stránka

38.      Odpověď na první z otázek lze dle mého názoru bez potíží vyčíst z judikatury Soudního dvora vyjádřené v několika poměrně nedávných rozhodnutích(11).

39.      Podle této judikatury musí být pojmy „vytěžování“ a „zužitkování“ v jejich objektivní dimenzi „vykládány jako vztahující se ke všem činnostem, které spočívají v přivlastnění si a zpřístupnění veřejnosti, bez souhlasu osoby, která vytvořila databázi, výsledků jejího vkladu, čímž tuto osobu zbavují příjmů, které jí měly umožnit splatit náklady na tento vklad“ (výše uvedený rozsudek The British Horseracing Board, bod 51).

40.      Kromě toho jde o pojmy, které „nelze […] omezit na případy vytěžování nebo zužitkování provedeného přímo s použitím původní databáze, což by mělo za následek, že osoba, která vytvořila databázi, by byla zbavena ochrany vůči nepovolenému rozmnožování provedenému pomocí rozmnoženiny její databáze“ (výše uvedený rozsudek The British Horseracing Board, bod 52). V důsledku toho „pojmy ‚vytěžování‘ a ‚zužitkování‘ nepředpokládají přímý přístup k dotyčné databázi“ (výše uvedený rozsudek The British Horseracing Board, bod 53).

41.      V projednávané věci, omezené na „zaslání“ informací získaných z databáze chráněné zvláštním právem na počítač uživatele na základě předchozího požádání ze strany tohoto uživatele, jde zjevně o úkon, který je coby nezbytný předpoklad součástí zpřístupňování veřejnosti, jež v souladu s judikaturou zavedenou v rozsudku The British Horseracing Board představuje zužitkování ve smyslu čl. 7 odst. 2 směrnice 96/9.

42.      „Zužitkováním“ podle směrnice 9/96 je totiž třeba v kontextu komunikace prostřednictvím internetu rozumět úkon, který je zpravidla komplexní a jejž tvoří dílčí úkony vedoucí ke „zpřístupnění“, v němž „zužitkování“, slovy samotné směrnice, spočívá. Zaslání společností Sportradar, na které poukazuje Court of Appeal, je coby nezbytný prvek součástí tohoto komplexního úkonu, a v rozsahu relevantním pro účely projednávané věci je tudíž nezbytné dospět k závěru, že i ono má povahu „zužitkování“.

43.      Na tomto místě je podle mě vhodné připomenout okolnosti, za nichž byla projednávaná předběžná otázka položena. Umožní to pochopit význam údaje, kvůli kterému má předkládající soud pochybnosti o své příslušnosti k rozhodování o jednom konkrétním úkonu, a sice o „zaslání“ provedeném společností Sportradar.

44.      Předně je třeba podotknout, že Court of Appeal nemá pochyb o své příslušnosti k rozhodování o žalobě na určení solidární odpovědnosti podané Football Dataco a dalšími proti společnosti Sportradar a jejím klientům usazeným ve Spojeném království. Nejistota panuje v případě jeho příslušnosti k rozhodování o žalobě podané Football Dataco a dalšími individuálně proti společnosti Sportradar.

45.      Podle mne je jasné, že série dílčích úkonů, které od společnosti Sportradar vedly ke zpřístupnění informací z Football Live jednotlivcům, a to prostřednictvím sázkových společností, jež uzavřely smlouvu se společností Sportradar, představuje typický případ „zužitkování“.

46.      Předkládající soud se ovšem táže, zda v rozsahu, v němž žaloba v původním řízení směřuje jen proti společnosti Sportradar, má jednání této společnosti, jež je součástí výše zmíněné série, a v důsledku toho se na něj vztahuje právní kvalifikace, jež platí pro sérii takových dílčích úkonů jako celek, samo o sobě a bez ohledu na své začlenění do uvedeného celku dostatečnou intenzitu a samostatnost k tomu, aby pro něj platila jiná právní kvalifikace.

47.      Mám za to, že odpověď musí být jednoznačně negativní. Skutečnost, že „zužitkování“ je za takových okolností, jaké vedly k zahájení původního řízení, výsledkem souběhu řady dílčích úkonů přičitatelných různým subjektům, neznamená, že by každý z těchto dílčích úkonů neměl být sám o sobě považován za „zužitkování“ ve smyslu směrnice 96/9 a s důsledky z ní plynoucími. Není pochyb o tom, že každý z těchto dílčích úkonů má smysl jen tehdy, je-li součástí onoho komplexního úkonu, a proto se na ně musí vztahovat táž kvalifikace jako na dotčený úkon.

48.      S ohledem na výše uvedené dospívám k prvnímu závěru a navrhuji Soudnímu dvoru, aby na první otázku odpověděl v tom smyslu, že „zasílání“ prováděné konkrétně společností Sportradar představuje zužitkování ve smyslu čl. 7 odst. 2 písm. b) směrnice 96/9.

C –    Místo, kde dochází k „zužitkování“ informací získaných z databáze chráněné zvláštním právem

49.      V souvislosti s odpovědí na druhou z otázek položených předkládajícím soudem se zúčastnění rozdělili podle toho, kterou ze dvou klasických teorií v komunikační oblasti zastávají. Na jedné straně stojí tzv. „teorie vysílání“, podle které došlo k zužitkování tam, kde byl umístěn server společnosti Sportradar, z něhož byly „zasílány“ informace vyžádané zákazníky dvou sázkových společností poskytujících služby na britském trhu. Na straně druhé pak stojí tzv. „teorie přenosu neboli příjmu“, podle které došlo k zužitkování ve Spojeném království, kde britští zákazníci sázkových společností spojených se společností Sportradar přijali na základě předchozího požádání do svých počítačů informace přenesené společností Sportradar z místa mimo Spojené království.

50.      Tento přístup k dané problematice dokládá, že používání pojmů vytvořených pro potřeby rozhlasového a televizního vysílání není v kontextu internetu jednoznačně užitečné. V této souvislosti se unijní právní úprava uváděná zúčastněnými buď nepřiklání jasně ani k jedné z obou uvedených alternativ(12), nebo se sice k některé z nich přiklání, avšak jen z toho důvodu, že jejím účelem je ochrana určité činnosti totožné s touto alternativou(13).

51.      V projednávané věci je třeba přijmout spíše zvláštní konstrukci, prosazovanou i Soudním dvorem, zohledňující specifika komunikace prostřednictvím internetu, a zejména specifika unijní právní úpravy použitelné na danou věc, o jejíž autentický výklad předkládající soud požádal.

52.      Pokud jde zaprvé o internetovou komunikaci, jejím zvláštnostem v kontextu šíření informací jsem se věnoval v rámci jiné předběžné otázky(14).

53.      Pokud jde zadruhé o právní předpis, a sice směrnici 96/9, ta vznikla v důsledku zjištění, že ochrana práv k databázím není v členských státech dostatečná, jak výslovně uvádí první bod jejího odůvodnění, takže úmyslem unijního zákonodárce bylo poskytnout tuto ochranu prostřednictvím uznání a zaručení tzv. zvláštních práv autora databáze vůči jednáním, které směrnice označuje jako případy „vytěžování“ a „zužitkování“, a těch se projednávaná věc týká.

54.      Sama směrnice 96/9, jak jsem již uvedl, používá pojem „zužitkování“ coby zvláštní kategorii vymezenou způsobem, jenž dle mého názoru zcela odpovídá potřebám teoretické konstrukce, kterou si žádají specifika sdělování dat prostřednictvím internetu.

55.      V kontextu internetu je hodnota kategorií „vysílání“ a „přijímání“ coby kritéria rozhodného pro určení „umístění“ bodů, mezi nimiž dochází ke sdělování, jen velmi relativní. V důsledku síťové struktury sdělovacího prostředku globálního rozměru, jehož obsah je neustále měněn a pro který je již dnes typická značná odolnost vůči podřizování se právnímu rámci, jenž musí vycházet, má-li být efektivní a výkonný, ze společné vůle celého mezinárodního společenství států, přestávají kategorie spočívající na takových pojmech jako například „čas“ a „prostor“, jejichž smysl se ve světě virtuální reality rozmělňuje, plnit svůj účel.

56.      Soudní dvůr nalezl adekvátní kritérium v konceptu určení informací dostupných na internetu. Použil jej ve věci L’Oréal a další(15) i ve věci Pammer a Hotel Alpenhof(16).

57.      V souladu s tímto kritériem je dle mého názoru i přístup zaujatý v samotném čl. 7 odst. 2 písm. b) směrnice 96/9, jenž definuje „zužitkování“ jako „jakýkoli způsob zpřístupnění [obsahu chráněné databáze] veřejnosti“.

58.      Mám za to, že sousloví „zpřístupnění veřejnosti“ je klíčovým pojmem nezbytným pro zodpovězení otázky britského soudu. V souladu s ním se tak pojem „zužitkování“ vztahuje na veškeré úkony od „zaslání“ ze serveru společnosti Sportradar až po úkony sázkových společností, které v projednávané věci vedly ke zpřístupnění zaslaných dat zákazníkům těchto společností.

59.      Konečně vzhledem k tomu, že na internetu nebývá „zužitkování“ jediným úkonem, nýbrž sérií za sebou jdoucích úkonů, jejichž účelem je „zpřístupnění“ určitých dat prostřednictvím sdělovacího prostředku se síťovou a multipolární strukturou a které v tomto prostředí představují výsledek jednání jednotlivců umístěných na rozličných územích, je třeba se shodnout na tom, že „místem“, kde dochází k „zužitkování“, je každé z míst, kde jsou prováděny jednotlivé úkony nezbytné k dosažení výsledku, v němž zužitkování spočívá, totiž ke „zpřístupnění“ chráněných dat.

60.      V důsledku toho dospívám k druhému závěru a navrhuji Soudnímu dvoru, aby na druhou otázku odpověděl v tom smyslu, že přezkoumávané zužitkování sestávalo ze série dílčích úkonů provedených v různých členských státech, takže je třeba mít za to, že k zužitkování došlo ve všech těchto státech a v každém z nich.

VII – Závěry

61.      S ohledem na výše uvedené navrhuji Soudnímu dvoru, aby na předložené předběžné otázky odpověděl následovně:

„1)      Nahraje-li subjekt na svůj internetový server umístěný v členském státě A údaje z databáze chráněné zvláštním právem podle směrnice 96/9/ES a na požádání uživatele v jiném členském státě B internetový server takové údaje zašle na počítač uživatele tak, že se údaje uloží do paměti tohoto počítače a zobrazí se na jeho obrazovce, představuje zaslání údajů ‚zužitkování‘ tímto subjektem.

2)      K zužitkování provedenému tímto subjektem dochází v členském státě A i v členském státě B.“


1 –      Původní jazyk: španělština.


2 –      Úř. věst. L 77, s. 20; Zvl. vyd. 05/05, s. 46. Dále jen „směrnice 96/9“.


3 –      Rozsudek ze dne 12. července 2011 (C‑324/09, Sb. rozh. s. I‑6011).


4 –      Rozsudek ze dne 7. prosince 2010 (C‑585/08 a C‑144/09 Sb. rozh. s. I‑12527)..


5 –      Rozsudek ze dne 25. října 2011 (C‑509/09 a C‑161/10 Sb. rozh. s. I‑10269)..


6 –      Směrnice Evropského parlamentu a Rady 2001/29/ES ze dne 22. května 2001 o harmonizaci určitých aspektů autorského práva a práv s ním souvisejících v informační společnosti (Úř. věst. L 167, s. 10; Zvl. vyd. 17/01, s. 230).


7 –      Smlouva Světové organizace duševního vlastnictví o právu autorském, přijatá dne 20. prosince 1996 v Ženevě.


8 –      Bernská úmluva o ochraně literárních a uměleckých děl (Pařížský akt ze dne 24. července 1971).


9 –      Směrnice Rady 89/552/EHS ze dne 3. října 1989 o koordinaci některých právních a správních předpisů členských států upravujících provozování televizního vysílání (Úř. věst. L 298, s. 23; Zvl. vyd. 06/01, s. 224).


10 –      Směrnice Rady 93/83/EHS ze dne 27. září 1993 o koordinaci určitých předpisů týkajících se autorského práva a práv s ním souvisejících při družicovém vysílání a kabelovém přenosu (Úř. věst. L 248, s. 15; Zvl. vyd. 17/01, s. 134).


11 –      Rozsudky ze dne 9. listopadu 2004, The British Horseracing Board Ltd a další (C‑203/02, Sb. rozh. s. I‑10415); ze dne 9. října 2008, Directmedia Publishing GmbH (C‑304/07, Sb. rozh. s. I‑7565), a ze dne 5. března 2009, Apis-Hristovich EOOD (C‑545/07, Sb. rozh. s. I‑1627).


12 –      Tak je tomu v případě výše uvedené směrnice 2001/29, u které jak Football Dataco a další, tak i Sportradar tvrdí, že v ní nacházejí oporu pro svá stanoviska.


13 –      Tak je tomu v případě směrnice 89/552, rovněž uvedené již výše, která sice přebírá teorii vysílání, ovšem jen proto, že jejím cílem je stanovit „minimální pravidla nezbytná k zajištění svobody přenosu vysílání“ (bod 13 odůvodnění).


14 –      Výše uvedená věc eDate Advertising, stanovisko přednesené dne 29. března 2011, body 42 až 48.


15 –      Body 61 a 62.


16 –      Body 75 až 93.